Quran translation in czeck language translated by hrbek

Chapter 1 (Sura 1)
1Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
2Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého,
3Milosrdnému, Slitovnému,
4vládci dne soudného!
5Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme,
6veď nás stezkou přímou,
7stezkou těch, jež zahrnuls milostí Svou, ne těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou.
Chapter 2 (Sura 2)
1Alif lám mím!
2Toto Písmo, o němž pochyby není, je vedením pro bohabojné,
3kteří v nepoznatelné věří, modlitbu dodržují a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají,
4kteří věří v to, co bylo sesláno tobě, i v to, co bylo sesláno před tebou, a pevně jsou o životě budoucím přesvědčeni,
5ti Pánem svým jsou správně vedení a ti budou blažení.
6Však věru je lhostejno pro nevěřící, zda napomínáš je, či nikoliv - stejně neuvěří!
7Bůh srdce jejich i sluch jejich zapečetil a přes oči jejich clonu položil a pro ně je určen trest hrozný.
8Jsou mezi lidmi někteří, kdož říkají: "Věříme v Boha i v den soudný," zatím však jsou nevěřící.
9Snaží se oklamat Boha a ty, kdož uvěřili, avšak klamou jen sami sebe, aniž o tom mají tušení.
10V srdcích jejich jest choroba a Bůh tuto chorobu rozmnožil; jim dostane se trestu bolestného za to, že lhali.
11A když se jim řekne: "Nešiřte pohoršení na zemi!", tu odpovídají: "My ji jen polepšujeme!"
12Což však to nejsou právě oni, kdož pohoršení šíří, ale nemají o tom ponětí?
13A když se jim řekne: "Uvěřte, jako již uvěřili tito lidé!", tu odpovídají: "Cožpak máme věřit tak, jako tito hlupáci?" Zdaž však nejsou právě oni hlupáci, jenže o tom nevědí?
14Když potkají ty, kdož uvěřili, říkají: "Uvěřili jsme", když však zůstanou sami se svými satany, hovoří: "Jsme s vámi a tamtěm se jen posmíváme."
15Bůh se jim však sám vysměje a ponechá je dlouho tápat jak slepé ve vzpurnosti jejich.
16To jsou ti, kdož koupili blud za správné vedení, však obchod jejich jim nepřinesl zisk a po správné cestě se neubírají.
17Podobají se tomu, jenž rozžehl oheň: když osvětleno jim bylo vše, co je kolem, Bůh odnesl jim světlo a nechal je v temnotě, nevidoucí.
18Hluší, němí a slepí - z bludu svého se nenavrátí!
19Anebo jako když objeví se na nebi mrak deštivý, plný temnoty, hromů a blesků: lidé si zacpávají prsty uši své před hromobitím, bojíce se smrti; avšak Bůh obklopuje nevěřící ze všech stran.
20Blesk div jim zrak neodňal, však dokud je blesky ozařují, kráčí při svitu jejich, a když nad nimi se zatmí, zastaví se. Kdyby Bůh chtěl, odňal by jim zrak i sluch, neb Bůh je nad věci každou všemocný.
21Lidé, uctívejte Pána svého, jenž stvořil vás i ty, kdož před vámi byli - snad budete bát se Boha,
22jenž pro vás učinil zemi lůžkem a nebesa kupolí a jenž seslal z nebe vodu a dal pomocí jí vyrůst plodům pro obživu vaši. Nedávejte Bohu rovných, vždyť dobře to víte!
23Jste-li na pochybách o tom, co jsme seslali služebníku svému, tedy přineste súru podobnou této a předvolejte si svědky své kromě Boha, jste-li pravdomluvní!
24Však neučiníte-li to - a vám se to věru nepodaří - pak střezte se ohně, jehož palivem jsou lidé a kamení a jenž připraven je pro nevěřící.
25Oznam radostnou zvěst těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že pro ně jsou připraveny zahrady, pod nimiž řeky tekou. A kdykoliv se jim za odměnu dostane z nich ovoce, tu řeknou: "Toto je jako to, co nám již dříve bylo uštědřeno," avšak dostalo se jim jen něco podobného. A budou tam mít manželky čisté ? a budou tam nesmrtelní.
26Bůh neostýchá se věru uvádět v podobenství komára nebo to, co větší je než komár. Ti, kdož uvěřili, vědí, že to je pravda od Pána jejich, zatímco ti, kdož nevěří, hovoří: "Co chtěl Bůh říci tímto podobenstvím?" On nechává jím mnohé zbloudit, však mnohé jím správně vede - a budou tím uvedeni v blud jedině hanebníci,
27kteří porušují smlouvu Boží po jejím uzavření a rozdělují to, co Bůh přikázal spojit, a po zemi pohoršení šíří. A to jsou ti, kdož ztrátu utrpí.
28Jak to, že nevěříte v Boha? Když byli jste mrtví, On dal vám život, potom vás usmrtí a posléze znovu oživí a nakonec budete k Němu navráceni.
29On je ten, jenž pro vás stvořil vše, co na zemi je, potom se k nebi obrátil a v sedmi nebesích je vyrovnal. On věru všech věcí je znalý.
30Hle, Pán tvůj k andělům pravil: "Umístím na zemi náměstka!" I řekli: "Chceš tam ustanovit někoho, kdo pohoršení na ní bude šířit a krev na ní prolévat, zatímco my slávu Tvou pějeme a svatost Tvou prohlašujeme?" Pravil: "Já věru znám to, co vy neznáte!"
31A naučil Adama jména všechna, potom je předvedl andělům a řekl: "Sdělte mi jména těchto, jste-li pravdomluvní!"
32"Sláva Tobě," řekli, "my máme vědění jen o tom, čemus nás Ty naučil, neboť Tys jediný vševědoucí, moudrý!"
33Pravil: "Adame, sděl jim jména toho všeho!" A když jim sdělil ta jména, pravil Bůh: "Neřekl jsem vám, že znám nepoznatelné na nebesích i na zemi a že znám dobře i to, co najevo dáváte, i to, co skrýváte?"
34A když řekli jsme andělům: "Padněte na zem před Adamem!", tu padli všichni kromě Iblíse, jenž to odmítl, zpychl a stal se jedním z nevěřících.
35I pravili jsme: "Adame, obývej s manželkou svou zahradu tuto! Jezte z ní podle libosti, kdekoliv se vám zachce, avšak nepřibližujte se k tomuto stromu, abyste se nestali nespravedlivými!"
36Avšak satan jim dal zhřešit a způsobil vyhnání jejich z místa, kde žili. I pravili jsme: "Odejděte! Jeden druhému budete nepřáteli; země bude místem pobytu vašeho a užívání dočasného!"
37Adam přijal pak od Pána svého slova a On mu odpustil, vždyť On odpouštějící je i slitovný.
38Pravili jsme: "Odejděte odtud všichni! A až k vám přijde ode Mne správné vedení, ti, kdož následovat budou vedení Mé, nemusí se bát a nebudou zarmouceni.
39Však ti, kdož neuvěří a znamení Naše za lež prohlásí, ti budou ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní."
40Dítka Izraele, pomněte milosti Mé, již jsem vám prokázal! Dodržujte věrně úmluvu se Mnou uzavřenou, tak jako Já ji dodržuji vůči vám, a jen Mne se obávejte!
41Věřte v to, co jsem seslal pro potvrzení pravdivosti toho, co již máte! Nebuďte prvními z těch, kdo nevěří v toto zjevení, a neprodávejte znamení Má za nízkou cenu! A buďte bohabojní!
42Neodívejte pravdu falší a nezakrývejte pravdu, když ji dobře znáte!
43Dodržujte modlitbu, rozdávejte almužnu a sklánějte se s těmi , kdož se sklánějí!
44Chcete přikazovat lidem zbožné skutky, zatímco vy sami na ně zapomínáte, ačkoliv Písmo odříkáváte? Což tomu neporozumíte?
45Hledejte pomoc v trpělivosti a v modlitbě! To věc je věru velmi obtížná, kromě pro pokorné,
46kteří soudí, že s Pánem svým se setkají a že k Němu se navrátí.
47Dítka Izraele! Pomněte milosti Mé, již jsem vám prokázal, i toho, že jsem vás vyznamenal před lidstvem veškerým.
48Střezte se dne, kdy duše žádná nebude odměněna ničím za duši jinou, kdy nebude od ní přijata přímluva žádná a nebude za ni vzato výkupné a nedostane se jim pomoci.
49Zachránili jsme vás před rodem Faraónovým, jenž zlé útrapy vám působil, zabíjeje syny vaše a nechávaje naživu jen ženy vaše. A byla v tom zkouška nesmírná od Pána vašeho!
50A hle, rozdělili jsme moře před vámi a zachránili jsme vás a utopili jsme rod Faraónův, zatímco vy jste na to hleděli.
51A hle, uzavírali jsme úmluvu s Mojžíšem po čtyřicet nocí a vy pak jste za nepřítomnosti jeho si vzali tele a stali jste se nespravedlivými.
52Potom jsme vám vše odpustili doufajíce, že snad budete vděční.
53A dali jsme věru Mojžíšovi Písmo a spásné rozlišení - snad jím budete správně vedeni.
54A hle, pravil Mojžíš lidu svému: "Lide můj, vy sami sobě jste ukřivdili, když tele jste si vzali. Obraťte se kajícně k Tvůrci svému a zabte hříšníky mezi sebou, to lepší bude pro vás před Tvůrcem vaším a On odpustí vám, neboť On odpouštějící je i slitovný!"
55A hle, řekli jste: "Mojžíši, neuvěříme ti, dokud nespatříme Boha zcela zřetelně!" A zasáhl vás blesk, zatímco jste se dívali.
56Potom jsme vás po smrti vaší opět vzkřísili doufajíce, že snad budete vděční.
57A dali jsme vás zastínit mračnu a seslali jsme vám manu a křepelky. "Jezte z těchto pokrmů výtečných, jež jsme vám uštědřili!" Neublížili nám, ale sami sobě ukřivdili.
58A hle, pravili jsme: "Vejděte do města tohoto a pojídejte tam, kdekoliv se vám zachce, až dosyta. Vejděte do bran, skloňte se a rcete: ,Odpuštění!? A My odpustíme vám hříchy vaše a rozmnožíme dobrodiní těm, kdož dobré konali."
59Avšak ti, kdož byli nespravedliví, zaměnili slovo Naše něčím jiným, než bylo jim řečeno. A seslali jsme na ty, kdož nespravedliví byli, trest z nebes za to, že byli zkažení.
60A hle, poprosil Mojžíš o vodu pro lid svůj a pravili jsme: "Udeř holí svou do skály!" A vytrysklo z ní dvanáct pramenů, takže každý (z kmenů) věděl, kde jest mu píti. "Jezte a pijte z toho, co Bůh vám uštědřil, nebuďte však těmi, kdož na zemi šíří pohoršení!"
61A hle, řekli jste: "Mojžíši, nelze nám snášet stále potravu jedinou. Popros Pána svého za nás, aby pro nás dal vyrůst z toho, co plodí země, zelenině, okurkám, česneku, čočce a cibuli!" I řekl Mojžíš: "Přejete si vyměnit to, co lepší je, za mnohem horší? Sestupte do Egypta, tam budete mít to, co si žádáte!" A postihl je nedostatek a bída a pocítili hněv Boží, a to proto, že ve znamení Boží nevěřili a že proroky nespravedlivě zabíjeli. A také za to, že byli neposlušní a vzpurní.
62Věru ti, kdož uvěřili, a ti, kdož jsou židy, křesťany a sabejci, ti, kdož uvěřili v Boha a v den soudný a konali zbožné skutky - ti naleznou odměnu u Pána svého a nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
63A když jsme s vámi uzavřeli úmluvu a vztyčili nad vámi horu Sinaj, řekli jsme: "Přidržujte se toho, co jsme vám dali, co nejpevněji a zapamatujte si dobře, co obsahuje - snad budete bohabojní."
64Pak jste se však odvrátili, a kdyby nebylo přízně a milosrdenství Božího vůči vám, byli byste již věru mezi těmi, kdož ztrátu utrpěli.
65Zajisté znali jste ty mezi sebou, kdož sobotu znesvětili a jimž jsme řekli: "Buďte opicemi opovrženými!"
66A učinili jsme je trestem výstražným pro ty, kteří žili předtím i potom, i varováním pro bohabojné.
67A hle, pravil Mojžíš lidu svému: "Bůh vám přikazuje, abyste obětovali krávu!" Řekli: "Neděláš si z nás posměšky?" Odpověděl: "Utíkám se k Bohu, abych nebyl tak pošetilý!"
68Řekli: "Popros za nás Pána svého, aby nám vysvětlil, jaká má být!" Odpověděl: "Hle, Pán praví: A má to být kráva ani příliš stará, ani jalovice mladá, nýbrž věku středního mezi nimi. Učiňte tedy to, co bylo vám přikázáno!"
69Řekli: "Popros za Nás Pána svého, aby nám vysvětlil, jakou má mít barvu!" Odpověděl: "Hle, Pán praví: Nechť je to kráva žluté jasné barvy pro radost všem, kdož na ni se dívají!"
70Řekli: "Popros za nás Pána svého, aby nám vysvětlil, jaká ještě má být, neboť všechny krávy se nám zdají mezi sebou podobné; a pak budeme - jestliže Bohu se zachce - správně vedeni!"
71Odpověděl: "Hle, Pán praví: Nechť kráva ta není znavena obděláváním země a zavodňováním polí, ať je zachovalá, bez vady." Řekli: "Nyní jsi nám přinesl pravdu." A obětovali krávu, když to málem byli neučinili.
72A hle, když zabili jste někoho, sváděli jste to jeden na druhého. Však Bůh odhalil, co jste skrývali.
73Tehdy jsme řekli: "Udeřte mrtvého částí této krávy obětované!" A takto Bůh oživuje mrtvé a ukazuje vám znamení svá - snad budete rozumní.
74Vaše srdce se však od té doby zatvrdila a stala se jakoby kameny skal aneb ještě tvrdšími, neboť mezi skalami jsou takové, z nichž tryskají potoky, a jsou mezi nimi jiné, jež pukají a vytéká z nich voda, a další, jež převracejí se ze strachu před Bohem. A není Bohu lhostejné, co děláte!
75Jak můžete žádat, aby s vámi uvěřili tito lidé, z nichž část poté, co uslyšela slovo Boží, vědomě je překroutila, když mu porozuměla?
76A když potkají ty, kdož uvěřili, říkají: "Uvěřili jsme!", avšak když sami jsou mezi sebou, tu hovoří: "Chcete jim vyprávět o tom, co vám Bůh odkryl, aby tak měli důkazy proti vám ohledně toho před Pánem vaším? Což nebudete rozumní?"
77Cožpak nevědí, že Bůh dobře zná jak to, co skrývají, tak i to, co odhalují?
78Mezi nimi jsou lidé neučení, kteří neznají z Písma nic než "ameny" a kteří mají jen své domněnky.
79Běda těm, kteří Písmo vlastníma rukama sepisují a potom hovoří: "Toto od Boha pochází!", aby tak nakoupili za nízkou cenu. Běda jim za to, co psaly ruce jejich! Běda jim za to, co provádějí!
80A říkají: "Oheň se nás nedotkne, leda na dobu omezenou." Rci: "Uzavřeli jste snad o tom smlouvu s Bohem? Bůh nikdy nezruší smlouvu svou; anebo říkáte o Bohu něco, o čem nemáte ponětí?"
81Ba naopak ti, kdož zlého se dopustili, a ti, kdož obklopeni jsou hříchy svými, ti stanou se ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní.
82Ti však, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ti budou ráje obyvateli a budou tam nesmrtelní.
83A hle, uzavřeli jsme úmluvu s dítkami Izraele: "Nebudete uctívat nikoho kromě Boha jediného! Buďte dobří k rodičům, příbuzným, sirotkům a nuzným! Mluvte laskavě s lidmi, dodržujte modlitbu a dávejte almužnu!" Potom jste se však odvrátili - kromě několika málo z vás - a vzdálili.
84A hle, uzavřeli jsme s vámi úmluvu řkouce: "Nebudete prolévat krev vlastní a nebudete se vzájemně vyhánět z příbytků svých!" A vy jste to potom potvrdili a dosvědčili.
85A pak jste se stali těmi, kdo se mezi sebou zabíjejí, a vyhnali jste část lidu svého z obydlí jejich, pomáhajíce si vzájemně proti nim hříchem a bezprávím. A když k vám přijdou jako zajatci, vykupujete je a je vám zakázáno je vyhánět. Zdaž věříte v jednu část Písma, zatímco druhou popíráte? Jaká bude odměna těch z vás, kteří si takto počínají, ne-li hanba v životě pozemském; a v den zmrtvýchvstání budou uvrženi do muk nejhorších. A není Bohu lhostejné, co činíte.
86A to jsou ti, kdož koupili život pozemský za život budoucí; těm nebude trest ulehčen a nebude jim pomoženo.
87A již kdysi jsme dali Mojžíšovi Písmo a po něm jsme i jiné posly vyslali; a dali jsme Ježíšovi, synu Marie, důkazy jasné a podpořili jsme jej Duchem svatým. A kdykoliv přišel k vám posel s něčím, co duše vaše si nepřály, zpyšněli jste: jedny jste prohlásili za lháře a druhé jste zabili.
88I pravili: "Neobřezána jsou srdce naše!" Však nikoliv! Proklel je Bůh za nevíru jejich; jak málo oni věří!
89A když se jim nyní dostalo od Boha Písma, jež potvrzuje pravdivost zjevení, které již měli a přitom předtím prosili o rozhodnutí proti nevěřícím - když k nim tedy přišlo to, o čem již byli zpraveni, sami v to neuvěřili. Kéž prokletí Boží padne na nevěřící!
90Jak hnusné je to, zač prodali duše své! Nevěří v to, co seslal Bůh, z čiré závisti, že Bůh seslal něco z dobrodiní Svého těm ze služebníků Svých, jež si vyvolil. A uvalili na sebe hněv za hněvem, a trest ponižující je určen pro nevěřící.
91A když je jim řečeno: "Věřte v to, co nyní seslal Bůh!", tu hovoří: "Věříme jen v to, co bylo nám sesláno dříve!" A nevěří v to, co bylo sesláno později, ačkoliv je to pravda, jež potvrzuje pravdivost zjevení, která již mají. Rci: "Proč tedy jste zabíjeli dříve posly Boží, jste-li věřící?"
92Vždyť věru přišel k vám Mojžíš s jasnými znameními, a přesto jste si za jeho nepřítomnosti vzali tele a stali jste se nespravedlivými.
93A hle, uzavřeli jsme přece s vámi úmluvu a vztyčili nad vámi horu řkouce: "Přidržujte se toho, co jsme vám dali, co nejpevněji a poslouchejte! I řekli: "Slyšeli jsme a neuposlechli jsme." A byla srdce jejich napojena teletem za nevíru jejich. Rci: "Jak hnusné je to, co přikazuje vám víra vaše, jste-li věřící."
94Rci: "Je-li příbytek poslední u Boha vyhrazen jen pro vás a ne pro ostatní lidi, pak žádejte si smrt, jste-li pravdomluvní!"
95Však oni o to nikdy nepožádají kvůli tomu, co ruce jejich dříve spáchaly. A Bůh dobře zná nespravedlivé.
96Vskutku pak shledáš, že jsou to lidé, kteří nejvíce touží po životě, ba více než modloslužebníci; některý z nich by si přál, aby život jeho trval tisíc let. Avšak ani kdyby tak dlouho živ byl, neodvrátilo by to od něho trest - vždyť Bůh jasně zří, co dělají!
97Rci: "Kdo je nepřítelem Gabriela... neboť on seslal - z dovolení Božího - do srdce tvého zjevení jako potvrzení pravdivosti poselství i jako správné vedení i zvěst radostnou pro věřící.
98Ten, kdo je nepřítelem Boha a andělů a poslů Jeho a Gabriela a Michaela. . . vždyť i Bůh je nepřítelem nevěřících!"
99A seslali jsme ti věru znamení jasná, jež popírají pouze hanebníci.
100Což pokaždé, když uzavřou úmluvu nějakou, musí být mezi nimi část, která ji odvrhne? Nikoliv, většina z nich jsou nevěřící.
101A když přišel k nim nyní posel od Boha potvrzující pravdivost zjevení, které již měli, skupina z těch, jimž bylo dáno Písmo, odvrhla Písmo Boží za záda svá, jako by je neznali.
102A následovali to, co hlásali satani v době vlády Šalomounovy. Šalomoun nebyl nevěřící, avšak satani jimi byli, učíce lidi kouzelnictví a tomu, co bylo v Babylóně sesláno dvěma andělům, Hárútovi a Márútovi. Ti dva nezačali nikoho učit, aniž řekli: "My jsme toliko pokušitelé, nebuď tedy nevěřící!" A od nich dvou se naučili, jak se zasévá rozkol mezi muže a manželku jeho - avšak oni tím neuškodí nikomu, leda z dovolení Božího. A naučili se lidé tomu, co jim škodí, ale neprospívá; a věděli, že ten, kdo toto koupí, nebude mít podíl na životě budoucím. Jak hnusně pro sebe nakoupili - kéž by to byli věděli!
103Kdyby byli uvěřili a byli bohabojní, věru by byla odměna Boží lepší - kéž by to byli věděli!
104Vy, kteří věříte, neříkejte: "Rá`iná!"" nýbrž říkejte: "Unzurná!" Poslouchejte, neboť pro nevěřící je určen trest bolestný!
105Ti, kdož nevěří z vlastníků Písma a modloslužebníků, si nepřejí, aby na vás sestoupilo dobrodiní od Pána vašeho. Avšak Bůh vyznamenává milosrdenstvím Svým, koho chce - a Bůh vládcem je přízně nesmírné.
106Kdykoliv zrušíme verš nějaký či dáme ti naň zapomenout, přineseme jiný, lepší anebo podobný. Což nevíš, že Bůh je všech věcí mocen?
107Což nevíš, že Bohu náleží království nebes i země a že nemáte kromě Boha ochránce ani pomocníka žádného?
108Či chcete se vyptávat posla svého, tak jako byl předtím Mojžíš dotazován? Ten, kdo víru zaměňuje nevírou, ten zbloudil z cesty rovné.
109Mnozí z vlastníků Písma by si přáli učinit z vás znovu nevěřící poté, co dostalo se vám víry, ze závisti, jež je v nich, i když se pravda stala již zjevnou. Vymažte a odpusťte jim, pokud nepřijde Bůh s rozkazem Svým - a Bůh věru je mocný nade věcmi všemi.
110Dodržujte modlitbu a dávejte almužnu, neboť cokoliv dobrého pro sebe připravíte, to u Boha naleznete - a Bůh jasně vidí, co děláte.
111Říkají: "Nevejde do ráje nikdo kromě toho, kdo je židem či křesťanem!" Takové je jen přání jejich; ty však rci: "Přineste mi důkazy své, jste-li pravdomluvní!"
112Však nikoliv! Ten, kdo odevzdaně se obrací k tváři Boží a koná dobré, ten nalezne odměnu u Pána svého a nemusí mít strach a nebude zarmoucen.
113Říkají židé: "Křesťané nemají v ničem pravdu!" a křesťané zase tvrdí: "Židé nemají v ničem pravdu!" a přitom přec ti i oni čtou Písmo. A hovoří ti, kdož nic nevědí, podobně jako oni. V den zmrtvýchvstání však Bůh rozsoudí mezi nimi to, oč se hádali.
114Kdo je nespravedlivější než ten, jenž zabraňuje, aby se v modlitebnách Božích vzývalo jméno Jeho, a snaží se o jejich zničení? Patřilo by se, aby do nich vstupovali naplněni bázní; hanba jim bude patřit na tomto světě a v životě budoucím je trest strašný očekává.
115Bohu náleží východ i západ, a ať se obrátíte kamkoliv, všude je tvář Boží. A Bůh věru je všezahrnující, vševědoucí!
116A říkají: "Bůh vzal si dítě!" Při slávě Jeho, není tomu tak! Jemu náleží vše, co na nebesích i zemi je, a všichni se před ním pokorně sklánějí!
117On stvořitelem je nebes a země, a když rozhodne věc nějakou, pak řekne toliko "Staniž se!" a stane se.
118Říkají ti, kdož nic nevědí: "Proč pak s námi Bůh nepromluví anebo proč k nám nepřijde se znamením?" A hovořili ti, kdož byli před nimi, jazykem podobným a i srdce jejich jsou si podobna. A My ukázali jsme znamení jasná lidu, jenž je pevně přesvědčen.
119Seslali jsme tě s pravdou jako hlasatele zvěsti radostné i jako varovatele, však nebudeš zodpovědný za ty, kdož pekla obyvateli budou.
120Nebudou s tebou spokojeni ani židé, ani křesťané, pokud nebudeš následovat náboženství jejich. Rci: "Vedení Boží je jediné správné vedení!" Budeš-li však následovat učení jejich scestná poté, co dostalo se ti vědění, nenalezneš pak proti Bohu ani ochránce, ani pomocníka žádného.
121Ti, jimž jsme dali Písmo a kteří je čtou způsobem pravdivým, ti v ně uvěřili, zatímco ti, kdož v ně nevěří, ti ztrátu utrpí.
122Dítka Izraele, pomněte milosti Mé, jíž jsem vás zahrnul, i toho, že vyznamenal jsem vás před lidstvem veškerým!
123Bojte se dne, kdy duše žádná nebude odměněna ničím za duši jinou a nebude od ní přijato výkupné žádné a nebude jí přímluva nic platná a nebude jí pomoženo!
124A hle, Pán zkoušel Abrahama slovy, a když je on splnil, řekl Pán: "Věru tě učiním vůdcem pro lidi." I zeptal se: "A co potomstvo mé?" Pravil: "Úmluva Má je pro nespravedlivé neplatná."
125A hle, učinili jsme chrám tento místem návštěv i útočištěm pro lidi a řekli jsme: "Učiňte si místo Abrahamovo modlitebnou!" A uložili jsme Abrahamovi a Ismaelovi v úmluvě, aby udržovali chrám Můj v čistotě pro ty, kdož obcházení konají, kdož se u něho zdržují a kdož se sklánějí a na tvář padají.
126A hle, pravil Abraham: "Pane můj, učiň zemi tuto bezpečnou a obdaruj obyvatele její plody - ty z nich, kdož v Boha a v den soudný uvěřili!" I odvětil Pán: "Těm pak, kdož neuvěřili, těm krátké užívání poskytnu a potom je do trestu pekelného uvrhnu. Jak hnusný to bude cíl konečný!"
127Když pak Abraham a Ismael kladli základy chrámu, zvolali: "Pane náš, přijmi jej od nás, vždyť Tys věru slyšící, vševědoucí!
128Pane náš, učiň, ať jsme do vůle Tvé odevzdáni, a učiň z potomků našich obec Tobě oddanou; ukaž nám obřady naše a vyslyš pokání naše, vždyť Tys věru odpouštějící, slitovný!
129Pane náš, vyšli mezi obyvatele města tohoto posla ze středu jejich, aby jim sděloval znamení Tvá, naučil je Písmu a vědění a očistil je, vždyť Tys věru mocný i moudrý!"
130A kdo jiný může mít odpor vůči náboženství Abrahamovu než ten, kdo v duši své je pošetilý? My vyvolili jsme si Abrahama již na tomto světě a na onom světě on věru je mezi bezúhonnými.
131A hle, když Pán jeho mu pravil: "Odevzdej se do vůle Mé!", odvětil: "Odevzdávám se do vůle Pána lidstva veškerého."
132A odkázal víru tuto Abraham synům svým, a také Jakub pravil: "Synové moji, Bůh pro vás věru vyvolil náboženství, a proto nesmíte zemřít, aniž se do vůle Jeho odevzdáte!"
133Byli jste svědky toho, když smrt přišla k Jakubovi a když se otázal synů svých: "Co budete uctívat po smrti mé?" Odvětili: "Budeme uctívat Boha tvého a Boha předků tvých, Abrahama, Ismaela a Izáka, jako Boha jediného a do vůle Jeho budeme odevzdáni."
134Obec tato již zmizela; jí dostane se toho, co si vysloužila, a i vám patří to, co jste si vysloužili. A nebudete tázáni na to, co oni dělali.
135Říkají: "Buďte židy, nebo křesťany, a tehdy budete správnou cestou vedeni!" Odpověz: "Nikoliv! Následujte náboženství Abrahama, jenž hanífem byl a mezi modloslužebníky nepatřil!"
136Rcete: "Uvěřili jsme v Boha a v to, co seslal nám, i v to, co seslal Abrahamovi, Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům, i v to, co bylo dáno Mojžíšovi, Ježíšovi, a v to, co bylo dáno prorokům od Pána jejich. My nečiníme rozdíl mezi nimi a do vůle Pána svého jsme odevzdáni!"
137Jestliže uvěří v něco podobného tomu, čemu vy věříte, pak půjdou po cestě správné; jestliže se však odvrátí, pak věru jsou v rozkolu. Však Bůh ti proti nim postačí, vždyť Bůh je věru slyšící vševědoucí!
138Toto je pomazání Boží, a kdo lepší je než Bůh v pomazání? A Jemu sloužíme.
139Rci: "Chcete se s námi přít o Bohu? Vždyť On Pánem je naším i Pánem je vaším, my skutky své máme a vy skutky své máte. My jen Jemu zasvěcujeme svou víru upřímnou.
140Chcete snad říci, že Abraham, Ismael, Izák, Jakub a kmeny byli židé či křesťané?" Rci: "Kdo to ví lépe, vy, anebo Bůh? Kdo je nespravedlivější než ten, kdo pro sebe ukrývá svědectví, jehož se mu dostalo od Boha? A není Bohu lhostejné, co děláte!"
141Obec tato již zmizela; jí dostane se toho, co si vysloužila, a i vám patří to, co jste si vysloužili. A nebudete tázáni na to, co oni dělali.
142Budou říkat hlupáci mezi lidmi: "Co odvrátilo je od qibly jejich, k níž dříve se obraceli?" Odpověz: "Bohu patří východ i západ a On vede, koho chce, ke stezce přímé."
143A takovýmto způsobem jsme vás učinili obcí vzdálenou krajností, abyste byli svědky o lidech a aby posel byl svědkem o vás. A ustanovili jsme qiblu, k níž až dosud jste se obraceli, jedině proto, abychom rozeznali ty, kdož následují posla, od těch, kdož odvracejí se od stop jeho. A není to nesnází velkou pro ty, které vede Bůh, vždyť Bůh nechce, aby zanikla víra vaše, neboť Bůh vůči lidem je blahovolný a slitovný.
144Vídáme tě často obracet tvář svou k nebi sem a tam a obrátíme tě proto ke qible, jež se ti bude líbit. Obrať tedy tvář svou směrem k Mešitě posvátné! A kdekoliv budete, obracejte tvář svou ve směru jejím! Věru ti, jimž dostalo se Písma, vědí dobře, že to je pravda od Pána jejich přicházející. A není Bohu lhostejné, co dělají.
145A i kdybys přinesl těm, jimž dostalo se Písma, jakékoliv znamení, nebudou se řídit qiblou tvou a ty se nebudeš řídit qiblou jejich. A někteří z nich se ani neřídí qiblou ostatních. Budeš-li pak následovat učení jejich scestná poté, co dostalo se ti vědění, budeš věru jedním z nespravedlivých.
146Ti, jimž jsme dali Písmo, je znají tak, jako znají syny své. A přece jedna skupina z nich utajuje pravdu zcela vědomě.
147Pravda přichází od Pána tvého, nebuď tedy jedním z pochybovačů!
148Každý má směr svůj, k němuž se obrací. Snažte se vzájemně překonávat v dobrých skutcích! Ať již jste kdekoliv, Bůh vás všechny přivede a Bůh věru nad věcmi všemi moc má.
149A ať vyjdeš odkudkoliv, obracej tvář svou směrem k Mešitě posvátné, neb ona je vskutku pravdou od Pána tvého. A není Bohu lhostejné, co děláte.
150A ať vyjdeš odkudkoliv, obracej tvář svou směrem k Mešitě posvátné; a kdekoliv budete, obracejte tváře své ve směru jejím, aby lidé neměli důvod vám něco vytknout, kromě těch z nich, kdož jsou nespravedliví, avšak těch se neobávejte! Obávejte se Mne, abych mohl dovršit dobrodiní své vůči vám - snad budete správnou cestou vedeni!
151A takto jsme vám poslali posla ze středu vašeho, který vám přednáší znamení Naše, očišťuje vás, učí vás Písmu a moudrosti a učí vás tomu, co jste vůbec neznali.
152Buďte Mne pamětlivi a já budu pamětliv vás, děkujte Mi a nebuďte nevděční.
153Vy, kteří věříte, hledejte pomoc v trpělivosti a v modlitbě, vždyť Bůh je věru s trpělivými.
154A neříkejte o těch, kdož byli zabiti na stezce Boží: "Jsou mrtvi!" Nikoliv; oni živi jsou, avšak vy to netušíte.
155Budeme vás zkoušet trochu strachem a hladem a ztrátou na majetku i lidech a plodech - avšak oznam zvěst radostnou trpělivým,
156kteří, když postihne je neštěstí, hovoří: "My Bohu patříme a my k Němu se navrátíme!"
157A to jsou ti, jimž patří požehnání a milosrdenství Pána jejich, to jsou ti, kdož správnou cestou jsou vedeni.
158As-Safá a al-Marwa věru patří k posvátným místům Božím; a kdo plní povinnost pouti k Chrámu nebo koná malou pouť, ten nedopustí se hříchu, když vykoná obcházení okolo obou těch míst. A kdokoliv dobrovolně koná dobré,... vždyť Bůh je za díky uznalý a vševědoucí.
159Ty, kdož zatajují to, co jsme seslali z jasných důkazů a správného vedení, poté, co jsme je lidem v Písmu vysvětlili, věru ty Bůh prokleje a proklejí je i proklínající,
160kromě těch, kdož kajícně se obrátí, polepší se a jasně to projeví; těm popřeji sluchu, vždyť Já jsem vyslyšující, slitovný.
161Nad těmi, kdož jsou nevěřící a jako nevěřící zemřou, bude vyneseno prokletí Boha, andělů i lidí všech
162a budou v něm navěky a nebude jim trest ulehčen a nedostane se jim odkladu.
163Váš Bůh je Bůh jediný a není božstva kromě Něho, milosrdného, slitovného.
164Vskutku je ve stvoření nebes a země, ve střídání noci a dne, v lodi, jež pluje po moři s tím, co užitečné je lidem, ve vodě, již Bůh z nebe sesílá a kterou znovu oživuje zem po smrti její - a na ní všechna zvířata se rozptylují - a v pohybu větrů a oblacích podrobených mezi nebem a zemí - v tom všem jsou věru znamení pro lid rozumný.
165Jsou mezi lidmi někteří, kdož berou si vedle Boha jiné, jemu na úroveň postavené, a které milují, jako milují Boha. Avšak ti, kdož uvěřili, ti v lásce své k Bohu jsou silnější. Kéž by viděli ti, kdož jsou nespravedliví, až spatří trest, že síla je jedině u Boha a že Bůh strašný je ve svém trestání!
166A až se zřeknou ti, kteří byli následováni, těch, kdož je následovali, a až spatří trest a svazky jejich vzájemné budou zpřetrhány,
167zvolají ti, kdož je následovali: "Kéž bychom se mohli navrátit a zříci se jich tak, jako oni se nyní zříkají nás!" A takto jim Bůh ukáže činy jejich k zármutku jejich. A nebude pro ně úniku z ohně pekelného!
168Lidé, jezte dovolené a dobré z toho, co na zemi je, a nenásledujte stopy satanovy, vždyť on vaším nepřítelem je zjevným!
169On přikazuje vám jen špatnosti a hanebnosti, a abyste o Bohu říkali něco, o čem nemáte ponětí.
170A když je nevěřícím řečeno: "Následujte to, co Bůh seslal!", odpovídají: "Nikoliv, my budeme následovat zvyklosti, jež u otců svých jsme nalezli." Avšak což když otcové jejich ničemu nerozuměli a nebyli správnou cestou vedeni?
171Ti, kdož jsou nevěřící, se podobají dobytku, na nějž se volá a který slyší jedině křik a výzvy: hluší, němí, slepí - ničemu nerozumějí.
172Vy, kteří věříte, jezte z výtečných pokrmů, jež jsme vám uštědřili, a děkujte Bohu, jste-li Jeho služebníky
173Bůh zakázal vám jedině zdechliny, krev, vepřové maso a to, co bylo zasvěceno někomu jinému než Bohu.v Kdo však byl donucen jísti toto, aniž po tom toužil nebo přestupníkem byl, na tom nebude hříchu, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.
174Ti, kdož zatajují to, co Bůh seslal z Písma, a prodávají to za nízkou cenu, ti budou krmit břicha svá jen ohněm a Bůh s nimi vůbec nepromluví v den soudný a neočistí je; pro ně určen je trest bolestný.
175To jsou ti, kdož koupili zbloudění místo stezky přímé a potrestání místo odpuštění. Jak budou pak trpěliví vůči ohni?
176A to je proto, že Bůh seslal Písmo pravdu obsahující; ti, kdož se o Písmo hádají, ti věru jsou v rozkolu hlubokém.
177Zbožnost nespočívá v tom, že obracíte tváře své směrem k východu či západu, nýbrž zbožný je ten, kdo uvěřil v Boha, v den soudný, v anděly, Písmo a proroky a rozdává z majetku svého bez ohledu na lásku k Němu příbuzným, sirotkům, nuzným, po cestě (Boží) jdoucímu, žebrákům a na otroků vykoupení, a ten, kdo modlitbu dodržuje a almužnu udílí. A zbožní jsou ti, kdož úmluvy své dodržují, když je jednou uzavřeli a v protivenství, v neštěstí a v dobách násilí jsou trpěliví - to jsou ti, kdož víru pravou mají, a to jsou bohabojní.
178Vám, kteří věříte, jest předepsán zákon krevní msty za zabití: muž svobodný za muže svobodného, otrok za otroka, žena za ženu. A bude-li komu sleveno něco bratrem jeho, pak nechť následován je zvyk uznaný a budiž zaplacení přijato s dobrou vůlí. A toto je ulehčení a milost od Pána vašeho; kdo pak přestoupí toto nařízení, tomu dostane se trestu bolestného.
179V zákonu krevní msty je pro vás život, ó nadaní rozmyslem! Snad budete bohabojní!
180Jest vám předepsáno, že když dostaví se smrt k některému z vás a on zanechá vám majetek, má učinit závěť ve prospěch rodičů a příbuzných podle zvyklosti uznané - a to je povinností pro bohabojné.
181A kdo změní závěť poté, co ji uslyšel, bude potrestán a vina za změnu tuto padne jen na ty, kdož tak učinili, vždyť Bůh je věru slyšící, všemohoucí.
182Ten, kdo se obává, že odkazující byl zaujatý nebo dopustil se chyby, a přičiní se o urovnání mezi dědici, na tom nebude lpět hřích žádný, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.
183Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli - snad budete bohabojní!
184Postěte se jen po určený počet dní! Ten z vás, kdo je nemocen anebo na cestách, nechť postí se stejný počet dní později. Ti, kdož mohou se postit, však nečiní tak, ti nechť se vykoupí nakrmením jednoho chudého. Kdo však dobrovolně učiní více dobrého, bude to přičteno k jeho dobru. A půst je pro vás lepší - jste-li rozumní.
185Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení. Kdo z vás spatří na vlastní oči měsíc, nechť se postí! Ten z vás, kdo je nemocen nebo na cestách, nechť postí se stejný počet dní později; Bůh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné. Dodržujte plně tento počet a chvalte Boha za to, že správně vás vede - snad budete vděční!
186Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko a že odpovím na prosbu prosícího, když mne poprosí. Nechť však na výzvu Mou odpoví a nechť ve Mne věří - snad půjdou cestou správnou!
187Jest vám dovoleno přiblížit se v noci postní k manželkám svým - ony jsou pro vás oděvem a vy jste oděvem pro ně. Bůh poznal, že křivdíte sami sobě, avšak obrátil se k vám a odpustil vám. Nyní tedy souložte s nimi a usilujte o to, co Bůh vám předepsal. Jezte a pijte až do chvíle, kdy od sebe rozeznáte bílou a černou nit na úsvitu, potom dodržujte plný půst až do noci. A nesouložte s nimi, zatímco se zdržujete v rozjímání v modlitebnách! Toto jsou ohraničení Boží, nepřibližujte se k nim! A takto Bůh činí srozumitelnými znamení svá pro lidi - snad budou bohabojní!
188Nepohlcujte vzájemně majetky své podvodným způsobem! Nedávejte z nich dary soudcům, abyste tak hříšně připravili lidi o část majetku, jsouce si toho vědomi!
189A budou se tě ptát na novoluní. Odpověz: "To jsou znamení času pro lidi a pro stanovení poutě." Zbožnost nespočívá v tom, že přicházíte do domů svých zadní stranou, nýbrž zbožnost je u těch, kdož jsou bohabojní. Vcházejte do domů svých předními dveřmi a bojte se Boha - snad budete blažení!
190A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí.
191Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je - taková je odměna nevěřících!
192Jestliže však přestanou. . . tedy Bůh věru je odpouštějící, slitovný!
193A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Bohu. Jestliže však přestanou, pak skončete nepřátelství, ale ne proti nespravedlivým.
194Měsíc posvátný proti měsíci posvátnému; i věci posvátné podléhají zákonu krevní msty! Kdokoliv proti vám vystoupí nepřátelsky, pak i vy proti němu tak vystupte, podobně jako on vystupoval proti vám. A bojte se Boha a vězte, že Bůh stojí na straně bohabojných.
195Rozdávejte na stezce Boží, avšak nevrhejte se do zkázy vlastníma rukama! Konejte dobré skutky, neboť Bůh miluje ty, kdož dobré skutky konají.
196Konejte pečlivě pouť i malou pouť kvůli Bohu! Je-li vám v tom zabráněno, tedy se vykupte tím, co je pro vás snadné jako oběť! Neholte si hlavy své, pokud oběť nedospěje na místo své! Bude-li někdo z vás nemocen nebo postižen bolestí hlavy, a oholí se, ten se může vykoupit postem nebo almužnou či obětním darem. A jste-li bezpečni, ať ten, kdo použil příležitosti vykonat malou pouť spolu s velkou, se vykoupí tím, co je pro něj snadné jako oběť. Kdo nenalezne obětní zvíře, ať se vykoupí třídenním postem během pouti a sedmidenním po návratu svém, úhrnem plných deset dní. To platí pro toho, jehož rodina není přítomna v Mešitě posvátné. A bojte se Boha a vězte, že Bůh je strašný ve svém trestání!
197Pouť budiž konána v měsících známých. Ten, kdo se zavázal vykonat v nich pouť, nechť zdržuje se žen, prostopášnosti a hádek během pouti! Ať cokoliv dobrého učiníte, Bůh se o tom dozví; a zásobte se na cestu, však nejlepší zásobou na cestu je bohabojnost! Buďte tedy bohabojní, vy, kdož nadaní jste rozmyslem!
198Není pro vás hříchem, budete-li usilovat o přízeň Pána svého na trzích pouti. A když provádíte běh z Arafátu, vzpomínejte Boha poblíže místa posvátného! Vzpomeňte, že On vás uvedl na správnou cestu, zatímco předtím jste byli z těch, kdož bloudí.
199Potom proveďte běh tudy, kudy jej provádějí ostatní lidé, a proste Boha za odpuštění, neboť Bůh věru je odpouštějící, slitovný!
200A když skončíte poutní obřady své, vzpomeňte Boha, tak jako vzpomínáte na otce své, a ještě usilovně ji! A jsou mezi lidmi někteří, kdož říkají: "Pane náš, obdaruj nás na tomto světě," ale ti věru nebudou mít podíl žádný v životě budoucím.
201A jsou mezi nimi někteří, kdož říkají: "Pane náš, daruj nám dobré na tomto světě i dobré v životě budoucím a ušetří nás muk trestu ohnivého!"
202Těm dostane se podílu z toho, co si vysloužili, neboť Bůh věru jest rychlý v účtování.
203Vzpomínejte Boha ve stanovených dnech! A kdo si pospíší o dva dny, nebude to hřích, a kdo se opozdí o dva dny, ani to nebude hříchem! A to platí pro toho, kdo je bohabojný. A bojte se Boha a vězte, že u Něho budete shromážděni.
204A mezi lidmi jest i takový, jehož řeči o životě pozemském se ti líbí a jenž dovolává se svědectví Božího o tom, co je v srdci jeho; avšak přitom je to protivník nejtvrdošíjnější.
205A když se odvrátí zády, chodí po zemi, aby šířil pohoršení a ničil sadbu i dobytek; Bůh však nemiluje pohoršení.
206A když se mu řekne "Boj se Boha!", zmocní se ho hříšná pýcha. A údělem jeho bude peklo, a jak hnusné to bude lože!
207Mezi lidmi jest i takový, jenž prodá i sebe sama v úsilí dosáhnout zalíbení Božího - a Bůh věru je blahovolný k služebníkům svým.
208Vy, kteří věříte, vejděte všichni v mír a nenásledujte kroky satanovy, vždyť on je pro vás nepřítelem zjevným!
209A jestliže klopýtnete poté, co se vám dostalo jasných znamení, tedy vězte, že Bůh je mocný i moudrý!
210Což mohou čekat něco jiného, než že k nim přijde Bůh a andělé v temnotě mračen? Pak bude věc rozhodnuta; a k Bohu vracejí se věci všechny.
211Zeptej se dítek Izraele na to, kolik jsme jim dali znamení jasných! Jestliže však někdo zfalšuje milost Boží poté, co k němu přišla, pak je Bůh strašný ve svém trestání.
212Byl zkrášlen život pozemský těm, kdož nevěří, a ti se posmívají těm, kdož uvěřili. Avšak ti, kdož jsou bohabojní, budou nad ně povýšeni v den zmrtvýchvstání. Bůh věru uštědřuje, komu chce, bez počítání!
213Lidé byli národem jediným a poslal Bůh proroky jako hlasatele zvěsti radostné i jako varovatele a seslal s nimi Písmo s pravdou, aby rozsoudil mezi lidmi to, v čem se rozcházeli. A byli ve sporu jedině ti, jimž bylo Písmo darováno poté, co přišla k nim znamení jasná, a to ze vzájemné závisti. A nyní Bůh přivedl z dovolení Svého ty, kdož uvěřili, k pravdě, o níž se dříve rozcházeli v názorech. A Bůh vede, koho chce, ke stezce přímé.
214Domníváte se, že vstoupíte do ráje, ač jste dosud nezakusili nic podobného tomu, co zakusili ti, kdož byli před vámi? Byli postiženi neštěstím a bídou a třásli se strachem, až konečně posel a ti, kdož s ním uvěřili, zvolali: "Kdy přijde vítězná pomoc Boží?" Což není pomoc Boží blízká?
215Dotazují se tě na to, co mají rozdávat. Rci: "To, co rozdáváte z majetku, je pro rodiče, příbuzné, sirotky, nuzné a jdoucího po cestě Boží. A cokoliv dobrého učiníte, Bůh zajisté o tom ví."
216A je vám předepsán také boj, i když je vám nepříjemný. Je však možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré, a je možné, že milujete něco, co je pro vás špatné; jedině Bůh to zná, zatímco vy to neznáte.
217Dotazují se tě na posvátný měsíc a na bojování v jeho průběhu. Rci: "Bojovat v něm je hřích těžký, avšak odvracet od stezky Boží, nevěřit v Něj a v Mešitu posvátnou a vyhánět obyvatele jejich z ní je ještě těžší hřích před Bohem; svádět od víry je horší než zabíjet. Nevěřící nepřestanou proti vám bojovat, dokud vás neodvrátí od náboženství vašeho, budou-li toho schopni. Pro ty z vás, kdož od náboženství svého odpadnou a jako nevěřící zemřou, marné bude jejich konání na tomto i onom světě - ti ohně obyvateli se stanou a nesmrtelní v něm budou.
218Avšak ti, kdož uvěřili, vystěhovali se a na cestě Boží bojují, ti mohou doufat v milost Boží - a Bůh věru je odpouštějící, slitovný."
219Dotazují se tě na víno a na hru majsir. Rci: "V obou z nich je pro lidi hřích těžký i užitek, avšak jejich hřích je větší než užitek." A dotazují se tě na to, co mají rozdávat. Rci: "Přebytek!" A takto vám Bůh objasňuje znamení - snad budete přemýšlet
220o tomto i o onom světě. A dotazují se tě na sirotky; odpověz: "Spravedlivě se k nim chovat je dobré; jestliže s nimi jednáte, nechť jsou jako bratři vaši!" Bůh rozeznává dobře toho, kdo pohoršení šíří, od toho, kdo dobré skutky činí. A kdyby chtěl, mohl by vás věru postihnout neštěstím, neboť Bůh je věru mocný, moudrý.
221Nevstupujte ve sňatek s modloslužebnicemi, pokud neuvěří; a věřící otrokyně je věru lepší než modloslužebnice, i když se vám tato více líbí. Neprovdávejte dcery své za modloslužebníky, pokud tito neuvěří; a věřící otrok je věru lepší než modloslužebník, i když se vám tento více líbí. Takoví lidé vás zvou do ohně pekelného, zatímco Bůh vás zve do ráje a k odpuštění, s dovolením Svým, a objasňuje znamení Svá lidem - snad si to připomenou!
222A dotazují se tě na menstruaci. Rci: "To je neduh; zdržujte se tedy žen svých po dobu menstruace a nepřibližujte se k nim, dokud se neočistí. A když se očistí, přicházejte k nim tak, jak Bůh vám to přikázal. A Bůh věru miluje ty, kdož se kají, a miluje ty, kdož se očišťují!"
223Ženy vaše jsou pro vás polem; vcházejte tedy na pole své, odkud chcete, však učiňte předtím něco pro duše své a bojte se Boha a vězte, že se s Ním setkáte! Oznam tuto zvěst radostnou věřícím!
224A nečiňte Boha předmětem přísah svých, že budete zbožní a bohabojní a že se budete snažit o zlepšení vztahů mezi lidmi, neboť Bůh věru je slyšící, vševědoucí.
225Bůh vás nepotrestá za nevážnost řeči vaší v přísahách, ale potrestá vás za to, co srdce vaše si vysloužila. Bůh věru je odpouštějící, laskavý.
226Těm, kteří přísahají, že rozvedou se svými ženami, těm určena je lhůta čekací čtyř měsíců. Jestliže však odvolají přísahu svou, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.
227Jestliže se však rozhodnou pro rozvod, vždyť Bůh je věru slyšící, vševědoucí.
228A rozvedené ženy nechť samy čekají po tři periody a není jim dovoleno zatajovat to, co Bůh stvořil v lůnech jejich, věří-li v Boha a v den soudný. A je spravedlivější, jestliže manželé jejich si je vezmou nazpět v tomto stavu, pokud si přejí usmíření. A ony mají pro sebe stejné právo jako oni podle zvyklosti, nicméně muži jsou o stupeň výše - a Bůh je mocný, moudrý.
229Rozvod je možný dvakrát, potom lze podržet manželku podle správné zvyklosti nebo ji propustit v dobré vůli. Není vám dovoleno vzít nic z toho, co jste jí dali, leda že oba se obáváte, že nedodržíte omezení Bohem daná. Jestliže se obáváte, že nedodržíte omezení Bohem daná, tedy nebude pro žádného z obou vás hříchem, jestliže žena se vykoupí. Toto jsou omezení Bohem daná, nepřekračujte je! Ti, kdož překračují Boží omezení, ti jsou nespravedliví!
230Jestliže zapudí muž ženu svou, není mu potom dovolena dříve, než byla vdána za jiného muže. A když tento se s ní rozvede, není pro žádného z obou hříchem, jestliže se k sobě vrátí, domnívají-li se, že budou dodržovat omezení Bohem daná. A toto jsou omezení Boží a On je činí jasnými pro lid vědoucí.
231Když se rozvedete se svými ženami a přijde lhůta jejich, pak si je buď ponechejte podle zvyklosti, anebo je propusťte podle zvyklosti, avšak nezdržujte je násilím, překračujíce tak omezení Boží. Kdo tak činí, ten sám sobě škodí. A nepokládejte znamení Boží za žert, nýbrž pomněte dobrodiní Božího vůči vám a toho, co seslal vám z Písma a moudrosti, napomínaje vás tím! A bojte se Boha a vězte, že Bůh je všech věcí znalý.
232Když se rozvedete se svými ženami a přijde lhůta jejich, nebraňte jim vstoupit v manželství s jejich novými manžely, jestliže se dohodli podle zvyklosti. A to je napomenutí tomu z vás, kdo v Boha i v den soudný uvěřil; a toto je pro vás jednání nejctnostnější a nejčistší. Bůh ví, avšak vy nevíte.
233Matky kojí děti své plné dva roky, a to je pro toho, kdo chce, aby bylo dovršeno kojení. Na otci dítěte pak spočívá výživa i oblékání matek podle zvyklosti uznané. A není nikomu uloženo nad možnosti jeho; nechť matka žádná není zkrácena kvůli dítěti svému a nechť není otec žádný zkrácen kvůli dítěti svému. A dědici připadá stejná povinnost. Jestliže oba si přejí odstavení dítěte po vzájemné dohodě a poradě, pak to pro ně není hříchem. A jestliže chcete vzít pro dítě kojnou, není to pro vás hříchem pod podmínkou, že zaplatíte to, co dáváte podle zvyklosti. A bojte se Boha a vězte, že Bůh jasně vidí vše, co děláte.
234Pro ty, kdož k Bohu byli povoláni a zanechali manželky, platí, že ony mají vyčkat samy o sobě čtyři měsíce a deset dní. A když dosáhnou lhůty své, nebude pro vás hříchem, jestliže si budou počínat samy se sebou podle zvyklosti uznané. A Bůh dobře ví, co děláte.
235A není pro vás hříchem, jestliže se budete ucházet o tyto ženy či budete-li mít podobný skrytý úmysl v duších svých. Bůh ví dobře, že si na ně budete myslit, avšak nesmlouvejte se s nimi v tajnosti, leda promluvíte-li slova zvyklostí uznaná. A nečiňte rozhodnutí o svazku manželském (s vdovou), pokud neuplyne lhůta předepsaná, a vězte, že Bůh dobře zná, co skryto je ve vašich duších! Střezte se Ho a vězte, že Bůh je odpouštějící, slitovný!
236Není pro vás hříchem, rozvedete-li se s ženami svými, dříve než jste se jich dotkli anebo dříve než jste jim určili obvěnění. Dejte jim však zaopatření - zámožný podle prostředků svých a chudý podle prostředků svých - podle zvyklosti uznaných. A to je povinností pro ty, kdož dobré konají.
237Jestliže se s nimi rozvedete dříve, než jste se jich dotkli, ale již jste jim určili obvěnění - pak jim patří polovina toho, k čemu jste se zavázali, pokud se toho nevzdají nebo se toho nevzdá ten, v jehož rukou je uzavření manželské smlouvy. A vzdát se toho je blíže k bohabojnosti. A nezapomínejte si vzájemně prokazovat velkomyslnost, vždyť Bůh jasně vidí vše, co děláte!
238Dodržujte modlitby a modlitbu prostřední a stůjte před Bohem, pokorně mu oddáni!
239A máte-li strach, pak ji konejte stojíce na nohou anebo v sedle, jste-li však v bezpečí, tedy vzpomínejte Boha tak, jak vás tomu naučil - tomu, co dříve jste neznali!
240Ti z vás, kteří budou ke Mně povoláni a zanechají manželky, nechť odkáží manželkám svým zaopatření na celý rok, aniž je nutí odejít z domu. Jestliže však odejdou, potom není pro vás hříchem to, co samy se sebou učiní podle zvyklostí uznaných. A Bůh věru je mocný, moudrý.
241Rozvedeným ženám pak náleží zaopatření podle zvyklostí uznaných, a to povinností je pro bohabojné.
242A takto vám Bůh objasňuje znamení Svá - snad budete rozumní!
243Viděl jsi ty, kdož v tisících vyšli z příbytků svých, smrti se bojíce? I řekl jim Bůh: "Zemřete!" a potom jim znovu život dal, neboť Bůh věru je pln milosti k lidem, avšak většina lidí vděčná není.
244Bojujte na stezce Boží a vězte, že Bůh je slyšící, vševědoucí!
245Kdokoliv dá Bohu půjčku výhodnou, tomu bude vrácena mnohonásobně; Bůh zavírá a otevírá dlaň svou a k Němu budete navráceni.
246Cožpak jsi neviděl velmože z dítek Izraele, když po Mojžíšově smrti pravili jednomu z proroků svých: "Ustanov mezi námi krále, abychom mohli bojovat na stezce Boží!" I odvětil: "Možná, že až vám bude předepsáno bojovat, vy bojovat nebudete!" Odpověděli: "A proč bychom neměli bojovat na stezce Boží, když jsme byli vyhnáni ze sídel svých i od synů svých?" Avšak když jim bylo předepsáno bojovat, obrátili se zády s výjimkou několika málo z nich. A Bůh dobře zná nespravedlivé.
247A řekl jim prorok jejich: "Bůh vám posílá Saula (Talút ) jako krále." Pravili: "Jak by nám tento mohl vládnout, když my máme větší nárok na vládu než on, jenž nemá dostatek majetku?" Odvětil: "Bůh jej pro vás vyvolil a obohatil jej ve vědění i v síle tělesné. Bůh dává vládu Svou tomu, komu chce, a Bůh je nesmírný, vševědoucí."
248I pravil jim prorok jejich: "Věru znamením vlády jeho bude to, že přijde k vám schránka úmluvy, v níž je bezpečí od Pána vašeho a ostatky toho, co zanechala rodina Mojžíšova a rodina Árónova, a ponesou ji andělé. A bude to pro vás věru znamení, jste-li věřící!"
249A když Saul vytáhl s vojsky, pravil jim: "Bůh vás bude zkoušet u jedné řeky. Ten, kdo z ní se napije, patřit k mým nebude; ale ten, kdo z ní neokusí, ten bude patřit k mým kromě těch, kdož napijí se z dlaně." A napili se z ní všichni kromě malého počtu. Když pak Saul a ti, kdož s ním uvěřili, přešli přes ni, zvolali: "Nemáme dnes sílu k boji proti Goliášovi a vojskům jeho!" Avšak ti, kdož pevně byli přesvědčeni o setkání svém s Bohem, vykřikli: "Kolikrát již nepočetné oddíly zvítězily nad početnějšími z dovolení Božího, vždyť Bůh je věru na straně trpělivých!"
250A když vytáhli proti Goliášovi a vojskům jeho, zvolali: "Pane náš, dodej nám vytrvalosti a zpevni paty naše a pomoz nám k vítězství nad lidem nevěřícím!"
251A zahnali je na útěk z dovolení Božího a David zabil Goliáše a Bůh dal mu pak moc královskou i moudrost a naučil jej tomu, čemu chtěl. A kdyby Bůh nechránil mezi lidmi jedny před druhými, věru by země dospěla do záhuby, však Bůh je pln laskavosti k lidstvu veškerému.
252Toto jsou znamení Boží a sdělili jsme ti je spolu s pravdou, neboť tys věru jedním z poslů.
253A dali jsme některým z těchto poslů přednost před jinými. A jsou mezi nimi někteří, s nimiž Bůh hovořil, a jiní, jež v hodnostech povznesl. A dali jsme Ježíšovi, synu Marie, znamení jasná a posílili jsme jej Duchem svatým: A kdyby byl Bůh chtěl, pak by se nebyli navzájem zabíjeli ti, kdož po nich přišli poté, co dostalo se jim jasných znamení. Avšak dostali se do rozporů a byli mezi nimi ti, kdož uvěřili, a byli mezi nimi i ti, kdož byli nevěřící. A kdyby byl Bůh chtěl, nebyli by se vzájemně zabíjeli, avšak Bůh věru činí, co chce.
254Vy, kteří věříte, dávejte almužny z toho, co jsme vám uštědřili, dříve než přijde den, kdy nebude ani obchodování, ani přátelství, ani přímluvy. A nevěřící jsou věru nespravedliví!
255Bůh - není božstva kromě Něho, živého, trvalého! Nepadá naň ani dřímota, ani spánek, Jemu náleží vše, co na nebesích je i na zemi! Kdo může se u Něho přimluvit jinak, než s dovolením Jeho? On zná, co je před rukama jejich i co je za zády jejich, zatímco oni neobejmou z vědění Jeho nic leda to, co On chce. Trůn Jeho obepíná nebesa i zemi a střežení jich mu potíží nečiní - On vznešený je a mohutný!
256Nebudiž žádného donucování v náboženství! A již bylo jasně rozlišeno správné vedení od bloudění! Ten, kdo nevěří v Tághúta a věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se neutrhne. A Bůh je slyšící, vševědoucí.
257Bůh je ochráncem těch, kdož uvěřili, a dal jim vyjít z temnot ke světlu. Avšak ochráncem těch, kdož neuvěřili, jsou Tághútové, kteří je vyvedou ze světla do temnot - a takoví budou ohně pekelného obyvateli a v něm budou nesmrtelní.
258Což jsi neviděl toho, jenž hádal se s Abrahamem ohledně Pána jeho jen proto, že Bůh mu dal království? A hle, pravil Abraham: "Pán můj je ten, jenž život i smrt dává." A odvětil: "Já jsem ten, kdo život i smrt dává!" I řekl Abraham: "Bůh přivádí slunce od východu, dej mu tedy vyjít ty na západě!" A byl zmaten ten nevěřící - a Bůh nevede cestou správnou lid nespravedlivý.
259Anebo jsi neviděl toho, jenž prošel okolo místa, jež zničeno bylo do základů, a zvolal: "Jak by mohl Bůh opět přivést k životu toto město poté co je mrtvé?" A usmrtil jej Bůh na sto let, potom jej vzkřísil a zeptal se jej: "Jak dlouho jsi takto setrval?" Odvětil: "Setrval jsem tak den anebo část dne." - "Nikoliv," odvětil Pán, "setrvals tak sto let. Pohleď na potravu svou a nápoj svůj - nejsou zkaženy! A pohleď na osla svého! A věru jsme tě učinili znamením pro lidi. A pohleď na tyto kosti, jak je zvedneme a potom je masem obalíme!" A když se mu to stalo jasným, zvolal: "Nyní vím, že Bůh je mocný nad věcmi všemi!"
260A hle, pravil Abraham: "Pane můj, ukaž mi, jak oživuješ mrtvé!" I odpověděl: "Což ty mi nevěříš?" Řekl: "Ano, avšak je to pro uklidnění srdce mého!" Pravil: "Vezmi čtyři ptáky a přitiskni je k sobě, potom umísti na každé hoře část z nich a posléze je zavolej - a přiletí rychle k tobě. A věz, že Bůh je mocný, moudrý!"
261Ti, kdož vydávají jmění své na stezce Boží, jsou podobni zrnu, z něhož vyrůstá sedm klasů, z nichž každý má sto zrn. A Bůh mnohonásobně odplácí tomu, komu chce, neboť Bůh je velkorysý, vševědoucí.
262Těm, kdož vydávají jmění své na stezce Boží, aniž potom doprovázejí to, co vydali, výčitkami či špatností, těm dostane se odměny u Pána jejich a nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
263Laskavé slovo a odpuštění je lepší než almužna, za níž následuje špatnost. A Bůh je soběstačný a laskavý.
264Vy, kteří věříte, nezmařte almužny své výčitkami a špatností jako ten, kdo rozdává ze jmění svého z licoměrnosti před lidmi, aniž uvěřil v Boha a den soudný. Podobá se skále pokryté prstí: když přijde liják, zanechá ji holou. A takoví lidé nemají vliv žádný na to, co jednou si již vysloužili, vždyť Bůh nepovede lid nevěřící.
265Avšak ti, kdož rozdávají ze jmění svého usilujíce získat zalíbení Boží a pro upevnění duší svých, ti podobají se zahradě na kopci: když přijde liják, přinese plody své dvakrát, když liják nepřijde, je zde alespoň rosa. . . A Bůh věru jasně vidí vše, co děláte.
266Přeje si někdo z vás, aby měl zahradu palem a vinné révy, pod níž řeky tekou, a v ní měl všechny druhy ovoce a aby jej potom zastihlo stáří a měl slabé potomstvo, a kdyby tehdy postihla zahradu vichřice ohnivá, jež spaluje? Takovým způsobem vám Bůh objasňuje znamení - snad budete o tom přemýšlet?
267Vy, kteří věříte, rozdávejte almužnu z dobrých věcí, jež jste si vysloužili, a z toho, čemu jsme pro vás dali vzejít ze země. A nevybírejte to nejhorší, abyste to rozdali, a to, co sami byste nevzali, leda byste nad tím zavřeli obě oči. A vězte, že Bůh je soběstačný a chvályhodný.
268Satan vám vyhrožuje chudobou a přikazuje vám hanebnosti, avšak Bůh vám slibuje odpuštění Své a laskavost - a Bůh věru je velkorysý, vševědoucí.
269On dává moudrost tomu, komu chce. A komu byla dána moudrost, tomu bylo dáno velké dobro, avšak pouze ti, kdož nadáni jsou rozumem, si to připomenou.
270Ať dáte almužnu na jakékoliv vydání nebo ať učiníte jakýkoliv slib obětní, Bůh o tom věru ví. A nespravedliví nebudou mít pomocníky.
271Jestliže dáváte almužny veřejně, je to krásné, jestliže však to činíte skrytě a dáváte chudým, je to pro vás lepší a vymaže vám to špatné skutky vaše. A Bůh je dobře zpraven o tom, co činíte.
272Není povinností tvou, abys je vedl, ale Bůh vede toho, koho chce. To, co rozdáváte dobrého, je ve prospěch vás samých, avšak vydávejte jen z touhy popatřit na tvář Boží. A to, co vydáte dobrého, bude vám plně nahrazeno a nebude vám ukřivděno.
273Chudáky, kteří se dostali do tísně na stezce Boží a nemohou se po zemi pohybovat za obchodem, pokládají hlupáci za bohaté kvůli zdrženlivosti jejich; ty však poznáš je podle známek jejich, byť i drze neprosili lidi. A co dobrého těmto rozdáte, Bůh o tom dobře ví.
274Ti, kdož rozdávají almužnu z majetku svého za noci i za dne, skrytě i veřejně, těm dostane se odměny u Pána jejich; takoví nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
275Ti, kdož pohlcují zisk z lichvy, vstanou z mrtvých jako ten, koho satan potřísnil svým dotekem. A to proto, že říkali: "Vždyť prodávání je podobné lichvě!" Bůh však dovolil prodávání a zakázal lichvu. Tomu, komu dostalo se varování od Pána jeho a který přestal s lichvou, bude zachováno to, čeho předtím nabyl, a rozhodnutí o něm bude patřit Bohu. Ti však, kdož vrátí se k lichvě, ti se stanou ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní.
276Bůh zničí lichvu, avšak zúročí almužny. Bůh nemiluje žádného nevěřícího hříšného.
277Ti, kdož uvěřili, zbožné skutky konali, modlitbu dodržovali a almužnu dávali, dostanou odměnu od Pána svého a nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
278Vy, kteří věříte, bojte se Boha a zanechte poslední zbytky lichvy, jste-li věřícími!
279Jestliže tak neučiníte, připravte se na válku od Boha a posla Jeho. Jestliže však se kajícně obrátíte, pak vám zůstane váš kapitál - a nebudete tím škodit a nebudete tím poškozeni.
280Je-li dlužník váš v tísni, vyčkejte, až se mu uleví; a dáte-li mu to jako almužnu, je to pro vás lepší, jste-li vědoucí.
281A bojte se toho dne, v němž k Bohu se navrátíte, kdy duše každá bude odměněna podle toho, co si vysloužila, a kdy lidem nebude ukřivděno.
282Vy, kteří věříte, dáváte-li úvěr dlužníkovi na lhůtu stanovenou, zapište to! Nechť písař to mezi vámi sepíše spravedlivě, nechť žádný písař neodmítne to napsat tak, jak jej tomu Bůh naučil, a nechť zapisuje, zatímco mu bude dlužník diktovat, a nechť bojí se Boha, Pána svého, a nechť ničeho z dluhu neubere! A jestliže dlužník je choromyslný či slabý anebo nemůže sám diktovat, nechť diktuje jeho poručník, a to spravedlivě! A žádejte svědectví dvou svědků z mužů vašich, a nemáte-li dva muže, pak vezměte jednoho muže a dvě ženy z těch, které uznáte za vhodné svědkyně; aby, kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá ji mohla připomenout. A nechť se svědkové nezdráhají, jsou-li přizváni. Nezanedbávejte zapsat dluh, ať již je malý či velký, až do lhůty jeho! A toto je u Boha spravedlivější a přímější pro svědectví a jistější pro potlačení pochybností, pokud se ovšem nejedná o přímý obchod mezi vámi; tehdy není pro vás hříchem, jestliže to nezapíšete. A berte svědky, jestliže mezi sebou obchodujete, avšak neubližujte ani písaři, ani svědkovi. Jestliže tak učiníte, jest to hanebnost. A bojte se Boha, vždyť Bůh vás věru učí a ví o všech věcech.
283Jste-li na cestách a nenaleznete-li písaře, pak berte zástavu! A jestliže někdo z vás svěří něco druhému, nechť ten, jenž přijal svěřené, to vrátí a nechť bojí se Boha, Pána svého! A nezatajujte svědectví, neboť kdo svědectví zatajuje, je v srdci svém hříšníkem - a Bůh dobře ví, co děláte.
284Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi. A ať již dáváte najevo to, co je v duších vašich, či to skrýváte, Bůh požádá vás o počet z toho. On odpustí, komu bude chtít, a potrestá toho, koho bude chtít - On nade všemi věcmi je mocný.
285Uvěřil posel v to, co od Pána jeho mu bylo sesláno, a uvěřili všichni věřící v Boha, anděly Jeho i Písma Jeho i posly Jeho - a My neděláme rozdíl mezi posly Jeho - a řekli: "Slyšeli jsme a uposlechli jsme; o odpuštění Tvé prosíme, Pane náš, a u Tebe je konečný cíl náš!"
286Bůh ukládá duši jen to, co je pro ni možné; dostane se jí odměny za to, co si pro sebe i proti sobě vysloužila. "Pane náš, neměj nám za zlé, jestliže jsme zapomněli či chybili! Pane náš, nenakládej na nás břímě tíživé, podobné tomu, jež jsi naložil na ty, kdož byli před námi! Pane náš, nenakládej nám břemena, která nemůžeme unést, a vymaž nám chyby naše, smiluj se nad námi a odpusť nám! Tys ochráncem naším, pomoz nám k vítězství nad lidem nevěřícím!"
Chapter 3 (Sura 3)
1Alif lám mím!
2Bůh - není božstva kromě Něho - je živý stále trvající.
3On seslal ti Písmo s pravdou, potvrzující pravdivost dřívějšího, a On seslal i Tóru a Evangelium
4již předtím jako správné vedení pro lidi a seslal spásné rozlišení. Zajisté ty, kdož ve znamení Boží nevěří, očekává trest strašný, neboť Bůh věru mocný je a pán pomsty.
5Před Bohem není skryto nic ani na zemi, ani na nebi
6a je to On, jenž utváří vás v lůnech podle přání svého. A není božstva kromě Něho, mocného, moudrého.
7On je ten, jenž seslal ti Písmo, v němž některé verše jsou pevně stanovené, a ty jsou podstatou Písma, zatímco jiné jsou víceznačné. Ti, v jejichž srdcích je odchýlení, následují to, co je v něm víceznačné, usilujíce tak o rozkol a snažíce se o svévolný výklad toho; však nezná výklad toho nikdo kromě Boha. Ti však, kdož pevni jsou ve vědění, hovoří: "My v ně jsme uvěřili; vše, co obsahuje, od Pána našeho je!" A připomínají si to jedině ti, kdož rozmyslem jsou obdařeni.
8Pane náš, nedej odchýlit se srdcím našim poté, cos uvedl nás na cestu správnou, daruj nám milost, jež od Tebe vychází, vždyť Tys věru dárce největší.
9Pane náš, Ty věru shromáždíš lidi v den, o němž pochyby není; a Bůh zajisté slib svůj nezruší.
10V ten den nebudou nevěřícím majetky ani děti jejich proti Bohu nic platny a stanou se palivem pro oheň pekelný.
11Osud jich bude jako osud rodu Faraónova, a těch, kdož před nimi byli a kteří znamení Naše za lež prohlásili; Bůh je uchvátil za hříchy jejich a Bůh strašný je ve svém trestání.
12Rci těm, kdož neuvěřili: "Budete přemoženi a do pekla zahnáni - a jak hnusné to bude místo odpočinku!"
13Dostalo se vám již znamení v dvou houfech, jež se střetly: jeden houfec bojoval na stezce Boží, zatímco druhý byl nevěřící. A zdál se jim druhý houfec na pohled dvojnásobný počtem; a Bůh poskytuje pomoc Svou tomu, komu chce, a věru je v tom poučení pro ty, kdož jsou jasnozřiví.
14Je okrášlena pro lidi láska vášnivá k ženám, k synům, k nahromaděným kintárům zlata a stříbra, k čistokrevným koním, ke stádům i k polím obdělaným. To vše je však jen užívání života pozemského, zatímco u Boha je útočiště nejkrásnější.
15Rci: "Mám vás zpravit o tom, co lepší je než toto? Pro ty, kdož jsou bohabojní, u Pána jejich připraveny jsou zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou, a manželky čisté a zalíbení Boží. A Bůh jasně zří služebníky Své,
16kteří hovoří: ,Pane náš, uvěřili jsme; odpusť nám naše viny a ochraň nás před trestem ohně pekelného,
17trpělivé, pravdomluvné, pokorně oddané, almužny rozdávající a za úsvitu o odpuštění prosící."
18Bůh sám svědčí, že není božstva kromě Něho; a dosvědčují to i andělé a ti, jimž dáno bylo vědění. On stará se o spravedlnost - a není božstva kromě Něho, mocného, moudrého.
19Náboženstvím jediným u Boha jest věru islám. Ti, jimž dáno bylo Písmo, se dostali do sporu teprve tehdy, když přišlo k nim vědění, následkem vzájemné řevnivosti. A kdo nevěří ve znamení Boží, zjistí, že Bůh věru je rychlý v účtování.
20A jestliže se s tebou hádají, rci: "Odevzdal jsem se do vůle Boží stejně jako ti, kdož mne následují." A zeptej se těch, jimž dostalo se Písma, a lidu neučeného:v "Odevzdáváte se do vůle Boží?" A jestliže se odevzdají do vůle Boží, pak budou vedeni cestou správnou, avšak jestliže se odvrátí. . . vždyť tobě přísluší jen předání poselství. A Bůh jasně zří služebníky Své.
21Však těm, kdož nevěří ve znamení Boží a neoprávněně zabíjejí proroky a zabíjejí ty z lidí, kteří přikazují spravedlnost, těm oznam zvěst radostnou o trestu bolestném.
22A to jsou ti, jejichž činy budou marné na tomto i na onom světě, a nebudou mít pomocníky žádné.
23Což jsi neviděl ty, jimž dostalo se části Písma? Když voláni byli k Písmu Božímu, aby mezi nimi rozhodlo, skupina z nich se zády obrátila a vzdálila.
24A to proto, že řekli: "Nedotkne se nás oheň, leda na dobu omezenou." A byli obelstěni v náboženství svém tím, co si sami vymyslili.
25Ale jak jim bude, až je shromáždíme v den, o němž pochyby není, a kdy každé duši dostane se jen podle toho, co si vysloužila - a nebude jim ukřivděno.
26Rci: "Bože veliký, vládce království! Ty dáváš vládu, komu chceš, a odebíráš ji, komu chceš; Ty povyšuješ, koho chceš, a ponižuješ, koho chceš, v ruce Tvé je dobro a Tys věci každé mocen.
27Ty dáváš přejit noci v den a dáváš přejít dni v noc, Ty dáváš vzejít živému z mrtvého a mrtvému ze živého a uštědřuješ, komu chceš, bez počítání."
28Nechť si věřící neberou nevěřící za přátele místo věřících! Kdo tak učiní, nedostane se mu od Boha ničeho, leda v případě, že byste se od nich obávali nějaké hrozby. A Bůh vás varuje před sebou samým a u Boha je cíl konečný.
29Rci: "Ať již skrýváte to, co je v hrudích vašich, či to dáváte najevo, Bůh dobře o tom ví a On zná vše, co na nebesích je i na zemi - a Bůh je všech věcí mocen."
30V ten den nalezne každá duše před sebou to, co vykonala dobrého, i to, ca provedla špatného, a tehdy zatouží, aby mezi ní a oním byla vzdálenost velká. Bůh vás varuje před sebou samým a Bůh je shovívavý k služebníkům Svým.
31Rci: "Milujete-li Boha, pak mne následujte a Bůh vás za to bude milovat a odpustí vám viny vaše, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný."
32Rci: "Poslouchejte Boha a posla Jeho! Jestliže se obrátíte zády. . . Bůh věru nemá rád nevěřící."
33Bůh vskutku vyvolil Adama, Noa, rod Abrahamův i rod Imránův nad lidstvo veškeré
34jako pokolení, jež vzešla jedno z druhého. A Bůh je slyšící, vševědoucí.
35A hle, pravila manželka ´Imránova: "Pane můj, zaslibuji Ti, co je v lůně mém, aby se zasvětilo Tobě. Přijmi to ode mne, vždyť Tys slyšící, vševědoucí!"
36A když to přivedla na svět, zvolala: "Pane můj, přivedla jsem na svět dceru" - a Bůh dobře věděl, co přivedla na svět, vždyť pohlaví mužské není jako ženské - "a nazvala jsem ji Marií. A svěřuji ji i potomstvo její do ochrany Tvé před satanem prokletým."
37A přijal ji Bůh přijetím laskavým a dal jí vzrůst vzrůstem krásným; a svěřil ji Zachariášovi. A kdykoliv za ní vešel Zachariáš do svatyně, nalezl u ni potravu. I zeptal se: "Marie, odkud to máš?" Odpověděla: "To přichází od Boha a Bůh věru uštědřuje obživu, komu chce, aniž počítá."
38Tehdy tam Zachariáš poprosil Pána svého: "Pane můj, dej mi z milosti Své potomstvo výtečné, vždyť Ty jsi ten, jenž rád prosby vyslyšuje!"
39A zavolali na něj andělé, zatímco stál a modlil se ve svatyni: "Bůh ti oznamuje zvěst radostnou o narození Jana, jenž potvrdí pravdivost slova Božího a bude pánem, bude zdrženlivý, bude prorokem a jedním z bezúhonných."
40Pravil: "Pane můj, jak bych mohl mít chlapce, když již jsem dospěl do věku vysokého a manželka má je neplodná?" Řekl: "Takto Bůh činí to, co chce!"
41Pravil Zachariáš: "Pane můj, učiň mi znamení!" Odvětil: "Znamením tvým bude, že nebudeš po tři dny mluvit s lidmi jinak než posunky. A vzývej často Pána svého a chval Jej za večera i za jitra!"
42A hle, pravili andělé: "Marie, Bůh si tě věru vyvolil a čistou tě učinil a vyznamenal tě mezi ženami lidstva veškerého.
43Marie, buď Pánu svému pokorně oddaná, padej na tvář svou a skláněj se s těmi, kdož poklekají.
44A toto je jeden z příběhů nepoznatelných, jež ti zjevujeme. Tys nebyl mezi nimi, když vrhali losy třtinami o to, kdo z nich se ujme Marie, a nebyla mezi nimi, když se hádali.
45A hle, pravili andělé: "Marie, Bůh ti oznamuje zvěst radostnou o Slovu, jež od Něho přichází, jehož jméno je Mesiáš, Ježíš syn Mariin, a bude blahoslavený na tomto i onom světě a též jedním z těch, kdož k Bohu budou přiblíženi.
46A bude mluvit s lidmi již v kolébce i jako dospělý a bude patřit mezi bezúhonné."
47Pravila: "Pane můj, jak bych mohla mít syna, když se mne smrtelník žádný dosud nedotkl?" Pravil: "Takto Bůh tvoří to, co chce; když o věci nějaké rozhodne, řekne toliko "Staniž se!", a stane se.
48A naučí jej Bůh Písmu a Moudrosti a Tóře a Evangeliu."
49A byl poslem k dítkám Izraele: "Přišel jsem k vám se znamením Pána vašeho. Utvořím pro vás z hlíny něco podobného ptáku a vdechnu tomu život, a stane se to skutečným ptákem z dovolení Božího. A vyléčím slepého i malomocného a vzkřísím mrtvé z dovolení Božího. A sdělím vám, co jíte a co shromažďujete v příbytcích svých. A věru je v tomto pro vás znamení, jste-li věřící.
50A přišel jsem, abych potvrdil pravdivost toho, čeho se vám dostalo přede mnou z Tóry, a aby vám byla dovolena část z toho, co vám bylo zakázáno. A přicházím k vám se znamením od Pána vašeho - bojte se Boha a poslouchejte mne!
51Zajisté Bůh je Pánem mým i Pánem vaším, uctívejte Jej tedy - a to je stezka přímá!"
52A když Ježíš pocítil nevíru jejich, pravil: "Kdo budou pomocníky mými na cestě Boží?" I odpověděli apoštolové: "My pomocníky Božími budeme, my v Boha věříme, a ty podej svědectví, že do vůle Jeho odevzdáni jsme!
53Pane náš, uvěřili jsme v to, cos nám seslal, a následujeme posla; zapiš nás tedy mezi ty, kdož pravdu dosvědčují!"
54I strojili mu úklady, avšak i Bůh strojil lest a Bůh nejlépe umí strojit lest.
55A hle, pravil Bůh: "Ježíši, nyní tě odvolám a povznesu tě k Sobě a očistím tě od (špíny) těch, kdož neuvěřili. A ty, kdož tě následovali, učiním vyššími než ty, kdož nevěřili, až do dne zmrtvýchvstání. A pak se ke Mně všichni navrátíte a rozsoudím mezi vámi to, v čem jste se rozcházeli.
56A ty, kdož neuvěřili, potrestám trestem přísným na tomto i na onom světě a nebudou mít žádné pomocníky,
57zatímco těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, se dostane odměny jejich - a Bůh věru nemá rád nespravedlivé!"
58A přednášíme ti toto ze znamení a z moudrého připomenutí.
59A podobá se Ježíš před Bohem Adamovi: On stvořil jej z prachu a potom mu řekl "Budiž!" a on byl!
60Pravda tato od Pána tvého přichází - nebuď tedy jedním z pochybovačů!
61Tomu, kdo se bude s tebou o tom přít poté, co ti bylo dáno vědění, odpověz: "Pojďme, přizveme syny naše a syny vaše, ženy naše a ženy vaše, nás i vás; potom vzájemně si budeme přísahat a přivoláme prokletí Boží na lháře!"
62A toto je skutečně příběh pravdivý - a není božstva kromě Boha a Bůh je mocný, moudrý.
63Jestliže se obrátí zády. . . vždyť Bůh dobře zná ty, kdož pohoršení šíří!
64Rci: "Vlastníci Písma! Pojďte ke slovu rovnému pro nás i pro vás a shodněme se, že nebudeme sloužit nikomu leč Bohu a nebudeme k Němu nic přidružovat a že si nebude brát jeden druhého za Pána místo Boha!" Obrátí-li se však zády, pak jim řekněte: "Dosvědčte, že my jsme do vůle Boží odevzdáni!"
65Vlastníci Písma! Proč se hádáte o Abrahama, když přece Tóra i Evangelium byly seslány až po něm? Což tomu nerozumíte?
66Hle, zde jste těmi, kteří se hádali o tom, o čem mají nějaké vědění. Proč se tedy hádáte o něčem, o čem vědění nemáte - a Bůh zná nejlépe, zatímco vy neznáte.
67Abraham nebyl ani židem, ani křesťanem, avšak byl hanífem odevzdaným do vůle Boží; a nepatřil mezi modloslužebníky.vv
68A nejblíže k Abrahamovi byli věru ti, kdož jej následovali, a tento posel a ti, kdož v něj uvěřili. A Bůh je blízkým druhem věřících.
69Někteří z vlastníků Písma by vás rádi uvedli v blud, avšak zabloudí jen sami, aniž to budou tušit.
70Vlastníci Písma! Proč nevěříte ve znamení Boží, když sami jste jejich svědky?
71Vlastníci Písma! Proč odíváte pravdu do lži a proč tajíte vědomě pravdu?
72Někteří z vlastníků Písma říkají: "Věřte na počátku dne v to, co bylo sesláno věřícím, a na jeho konci to popřete, snad se oni odvrátí od víry své.
73Nevěřte nikomu kromě těch, kdož následují náboženství vaše!" Rci: "Jediné správné vedení je vedení Boži! Vy se obáváte, aby se nikomu nedostalo podobného tomu, čeho se dostalo vám, anebo aby se věřící nepřeli s vámi ohledně Pána vašeho." Rci: "Milost je věru v rukou Božích a On ji uštědřuje, komu chce - a Bůh je nesmírný, vševědoucí.
74On milostí svou vyznamenává, koho chce; a Bůh je pln dobrodiní nesmírného."
75Mezi vlastníky Písma jsou někteří, kterým svěříš-li qintár, vrátí ti jej, ale jsou mezi nimi i takoví, kterým svěříš dinár, a oni ti jej nevrátí, leč budeš-li nad nimi neustále stát. A to proto, že říkají: "Nemáme žádné závazky vůči lidem nevědomým." Tím pronášejí vědomě o Bohu lež.
76Však nikoliv! Kdo přesně dodržuje svou úmluvu a je bohabojný... vždyť Bůh miluje bohabojné.
77Věru ti, kdož prodávají úmluvu s Bohem a přísahy své za nepatrnou cenu, ti nebudou mít podíl žádný v životě posmrtném a Bůh na ně v den zmrtvýchvstání nepromluví ani nepohlédne; a neočistí je a pro ně určen je trest bolestný.
78A mezi nimi je vskutku skupina, jež překrucuje jazyky svými Písmo, abyste to pokládali za Písmo, ačkoliv to Písmo není, a říkají: "Toto přichází od Boha!", a přitom to vůbec není od Boha. A pronášejí tak vědomě o Bohu lež.
79Nepřísluší smrtelníkovi, jemuž Bůh dal Písmo, vědění a prorocké poslání, aby potom lidem prohlásil: "Buďte služebníky mými, nikoliv Boha!" Buďte spíše rabíny v tom, že učíte Písmu, a v tom, že v něm studujete.
80Bůh vám nepřikázal, abyste si brali anděly a proroky za pány své. Což by vám mohl přikázat nevěrectví poté, co jste se stali do vůle Jeho odevzdanými?
81A hle, Bůh uzavřel smlouvu s proroky: "Kdykoliv vám dám Písmo a moudrost a potom k vám přijde posel potvrzující pravdivost toho, co jste již měli, uvěřte v něj a pomáhejte mu!" A pravil: "Potvrzujete to a přijímáte to jako závazek vůči Mně?" Odpověděli: "Potvrzujeme to." I řekl: "Dosvědčte to a já s vámi budu jedním ze svědků!"
82A ti, kdož se po tomto obrátí zády, jsou věru hanebníci.
83Což si mohou přát jiné náboženství než náboženství Boží, když již se do vůle Jeho odevzdalo - chtě nechtě - vše, co na nebesích je i na zemi, a když vše se k Němu navrátí?
84Rci: "Uvěřili jsme v Boha i v to, co seslal nám a co seslal Abrahamovi, Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům, i v to, co bylo dáno Mojžíšovi a Ježíšovi a prorokům od Pána jejich. My nečiníme rozdíl mezi nimi a do vůle Jeho jsme odevzdáni."
85Kdo touží po jiném náboženství než po islámu, nebude to od něho přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.
86Jak by mohl Bůh správně vést lidi, kteří se zřekli víry poté, co uvěřili, a poté, co dosvědčili, že posel je pravdivý, a poté, co k nim přišly jasné důkazy? Bůh přece nepovede cestou správnou lid nespravedlivý.
87A bude odměnou jejich, že padne na ně prokletí Boží a andělů i lidstva veškerého
88a budou v něm navěky a nebude jim zmírněn trest ani odklad dán
89kromě těch, kdož kajícně se potom obrátí a polepší se. A Bůh je věru odpouštějící, slitovný.
90Kdo zřekli se víry poté, když ji přijali, a potom nevíru svou ještě rozmnožili - od těch nebude přijato pokání jejich, neboť to jsou zbloudilí.
91Od žádného z těch, kdož neuvěřili a jako nevěřící zemřou, nebude přijata ani země zlatem naplněná, kdyby se tím chtěli vykoupit. Pro ty je určen trest bolestný a nebudou mít pomocníky žádné.
92Nikdy nedosáhnete pravé zbožnosti, dokud nebudete rozdávat z toho, co milujete - a cokoliv z věcí rozdáte, Bůh o tom dobře ví.
93Všechny pokrmy byly dovoleny dítkám Izraele kromě těch, jež Izrael ještě předtím, než byla seslána Tóra, sám prohlásil za zakázané. Rci: "Přineste tedy Tóru a čtěte z ní, jste-li pravdomluvní!
94Ti, kdož ještě potom si budou vymýšlet o Bohu lži, ti věru jsou nespravedliví."
95Rci: "Bůh je pravdomluvný! Následujte tedy náboženství Abrahamovo, jenž hanífem byl a mezi modloslužebníky nepatřil!"
96A věru prvním chrámem, jenž pro lidstvo byl založen, byl ten, jenž v Bakce stojí, jenž požehnáním je i vedením správným pro lidstvo veškeré.v
97A v něm jsou znamení jasná: místo Abrahamovo, a kdokoliv tam vstoupí, je v bezpečí. A Bůh uložil lidem pouť k chrámu tomuto pro toho, kdo k němu cestu může vykonat. Však ten, kdo nevěří... vždyť Bůh věru je soběstačný a obejde se bez lidstva veškerého.
98Rci: "Vlastníci Písma! Proč popíráte znamení Boží, když Bůh je svědkem všeho, co děláte?"
99Rci: "Vlastníci Písma! Proč odvracíte z cesty Boží ty, kdož uvěřili, snažíce se ji pokřivit, ačkoliv jste svědky? A Bohu není věru lhostejné, co konáte."
100Vy, kteří věříte! Budete-li poslouchat skupinu jednu z těch, jimž bylo dáno Písmo, obrátí vás poté, co jste již uvěřili, opět v nevěrectví.
101Jak byste se však mohli stát opět nevěřícími, když jsou vám přednášena znamení Boží a mezi vám i posel Jeho dlí? Ten, kdo pevně se Boha přidržuje, ten veden je ke stezce přímé.
102Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!
103Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se! Pomněte dobrodiní Božího k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se - díky milosti Jeho - bratry; a byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil. A takto vám Bůh objasňuje Svá znamení - snad budete správně vedeni.
104Nechť stane se z vás obec, jež bude vyzývat k dobrému, přikazovat vhodné a zakazovat zavrženíhodné. A takoví budou blažení.
105Nebuďte jako ti, kdož se rozdělili a do sporu se dostali poté, co k nim přišly důkazy jasné; pro ty je určen trest nesmírný
106v den, kdy rozjasní se tváře některé, zatímco jiné se zachmuří. A těm, jejichž tváře se zachmuří, bude řečeno: "Proč jste se stali nevěřícími poté, co přijali jste víru? Ochutnejte trest za to, že jste byli nevěřící!"
107Avšak ti, jejichž tváře se rozjasní, ti budou v milosti u Pána svého a budou v ní navěky.
108Toto jsou znamení Boží, která ti sdělujeme podle pravdy. Bůh pak si nepřeje nespravedlnost pro nikoho z lidstva veškerého.
109Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a k Bohu se všechno navrátí.
110Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha. A kdyby uvěřili vlastníci Písma, bylo by to pro ně lepší; jsou sice mezi nimi věřící, avšak mnozí z nich jsou hanebníci.
111Nemohou vám uškodit, leda nepatrně; budou-li proti vám bojovat, obrátí se k vám brzy zády a potom už jim nebude pomoci.
112A padne na ně ponížení, ať uchýlí se kamkoliv, kromě těch, kdož chráněni jsou provazem Božím a provazem lidí. A přivolali na sebe hněv Boží a postihla je chudoba, a to proto, že neuvěřili ve znamení Boží a neoprávněně zabíjeli proroky. A také proto, že byli neposlušní a přestupníci.
113Nejsou všichni stejní mezi vlastníky Písma; je mezi nimi obec přímá, jejíž členové přednášejí za noci verše Boží a na tváře své padají
114a věří v Boha a v den soudný, přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné a soutěží v konání dobrých skutků; a to jsou praví zbožní.
115Cokoliv dobrého učiní, nebude jim upřeno a Bůh dobře zná bohabojné.
116Těm však, kdož nevěří, nic nepomohou u Boha majetky jejich ani dětí jejich a budou obyvateli ohně pekelného a budou v něm nesmrtelní.
117To, co vydávají v tomto životě pozemském, se podobá vichřici mrazivé, jež postihla a zničila úrodu lidí, kteří sami sobě ukřivdili. Neukřivdil jim Bůh, leč oni sami sobě ukřivdili.
118Vy, kteří věříte! Neberte si jako důvěrníky nikoho kromě lidí z vás! Nevěřící neopominou vám škodit a přáli by si, abyste upadli do nesnází. A již se stala nenávist jejich zjevnou v jejich ústech, však to, co skrývají hrudi jejich, je ještě horší. A učinili jsme vám znamení jasnými, jste-li rozumní.
119A hle, vy jste ti, kdož tyto lidi milují, zatímco oni vás nemilují; vy věříte v Písmo v jeho celku, zatímco oni, když vás potkají, říkají "Uvěřili jsme", když však zůstanou sami, hryžou si prsty zlobou. Rci: "Zemřete zlobou, vždyť Bůh zná i to, co hrudě vaše skrývají!"
120Když se vás dotkne něco dobrého, zarmucuje je to, ale když vás postihne neštěstí, radují se z toho. Budete-li však trpěliví a bohabojní, neuškodí vám nikterak úklady jejich, neboť Bůh ve vědění Svém objímá vše, co dělají.
121Vzpomeň si, když jsi ráno odešel od rodiny své, abys postavil věřící na místa k boji; a Bůh slyšící je i vševědoucí.
122A vzpomeň si, když dva oddíly z vás již bezmála chtěly projevit svou malomyslnost, ačkoli Bůh byl ochráncem jich obou; nechť na Boha se věřící spoléhají!
123Bůh vám již vskutku pomohl u Badru, když jste byli ještě nepatrní. Bojte se Boha, snad Mu budete vděčni.
124A hle, pravil jsi věřícím: "Což vám nestačí, že vás Pán váš posílil třemi tisíci andělů z nebe vyslanými?
125Ba ano! Budete-li vytrvalí a bohabojní; pak až nepřítel na vás prudce zaútočí, Pán váš vás podpoří pěti tisíci andělů, kteří označují známkami."
126A Bůh učinil vám toto pouze zvěstí radostnou a pro uklidnění srdcí vašich. A není vítězné pomoci leč od Boha mocného, moudrého,
127abyste uťali část těm, kdož jsou nevěřící, anebo aby byli potřeni a vrátili se nazpět zklamáni.
128Ty nemáš nic společného s tou věcí: buď On přijme jejich pokání, anebo je potrestá, vždyť oni věru jsou nespravedliví.
129A Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a On odpouští, komu chce, a také trestá, koho chce. A Bůh je odpouštějící, slitovný.
130Vy, kteří věříte! Neživte se lichvou rozmnožujíce dvakrát zisk, nýbrž bojte se Boha, snad budete blažení.
131A bojte se ohně pekelného, připraveného pro nevěřící,
132a poslouchejte Boha a posla, snad dostane se vám slitování.
133Pospíchejte k milosti od Pána svého a k zahradě, jejíž šířka se rovná nebesům a zemi a jež připravena je pro bohabojné,
134kteří rozdávají almužny ve štěstí i v neštěstí a kteří krotí hněv svůj a odpouštějí lidem. Bůh věru miluje ty, kdož dobro činí,
135a ty, kteří potom, co spáchali hanebnost či sami sobě ukřivdili, vzpomínají Boha a prosí Jej za odpuštění hříchů svých - neboť kdo jiný může hříchy odpustit než Bůh - a kteří nesetrvávají vědomě v tom, co provedli.
136A odměnou těchto bude odpuštění od Pána jejich a zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž budou nesmrtelní. Jak krásná to odměna těm, kdož dobré konali!
137Již naplnil se obvyklý osud těch, kdož před vámi byli! Cestujte po zemi a pohleďte, jaký byl konec těch, kdož posly za lháře prohlašovali!
138Toto je jasné vysvětlení lidem i vedení a varování bohabojným.
139Neochabujte, nermuťte se, vždyť přece budete mít vrch, jste-li věřící!
140Jestliže jste utrpěli poranění, tedy podobné poranění utrpěli i ti druzí. Takové dny šťastné i nešťastné necháváme střídat mezi lidmi, aby Bůh rozeznal ty, kdož uvěřili, a vybral si mezi vámi mučedníky - a Bůh věru nemiluje nespravedlivé -
141a aby Bůh dal zazářit těm, kdož uvěřili, a zavrhl nevěřící.
142Domníváte se snad, že vejdete do ráje, dříve než Bůh rozpozná mezi vámi ty, kdož usilovně se snažili v boji, a dříve než rozpozná neochvějné?
143Vždyť jste si věru přáli smrt, dříve než jste se s ní setkali; a nyní jste ji viděli, zatímco jste se dívali.
144Muhammad je pouze poslem a před ním odešli již jiní poslové. A jestliže zemře anebo bude zabit, obrátíte se nazpět? Ten, kdo se obrátí nazpět, neuškodí tím vůbec Bohu, ale Bůh odmění ty, kdož byli vděční.
145Žádná duše nemůže zemřít jinak než z dovolení Božího a podle zapsané a pevně stanovené lhůty. Kdokoli si přeje odměnu již v životě pozemském, tomu z ní něco dáme, a kdokoli si přeje odměnu v životě budoucím, tomu z ní něco dáme - a My odměníme vděčné.
146Kolik proroků bojovalo, majíc na své straně zástupy početné? A přece neochabli na cestě Boží kvůli tomu, co je postihlo z neštěstí, ani nezeslábli a neustoupili. A Bůh miluje vytrvalé.
147A bylo jejich řečí pouze to, že řekli: "Pane náš, odpusť nám hříchy naše i přehánění naše v naší věci! Upevni paty naše a poskytni nám pomoc vítěznou proti lidu nevěřícímu!"
148A Bůh jim dal odměnu v životě pozemském a ještě krásnější odměnu v životě budoucím. A Bůh miluje ty, kdož dobro konají.
149Vy, kteří věříte! Budete-li poslušní těch, kdož nevěří, věru vás oni nazpět obrátí a vy se k tomu vrátíte a ztrátu utrpíte.
150Nikoliv! Bůh je vašim ochráncem a On nejlepší je z pomocníků.
151Vrhneme v srdce těch, kdož nevěří, hrůzu za to, že přidružili k Bohu něco, k čemu On neseslal žádné zplnomocnění. A útulkem jejich bude oheň pekelný - a jak hnusný bude příbytek nespravedlivých!
152I Bůh splnil vůči vám slib Svůj, když z dovolení Jeho jste je poráželi, dokud jste neztratili odvahu a neupadli mezi sebou do sporu o tu věc a nebyli neposlušní poté, když ukázal vám to, co máte rádi. A jsou mezi vámi ti, kdož touží po životě pozemském, a jsou mezi vámi jiní, kdož touží po životě budoucím. A potom vás od nich odvrátil, aby vás vyzkoušel, a věru vám již nyní odpustil - a Bůh je pln laskavosti vůči věřícím.
153Tehdy jste stoupali nahoru neohlížejíce se na nikoho, zatímco posel vás svolával za vašimi zády - a Bůh vám odplácel jedním utrpením za druhým - abyste se nermoutili nad tím, co vám uniklo z kořisti, ani nad tím, co vás postihlo z neúspěchu. A Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.
154Potom na vás Bůh seslal, po tomto utrpení, bezpečí spánku, jenž pokryl jeden oddíl z vás, zatímco druhý oddíl byl v duchu nespokojen a vyslovoval - pravdě navzdory - o Bohu domněnky, jež se podobaly domněnkám doby nevědomosti. I řekli: "Cožpak my máme vůbec nějaké slovo v téhle věci?" Rci: "Všechna tato věc náleží Bohu!" Avšak oni skryli v duších svých to, co ti najevo nedali, a řekli: "Kdybychom měli nějaké slovo v této věci, nebylo by mezi námi zabitých." Rci: "Kdybyste byli zůstali v domech svých, vskutku ti, jimž bylo předepsáno, aby byli zabiti, by byli věru vyšli k místům, kde nyní spočívají. A stalo se tak, aby Bůh vyzkoušel to, co je v hrudích vašich, a aby odhalil, co je v srdcích vašich." A Bůh zná dobře, co v hrudích je skryto.
155Věru ti z vás, kdož obrátili se na útěk v den, kdy střetly se dva oddíly, byli k tomu svedeni pouze satanem za některé z hříchů, jichž se dopustili. A Bůh jim již odpustil, vždyť Bůh je věru odpouštějící, soucitný.
156Vy, kteří věříte! Nebuďte jako ti, kdož neuvěřili a říkají o bratřích svých, když cestují po zemi nebo vydají se do boje: "Kdyby byli zůstali doma, nebyli by zemřeli a nebyli by zabiti!" Kéž by to Bůh učinil zármutkem v srdcích jejich! A Bůh dává život i smrt a Bůh jasně zří vše, co děláte.
157A vskutku, kdybyste byli zabiti na cestě Boží nebo zemřeli, je odpuštění Boží i milost Jeho lepší než to, co shromažďujete.
158A věru, ať již zemřete, anebo budete zabiti, u Boha shromážděni budete!
159Díky milosrdenství Božímu jsi byl k nim shovívavý; kdybys byl hrubý a srdce tvrdého, byli by věru od tebe odpadli. Odpusť jim tedy a pros za ně o odpuštění a poraď se s nimi v každé záležitosti. A až dospěješ k rozhodnutí, spolehni se na Boha, neboť Bůh miluje ty, kdož na Něj se spoléhají.
160Bude-li vám pomáhat Bůh, nikdo nemůže být nad vámi vítězem! Opustí-li vás však, kde je ten, kdo by vám mohl potom pomoci? Na Boha tedy nechť spoléhají se věřící!
161Nesluší se na proroka, aby zpronevěřoval, však ten, kdo podvádí, přinese to, co zpronevěřil, v den zmrtvýchvstání. A potom duše každá obdrží cenu toho, co si vysloužila, a nebude nikomu ukřivděno.
162Zdaž je ten, kdo usiluje o blahovůli Boží, roven tomu, kdo na sebe přivolal hněv Boží a jehož útočištěm bude peklo? Jak hnusný to bude cíl konečný!
163A budou tvořit stupně různé u Boha, a Bůh jasně zří vše, co dělají.
164Věru Bůh již prokázal přízeň věřícím, když k nim vyslal posla z řad jejich, jenž sděluje jim znamení Jeho, očišťuje je a učí je Písmu a moudrosti, zatímco předtím byli v bludu zjevném.
165Což jste neřekli, když postihlo vás neštěstí poté, co sami jste dosáhli úspěchu dvojnásobného: "Odkud to přišlo?" Rci: "Od vás samých to přišlo!" A Bůh nade všemi věcmi je mocný.
166To, co vás postihlo v den, kdy střetly se dva oddíly, stalo se z dovolení Božího, aby Bůh zjistil, kdo je věřící,
167a aby poznal ty, kdož jsou pokrytci. A bylo jim řečeno: "Pojďte, bojujte na stezce Boží, anebo odrážejte nepřítele!" I řekli: "Kdybychom uměli bojovat, věru bychom vás následovali." V ten den byli blíže k nevěrectví než k víře. A hovoří ústy svými, co není v srdcích jejich, avšak Bůh dobře zná vše, co skrývají.
168A to jsou ti, kdož řekli o bratřích svých, zatímco sami se neúčastnili: "Kdyby nás byli poslechli, nebyli by zabiti." Rci: "Odežeňte tedy od sebe smrt, jste-li pravdomluvní!"
169A nepokládej ty, kdož na stezce Boží byli zabiti, za mrtvé! Naopak, oni jsou živí a u Pána svého odměnu svou užívají
170a radují se z toho, co Bůh jim z přízně Své uštědřil, a radují se, že ti, kteří je následují, avšak dosud se k nim nepřipojili, nemusí se ničeho obávat a nebudou zarmouceni.
171A radují se z přízně Boží a laskavosti Jeho a z toho, že Bůh nedopustí, aby ztratila se odměna věřícím patřící.
172A z těch, kdo odpověděli na výzvu Boha a posla poté, co byli utrpěli zranění - těm, kdož dobré konali a bohabojní byli, dostane se odměny nesmírné.
173A když jim lidé řekli: "Lidé se proti vám shromáždili, bojte se jich!", tu zvětšila se ještě víra jejich a zvolali: "Nám postačí Bůh, a jak výtečný On je ochránce!"
174A tak se vrátili díky přízni a laskavosti Boží a nestalo se jim nic zlého. A usilovali o to, co se líbí Bohu, a Bůh pánem je laskavosti nesmírné.
175Hle, toto je satan, který často vám nahání strach svými přáteli, však nebojte se jich, nýbrž bojte se Mne, jste-li věřící.
176Nermuť se pro ty, kdož do nevěrectví se řítí, vždyť oni ničím Bohu neuškodí; Bůh nehodlá dát jim podíl v životě budoucím, leč připravil pro ně trest nesmírný.
177Ti, kdož koupili nevěrectví za víru, v ničem nemohou uškodit Bohu a je očekává trest bolestný.
178Nechť si ti, kdož nevěří, nemyslí, že odklad, který jsme jim povolili, je pro ně dobrý; povolili jsme jim odklad jen proto, aby hříchy své ještě rozmnožili, a je očekává trest zahanbující.
179A Bůh není takový, aby ponechal věřící v tom stavu, v jakém jste, až do doby, kdy rozdělí špatného od dobrého. A Bůh nehodlá vás seznámit s nepoznatelným, nýbrž vybírá si, koho chce ze Svých poslů. Věřte v Boha a posly Jeho, neboť budete-li věřit a bát se Boha, dostane se vám odměny nesmírné.
180Nechť ti, kdož lakotí s tím, co jim Bůh uštědřil z laskavosti Své, se nedomnívají, že je to pro ně lepší; naopak, je to pro ně horší. A budou mít okolo šíjí v den zmrtvýchvstání to, s čím lakotili - a Bohu připadne dědictví nebes a země a Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.
181Bůh věru slyšel řeči těch, kdož hovořili: "Bůh je chudý, zatímco my jsme bohatí!" A zapíšeme si dobře slova jejich i jejich bezprávné zabíjení proroků a pak jim řekneme: "Ochutnejte trestu spalujícího
182za to, co ruce vaše předtím konaly!" A Bůh věru není nespravedlivý ke služebníkům Svým.
183Těm, kdož řekli: "Vždyť Bůh nám uložil, abychom neuvěřili poslu žádnému, dokud nám nepředvede oběť, kterou oheň pozře," odpověz: "Již přede mnou přišli k vám poslové s důkazy jasnými i s tím, o čem jste hovořili. Proč jste je tedy zabíjeli, jste-li pravdomluvní?"
184Jestliže tě prohlašují za lháře, nevšímej si toho, neboť již před tebou byli za ně prohlašováni poslové jiní, kteří přinesli důkazy jasné, Knihy i Písmo osvícené.
185Každá duše okusí smrti; a teprve v den zmrtvýchvstání obdržíte plně své odměny. A kdo se vyhne ohni a bude do ráje uveden, ten dosáhl úspěchu. A život na tomto světě je pouze klamné užíváni.
186A jistě budete vystaveni zkouškám na majetcích svých i osobách svých a uslyšíte od těch, jimž dostalo se Písma před vámi, i od modloslužebníků mnoho zlého. Budete-li však trpěliví a bohabojní, shledáte, že to patří k podstatě věcí.
187A hle, přijal Bůh od těch, kdož dostali Písmo, úmluvu: "Vysvětlujte je lidem a nezatajujte je!" Avšak oni je zahodili za záda svá a koupili za ně věc ceny nepatrné. A jak hnusné je to, co koupili!
188Nedomnívej se, že ti, kdož se radují z toho, co provedli, a rádi se nechávají chválit za to, co vůbec neudělali - nedomnívej se, že tito jsou bezpečni před trestem. Pro ně je určen trest bolestný.
189A Bohu náleží království nebes i země a Bůh je všech věcí mocen.
190Věru ve stvoření nebes a země a ve střídání noci a dne je znamení pro lidi rozmyslem nadané,
191kteří vzývají Boha stojíce, sedíce i ležíce a kteří přemýšlejí o stvoření nebes a země a říkají: "Pane náš, Tys věru nestvořil toto vše pro nic za nic - sláva Tobě! Ušetři nás trestu ohně pekelného!
192Pane náš, Ty věru každého, koho do ohně uvrhneš, hanbou pokryješ; a nespravedliví nebudou mít pomocníků.
193Pane náš, vskutku jsme uslyšeli hlas volajícího, zvoucího nás k víře: Věřte v Pána svého! a uvěřili jsme. Pane náš, odpusť nám hříchy naše a očisti nás od špatností našich a povolej nás k Sobě spolu s čistými!
194Pane náš, a dej nám to, cos nám přislíbil ústy poslů svých, a nezarmuť nás v den zmrtvýchvstání, vždyť Ty neopomíjíš splnit sliby Své!"
195A Pán jejich je vyslyšel: "Nedopustím věru, aby se ztratil skutek jediný, který kdokoliv z vás učiní, ať je to muž či žena, vždyť jeden k druhému patříte. A těm, kdož se vystěhovali a byli z domovů svých vyhnáni a na cestě mé strádali a bojovali a byli přitom zabiti, těm věru vymažu špatné činy jejich a uvedu je do zahrad, pod nimiž řeky tekou." To bude odměnou od Boha - a Bůh zajisté má u Sebe odměnu nejkrásnější.
196Nechť tě neoklame to, že ti, kdož jsou nevěřící, se volně po zemi procházejí;
197krátké bude jejich užívání a pak stane se peklo příbytkem jejich. A jak hnusné to bude místo odpočinku!
198Avšak pro ty, kdož Pána svého se obávali, jsou určeny zahrady, pod nimiž řeky tekou - a v nichž nesmrtelní budou - jako obydlí od Boha. A to, co u Boha je, je nejlepší pro čisté.
199A jsou mezi vlastníky Písma někteří, kteří věří v Boha i v to, co seslal vám, i v to, co seslal jim; pokorní před Bohem nekupují za znamení Boží věci ceny nepatrné. Ti dostanou odměnu svou u Pána svého a Bůh věru je rychlý v účtování.
200Vy, kteří věříte! Buďte neochvějní a povzbuzujte se k neochvějnosti! Buďte pevní a bojte se Boha - snad budete blažení!
Chapter 4 (Sura 4)
1Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.
2A dávejte sirotkům majetky jejich a nezaměňujte špatné za dobré! Nepohlcujte jejich jmění přidávajíce je k majetkům svým, vždyť to hřích je veliký!
3Bojíte-li se, že nebudete spravedliví k sirotkům... berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu nebo ty, jimiž vládnou pravice vaše. A tak se nejlépe vyhnete odchýlení.
4A dávejte ženám obvěnění jako dar; jestliže vám z laskavosti dají něco z toho, tedy toho užijte ve zdraví a spokojenosti.
5A nedávejte nerozumným jmění své, jež Bůh pro vás učinil podstatou obživy, ale dávejte jim z něho na jejich výživu a odívání a mluvte s nimi slovo vlídné.
6A zkoušejte schopnosti sirotků, dokud nedospějí do věku sňatku; postřehnete-li pak u nich zralost úsudku, tedy jim předejte majetky jejich. A nepohlcujte z něho nadbytečně a chvatně, dokud oni nedospějí. Nechť ten, kdo je bohatý, se zdrží a nechť ten, kdo je chudý, jí z něho jen podle zvyklosti oprávněné. A když jim předáte majetky jejich, dejte si to potvrdit svědky - a Bůh postačí jako zúčtovatel.
7Mužům náleží podíl z toho, co zůstavili rodiče a blízcí příbuzní, a ženám náleží podíl z toho, co zůstavili rodiče a blízcí příbuzní - ať již je toho málo, nebo mnoho - jako podíl určený.
8A jsou-li přítomni při rozdělování příbuzní, sirotci a chudí, dejte jim něco z toho a promluvte s nimi slovo vlídné.
9A nechť se střeží ti, kdož - v případě, že po sobě zanechají slabé potomstvo - se o ně budou také strachovat, utiskovat jiné! Nechť bojí se Boha a nechť hovoří slovo přímé!
10Ti, kdož nespravedlivě pohlcuji majetky sirotků, věru pohlcují to, co v břichách jejich v oheň se promění, a spáleni budou jeho plameny.
11A Bůh vám stanoví o dětech vašich toto: synovi podíl rovný podílu dvou dcer; a je-li dcer více než dvě, patří jim dvě třetiny toho, co zůstavil. A jestliže je dcera pouze sama, tedy jí patří polovina. A rodičům jeho: každému z nich jedna šestina toho, co zůstavil, jestliže měl mužského potomka. Jestliže neměl mužského potomka, pak po něm dědí jeho rodiče, přičemž matce jeho patří jedna třetina. A jestliže měl bratry, pak matce náleží jedna šestina toho, co zůstane po vyplacení odkazů a uhrazení dluhu". A vy nevíte, kdo z rodičů či dětí vašich je vám užitečnější. A toto je ustanovení od Boha a věru Bůh je vševědoucí, moudrý.
12Vám náleží polovina z toho, co zůstavily manželky vaše, jestliže neměly mužského potomka. A jestliže měly mužského potomka, patří vám z toho, co zůstavily, jedna čtvrtina poté, když byly vyplaceny odkazy a uhrazeny dluhy jejich. A manželkám patří jedna čtvrtina toho, co zůstavíte, jestliže nemáte mužského potomka. A jestliže máte mužského potomka, pak patří manželkám jedna osmina toho, co jste zůstavili po vyplacení odkazů a po uhrazení dluhů. Jestliže muž nebo žena zanechají dědictví po boční linii a mají bratra nebo sestru, pak každému z obou patří jedna šestina. A je-li jich více, pak jsou podílníky na jedné třetině po vyplacení odkazů a po uhrazení dluhů aniž se tím někomu uškodí. A toto je ustanovení od Boha a Bůh je vševědoucí, blahovolný.
13A toto jsou omezení Boží, a kdokoliv poslouchá Boha a posla Jeho, tomu Bůh dá vstoupit do zahrad, pod nimiž řeky tekou, a v nich nesmrtelný bude - a to úspěch je nesmírný.
14Kdo však neposlechne Boha a posla Jeho a překračuje omezení Jeho, tomu Bůh dá vstoupit do ohně a tam nesmrtelný bude - a pro něj určen je trest zahanbující.
15Proti těm z vašich žen, jež dopustí se hanebnosti, vezměte jako svědky čtyři z vás. A jestliže tito to dosvědčí, podržte ženy v domech, dokud smrt je nezavolá anebo Bůh pro ně nepřipraví nějaké východisko.
16Ty dva z vás, kteří se toho dopustí, potrestejte! A jestliže se pak kajícně obrátí a polepší, nechte je být! A Bůh věru je milostivý ke kajícníkům a slitovný.
17A jedině Bohu patří rozhodnutí a pokání těch, kdož dopustili se špatného z nevědomosti a potom se kajícně obrátili v krátké době. Těm Bůh věru odpustí a Bůh je vševědoucí a moudrý.
18Však odpuštění nebude dáno těm, kdož dopouštějí se špatností a teprve ve chvíli, když smrt se pro některého z nich dostaví, zvolají: "a já nyní se kaji!" A nebude také pro ty, kdož zemřou jako nevěřící - pro ty jsme připravili trest bolestný.
19Vy, kteří věříte! Není vám dovoleno získávat ženy jako dědictví proti vůli jejich; neutiskujte je jen proto, abyste si mohli odnést část toho, co jste jim dříve darovali, leda že by se dopustily zjevné hanebnosti. A zacházejte s nimi podle zvyklostí uznaných! Jestliže k nim cítíte odpor, je možné, že cítíte odpor k něčemu, do čeho Bůh vložil velké dobro.
20A jestliže chcete vyměnit jednu manželku za jinou a dali jste jedné z nich qintár, pak od ní neberte při rozvodu nic. Což snad byste to chtěli vzít, dopouštějíce se tak nečestnosti a hříchu zjevného?
21A jak byste jí to mohli vzít, když jste byli jeden s druhým úzce svázáni a ony od vás již přijaly závazek pevný?
22A neberte si za manželky ženy, jež byly provdány za vaše otce, leda že se to stalo už v minulosti. A věru je to hanebnost zavrženíhodná a způsob hnusný!
23A jsou vám zakázány jako manželky vaše matky, vaše dcery, vaše sestry, vaše tety z otcovy i matčiny strany, vaše neteře z bratrovy a sestřiny strany, vaše kojné a vaše soukojenky a matky vašich žen a vaše nevlastní dcery, jež jsou ve vaší péči a jež se narodily z žen, k nimž jste již vešli - však jestliže jste k nim nevešli, není to pro vás hříchem - a manželky vašich synů, narozených z vašeho ledví, a dále dvě sestry současně, ledaže se to stalo již v minulosti. A Bůh je věru odpouštějící, slitovný.
24A (jsou vám zakázány také) muhsany mezi ženami kromě těch, jichž zmocnily se vaše pravice a to je vám předepsáno Bohem! A vedle toho je vám dovoleno, abyste si hledali manželky pomocí jmění svého jako muži spořádaní, nikoliv prostopášní. A za to, co jste užívali s těmito ženami, dejte jim jejich odměnu podle ustanovení. A nebude pro vás hříchem, na čem se vzájemně dohodnete po stanovené době - a Bůh je vševědoucí, moudrý.
25Kdo z vás se nemůže pro nedostatek prostředků oženit s věřícími muhsanami, nechť vezme si z těch, jimiž vládnou vaše pravice, věřící dívky; a Bůh zná dobře vaši víru, a že patříte jeden k druhému. Ožeňte se s nimi se svolením jejich lidí a dejte jim jejich odměnu podle uznaných zvyklostí jako muhsanám, a nikoliv jako prostopášnicím nebo jako těm, jež mají milence. A když se stanou muhsanami a dopustí se potom hanebnosti, nechť jejich trestem je poloviční trest příslušející muhsanám. A to je pro ty z vás, kdož obávají se, že dopustí se prohřešku, avšak budete-li trpěliví, bude to pro vás nejlepší. A Bůh je odpouštějící, slitovný.
26A Bůh vás chce vést a chce vám objasnit obvyklý osud těch, kdož byli před vámi, a přijmout milostivě pokání vaše. A Bůh je vševědoucí, moudrý.
27A Bůh chce přijmout pokání vaše, avšak ti, kdož následují vášně své, chtějí, abyste se uchýlili velkou úchylkou.
28Bůh přeje si vám ulehčit, vždyť člověk byl věru stvořen slabým.
29Vy, kteří věříte! Nepohlcujte si vzájemně majetky své podvodným způsobem; jiné je, jde-li o obchod na základě vzájemného souhlasu; a nepřivozujte si smrt! A věru Bůh je vůči vám slitovný.
30A kdokoliv tak učiní jako přestupek a nespravedlivě, toho věru ohněm sežehneme - a to je pro Boha nadmíru snadné!
31Jestliže se vystříháte těžkých hříchů, které jsou vám zakázány, věru vám vymažeme vaše špatné skutky a uvedeme vás do ráje uvedením čestným.
32Nechovejte touhu po tom, čím Bůh vyznamenal některé z vás před jinými! Mužům dostane se části z toho, co si vysloužili, a ženám se také dostane části z toho, co si vysloužily. A proste Boha o část přízně Jeho, vždyť Bůh zná dobře všechny věci.
33A každému jsme určili dědice, mající právo na to, co zůstavil: rodiče, blízké příbuzné a ty, s nimiž spojeni jste přísahou. Všem z nich dejte podíl jejich! Bůh věru je svědkem všeho.
34Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký.
35A obáváte-li se rozvratu mezi oběma, povolejte rozhodčího z jeho rodiny a rozhodčího z její rodiny. A přejí-li si oba manželé usmíření, Bůh mezi nimi zařídí shodu, neboť Bůh je vševědoucí a dobře zpraven.
36Ctěte Boha a nepřidružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k rodičům, příbuzným, sirotkům, chudým, sousedovi pokrevně spřízněnému i cizímu, příteli ze sousedství a jdoucímu po cestě Boží a těm, jimiž vládne vaše pravice! Bůh věru nemiluje ty, kdož jsou domýšliví a vychloubační,
37ani ty, kdož jsou lakomí a lidem lakotu nařizují a skrývají to, co Bůh jim uštědřil ze Své přízně. A připravili jsme pro nevěřící trest ponižující.
38A nemiluje ty, kdož rozdávají ze svého jmění na odiv lidem a nevěří ani v Boha, ani v soudný den. A ten, jemuž je satan přítelem, ten špatného má přítele!
39Co by je to bylo stálo, kdyby byli uvěřili v Boha a v den soudný a rozdávali z toho, co jim Bůh uštědřil? A Bůh o nich dobře ví!
40Bůh věru neošidí nikoho ani o váhu prášku jediného, a jde-li o skutek dobrý, oplatí jej dvojnásobně a sám od Sebe dá odměnu nesmírnou.
41A jak jim bude, až z národa každého přivedeme svědka jednoho a přivedeme také tebe jako svědka proti těmto?
42V ten den si budou přáteli, kdož neuvěřili a posla neuposlechli, aby se nad nimi slehla země, avšak neskryjí před Bohem událost žádnou!
43Vy, kteří věříte! Nepřibližujte se k modlitbě, jste-li opilí, dokud nebudete vědět, co říkáte; a nekonejte ji, jste-li znečištěni polucí - leda jste-li na cestě - dokud jste se neumyli! A jste-li nemocní nebo na cestách či někdo z vás přišel ze záchodu či měl styk se ženami, a nenaleznete-li vodu, omývejte se čistým pískem a otřete si jim obličeje i ruce své! A Bůh je věru promíjející a odpouštějící.
44Což jsi neviděl, že ti, kterým dostalo se části Písma, kupují bludy a chtějí, abyste i vy zbloudili z cesty pravé?
45Bůh však dobře zná vaše nepřátele! A Bůh je dostatečným ochráncem i dostatečným pomocníkem.
46Někteří z těch, kdož vyznávají židovství, překrucují smysl slov Písma a říkají "Slyšeli jsme a neuposlechli jsme" a "Slyš, aniž to je slyšet" a "
47Vy, kterým bylo dáno Písmo, věřte v to, co jsme vám seslali jako potvrzení toho, co již máte od dřívějška, dříve než smažeme obličeje a obrátíme je nazad anebo je proklejeme, jako jsme již prokleli lid znesvěcující sobotu. A rozkaz Boží byl již vykonán!
48Bůh věru neodpustí, je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí, komu chce, věci jiné než toto. A kdokoli přidružuje k Bohu, ten dopouští se hříchu těžkého.
49Což jsi neviděl ty, kteří se vydávají za čisté? Nikoliv, jen Bůh očišťuje toho, koho chce, a nikdo nebude ošizen ani o slupku pecky datlové.
50Pohleď, jak vymýšlejí si lži o Bohu - a to stačí k hříchu zjevnému!
51Což jsi neviděl, že ti, kterým dostalo se části Písma, věří v Džibta a Tághúta a hovoří o těch, kdož neuvěřili: "Tito jsou správněji vedeni než ti, kdož uvěřili."
52To jsou ti, které Bůh proklel; pro toho pak, koho Bůh proklel, nenajdeš pomocníka žádného.
53Anebo mají snad podíl nějaký na vládě? A i kdyby jej měli, nedali by lidem ani slupku pecky datlové!
54Či závidí těmto lidem to, co jim Bůh dal z přízně Své? Vždyť dali jsme již rodu Abrahamovu Písmo i moudrost a propůjčili jsme jim království mocné.
55A jsou mezi nimi někteří, kdož v ně uvěřili, a jsou mezi nimi jiní, kteří se od něho odvrátili. Však bude jim stačit peklo jako trest spalující!
56Věru ty, kdož neuvěřili v Naše znamení, My v ohni sežehneme, a kdykoliv vyschnou kůže jejich, vyměníme je za jiné, aby tak trestu okusili. A Bůh zajisté je mocný, moudrý.
57Ty však, kdož uvěřili a dobré skutky konali, uvedeme do zahrad, pod nimiž řeky tekou, a tam, nesmrtelní, navěky budou mít manželky čisté; a uvedeme je do stínu hustého.
58Bůh vám přikazuje, abyste vraceli svěřené majetky jejich vlastníkům, a když soudíte mezi lidmi, abyste soudili spravedlivě. Vždyť Bůh - a jak krásné je to, k čemu vás napomíná - vždyť Bůh slyšící je i jasnozřivý.
59Vy, kteří věříte! Poslouchejte Boha a poslouchejte posla a ty, kdož mezi vámi mají autoritu! A jste-li ve sporu o nějakou věc, předejte její rozhodnutí Bohu a poslu - jestliže věříte v Boha a v den soudný! A to bude nejlepší a povede k nejkrásnějšímu výsledku.
60Což jsi neviděl ty, kdož tvrdí, že uvěřili v to, co ti bylo sesláno a co bylo sesláno před tebou? A přitom chtějí předkládat své spory k rozsouzení Tághútovi, ačkoliv jim bylo nařízeno, aby v něj nevěřili. A satan si přeje, aby zbloudili dalekým zblouděním.
61A když se jim řekne: "Pojďte k tomu, co seslal Bůh, a k poslu Jeho", tu vidíš pokrytce, jak se snaží od tebe odvrátit lidi úplným odvratem.
62A jak jim bude, až je neštěstí postihne za to, co ruce jejich předtím spáchaly, a až k tobě přijdou přisahajíce při Bohu: "My přáli jsme si jen dobré a spolupráci!"
63A to jsou ti, o nichž Bůh dobře ví, co v srdcích svých tají. Odvrať se od nich a napomeň je a promluv do duší jejich slova naléhavá!
64A nevyslali jsme posla žádného, leč aby mu byla, z dovolení Božího, prokazována poslušnost. Však jestliže k tobě přijdou poté, když sami sobě ukřivdili, prosíce Boha o slitování a žádajíce, aby posel poprosil o slitování pro ně, pak věru naleznou, že Bůh odpouští kajícníkům a je slitovný.
65Však nikoliv, při Pánu tvém, oni nebudou věřící, pokud tě neučiní rozhodčím v tom, o čem jsou ve sporu. Potom nenaleznou v duších svých pochybnosti o tom, cos rozhodl, a podrobí se plným podrobením.
66Kdybychom jim byli přikázali, aby se sami zabíjeli anebo aby odešli z příbytků svých, nebyli by tak - leda s výjimkou několika málo z nich - učinili. Avšak kdyby byli učinili to, k čemu jsme je napomínali, bylo by to bývalo pro ně nejlepší a účinnější pro utvrzení víry jejich.
67Tehdy bychom jim byli darovali odměnu nesmírnou
68a byli bychom je uvedli na stezku přímou.
69Ti, kdož poslouchají Boha a posla, budou spolu s proroky, bezúhonnými, mučedníky a zbožnými, jimž všem Bůh prokázal milost. A jak překrásní to budou společníci!
70Takové je dobrodiní od Boha přicházející - a Bůh plně dostačuje jako vševědoucí!
71Vy, kteří věříte! Buďte ostražití a vrhejte se do boje po oddílech anebo se vrhejte hromadně!
72A věru vyskytne se mezi vámi i takový, jenž zaváhá; a když na vás dolehne neštěstí, řekne: "Bůh mi prokázal milost, neboť jsem nebyl spolu s vámi svědkem bojování."
73Však dostane-li se vám od Boha dobrodiní, tu jistě řekne, jako by mezi vámi a jím nebyly nikdy žádné přátelské svazky: "Kéž bych byl býval s vámi a kéž bych byl též dosáhl úspěchu nesmírného!"
74Nechť tedy bojují na stezce Boží ti, kdož kupují za život pozemský život budoucí! A těm, kdož bojují na stezce Boží a budou zabiti či zvítězí, těm dáme odměnu nesmírnou.
75A co je vám, že nebojujete na stezce Boží a za utištěné z mužů, žen a dětí, kteří říkají: "Pane náš, vyveď nás z tohoto města, jehož obyvatelé jsou nespravedliví! Dej nám ochránce Tebou vybraného a pošli nám pomocníka Tebou ustanoveného!"
76Ti, kdož uvěřili, bojují na stezce Boží, a ti, kdož neuvěřili, bojují na stezce Tághúta. Bojujte proti přátelům satanovým, vždyť slabé jsou proti vám úklady satanovy!
77Což jsi neviděl ty, jimž bylo řečeno: "Spusťte své ruce, dodržujte modlitbu a dávejte almužnu!" A když jim bylo předepsáno bojovat, hle, jedna skupina z nich, jež bojí se lidí tak, jak bojí se Boha, anebo ještě větším strachem, zvolala: "Pane náš, proč jsi nám předepsal boj? Nemohl bys nám jej ještě o malou chvíli odložit?" Rci: "Užívání na tomto světě je jen nepatrné, zatímco onen svět je daleko lepší pro toho, jenž je bohabojný - a nebudete ošizeni ani o slupku pecky datlové!"
78Ať kdekoliv budete, smrt vás zastihne, i kdybyste byli ve věžích opevněných. Stane-li se těmto lidem něco dobrého, říkají: "Tohle je od Boha", však postihne-li je co zlého, tu říkají: "Tohle je od tebe, proroku!" Rci: "Všechno od Boha přichází!" A co je těmto lidem, že málem nemohou pochopit to, co se jim říká?
79To dobré, jehož se ti dostane, pochází od Boha a to zlé, jež tě postihne, pochází od tebe samého. A vyslali jsme tě k lidem jako posla a Bůh ti stačí jako svědek!
80Kdokoliv je poslušen posla, je poslušen i Boha, a kdokoliv se obrátí zády. . . vždyť jsme tě neposlali, abys byl dozorcem nad nimi.
81Říkají "Poslušnost!", ale když od tebe odejdou, tu část z nich tráví noc hloubáním o něčem jiném, než jsi říkal. A Bůh zapisuje to, co v noci dělají. Straň se jich a spolehni se na Boha - a Bůh plně dostačuje jako ochránce!
82Cožpak nepřemýšlejí o Koránu? Kdyby ten byl od někoho jiného než od Boha, věru by v něm nalezli četné rozpory!
83A když k nim dojde nějaká zpráva týkající se bezpečnosti či strach vzbuzující, tu ji hned rozhlásí. Kdyby se však s ní obrátili na posla anebo na ty, kdož mezi nimi mají autoritu, dozvěděli by se ji tak ti, kteří se mezi nimi snaží proniknout k pravdivosti její. A kdyby nebylo dobrodiní a milosrdenství Božího vůči vám, věru byste byli všichni následovali satana, kromě několika málo.
84Bojuj na stezce Boží, vždyť neponeseš břímě jiné než své vlastní! Povzbuzuj věřící a možná že Bůh zadrží nápor nevěřících - a Bůh je mocnější v náporu a silnější v trestáni.
85Kdo se přimluví krásnou přímluvou, bude mít z ní podíl; kdo však se přimluví s úmyslem špatným, dostane také z toho podíl - a Bůh dává na vše dobrý pozor.
86Když jste pozdraveni zdvořilým pozdravem, pozdravte ještě vlídněji nebo odpovězte stejným způsobem. A Bůh věru vše počítá.
87Bůh - a není božstva kromě Něho - vás vskutku shromáždí pro den zmrtvýchvstání, o němž pochyby není. A kdo pravdivější je než Bůh ve svém vyprávění?
88Proč jste utvořili dvě skupiny různého mínění vzhledem k pokrytcům, zatímco sám Bůh je zavrhl za to, co provedli? Chcete vést cestou správnou ty, jimž dal Bůh zbloudit? Jestliže Bůh dal někomu zbloudit, ty pro něj cestu nenalezneš!
89A přáli by si, abyste se stali nevěřícími, jako jsou oni, a abyste byli stejní. Neberte si mezi nimi přátele, dokud se nevystěhují na stezku Boží! A jestliže se obrátí zády, pak je chyťte a zabte, kdekoliv je naleznete! A neberte si z nich ani přátele, ani pomocníky
90kromě těch, kteří jsou spojeni s lidem, mezi nímž a vámi jest úmluva, anebo kteří k vám přišli se stísněnými hruděmi z toho, že mají bojovat proti vám nebo proti lidu svému. Kdyby byl Bůh chtěl, byl by jim dal vládu nad vámi a oni by byli proti vám bojovali. Jestliže však se vás straní, aniž s vámi bojovali, a vzdají se vám na milost, pak Bůh vám nedává proti nim žádné oprávnění k boji.
91A najdete i jiné pokrytce, kteří chtějí získat důvěru vaši i důvěru svého lidu. Kdykoliv se pokusí vás svést k odpadnutí, budou v tom odraženi. A jestliže se nebudou držet stranou od vás a nevzdají se vám na milost a nesloží své ruce, tedy je chyťte a zabte, kdekoliv je naleznete! A nad těmito vám dáváme pravomoc zřetelnou.
92A nehodí se, aby věřící zabil věřícího, leda omylem. A kdokoliv zabije omylem věřícího, vykoupí se propuštěním věřícího otroka a zaplacením odškodného rodině zabitého, ledaže ta je dá jako almužnu. Jestliže byl zabitý z lidu vám nepřátelského, avšak věřící, vykoupíte se propuštěním věřícího otroka. Byl-li z lidu, mezi nímž a vámi je smlouva, vykoupíte se zaplacením odškodného jeho rodině a propuštěním věřícího otroka. Kdo však nenajde prostředek k tomuto, nechť se postí dva po sobě následující měsíce na pokání před Bohem. A Bůh je vševědoucí, moudrý.
93Kdokoliv zabije úmyslně věřícího, bude jeho odměnou peklo a bude v něm nesmrtelný. A Bůh se naň rozhněvá a prokleje ho a připraví mu trest strašlivý.
94Vy, kteří věříte! Když vyrazíte do boje na stezce Boží, buďte obezřetní a neříkejte každému, kdo vám nabídne mír: "Ty nejsi věřící!", snažíce se tak získat statky tohoto života pozemského. Vždyť u Boha je kořist hojná. Takoví jste byli dříve, avšak nyní se Bůh smiloval nad vámi. Buďte tedy obezřetní, neboť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.
95Nejsou si rovni ti věřící, kteří zůstali sedět doma - kromě těch, kdož jsou neschopní, s těmi, kdož usilovně bojují na stezce Boží majetkem svým i osobami svými. Bůh povýšil ty, kdož usilovně bojují majetkem svým i osobami svými, o stupeň výše než ty, kdož zůstali sedět doma. Všem Bůh přislíbil odměnu překrásnou, avšak vyznamenal ty, kdož usilovně bojují, nad těmi, kdož sedí doma, udělením Své odměny nesmírné
96a ve stupních u Sebe, v odpuštění i v milosrdenství. A Bůh je odpouštějící, slitovný.
97Těch, kdož sami sobě ukřivdili a kteří povoláni budou anděly, se zeptají: "V jakém stavu jste byli?" I odvětí: "Byli jsme poníženými na zemi." I řeknou jim andělé: "Což nebyla země Boží dosti rozlehlá, že jste se nemohli vystěhovat?" A obydlím těchto bude peklo, a jak hnusný je to cíl konečný!
98Jen utištěným mužům, ženám a dětem, kteří nemohli použít žádné lsti k vystěhování a nemohli nalézt správnou cestu,
99Bůh možná vymaže viny jejich, neboť Bůh je odpouštějící, milostivý.
100Kdokoliv se vystěhuje kvůli cestě Boží, ten nalezne na zemi četné jiné možnosti i prostor. A kdo opustí dům svůj a vystěhuje se k Bohu a Jeho poslu a zastihne jej přitom smrt, toho odměnit připadá Bohu a Bůh je odpouštějící, slitovný.
101A pohybujete-li se po zemi, není pro vás hříchem zkrátit modlitbu, obáváte-li se, že vás vystaví pokušení ti, kdož nevěří. A nevěřící jsou vskutku pro vás nepřáteli zjevnými.
102A když budeš mezi nimi řídit pro ně modlitbu, nechť z nich jedna skupina stojí při modlitbě s tebou a vezme si zbraně své. A když vykonají padnutí na tvář, nechť potom odstoupí dozadu. Pak nechť přijde druhá skupina, která se ještě nemodlila, a nechť modlí se s tebou; a nechť jsou ostražití a vezmou si zbraně své. A přáli by si nevěřící, abyste nedávali pozor na své zbraně a zásoby, aby vás mohli napadnout jediným nenadálým úderem. A nebude pro vás hříchem, odložíte-li své zbraně, jste-li obtěžováni deštěm anebo jste-li nemocní - buďte však ostražití! A Bůh věru připravil pro nevěřící trest zahanbující.
103A když končíte modlitbu, vzývejte Boha vstoje, vsedě i vleže! A jste-li v bezpečí, dodržujte modlitbu, neboť modlitba je pro věřící předepsána v čas stanovený!
104Neochabujte v pronásledování těchto lidí! A jestliže vy strádáte, strádají i oni, a stejně jako vy strádáte, avšak vy doufáte od Boha v to, v co oni nemohou doufat. A Bůh je vševědoucí, moudrý.
105A věru jsme ti seslali Písmo s pravdou, abys soudil mezi lidmi podle toho, co ti Bůh ukázal. A nebuď obhájcem zrádcům
106a pros Boha za odpuštění, neboť Bůh je odpouštějící, slitovný!
107Nevstupuj s námi do sporu ve prospěch těch, kdož sami sebe podvádějí, neboť Bůh nemiluje podvodníky ani hříšníky.
108Snaží se ukrýt před lidmi, avšak neukryjí se před Bohem, který je stále s nimi, když v noci vedou řeči, jež se Mu nelíbí - a Bůh objímá věděním Svým vše, co dělají.
109Hle, vy jste ti, kdož přou se v prospěch jejich v životě pozemském, však kdo se bude o ně přít s Bohem v den zmrtvýchvstání či kdo bude jejich ochráncem?
110A kdo se dopustil skutku špatného či ukřivdil sám sobě a potom poprosí Boha o odpuštění, věru shledá, že Bůh je odpouštějící, slitovný.
111A kdo se dopustí hříchu, tedy se ho věru dopouští jen proti sobě samému - a Bůh je vševědoucí, moudrý.
112A kdo se dopustí chyby nebo hříchu a potom z toho obviní nevinného, dopouští se tím osočování a hříchu zjevného.
113A kdyby nebylo přízně Boží vůči tobě a milosti Jeho, věru by byla skupina z nich uvažovala o tom, aby tě zavedla v blud - avšak oni uvedli v blud jen sami sebe a nemohou ti v ničem uškodit. Bůh ti seslal Písmo a moudrost a naučil tě tomu, cos neznal - a přízeň Boží vůči tobě je nesmírná!
114Není nic dobrého ve většině jejich tajných schůzek, leda u toho, kdo přikazuje almužnu či dobré skutky anebo svornost mezi lidmi. A kdo toto činí ve snaze dosíci zalíbení Božího, tomu dáme odměnu nesmírnou.
115A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný!
116Bůh neodpustí, je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí vše, co je mimo toto, tomu, komu chce. A kdo přidružuje k Bohu, ten zabloudil zblouděním dalekým.
117A nevzývají vedle Něho nikoho než bytosti ženské a tak vzývají jen satana odbojného,
118jehož Bůh proklel. I řekl satan: "Věru si vezmu určitou část ze služebníků Tvých
119a dám jim zbloudit a vzbudím v nich vášně a nařídím jim, aby uřezávali uši dobytku, a nařídím jim, aby hyzdili stvoření Boží! " Ten, kdo si bere satana jako ochránce místo Boha, ten utrpí ztrátu zjevnou.
120On jim slibuje a vášně v nich vzbuzuje, avšak to, co jim slibuje satan, není leč klam.
121A příbytkem těchto lidí bude peklo a nenaleznou z něho východiska.
122Těm však, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm dáme vstoupit do zahrad, pod nimiž řeky tekou, v nichž nesmrtelní budou navěky, podle pravdivého slibu Božího. A kdo je pravdivější ve slovu svém než Bůh?
123To nezávisí na přáních vašich ani na přáních vlastníků Písma. Ten, kdo činí zlo, bude za to odměněn a nenalezne pro sebe kromě Boha ani ochránce, ani pomocníka.
124A ten, kdo koná dobré a je věřící - ať je to muž, či žena - ten vejde do ráje a nebude ošizen ani o slupku pecky datlové.
125Kdo lepší má náboženství než ten, jenž odevzdal se do vůle Boží, koná dobré skutky a následuje víru Abrahama, jenž byl hanífem? A učinil Bůh Abrahama Svým přítelem.
126Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a Bůh objímá vše ve vědění Svém.
127A žádají tě o vysvětlení ohledně žen. Odpověz: "Bůh vám již dal o nich vysvětlení a je zde i to, co vám bylo přednášeno z Písma o sirotcích ženského pohlaví, kterým jste nedali to, co je pro ně předepsáno, a které si přejete vzít za manželky, a dále o dětech slabých a o spravedlivém jednání se sirotky. A o všem, co dobrého učiníte, Bůh dobře ví."
128Jestliže se žena obává od manžela svého hrubosti či lhostejnosti, není pro ně oba hříchem, dospějí-li mezi sebou ke vzájemné dohodě, neboť dohoda je to nejlepší. A v duších je stále přítomna lakota; budete-li však konat dobré a budete-li bohabojní - vždyť Bůh věru dobře je zpraven o všem, co činíte.
129Nikdy vám nebude možno, abyste byli spravedliví mezi ženami, i kdybyste si to přáli. Neprojevujte však jedné z nich úplnou náklonnost a nenechávejte jinou jakoby visící ve vzduchu! Dosáhnete-li dohody a budete-li bohabojní - vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.
130Jestliže se oba manželé rozvedou, Bůh je oba obohatí ze Své hojnosti a Bůh je pln hojnosti, moudrý.
131A Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi. A věru jsme přikázali těm, jimž dostalo se Písma před vámi, i vám samým, abyste byli bohabojní. Však budete-li nevěřící - vždyť Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a Bůh soběstačný je i chvályhodný.
132A Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a Bůh je ochráncem dostatečným.
133Kdyby chtěl ó lidé - mohl by vás zničit a přivedl by místo vás jiné, neboť Bůh je toho věru mocen.
134Kdo si přeje odměny na tomto světě, tedy u Boha je odměna jak tohoto, tak i onoho světa - a Bůh slyšící je i jasnozřivý.
135Vy, kteří věříte! Buďte vytrvalí ve spravedlnosti, svědčíte-li před Bohem, byť i to bylo proti vám samým či rodičům anebo blízkým příbuzným a ať jedná se o bohaté či chudé, vždyť Bůh je ochráncem obojích! Nenásledujte tedy vášně své před spravedlností! A jestliže ji zkřivíte anebo od ní uhnete, tedy Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.
136Vy, kteří věříte! Věřte v Boha i Jeho posla, v Písmo, které seslal poslu Svému, i v Písmo, které seslal již předtím. A kdo nevěří v Boha a Jeho anděly a Jeho Písma a Jeho posly a v den soudný, ten zbloudil zblouděním dalekým.
137Věru ti, kdož uvěřili a potom se stali nevěřícími a znovu uvěřili a opět se stali nevěřícími a pak ještě zvětšili nevěrectví své, těm Bůh věru nemůže odpustit a nepovede je správnou cestou.
138Oznam pokrytcům zvěst radostnou o tom, že pro ně je připraven trest bolestný.
139Ti, kdož si berou nevěřící za přátele místo věřících, hledají snad u nich moc? Vždyť moc veškerá patří Bohu.
140A On seslal vám již v Písmu: "Když uslyšíte, že někdo popírá a tropí si posměch ze znamení Božích, nesedejte si s nimi, dokud se nepohrouží do jiného rozhovoru, jinak jim budete podobni." A Bůh věru shromáždí pokrytce i nevěřící v pekle všechny vespolek.
141Ti, kdož vyčkávavě pozorují, co bude s vámi, říkají, když se vám dostane vítězství od Boha: "Cožpak my nejsme s vámi?" Když však něco z úspěchu připadne nevěřícím, tu zase těmto říkají: "Cožpak jsme se vám nesnažili pomoci a nebránili jsme vás před věřícími!" Avšak Bůh vás rozsoudí v den zmrtvýchvstání a Bůh nedá nevěřícím možnost zvítězit nad věřícími.
142Pokrytci se snaží oklamat Boha, ale On oklame je. A když vstávají k modlitbě, zvedají se lenivě a jen před lidmi předstírají a vzpomínají na Boha jen nepatrně,
143váhajíce mezi obojím, nepřiklánějíce se ani k těm, ani k oněm. A komu dal Bůh zbloudit, tomu ty cestu nenajdeš!
144Vy, kteří věříte! Neberte si nevěřící za přátele místo věřících! Chcete snad proti sobě dát Bohu oprávnění zjevné?
145A pokrytci budou vskutku v nejnižším stupni ohně pekelného a nenajdeš pro ně pomocníka
146s výjimkou těch, kdož pokání činili a napravili se, na Boha se pevně spoléhali a upřímně mu zasvětili svou víru. Tito budou patřit mezi věřící a Bůh zajisté dá věřícím odměnu nesmírnou.
147Co by dělal Bůh s vaším trestem, budete-li vděční a uvěříte-li? Bůh věru je za vděčnost uznalý a vševědoucí.
148Bůh nemiluje rozšiřování zlých řečí, leda u toho, jemuž bylo ukřivděno. A Bůh věru je slyšící, vševědoucí.
149Ať již ukazujete či skrýváte dobro anebo odpouštíte zlé Bůh zajisté je odpouštějící a všemohoucí.
150Ti, kdož nevěří v Boha a posly Jeho a chtějí oddělit Boha od poslů Jeho, říkají: "Věříme v jednu část a v jinou nevěříme," a chtěli by se ubírat cestou mezitím.
151A takoví jsou vpravdě nevěřící! A pro nevěřící jsme připravili trest ponižující.
152Těm však, kdož věří v Boha a posly Jeho a nedělají mezi nimi rozdíl žádný, těm dáme odměny jejich a Bůh je odpouštějící, slitovný.
153Vlastníci Písma tě žádají, abys jim snesl z nebe Písmo; a žádali již kdysi od Mojžíše více než toto, řkouce: "Dej nám spatřit Boha zřetelně!" A zasáhl je blesk za nespravedlnost jejich. I vzali si tele jako modlu poté, co se jim již dostalo důkazů jasných. A odpustili jsme jim to a dali jsme Mojžíšovi pravomoc zjevnou.
154A vyzdvihli jsme nad nimi horu podle úmluvy s nimi a řekli jsme jim: "Projděte branou poklekajíce!" a také jsme jim řekli: "Neznesvěcujte sobotu!" A uzavřeli jsme s nimi smlouvu přísnou.
155A pak prokleli jsme je za to, že porušili úmluvu svou, neuvěřili ve znamení Boží, zabíjeli nespravedlivě proroky, a také za slova jejich: "Srdce naše jsou neobřezána." Ba ano, Bůh jim je zapečetil kvůli jejich nevěrectví a jen málo z nich uvěřilo;
156a za nevěrectví jejich a za slova jejich o Marii, jež nehoráznou byla pomluvou,
157a za slova jejich: "Věru jsme zabili Mesiáše Ježíše, syna Mariina, posla Božího!" Však nikoliv, oni jej nezabili ani neukřižovali, ale jen se jim tak zdálo. A věru ti, kdož jsou o něm rozdílného mínění, jsou vskutku na pochybách o něm. A nemají o něm vědomosti žádné a sledují jen dohady; a nezabili jej určitě,
158naopak Bůh jej k sobě pozdvihl, neboť Bůh je mocný, moudrý.
159A věru není nikdo mezi vlastníky Písma, kdo by v Něj neuvěřil předtím, než zemře - a v den zmrtvýchvstání bude pak proti nim svědkem.
160A za nespravedlnost některých z těch, kdož vyznávají židovství, jsme jim zakázali výtečné pokrmy, jež dříve jim byly dovoleny, a také za jejich četná uchýlení od cesty Boží
161i za to, že brali lichvářské úroky, ačkoli jim to bylo zakázáno, a za to, že pohlcovali majetky jiných lidí podvodně. A připravili jsme pro ty, kdož mezi nimi nevěří, trest bolestný.
162Avšak těm z nich, kdož ve vědění jsou pevní a věřící a uvěřili v to, co bylo tobě sesláno, a v to, co bylo sesláno před tebou, a dodržují modlitbu a rozdávají almužnu a věří v Boha a v den soudný, těm věru dáme odměnu nesmírnou.
163A dali jsme ti vnuknutí, tak jako jsme je dali Noemovi a prorokům po něm; a dali jsme vnuknutí Abrahamovi, Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům a Ježíšovi, Jóbovi, Jonášovi, Árónovi a Šalomounovi; a Davidovi jsme dali žalmy.
164A také jiným poslům, o nichž jsme ti již dříve vyprávěli, a dalším, o nichž jsme ti nevyprávěli - a Bůh věru hovořil s Mojžíšem řečí jasnou -
165poslům, hlasatelům zvěsti radostné i varovatelům, aby lidé po jejich příchodu neměli výmluvy právoplatné proti Bohu. A Bůh je mocný, moudrý.
166Avšak Bůh dosvědčí to, co ti seslal ; a seslal to ve vědění Svém a andělé to též dosvědčí. Avšak Bůh stačí jako svědek.
167Věru ti, kdož nevěří a odvracejí jiné z cesty Boží, zbloudili blouděním dalekým.
168A těm, kdož nevěří a jsou nespravedliví, Bůh věru neodpustí a neuvede je na cestu pravou,
169spíše na cestu do pekla, kde zůstanou nesmrtelní navěky. A to je pro Boha velmi snadné.
170Ó lidé! Nyní přišel k vám posel s pravdou od Pána vašeho, uvěřte, a bude to pro vás lepší! Avšak neuvěříte-li... vždyť Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a Bůh je vševědoucí, moudrý.
171Vlastníci Písma! Nepřehánějte v náboženství svém a mluvte o Bohu jedině pravdu! Vskutku Mesiáš Ježíš, syn Mariin, je pouze poslem Božím a slovem Jeho, které vložil do Marie, a duchem z Něho vycházejícím. A věřte v Boha a posly Jeho a neříkejte: "Trojice!" Přestaňte, a bude to tak pro vás lepší. Bůh vskutku je jediným Bohem, On povznesen je nad to, aby měl dítě, vždyť náleží Mu vše, co na nebesích je i na zemi; a Bůh dostatečným je ochráncem.
172Ani Mesiáš, ani andělé přiblížení neopovrhují tím, aby byli služebníky Božími.
173Ty, kdož opovrhují službou Bohu a kteří jsou pyšní, ty Bůh shromáždí u Sebe všechny. Těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm Bůh dá plnou odměnu jejich a rozmnoží jim z dobrodiní Svého; a ty, kdož byli pyšní a opovrhovali službou Jemu, ty potrestá trestem bolestným. A nenaleznou vedle Boha ochránce ani pomocníka žádného.
174Ó lidé! Nyní k vám přišel důkaz zřetelný od Pána vašeho a seslali jsme vám světlo jasné.
175A ty, kdož uvěřili v Boha a pevně se ho přidržovali, ty On uvede do milosti a slitování Svého a povede je k Sobě stezkou přímou.
176A žádají tě o vysvětlení. Odpověz: "Bůh vám dává toto vysvětlení o dědictví v boční linii: zahyne-li muž, aniž měl dítě, a má-li sestru, náleží jí polovina toho, co zůstavil, a také on dědí po ní, nezanechala-li ona dítě. Jestliže jsou dvě sestry, náleží jim dvě třetiny toho, co zůstavil. A má-li bratry a sestry, pak muži připadne podíl dvou žen. A Bůh vám to objasňuje, abyste nebloudili. A Bůh je vševědoucí o každé věci."
Chapter 5 (Sura 5)
1Vy, kteří věříte! Dodržujte se závazky! Jsou vám dovolena zvířata ze stád s výjimkou těch, o nichž vám bylo přednášeno; a není vám dovolena lovná zvěř po dobu, kdy jste ve stavu poutního zasvěcení. A Bůh zajisté rozhoduje, o čem chce.
2Vy, kteří věříte, neznesvěcujte ani obřady Boží, ani posvátný měsíc, ani obětní dary, ani oběti ozdobené věnci, ani ty, kdož míří k Posvátnému chrámu a usilují tak o získání přízně a zalíbení Pána svého! A až vyjdete ze stavu zasvěcení, pak můžete lovit! Nechť nenávist k lidu, který vás vypudil z Posvátné mešity, vás nevede k hříchu! Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. Buďte bohabojní, vždyť Bůh je přísný v trestání svém.
3A jsou vám zakázány zdechliny, krev, vepřové maso a to, co bylo zasvěceno jinému než Bohu, dále zvířata zardoušená či zabitá úderem, pádem či bodnutím rohu nebo zakousnutá divokou zvěří - kromě těch, jež jste očistili - a dále to, co bylo podřezáno na kamenech vztyčených. Je vám též zakázáno losování pomocí šípů, a to je hanebnost! A dnes jsou ti, kdož neuvěřili, zoufalí z náboženství vašeho, proto se jich nebojte, nýbrž bojte se Mne! Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství. A kdo je donucen to pojídat během hladomoru, nemaje úmyslu hřešit . . . vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.
4A ptají se tě, co je jim tedy dovoleno. Rci: "Jsou vám dovoleny výtečné pokrmy a to, co pro vás ukořistila dravá zvířata, jež jste vycvičili jako psy tak, jak vás tomu naučil Bůh. A pojídejte z toho, co pro vás ukořistila, a vyslovte nad tím jméno Boží a buďte bohabojní. A Bůh věru je rychlý v účtování.
5Dnes jsou vám dovoleny výtečné pokrmy; jídla těch, jimž dostalo se Písma, jsou vám též dovolena a pokrmy vaše jsou zase dovoleny jim. A dovoleny jsou vám muhsany z věřících žen a muhsany z těch, jimž dostalo se Písma před vámi, jestliže jste jim dali jejich odměnu a chováte-li se jako muži spořádaní, nikoliv jako cizoložníci nebo ti, kdož si berou milenky. A kdokoliv zavrhne víru, toho skutky budou marné a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.
6Vy, kteří věříte! Když se chystáte k modlitbě, umyjte si obličeje své i ruce své až k loktům a otřete si hlavy své a nohy své až ke kotníkům! A jste-li potřísněni, očistěte se! Jste-li nemocní nebo na cestách či přišel-li někdo z vás ze záchodu anebo jste měli styk s ženami - a nenaleznete-li vodu - omývejte se dobrým jemným pískem a otřete si jím obličeje své i ruce své; Bůh vám nechce působit žádné nesnáze, nýbrž vás chce očistit a dovršit tak dobrodiní Své vůči vám - snad budete vděční!
7Pomněte tedy dobrodiní Božího vůči vám i úmluvy, kterou s vámi uzavřel, když jste pravili: "Slyšeli jsme a poslechli jsme!" A buďte bohabojní, neboť Bůh dobře zná, co skryto je v hrudích.
8Vy, kteří věříte! Buďte přímí před Bohem a buďte svědky spravedlivými. Nechť nenávist k lidu nevěřících vás neuvede do hříchu tím, že budete nespravedliví. Buďte spravedliví - a to je blíže k bohabojnosti - a bojte se Boha, neboť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.
9Bůh přislíbil těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že dostane se jim odpuštění i nesmírné odměny,
10zatímco ti, kteří neuvěřili a naše znamení za lež prohlásili, budou pekla obyvateli.
11Vy, kteří věříte! Pomněte dobrodiní Božího vůči vám, když tento lid se chystal vztáhnout na vás ruce své a On ruce jejich od vás odvrátil! Buďte bohabojní a na Boha nechť se věřící spoléhají!
12A již kdysi Bůh přijal úmluvu od dítek Izraele a dali jsme povstat mezi nimi dvanácti vůdcům. I pravil Bůh: "Já zajisté jsem s vámi; a budete-li dodržovat modlitbu, dávat almužnu, věřit v posly Mé a pomáhat jim a poskytnete-li Bohu krásnou půjčku, věru vás očistím od vašich skutků špatných a uvedu vás do zahrad, pod nimiž řeky tekou. A kdo z vás ještě po tomto bude nevěřící, ten věru zbloudil z cesty rovné."
13Protože však porušili svou úmluvu, prokleli jsme je a zatvrdili jsme srdce jejich, takže přemísťují slova z jejich míst a zapomněli na část toho, co jim bylo připomenuto. A stále se budeš dovídat, jak zrazují - až na několik málo z nich. Odpusť jim a promiň, neboť Bůh věru miluje ty, kdož dobro konají.
14I od těch, kdož říkají "Jsme křesťany", jsme přijali úmluvu jejich, avšak i oni zapomněli část z toho, co bylo jim připomenuto, a vyvolali jsme mezi nimi nepřátelství a nenávist až do dne zmrtvýchvstání - a tehdy jim Bůh oznámí, co vlastně provedli.
15Vlastníci Písma! Nyní již přišel k vám náš posel, aby vám jasně vyložil mnohé z toho, co skryli jste z Písma, a prominul vám mnohé. A přišlo k vám nyní od Boha světlo a Písmo zjevné,
16jímž Bůh povede ty, kdož usilují o Jeho zalíbení, po cestách míru a jímž je vyvede z temnot na světlo z dovolení Svého a dovede je tak ke stezce přímé.
17Věru jsou nevěřící ti, kdož říkají: "Zajisté je Bohem Mesiáš, syn Mariin!" Odpověz: "Kdo má u Boha takovou moc, aby Mu mohl zabránit, kdyby se mu zachtělo zahubit Mesiáše, syna Mariina, a matku jeho a vůbec všechny, kdož jsou na zemi?" Bohu náleží království na nebesích i na zemi i vše, co je mezi nimi; On tvoří, co chce, a On nade všemi věcmi je mocný.
18Židé a křesťané říkají: "My synové jsme Boží a miláčci Jeho." Rci: "Proč vás tedy trestá za vaše hříchy? Nikoliv, vy jste obyčejní smrtelníci, jedni z těch, které On stvořil. On odpouští, komu chce, a trestá také, koho chce. Bohu náleží království na nebesích i na zemi i vše, co je mezi nimi - a u Něho cíl je konečný."
19Vlastníci Písma! Nyní přišel k vám náš posel, aby vám podal jasný výklad - v přestávce mezi posly - a abyste nemohli říci: "Nepřišel k nám žádný hlasatel ani varovatel." Však nyní k vám již přišel i hlasatel i varovatel! A Bůh je každé věci mocný.
20A hle, pravil Mojžíš lidu svému: "Lide můj, pomněte dobrodiní Božího vůči vám, když mezi vámi učinil proroky a vás učinil vládci a dal vám to, co nedal nikomu z lidstva veškerého!
21Lide můj! Vstupte do svaté země, kterou vám Bůh zaslíbil, a neobracejte kroky své, abyste se neobrátili v ty, kdož ztrátu utrpí!"
22A řekli: "Mojžíši, v té zemi je národ obrů a my do ní nevstoupíme, dokud oni z ní neodejdou. Jestliže však odejdou, my zajisté do ní vstoupíme."
23A řekli dva muži bohabojní, jež Bůh zahrnul Svou přízní: "Vejděte k nim branou! Jestliže tudy vejdete, stanete se vítězi. A na Boha se spoléhejte, jste-li věřící!"
24Však lidé zvolali: "Mojžíši, nevstoupíme nikdy do té to země, dokud v ní budou obři. Vytáhni ty a tvůj Pán a dejte se s nimi do boje, my zůstaneme sedět tady."
25I pravil Mojžíš: "Pane můj, mám moc jen nad sebou samým a nad bratrem svým. Čiň tedy rozdíl mezi námi a mezi tímto lidem hanebníků!"
26Odpověděl Pán: "Tato země jim budiž zakázána, nechť bloudí čtyřicet let po zemi. A ty se nermuť nad tímto lidem hanebníků!"
27A sděl jim podle pravdy příběh dvou synů Adamových, když oba přinášeli oběti; a byla od jednoho z nich obět přijata, zatímco od druhého nikoliv. I pravil tento: "Věru tě zabiji!" I odpověděl onen: "Bůh přijímá oběť jen od bohabojných.
28Vztáhneš-li na mne ruku svou, abys mne zabil, já na tebe svou ruku nevztáhnu, abych tě zabil, neboť se věru bojím Boha, Pána lidstva veškerého.
29Chci, abys vzal na sebe hřích proti mně i hřích proti sobě; a tak staneš se jedním z obyvatel ohně pekelného, neboť to odměna je nespravedlivých."
30A vnukla mu duše jeho zabít bratra, a zabil ho a stal se z těch, kdož ztrátu utrpěli.
31I poslal Bůh havrana, jenž hrabal v zemi, aby mu ukázal, jak skrýt mrtvolu bratra svého. I vzkřikl: "Běda mi! Což nejsem schopen být jako tento havran a ukrýt mrtvolu bratra svého?" A stal se jedním z těch, jež pronásledují výčitky svědomí.
32A kvůli tomuto jsme předepsali dítkám Izraele, aby ten, jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré. A aby ten, kdo oživí jednoho, byl posuzován, jako by oživil lidstvo veškeré. A přišli k nim již dříve poslové naši s jasnými důkazy, avšak mnozí z nich i potom se dopouštěli přestupků na zemi.
33A odměnou těch, kdož vedli válku proti Bohu a Jeho poslu a šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že budou zabiti anebo ukřižováni či budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé nohy anebo budou ze země vyhnáni. A těm dostane se hanby na tomto světě, zatímco na onom světě je očekává trest nesmírný
34kromě těch, kteří se kajícně obrátí, dříve než nad nimi získáte moc. A vězte, že Bůh je odpouštějící, slitovný.
35Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a hledejte způsob, jímž byste se k Němu přiblížili! A bojujte usilovně na Jeho cestě - snad budete blažení!
36A věru ti, kteří neuvěřili, i kdyby měli všechno, co na zemi je, a ještě něco podobného navíc, a nabízeli to, aby se tím vykoupili z trestu dne zmrtvýchvstání, nebylo by to od nich přijato a pro ně určen je trest bolestný.
37Budou si přát, aby mohli vyjít z ohně pekelného, avšak nikdy z něho nevyjdou, neboť je očekává trest trvalý.
38Zloději a zlodějce utněte ruce jejich v odplatu za to, co provedli, a jako varovný příklad od Boha! A Bůh je mocný, moudrý.
39Však kdo se kajícně obrátí poté, co dopustil se nepravosti, a polepší se, tomu Bůh věru odpustí. A Bůh zajisté je odpouštějící, slitovný.
40Což nevíš, že Bohu náleží království na nebesích i na zemi a že On trestá, koho chce, a odpouští, komu chce? A Bůh je všech věcí mocen.
41Posle, nermuť se kvůli těm, kdož předhánějí se v nevěrectví! Ti patří k těm, kdož říkají ústy svými "Uvěřili jsme!", zatímco v srdcích svých neuvěřili, a k těm, kdož vyznávají židovství a horlivě naslouchají lžím a naslouchají i lidem jiným, kteří k tobě nepřicházejí. Oni přemísťují slova z jejich míst říkajíce: "Jestliže je vám toto dáno, přijměte to, avšak není-li vám to dáno, dejte si pozor!" A koho Bůh chce uvést v pokušení, tomu ty ničím u Boha nepomůžeš. A to jsou ti, jichž srdce Bůh nehodlá očistit - těm dostane se hanby na tomto světě, zatímco na onom světě je očekává trest nesmírný.
42Naslouchají lžím a pohlcují to, co neprávem získali. Přijdou-li k tobě, pak mezi nimi buď rozsuď, anebo se od nich odvrať! Odvrátíš-li se od nich, nemohou ti nikterak uškodit, však budeš-li soudit, suď mezi nimi spravedlivě, neboť Bůh věru miluje spravedlivé.
43A jak by si tě mohli vybrat za soudce, když mají Tóru, v níž je obsažen rozsudek Boží? Potom se však od ní odvrátili - a nejsou tedy věřící.
44A seslali jsme Tóru, v níž je správné vedení i světlo, aby podle ní soudili proroci, kteří se odevzdali do vůle Boží, ty, kdož vyznávají židovství; a aby rabíni a učení rozhodovali podle toho, co jim bylo svěřeno ke střežení z Písma Božího a čeho byli svědky. Nebojte se lidí, nýbrž bojte se Mne a nekupujte za Má znamení věci ceny nicotné! Ti pak, kdož nesoudí podle toho, co seslal Bůh, jsou nevěřící.
45A předepsali jsme jim v Tóře: duši za duši, oko za oko, nos za nos, ucho za ucho, zub za zub a za zranění mstu. A kdo místo toho dá almužnu, bude to pro něj vykoupením z hříchů. Ti pak, kdo nesoudí podle toho, co seslal Bůh, ti věru jsou nespravedliví.
46A vypravili jsme ve stopách jejich Ježíše, syna Mariina, aby potvrdil pravdivost toho, co obsaženo bylo předtím v Tóře, a dali jsme mu evangelium, v němž je správné vedení a světlo, aby potvrdilo pravdivost toho, co bylo předtím v Tóře, a stalo se správným vedením i varováním pro bohabojné.
47Nechť vlastníci evangelia soudí podle toho, co Bůh v něm seslal; ti pak, kdož nesoudí podle toho, co Bůh seslal, jsou hanebníci.
48I tobě jsme seslali Písmo s pravdou, aby potvrdilo pravdivost toho, co už před ním bylo zde z Písma, a bylo jeho ochranou. A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co seslal Bůh, a nenásleduj jejich učení scestná, vzdaluje se tak od toho, čeho se ti z pravdy dostalo. A každému z vás jsme určili pravidla a dráhu vyšlapanou. Kdyby byl Bůh chtěl, byl by vás věru učinil národem jediným, avšak neučinil tak proto, aby vás vyzkoušel tím, co vám dal. Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! K Bohu se uskuteční návrat vás všech, a On vás poučí o tom, o čem jste byli v rozporu.
49A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co Bůh seslal, a nenásleduj jejich učení scestná a dej si pozor, aby tě neodvrátili od části z toho, co ti Bůh seslal. Obrátí-li se zády, pak věz, že Bůh je chce postihnout za některé z hříchů jejich, neboť většina z lidí jsou hanebníci.
50Cožpak oni touží po rozsudcích z doby nevědomosti? Kdo může být pro lid pevně přesvědčený lepším soudcem než Bůh?
51Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany jako přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni druhým. Kdokoliv z vás se s nimi přátelí, ten stane se jedním z nich a Bůh věru nepovede lid nespravedlivý.
52A vidíš ty, v jejichž srdcích je choroba, horlivě mezi nimi obcházet a říkat: "Bojíme se, aby nás nepostihl obrat osudu!" Však možná, že Bůh přinese úspěch anebo nějaké Své rozhodnutí, takže tito lidé začnou litovat toho, co skrývali ve svých duších,
53a řeknou ti, kdož uvěřili: "Což nejsou to tíž, kteří přísahali při Bohu slavnostními přísahami, nejsou doopravdy s námi?" Marné budou jejich skutky a stanou se z nich ti, kdož ztrátu utrpí.
54Vy, kteří věříte! Kdo z vás se odřekne náboženství svého . . . A Bůh přivede lidi, které bude milovat a kteří budou milovat Jeho a kteří budou pokorní vůči věřícím a přísní vůči nevěřícím, budou bojovat na cestě Boží a nebudou se bát výčitek nikoho. A toto je laskavost Boží a On ji uštědřuje, komu chce, a Bůh je velkorysý, vševědoucí.
55Vaším přítelem je jedině Bůh a Jeho posel a ti, kdož věří, dodržují modlitbu, dávají almužnu a sklánějí se.
56A kdo si bere za přátele Boha a Jeho posla a věřící, ten patří ke straně Boží - a tito zvítězí!
57Vy, kteří věříte! Neberte si za přátele ty, kterým je vaše náboženství pro posměch a pro zábavu,ať jsou již z těch, jimž dostalo se Písma před vámi, či ať jsou z nevěřících. A bojte se Boha, jste-li věřící!
58A když voláte k modlitbě, tropí si z toho posměšky a je jim to pro zábavu - a je to proto, že je to lid, jenž ničemu nerozumí.
59Rci: "Vlastníci Písma! Nenávidíte nás snad jedině proto, že jsme uvěřili v Boha a v to, co bylo sesláno nám, a v to, co bylo sesláno dříve? Však většina z vás jsou hanebníci."
60Rci: "Mám vám oznámit něco horšího než odplatu, která je u Boha? Ti, které Bůh proklel a na něž se rozhněval a z nichž učinil opice a vepře, a ti, kteří uctívají Tághúta - ti jsou v nejhorším postavení a nejdále zbloudili z cesty rovné."
61Když k vám přišli, řekli: "Uvěřili jsme!" Avšak v nevěrectví přišli a s nevěrectvím odešli a Bůh nejlépe zná, co skrývali.
62A vidíš mnohé z nich, jak pospíchají k hříchu, k nespravedlnosti a k pohlcování toho, čeho neprávem nabyli. Jak hnusné je to, co dělají!
63Proč jim nezabrání rabíni a učenci, aby nevedli hříšné řeči a nepohlcovali neprávem nabyté? Jak hnusné je to, co provádějí.
64A říkají židé: "Boží ruka je spoutána okovy!" Nechť jsou jejich ruce spoutány okovy a nechť jsou prokleti za to, co říkají! Nikoliv, obě Jeho ruce jsou rozevřeny a On uštědřuje, jak chce. To, co ti bylo sesláno od Pána tvého, v mnohých z nich jen rozmnožuje vzpurnost a nevěrectví. A uvrhli jsme mezi ně nepřátelství a nenávist až do dne zmrtvýchvstání. A kdykoliv zažehnou oheň války, Bůh jej uhasí; a usilují šířit po zemi pohoršení, avšak Bůh nemiluje ty, kdož pohoršení šíří.
65Kdyby vlastníci Písma uvěřili a báli se Boha, věru bychom jim vymazali jejich špatné skutky a zajisté bychom je uvedli do zahrad rozkoší;
66a kdyby dodržovali Tóru a evangelium a to, co sesláno jim bylo od Pána jejich, věru by mohli požívat z toho, co je nad nimi i co je pod nimi. Mezi nimi je obec, jež kráčí středem, avšak jak hnusné je to, co většina z nich provádí.
67Posle, předej to, co ti bylo sesláno od Pána tvého! Neučiníš-li tak, pak nesplníš své poslání. Vždyť Bůh tě ochrání před lidmi; Bůh věru nevede správnou cestou lid nevěřící.
68Rci: "Vlastnící Písma, nedosáhnete ničeho, pokud nebudete dodržovat Tóru, evangelium a to, co vám bylo Pánem vaším sesláno." Avšak to, co ti bylo sesláno Pánem tvým, v mnohých z nich jen rozmnožuje vzpurnost a nevěrectví; však nermuť se pro lid nevěřící!
69Věru ti, kdož uvěřili, a ti, kdož vyznávají židovství, a sabejci a křesťané - vůbec ti, kdož uvěřili v Boha a v den poslední a dobré skutky konali, ti nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
70A věru jsme kdysi uzavřeli úmluvu s dítkami Izraele a vyslali jsme k nim posly. Kdykoliv však k nim přišli poslové s něčím, čeho si duše jejich nepřály, část z nich prohlásili za lháře a část zabili.
71Domnívali se, že to není zkouška, a byli slepí a hluší, leč Bůh jim později odpustil, avšak i potom většina z nich oslepla a ohluchla. A Bůh jasně zří, co dělají.
72A věru jsou nevěřící ti, kdož říkají: "Mesiáš, syn Mariin, je Bůh!" A pravil Mesiáš: "Dítka Izraele, uctívejte Boha, Pána mého i Pána vašeho! Kdo bude přidružovat k Bohu, tomu Bůh zakáže vstup do ráje a bude mu příbytkem oheň pekelný; a nespravedliví nebudou mít pomocníky."
73A jsou věru nevěřící ti, kdo prohlašují: "Bůh je třetí z trojice" - zatímco není božstva kromě Boha jediného. A nepřestanou-li s tím, co říkají, věru se dotkne těch, kdož z nich jsou nevěřící, trest bolestný!
74Proč se tedy kajícně neobrátí k Bohu a neprosí jej za odpuštění, když Bůh zajisté je odpouštějící a slitovný?
75Mesiáš, syn Mariin, není leč posel, před nímž byli již poslové jiní. A matka jeho byla pravdomluvná - a oba se živili pokrmy. Pohleď, jak jim objasňujeme znamení, a pohleď, do jakých lží se dostali!
76Rci: "Což budete uctívat místo Boha něco, co vám nemůže způsobit škodu ani užitek? A Bůh je ten, jenž slyšící je i vševědoucí."
77Rci: "Vlastníci Písma! Nepřehánějte v náboženství svém, mluvte jen pravdu a nenásledujte scestná učení lidí, kteří zbloudili již před vámi a dali zbloudit mnoha jiným - a ti věru zbloudili z cesty rovné!"
78Byly proklety ty z dětí Izraele, které neuvěřily, jazykem Davida i Ježíše, syna Mariina. A to bylo za to, že neposlouchali a byli přestupníky
79a že si vzájemně nezakazovali konání zavrženíhodného. A jak hnusné bylo to, co dělali!
80A vidíš mnohé z nich se přátelit s nevěřícími. A to, co již dříve pro sebe si připravili, je tak hnusné, že Bůh se na ně rozhněval - a v trestu svém budou nesmrtelní!
81Kdyby byli věřili v Boha, v proroka a v to, co mu bylo sesláno, nebyli by se s nimi přátelili, avšak mnozí z nich jsou věru hanebníci.
82A věru zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími nepřáteli věřících, jsou židé, a ti, kdo k Bohu přidružují; a zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími přáteli věřících, jsou ti, kdož říkají: "Jsme křesťané!" A je to proto, že jsou mezi nimi kněží a mniši a že nejsou pýchou naplněni.
83A když slyší to, co bylo poslu sesláno, spatříš jejich oči se plnit slzami z poznání pravdy a říkat: "Pane náš, uvěřili jsme, zapiš nás mezi ty, kdož to dosvědčují!
84Proč bychom neměli věřit v Boha a v to, co nám přišlo z pravdy, když toužíme, aby nás Pán náš uvedl do ráje spolu s lidmi bezúhonnými?"
85A Bůh je odmění za to, co říkají, zahradami, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou. A to je odměna za to, že dobro konali.
86Avšak ti, kdož neuvěřili a znamení Naše za lež prohlásili, ti budou pekla obyvateli.
87Vy, kteří věříte! Nezakazujte výtečné pokrmy, jež vám Bůh dovolil, a nepřestupujte Jeho příkazy - vždyť Bůh věru nemiluje přestupníky.
88Jezte z toho, co vám Bůh uštědřil jako dovolené a výtečné, a bojte se Boha, v něhož věříte!
89Bůh vás nebude plísnit za lehkomyslnost ve vašich přísahách, ale bude vás plísnit za to, k čemu jste se v přísahách zavázali a nedodrželi to. Vykoupením za to budiž nakrmení deseti chudáků jídlem průměrným, jímž stravujete své rodiny, anebo jejich ošacení či propuštění otroka. A kdo k tomu nenalezne možnosti, nechť postí se tři dny - a to je vykoupení za přísahy vaše, které jste nedodrželi. Dávejte tedy pozor na přísahy své; a takto vám Bůh znamení Svá objasňuje - snad budete vděční!
90Vy, kteří věříte! Víno, hra majsir, obětní kameny a vrhání losů šípy jsou věru věci hnusné z díla satanova. Vystříhejte se toho - a možná, že budete blaženi.
91Satan chce mezi vámi podnítit pomocí vína a hry majsiru nepřátelství a nenávist a odvést vás od vzývání Boha a od modlitby. Přestanete s tím tedy?
92Poslouchejte Boha a poslouchejte posla a mějte se na pozoru! Jestliže se však odvrátíte, vězte, že poslu Našemu přísluší toliko jasné oznámení.
93Není hříchem pro ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, to, co pojídají, pokud jsou bohabojní, věřící a zbožné skutky konají a jsou nadále bohabojní a věřící a zůstanou bohabojnými a zbožnými. A Bůh miluje ty, kdož zbožné skutky konají.
94Vy, kteří věříte! Bůh vás bude dozajista zkoušet něčím z kořisti, kterou na lovu získají vaše ruce a vaše kopí. A Bůh tak činí, aby poznal, kdo bojí se Ho v skrytu duše své. A kdo přestoupí po tomto zákazu, toho stihne trest bolestný.
95Vy, kteří věříte! Nezabíjejte zvěř, jste-li ve stavu poutního zasvěcení! Kdo z vás ji úmyslně zabije, ať dá v náhradu tolik skotu, kolik zabil zvěře. A nechť dva muži spravedliví z vás to rozsoudí a nechť je to dáno jako oběť, jež dospěje ke Ka´bě. Anebo bude vykoupením nakrmení chudáků či půst, který se tomu rovná, aby tak člověk okusil následek činu svého. Bůh již vymazal to, co stalo se dříve, kdo však to bude opakovat, tomu se Bůh pomstí - a Bůh mocný je i pán pomsty!
96Je vám dovoleno lovit v moři a mít z toho jídlo k užitku vám i pocestným; však zakázán je vám lov na souši, pokud jste ve stavu poutního zasvěcení. A bojte se Boha, k němuž budete jednou shromážděni.
97A Bůh ustanovil Ka´bu chrámem posvátným, vztyčeným pro lidi, a ustanovil měsíc posvátný i obětní zvířata a ověnčení - a to proto, abyste zvěděli, že Bůh zná vše, co na nebesích je i na zemi, a že Bůh ví o každé věci.
98Vězte, že Bůh je strašný v trestání Svém a že Bůh je i odpouštějící, slitovný.
99A poslu přísluší toliko oznámení; však Bůh dobře ví, co najevo dáváte i co tajíte.
100Rci: "Špatné a dobré si není rovno, třebaže se ti líbí mnohé z toho, co je špatné. Bojte se Boha, lidé obdaření rozmyslem - snad budete blažení!"
101Vy, kteří věříte! Nevyptávejte se na věci, které by vás, kdyby vám byly prozrazeny, zarmoutily. Jestliže však se na ně otážete, až bude seslán Korán celý, budou vám prozrazeny - a Bůh vám to promine, neboť On odpouštějící je i laskavý.
102A dotazovali se na ně již lidé před vámi, avšak poté se kvůli tomu stali nevěřícími.
103A Bůh neustanovil ani bahíru, ani sá´ibu, ani wasílu, ani hámi, avšak ti, kdož neuvěřili, si vymyslili tyto lži proti Bohu - a většina z nich nemá rozum žádný.
104Když je jim řečeno: "Pojďte k tomu, co seslal Bůh, a k poslovi!", odpovídají: "Nám postačí, co u otců svých jsme nalezli!" Ale což když otcové jejich nic neznali a po správné cestě nebyli vedeni?
105Vy, kteří věříte! Za duše své jste sami odpovědni; neuškodí vám ten, kdo zbloudil, jste-li vy sami správnou cestou vedeni. K Bohu se všichni navrátíte a On vám již oznámí, co jste dělali.
106Vy, kteří věříte! Nechť je vzato svědectví mezi vámi, když smrt se přiblíží k některému z vás, ve chvíli, kdy činí závěť. Nechť svědčí dva muži spravedliví z vás nebo dva jiní, kteří nejsou z vás, cestujete-li po zemi a postihne vás pohroma smrti. Zadržíte ty dva po modlitbě, a máte-li pochybnosti, nechť při Bohu přisahají řkouce: "Neprodáme to za žádnou cenu, i kdyby se jednalo o našeho příbuzného, a neukryjeme svědectví před Bohem dané. A kdybychom tak učinili, nechť patříme mezi hříšníky!"
107Jestliže se však ukáže, že oba si zaslouží obvinění z hříchu, pak nechť místo jejich zaujmou dva jiní z těch, kdož více si toho zasluhují a jsou přáteli (umírajícího?), a nechť přísahají při Bohu: "Věru je naše svědectví pravdivější než svědectví oněch dvou a my se nedopustíme přestupků, jinak bychom patřili mezi nespravedlivé!"
108A toto je nejvhodnější k tomu, aby vydali svědectví v jeho pravé podobě, anebo aby se báli, že jejich přísaha bude odmítnuta poté, co poruší své přísahy. A bojte se Boha a naslouchejte! Bůh nepovede cestou správnou lid hanebníků.
109V den, kdy Bůh shromáždí posly, řekne jim: "Co bylo vám odpověděno?" I odvětí: "Nemáme o tom vědomosti žádné, Tys věru ten, jenž sám zná nepoznatelné."
110A hle, řekne Bůh: "Ježíši, synu Mariin, pomni milosti Mé kterou jsem prokázal tobě i matce tvé, když podpořil jsem tě duchem svatým a hovořils s lidmi v kolébce i jako dospělý; když naučil jsem tě Písmu, moudrosti, Tóře i Evangeliu; a když vytvořils z hlíny podoby ptáků z dovolení Mého a dýchls na ně a staly se ptáky skutečnými z dovolení Mého; a když uzdravils slepého a malomocného z dovoleni Mého a dals vstát mrtvým z hrobů z dovolení Mého. A odehnal jsem od tebe dítka Izraele, když přišels k nim s důkazy jasnými a když řekli ti z nich, kdož neuvěřili: Tohle není leč kouzelnictví zjevné!
111A když jsem vnukl apoštolům: ,Věřte ve Mne a v posla Mého!? a oni odpověděli: ,Uvěřili jsme a dosvědč, že jsme do vůle Tvé se odevzdali!?"
112A hle, pravili apoštolové: "Ježíši, synu Mariin, může nám Pán tvůj seslat z nebe stůl prostřený?" I odvětil: "Bojte se Boha, jste-li věřící!"
113Řekli: "Chceme z něho pojíst, aby upokojila se srdce naše a abychom zvěděli, žes k nám mluvil pravdu, a mohli pak být svědky o tom!"
114I zvolal Ježíš, syn Mariin: "Veliký Bože, Pane náš! Sešli nám stůl prostřený z nebes, jenž svátkem bude pro nás, jak pro prvního, tak i pro posledního z nás, i znamením od Tebe! A dej nám příděl štědrý, vždyť Tys nejlepší z uštědřovatelů!"
115I řekl Bůh: "Dozajista vám jej sešlu. Kdokoliv z vás však bude i potom nevěřící, toho potrestám trestem, jakým jsem nepotrestal nikoho z lidstva veškerého!"
116A hle, pravil Bůh: "Ježíši, synu Mariin, zdaž jsi to byl ty, kdo řekl lidem ,Vezměte si mne a matku mou jako dvě božstva vedle Boha??" I odpověděl: "Sláva Tobě! Nebylo na mne, abych říkal něco, k čemu jsem neměl právo! Kdybych to byl býval řekl, byl bys to dobře věděl, neboť Ty znáš, co je v duši mé, zatímco já neznám, co je v Tvé duši, vždyť Ty jediný znáš nepoznatelné.
117Neříkal jsem jim, leda to, cos mi nařídil, to jest: Uctívejte Boha, Pána mého i Pána vašeho! A byl jsem svědkem o nich, dokud jsem žil mezi nimi. A když jsi mne povolal k Sobě, byls to Ty, kdo byl nad nimi dozorcem - a Tys svědkem věcí všech.
118Potrestáš-li je - vždyť jsou služebníky Tvými; odpustíš-li jim - vždyť Tys věru mocný i moudrý!"
119I řekne Bůh: "Toto je den, kdy prospěje pravdomluvným pravdomluvnost jejich." Pro ně jsou určeny zahrady, pod nimiž řeky tekou, a v nich nesmrtelní navěky budou. A Bůh v nich nalezne zalíbení a oni naleznou zalíbení v Něm a to úspěch bude nesmírný.
120A Bohu náleží království na nebesích i na zemi i vše, co je mezi nimi - a On nade všemi věcmi je mocný!
Chapter 6 (Sura 6)
1Chvála Bohu, který stvořil nebesa a zemi a učinil temnotu a světlo. A přece potom ti, kdož neuvěřili, Pánu svému rovné dávají!
2On je ten, jenž z hlíny vás stvořil a pak stanovil lhůtu života vašeho - a lhůta u Něho je pevně stanovena - a přece o tom pochybujete.
3On je Bůh na nebesích i na zemi, On zná vše, co tajíte i co odkrýváte, a zná i to, co jste si vysloužili.
4A ať se jim dostalo od Pána jejich jakékoliv znamení, odvrátili se od něho
5a prohlásili za lež pravdu, když k nim přišla. Však dostane se jim zvěsti o tom, čemu se posmívali!
6Což neviděli, kolik jsme zahubili pokolení, jež byla před nimi a která jsme upevnili na zemi tak, jak jsme neupevnili ani vás; a seslali jsme jim z nebes déšť hojný a dali jsme vytrysknout řekám pod nimi. A pak jsme je zahubili za hříchy jejich a dali jsme po nich vzejít pokolením jiným.
7I kdybychom ti poslali Knihu na pergamenu psanou a oni si ji ohmatali vlastníma rukama, přece by řekli ti, kdož neuvěřili: "To kouzelnictví je jen zjevné!"
8A říkají: "Pročpak k Němu nebyl poslán anděl?" Kdybychom však seslali anděla, byla by věc jejich již rozhodnuta a tehdy by jim nebyl dán odklad žádný.
9A kdybychom byli poslem udělali anděla, věru bychom jej učinili mužem a byli bychom tím pro ně zatemnili to, co sami zatemňují.
10A posmívali se již před tebou poslům, avšak ti, kdož smích si tropili, byli obklopeni tím, čemu se posmívali.
11Rci: "Choďte po zemi a potom pohleďte, jaký byl konec těch, kdož posly za lháře prohlašovali!"
12Zeptej se: "Komu náleží vše, co na nebesích je i na zemi?" Odpověz: "Bohu! On Sobě milosrdenství jako povinnost předepsal a On shromáždí vás v den zmrtvýchvstání, o němž pochyby není. Ti, kteří sami sobě ztrátu způsobili, to jsou ti, kdož nevěří."
13Jemu náleží vše, co v noci i ve dne přebývá a On slyšící je i vševědoucí.
14Rci: "Což si mohu vzít za ochránce někoho jiného než Boha, tvůrce nebes a země, který vše živí, ale sám živen není?" Rci: "Bylo mi nařízeno, abych byl prvním mezi těmi, kdož do vůle Jeho se odevzdají - a nikoliv z těch, kdož k Němu přidružují!"
15Rci: "Obávám se, jestliže Pána svého neuposlechnu, trestu dne nesmírného."
16Od koho bude v ten den trest odvrácen, nad tím se Bůh věru slitoval, a to bude štěstí zjevné.
17Jestliže se tě Bůh dotkne nějakým neštěstím, pak tě ho nikdo nezbaví kromě Něho. A jestliže se tě dotkne něčím dobrým - vždyť On nade všemi je mocný.
18On vládu neomezenou má nad služebníky Svými a On moudrý je i dobře zpravený.
19Zeptej se: "Která věc platí nejvíce jako svědectví?" Odpověz: "Bůh je svědkem mezi vámi a mnou; tento Korán mi byl vnuknut, abych jím varoval vás i všechny, k nimž dospěje. Chcete snad svědčit, že vedle Boha jsou i božstva jiná?" Rci: "Já to nedosvědčím!" a dodej: "Naopak, On Bohem je jediným a já nejsem odpovědný za to, co k Němu přidružujete."
20Ti, jimž jsme dali Písmo, znají je tak dobře, jako znají syny své.Ti, kteří sami sobě ztrátu způsobili, jsou ti, kdož nevěří.
21Kdo je nespravedlivější než ten, kdo proti Bohu lži si vymýšlí či znamení Jeho za lživá prohlašuje? Nespravedliví věru nebudou blažení.
22V den, kdy je všechny shromáždíme, řekneme těm, kdož byli modloslužebníky: "Kde jsou ti, které jste k Bohu přidružovali a jež jste si vymyslili?"
23Potom nebudou mít jinou výmluvu než tu, že řeknou: "Při Bohu, Pánu našem, my jsme nic nepřidružovali."
24Pohleď, jak sami proti sobě lžou a jak je opustili ti, které si vymyslili.
25A jsou mezi nimi někteří, kdož ti naslouchají, ale pokryli jsme srdce jejich clonou a uši jejich hluchotou, aby nepochopili, a i když vidí znamení všemožná, nevěří v ně, a když potom přijdou k tobě, aby se s tebou hádali, říkají ti, kdož nevěří: "To jsou jen povídačky starých!"
26A zabraňují druhým, aby mu naslouchali, a sami se od něho vzdalují, však způsobí ztrátu jen sami sobě, a přitom to nevědí.
27Kéž bys je mohl vidět, až postaveni budou před oheň pekelný a zvolají: "Kdybychom se mohli vrátit, věru bychom pak již neprohlašovali znamení Pána svého za lež a stali bychom se věru jedněmi z věřících!"
28Ba ne, odkryje se jim jen to, co dříve skrývali. A byť i byli navráceni, opět by se obrátili k tomu, co bylo jim zakázáno - vždyť jsou to vskutku lháři
29a řekli by: "Není nic než náš život pozemský a my nebudeme vzkříšeni."
30Kéž bys je mohl vidět, až budou před Pána svého postaveni a ten jim řekne: "Zdaž toto pravda není?" I odvětí: "Ó ano, při Pánu našem!" A řekne Pán: "Ochutnejte tedy trest za to, že jste nevěřící byli!"
31Ztraceni jsou ti, kdož setkání s Bohem za lež prohlašovali. A až na ně znenadání Hodina udeří, zvolají: "Běda nám za to, že jsme o ni nedbali!" A ponesou na bedrech svých břemena svá - a jak hnusné je břímě jejich!
32Život pozemský není leč hra a zábava, však příbytek v životě budoucím je lepší pro ty, kdož jsou bohabojní. Což nikdy to nepochopíte?
33My dobře víme, že zarmucuje tě to, co oni říkají. Ale oni neprohlašují za lháře jen tebe, nespravedliví popírají i znamení Boží!
34Již před tebou byli jiní poslové za lháře prohlašováni, však trpělivě snášeli obvinění ze lži i příkoří, dokud k nim nepřišla vítězná pomoc Naše. Není nikoho, kdo by mohl změnit slovo Boží! A dostalo se ti již ze zvěsti o vyslancích Božích.
35Zajisté na tebe těžce doléhá jejich vzdalování! Kdybys mohl, jistě by sis přál vykopat jámu v zemi nebo postavit žebřík do nebe, abys jim mohl přinést znamení.Kdyby Bůh chtěl, shromáždil by je jistě všechny na cestě správné, nebuď tedy jedním z pošetilých!
36A odpovídají na výzvu jedině ti, kdož naslouchají.Bůh pak vzkřísí mrtvé a potom k Němu budou navráceni.
37Říkají: "Proč mu nebylo sesláno nějaké znamení od Pána jeho?" Odpověz: "Bůh věru je schopen seslat znamení, avšak většina z nich to neví."
38Není zvířete pozemského ani ptáka na křídlech létajícího, aby netvořili společenství podobné vašim. A nezanedbali jsme v Písmu ničeho; a nakonec u Pána svého budete shromážděni.
39Ti, kdož znamení Naše za lež prohlašují, jsou hluší a němí, v temnotách. Bůh dává zbloudit, komu chce, a také uvádí na stezku přímou, koho chce.
40Rci: "Domníváte se snad, že až se k vám dostaví trest Boží či až Hodina udeří, že budete vzývat někoho jiného než Boha? Odpovězte, jste-li pravdomluvní!"
41Nikoliv! Jej vzývat budete, a bude-li On chtít, zbaví vás toho, co vzýváte, a tehdy zapomenete na to, co jste k Němu přidružovali.
42A posílali jsme již k národům předchozím posly a pohromou a neštěstím jsme je postihli doufajíce, že pak budou pokorní!
43Kéž by se byly, když přišla k nim přísnost Naše, pokořily! Však srdce jejich se zatvrdila a satan jim zkrášlil skutky jejich.
44A když zapomněli na to, co bylo jim připomenuto, otevřeli jsme jim brány k radostem všem. A když se potom radovali z toho, čeho se jim dostalo, uchvátili jsme je znenadání a octli se v beznaději.
45A byl zahuben do posledního lid každý, jenž byl nespravedlivý. Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého!
46Rci: "Domníváte se, že jestliže Bůh vám odejme sluch i zrak a zapečetí srdce vaše, že božstvo jiné - kromě Boha - by vám to mohlo navrátit?" Pohleď, jak jim objasňujeme znamení, zatímco oni se odvracejí!
47Rci: "Domníváte se, že až k vám přijde trest Boží - ať znenadání, či oznámen - že zahubí někoho jiného než lid nespravedlivý?"
48My posíláme posly jen jako hlasatele zvěsti radostné a jako varovatele; ti, kdož uvěří a polepší se, ti nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
49Však ty, kdož znamení Naše za lež prohlašují, ty postihne trest za to, že hřešili.
50Rci: "Neříkám vám, že u sebe vlastním pokladnice Boží a znám nepoznatelné, a neříkám ani, že jsem anděl. Já následuji jedině to, co mi bylo vnuknuto." A rci dále: "Jsou si rovni slepý a vidoucí? Což o tom nechcete přemýšlet?"
51A ty, kdož se obávají, že u Pána svého budou shromážděni, jím varuj, že kromě Něho nebudou mít ochránce ani přímluvce žádného - snad budou bohabojní.
52Neodháněj ty, kdož Pána svého za jitra i za večera vzývají toužíce tvář Jeho spatřit! Nepřísluší ti žádat na nich účty a jim rovněž nepřísluší žádat účty na tobě.A odeženeš-li je, tedy věru budeš patřit mezi nespravedlivé.
53A takto jsme je zkoušeli jedny druhými, aby řekli: "Zdaž tito jsou ti z nás, jimž Bůh milost uštědřil?" Což Bůh nezná nejlépe ty, kdož jsou vděčni?
54A když přijdou k tobě ti, kdož v znamení Naše uvěřili, rci: "Mír s vámi! Pán váš Sobě milosrdenství jako povinnost předepsal; dopustí-li se někdo z vás špatného z nevědomosti, potom však pokání koná a polepší se . . . vždyť On věru je odpouštějící, slitovný."
55A takto My činíme znamení srozumitelnými, aby se stala zjevnou cesta provinilých.
56Rci: "Bylo mi zakázáno uctívat ty, které vedle Boha vzýváte." A rci dále: "Nebudu nikdy následovat vaše učení scestná, neboť zbloudil bych a nepatřil bych k těm, kdož správně jsou vedeni."
57Rci: "Opírám se o důkazy jasné od Pána svého, zatímco vy to prohlašujete za lež. Není v moci mé to, co chcete uspíšit, vždyť rozhodnutí jen Bohu náleží: On podle pravdy rozhoduje a On nejlepší je z rozhodčích."
58Rci: "Kdybych měl moc nad tím, co chcete uspíšit, byla by věru již rozhodnuta věc mezi mnou a vámi - a Bůh nejlépe zná nespravedlivé.
59On klíče má k nepoznatelnému a zná je toliko On; On nejlépe ví, co na souši je i na moři, a nespadne list žádný, aniž by On o něm nevěděl, a není zrnka v temnotách země ani stébla zeleného či uschlého, jež zaznamenáno by nebylo v Knize zjevné.
60On je ten, jenž vás v noci odvolává a jenž zná, co za dne jste vykonali, a potom vás za dne probudí, aby se dovršila lhůta vám stanovená. A posléze budete k Němu navráceni a On vás zpraví o tom, co jste dělali."
61On moc neomezenou má nad služebníky Svými a posílá strážce, aby nad vámi bděli, dokud nezastihne některého z vás smrt; a tehdy poslové Naši jej povolají a nikoho neopomenou.
62A potom budou k Bohu, Pánu svému skutečnému, navráceni. Zdaž Jemu nepřísluší soudit? On věru nejrychlejší je v účtování.
63Rci: "Kdo zachraňuje vás z temnot souše a moře, když vzýváte Jej pokorně a bojácně: ,Zachráníš-li nás z tohoto, zajisté budeme patřit k vděčným!? "
64Rci: "Bůh zachrání vás z tohoto i z neštěstí každého, a přesto k Němu pak jiné přidružujete!"
65Rci: "A jest v moci Jeho, aby na vás poslal trest, jenž postihne vás shora i zdola, či aby vás rozdělil na protivné strany a dal jedněm z vás okusit násilí druhých!" Pohleď, jak činíme znamení Svá srozumitelnými - snad to pochopí.
66Lid tvůj to prohlásil za lež, zatímco je to pravda. Rci: "Já nejsem dozorcem vaším.
67Zvěst každá svůj čas stanovený má a záhy se dozvíte!"
68A jestliže uvidíš ty, kteří tlachají o znameních Našich, tak se od nich vzdal, dokud nebudou hovořit o něčem jiném. A dá-li ti satan na to zapomenout, nezdržuj se poté, když sis to znovu připomněl, mezi lidmi nespravedlivými!
69Nepřísluší těm, kdož jsou bohabojní, aby žádali účet od nevěřících. Vždyť toto je pouze připomenutí, snad stanou se oni také bohabojnými.
70Nevšímej si těch, kdož náboženství své za hru a zábavu mají a které zmámil život pozemský! Připomeň jim tímto, že duše každá zahyne jen za vlastní skutky své a nebude mít kromě Boha ochránce ani přímluvce žádného. A nabídne-li duše některá za sebe jakoukoliv náhradu, nebude od ní přijata. Pro ty pak, kdož záhubě propadnou za to, co si vysloužili, určen bude nápoj z vody vroucí a trest bolestný za to, že neuvěřili.
71Rci: "Máme snad vzývat vedle Boha něco, co nám nemůže ani prospět, ani uškodit, a obrátit se nazpět po stopách svých poté, co Bůh nás již jednou uvedl na stezku správnou, podobni tomu, jemuž satani dali zbloudit na zemi, ačkoliv má přátele, kteří volají zvouce jej k cestě správné: Pojď k nám!" Rci: "Vedení Boží je věru jediné správné vedení. A bylo nám nařízeno, abychom se odevzdali do vůle Pána lidstva veškerého."
72"Dodržujte modlitbu a bojte se Boha, neb On je ten, u Něhož budete shromážděni!"
73On je ten, jenž nebesa i zemi jako skutečnost vážnou stvořil, a v den, kdy řekne: "Staniž se!", stane se. Slovo Jeho je pravda a Jemu bude patřit vláda v ten den, kdy zatroubeno bude na pozoun; On zná nepoznatelné i všeobecně známé a On moudrý je i vědoucí.
74A hle, pravil Abraham otci svému Ázarovi: "Zdaž bereš si modly jako božstva? Věru já vidím tebe i lid tvůj v bludu zjevném."
75A takto jsme ukázali Abrahamovi království nebeská i pozemská, aby se stal jedním z pevně přesvědčených.
76A když se nad ním rozprostřela noc, spatřil hvězdu a zvolal: "Toto je Pán můj!" Když však zapadla, řekl: "Nemám rád zapadající."
77A když spatřil vycházející měsíc, zvolal: "Toto je Pán můj!" Když však zapadl, řekl: "Jestliže mne Pán můj správně nepovede, budu určitě patřit k lidu zbloudilému!"
78A když spatřil vycházející slunce, zvolal: "Toto je Pán můj, neboť jest největší!" A když zapadlo, řekl: "Lide můj, nejsem zodpovědný za to, co k Bohu přidružujete,
79nýbrž obracím se - jako haníf - k tomu, jenž nebesa i zemi stvořil, a nebudu patřit k těm, kdož k Bohu přidružují."
80A hádal se s ním lid jeho, ale on pravil: "Chcete se přít se mnou o Bohu, když On mne již na správnou cestu uvedl? Nemám strach z toho, co k Němu přidružujete, leda bude-li si to Bůh přát. Pán můj ve vědění Svém všechny věci objímá - což nebudete o tom uvažovat?
81Jak bych se bál toho, co k Němu přidružujete, když vy sami se nebojíte přidružovat k Bohu to, k čemu vám On neseslal žádné oprávnění? Která z obou těchto stran má větší nárok na bezpečí, odpovězte, víte-li!
82Ti, kdož uvěřili a nepotřísnili víru svou nespravedlností, ti jsou v bezpečí a po správné cestě kráčejí."
83A toto jsou důkazy Naše, jež dali jsme Abrahamovi proti lidu jeho. My pak povyšujeme na stupních, koho chceme, a Pán tvůj je věru moudrý, vševědoucí.
84A darovali jsme Abrahamovi Izáka a Jakuba a vedli jsme oba cestou pravou; a již předtím jsme tak vedli Noema a z potomstva jeho Davida, Šalomouna, Jóba, Josefa, Mojžíše a Áróna. A takto My odměňujeme ty, kdož dobré konají.
85A vedli jsme Zachariáše, Jana, Ježíše a Eliáše - ti všichni patří k bohabojným -,
86a Ismaela, Elišu, Jonáše a Lota a vyznamenali jsme všechny nad lidstvo veškeré
87a také některé z jejich předků, potomků a bratrů a vyvolili jsme si je a uvedli jsme je na stezku přímou.
88Hle, toto je vedení Boží, On vede jím, koho chce ze služebníků Svých. Však kdyby byli přidružovali, marné by bylo to, co konali.
89A toto jsou ti, jimž dali jsme Písmo, moudrost i prorocké poslání. Jestliže tihleti dnes v to neuvěří, pověříme tím lid jiný, jenž nebude nevěřící.
90A toto jsou ti, jež Bůh správně vedl - jdi tedy po správné cestě jejich! Rci: "Nežádám za to od vás odměnu žádnou, vždyť toto je pouze připomenutí lidstvu veškerému!"
91A neocenili Boha pravou hodnotou Jeho, když říkají: "Bůh vůbec nic neseslal smrtelníku nějakému!" Zeptej se: "A kdo tedy seslal Písmo, s nímž přišel Mojžíš, aby bylo světlem a vedením pro lidi? Píšete je na svitky pergamenu, které zčásti ukazujete,avšak z větší části skrýváte. A byli jste poučeni o tom, co jste neznali ani vy, ani otcové vaši." - Rci: "Bůh!" - a potom je nech, aby se bavili svým tlacháním marným!
92A toto je Písmo požehnané, jež seslali jsme jako potvrzení pravdivosti toho, co dříve bylo sesláno, abys jím varoval Matku měst i ty, kdož kolem ní žijí. Ti, kdož věří v život budoucí, věří i v ně, a to jsou ti, kdož pečliví jsou v modlitbách svých.
93Kdo je nespravedlivější než ten, kdo proti Bohu lži si vymýšlí či říká: "Bylo mi sesláno vnuknutí," zatímco mu nebylo vnuknuto vůbec nic, anebo ten, jenž hovoří: "Já mohu seslat podobné tomu, co seslal Bůh." Kéž bys jen viděl hříšné v náručí smrti, až andělé rozprostřou ruce své řkouce: "Vypusťte duše své, dnes odměněni budete trestem zahanbujícím za to, že mluvili jste nepravdu o Bohu, a za to, že pyšně jste se odvraceli od znamení Jeho!
94Přicházíte k nám nyní osamělí tak, jak jsme vás poprvé stvořili, a zanecháváte za sebou vše, čím jsme vás obdarovali. A nevidíme u vás přímluvce vaše, o nichž jste se domnívali, že budou s vámi jako společníci vaši. Svazky mezi vámi jsou přetrhány a opustilo vás to, o čem jste mylné názory měli."
95Bůh je ten, jenž rozštěpuje zrno i pecku datlovou, vyvádí živé z mrtvého a mrtvé z živého. Takový je Bůh - jak jen mohli jste se od Něho odvrátit?
96On dává vzejít ranní záři a ustanovil noc pro odpočinek a slunce a měsíc pro měření času. Hle, toto je ustanovení mocného, vševědoucího.
97A On je ten, jenž pro vás stvořil hvězdy, abyste se mohli podle nich řídit v temnotách souše i moře.Takto My činíme srozumitelnými znamení pro lid, jenž schopen je poznáni.
98A On je ten, jenž vám dal vzniknout z jediné bytosti; a pak je spočinutí a složení. A takto jsme učinili znamení Svá srozumitelnými pro lid, jenž schopen je pochopení.
99A On je ten, jenž sesílá vodu z nebe, a pomocí jí dáváme vyrůst rostlinám všech druhů a dáváme z ní vyrazit zeleni, z níž vznikají zrna seřazená v klasy, i palmám, z jejichž vrchlíků husté trsy datlí visí, i zahradám révy vinné, olivám a jablkům granátovým, jež jsou si podobná i nepodobná. Pohleďte na plody jejich, když uzrávají, a pohleďte na zralost jejich - v tom věru znamení jsou pro lid věřící.
100A oni učinili z džinů společníky Bohu, zatímco byl to On, jenž je stvořil, a v neznalosti své vymyslili Mu syny a dcery. Chvála Jemu, jenž povznesen je nade vše, co mu připisují!
101Tvůrce nebes a země jak by mohl mít děti, když nemá družku žádnou a Sám stvořil všechny věci a o všem je vševědoucí.
102Takový je Bůh, Pán váš! A není božstva jiného kromě Něho, stvořitele věcí všech! Uctívejte tedy Jeho, vždyť On věru ochráncem je všeho!
103Zraky lidí Ho nedosáhnou, leč On jich dosahuje; On bystrý je i dobře zpravený.
104A již k vám přišly důkazy viditelné od Pána vašeho; kdo jasně je zří, ku prospěchu svému tak činí, a kdo slepý je, pak to k jeho škodě je a já nejsem nad vámi dozorcem žádným.
105A takto My činíme znamení srozumitelnými, aby mohli říci: "Tys studoval!" a abychom to vysvětlili lidu, jenž pochopení má.
106Následuj to, co bylo ti od Pána tvého vnuknuto: není božstva kromě Boha, odvrať se tedy od těch, kdož k Němu přidružují.
107Kdyby Bůh chtěl, nebyli by modloslužebníky, však neučinili jsme tě ani strážcem jejich, ani dozorcem nad nimi.
108Neurážejte ty, které oni vedle Boha vzývají, aby v nenávisti své neuráželi Boha z neznalosti! A takto jsme zkrášlili národu každému činy jeho; leč posléze se navrátí k Pánu svému a On zpraví je o tom, co dělali.
109A přísahali při Bohu svou přísahou nejslavnostnější, že dostane-li se jim znamení, skutečně v ně uvěří. Rci: "Jedině Bůh může znamení učinit. Ale i kdyby k nim přišla, jak poznáte, že oni uvěří?"
110My odvrátíme srdce jejich i zraky jejich stejně jako tehdy, když neuvěřili poprvé, a ponecháme je bloudit ve svévoli jejich jak nevidomé.
111A i kdybychom k nim seslali anděly a i kdyby s nimi mrtví mluvili a i kdybychom byli shromáždili věci všechny před nimi, věru by neuvěřili, leda by tomu chtěl Bůh, avšak většina z nich jsou pošetilci.
112A takto jsme učinili každému poslu nepřátele: satany z lidí i džinů, kteří si vzájemně našeptávají ozdobná slova plná bludů. Kdyby Pán tvůj chtěl, nebyli by tak činili; ponech je tedy v tom, co si vymýšlejí!
113Nechť se srdce těch, kdož nevěří v život posmrtný, nakloní k těmto výmyslům, nechť v nich naleznou zalíbení a nechť tedy provádějí to, co provádějí!
114Mám si snad žádat jako soudce někoho jiného než Boha, jenž je tím, kdo seslal vám Písmo jasně vyložené? Ti, jimž dali jsme Písmo, dobře vědí, že od Pána tvého bylo s pravdou sesláno. A nebuď tedy z těch, kdož pochybují!
115Nechť tedy dovrší se slova Pána tvého jako pravda a spravedlnost! A nikdo nemůže změnit slova Jeho - a On slyšící je i vševědoucí.
116Uposlechneš-li většinu těch, kdož na zemi žijí, pak tě svedou z cesty Boží, vždyť oni následují jen domněnky své a pouze předpokládají.
117Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož zbloudili z cesty Jeho, a zná nejlépe i ty, kdož správnou cestou jsou vedeni.
118Jezte tedy z toho, nad čím bylo vysloveno jméno Boží, věříte-li v Jeho znamení!
119Co je s vámi, že nepojídáte z toho, nad čím bylo proneseno jméno Boží, když vám Bůh již srozumitelně objasnil vše, co je vám zakázáno - leda jste-li donuceni.Zajisté však mnozí jsou sváděni z cesty vášněmi svými z neznalostí. Pán tvůj však nejlépe zná přestupníky.
120Vystříhejte se hříchu, ať skrytého či zjevného, neboť ti, kdož pášou hříchy, budou odměněni za to, co si vysloužili.
121Nepojídejte z toho, nad čím nebylo proneseno jméno Boží, neboť to věru je hanebnost! Satani vskutku budou našeptávat stoupencům svým, aby se s vámi hádali, však uposlechnete-li je, věru budete modloslužebníky.
122Zdaž ten, jenž mrtev byl a jehož jsme oživili a jemuž jsme světlo dali, aby s ním kráčel mezi lidmi, je roven tomu, kdo v temnotách dlí, z nichž východiska není? A takto bylo zkrášleno nevěřícím to, co prováděli.
123A takto jsme v každém městě umístili velmože jako hříšníky, aby tam úklady chystali; však neobelstí nikoho leda sebe samé, aniž o tom mají tušení.
124A když se jim dostane znamení, říkají: "Neuvěříme, dokud se nám nedostane toho, čeho se dostalo poslům Božím." Leč Bůh ví nejlépe, kam umísťuje poselství Své! Avšak hříšníci budou postiženi ponížením před Bohem i trestem strašným za úklady, jež chystali.
125Koho Bůh chce vést cestou správnou, tomu otevře hruď pro islám; tomu, komu chce dát zbloudit, tomu zúží a uzavře hruď, jako by měl stoupat k nebi. A takto Bůh dává pocítit hněv svůj těm, kdož neuvěřili.
126Toto je stezka Pána tvého přímo vedoucí. A vyložili jsme srozumitelně znamení lidu, který si připomíná.
127Pro ně je připraven příbytek míru u Pána jejich a On ochráncem je jejich za to, co konali.
128A v den, kdy shromáždí je Bůh, řekne: "Ó shromáždění džinů! Již příliš mnoho jste lidem učinili!" Tehdy řeknou pomocníci jejich z lidí: "Pane náš, měli jsme prospěch jeden z druhého, avšak dospěli jsme ke lhůtě, kterou jsi nám stanovil." I řekne jim Bůh: "Oheň budiž vaším útočištěm, nesmrtelní v něm budete, leda bude-li Bůh chtít jinak!" A Pán tvůj je věru moudrý, vševědoucí.
129A takto my dáváme jedny nespravedlivé druhým jako přátele v odměnu za to, co si vysloužili.
130"Ó shromáždění džinů a lidí! Zdaž k vám nepřišli poslové z vašich řad vzešlí,přednášejíce vám znamení Naše a varujíce vás před setkáním s tímto vaším dnem?" A odpovědí: "Dosvědčujeme to sami proti sobě." Zmámil je život pozemský a dosvědčí sami proti sobě, že byli nevěřící.
131A je tomu tak proto, že Pán tvůj není takový, aby zahubil města nespravedlivě, když obyvatelé jejich nic netušili.
132A pro každého je stanoven stupeň odměny podle toho, co konal, a není Pánu tvému lhostejné, co dělají.
133Pán tvůj je soběstačný a plný milosrdenství; kdyby chtěl, nechal by vás zahynout a zaměnil by vás potom, čím by chtěl, podobně jako vám dal vzejít z potomstva lidu jiného.
134Věru to, co je vám slíbeno, se vskutku dostaví a vy nebudete schopni tomu zabránit.
135Rci: "Lide můj, jednejte podle stanoviska svého,já také tak budu jednat, a záhy se dozvíte kdo v konečném příbytku bude dlít; a věru nestanou se nespravedliví blaženými.
136Nevěřící určují Bohu podíl z toho, čemu On dal vyrůst ze země i z dobytka, a říkají: "Tohle náleží Bohu" - podle úsudku jejich - "a toto patří těm, jež k Němu přidružujeme." Avšak co je určeno pro přidružené, nikdy k Bohu nedospěje, zatímco to, co Bohu náleží, nedospěje nikdy k přidruženým. Jak špatný je úsudek jejich!
137A takto zkrášlili ti, kteří jsou jimi přidružováni, mnohým modloslužebníkům zabíjeni jejich dětí, aby je v záhubu uvrhli a náboženství jejich zatemnili. A kdyby Bůh byl chtěl, nebyli by tak učinili; nech je tedy být i s tím, co si lživě vymýšlejí!
138A říkají: "Tento dobytek a tyto plodiny jsou zasvěceny a smí z nich pojídat jen ti, jimž to dovolujeme" - podle úsudku jejich. A jsou také zvířata, na nichž je zakázáno jezdit a nakládat na ně, a také ta, nad nimiž nepronášejí jméno Boží, vymýšlejíce si lži o Něm. Avšak On je odmění za to, co si vymýšlejí.
139A říkají: "To, co je v lůnech tohoto dobytka, je čisté jen pro naše muže a je zakázáno pro manželky naše." Avšak narodí-li se to mrtvé, rozdělí se o to obě pohlaví. Bůh však je odmění za to, co Mu připisují - a On věru moudrý je i vševědoucí.
140Ztrátu utrpí ti, kdož děti své zabíjejí z hlouposti a nevědomosti, i ti, kdož proti Bohu lži si vymýšlejí zakazujíce to, co jim Bůh jako obživu uštědřil. Zbloudili již a nejsou správnou cestou vedeni.
141A On je ten, jenž dává vyrůst zahradám s révou podepřenou i nepodepřenou loubím; i palmám datlovým, i obilí dávající mu stravu rozličnou, i olivovníkům a granátovým jabloním podobným i nepodobným. Požívejte z plodů jejich, když dozrají, a rozdávejte z nich podíl patřičný v den sklizně jejich, avšak nebuďte marnotratní, neboť Bůh nemiluje marnotratné.
142A mezi dobytčaty jsou ta, jež nosí břemena, a jiná pro koberce. Pojídejte z toho, co vám Bůh uštědřil, a nechoďte ve stopách satana, jenž pro vás je nepřítelem zjevným!
143A je pro vás osm dobytčat v párech: z ovcí dva a z koz také dva. Rci: "Zakázal snad On samce obou či samice anebo to, co skrývají lůna samic obou druhů? Sdělte mi to se znalostí, jste-li pravdomluvní!"
144A z velbloudů dva a ze skotu dva. Rci: "Zakázal snad On samce obou či samice anebo to, co skrývají lůna samic obou druhů? Či byli jste svědky toho, když Bůh vám to nařídil?" Kdo je nespravedlivější než ten, který si o Bohu lži vymýšlí, aby tak svedl lidi bez jakéhokoliv vědění? A Bůh věru nepovede lid nespravedlivý.
145Rci: "Nenalézám v tom, co bylo mi vnuknuto, jiný zákaz pro toho, kdo jí, než zákaz mršiny nebo krve prolité či vepřového masa, neboť to je nečisté a hanebné, a dále to, co bylo zasvěceno jinému než Bohu. Však kdo byl donucen to jísti, aniž po tom toužil či přestupníkem byl, pak Pán tvůj věru je odpouštějící, slitovný."
146Těm, kdož vyznávají víru židovskou, jsme zakázali všechna zvířata mající drápy; a ze skotu a ovcí jsme jim zakázali tuk kromě toho, jejž mají v hřbetech či ve vnitřnostech nebo jenž smíšen je s kostmi. Takto jsme je odměnili za jejich vzpurnost - a My zajisté jsme spravedliví.
147Prohlašují-li tě za lháře, rci: "Pán váš sice vládne nesmírným milosrdenstvím, avšak přísnost Jeho nebude odvrácena od lidu hříšného."
148A řeknou ti, kdož k Bohu přidružují: "Kdyby Bůh chtěl, nebyli bychom modloslužebníky my ani otcové naši a nebyli bychom prohlásili nic za zakázané." A takto prohlašovali posly za lháře již ti, kdož byli před nimi, až ochutnali přísnost Naši. Rci: "Máte-li vůbec nějaké vědění, tedy nám je předveďte! Vy následujete pouze domněnky své a vy se jen dohadujete."
149Rci: "Jedině Bůh má důkaz přesvědčující; kdyby byl chtěl, byl by vás všechny uvedl na cestu správnou."
150Rci: "Přiveďte svědky své, kteří by dosvědčili, že Bůh toto zakázal!" A jestliže to dosvědčí, pak ty spolu s nimi nesvědč a nenásleduj scestná učení těch, kdož znamení Naše za lež prohlašují, a těch, kdož v život budoucí nevěří a kteří Pánu svému rovné dávají.
151Rci: "Pojďte sem, abych vám sdělil to, co Pán váš vám zakázal! Nepřidružujte k Němu nic, buďte laskaví k rodičům, nezabíjejte z nedostatku děti své, vždyť jsme uštědřili nezbytné pro vás i pro ně! Střezte se smilstva veřejného i tajného, nezabíjejte nikoho, koho Bůh vám zakázal, leda podle práva! A toto je to, co On vám přikazuje - snad budete rozumní!
152Nepřibližujte se k majetku sirotků jinak než s dobrými úmysly, dokud nedosáhnou dospělosti! Dávejte dobré míry i spravedlivé váhy! My pak neukládáme duši břemeno žádné nad její síly. A když hovoříte, buďte spravedliví, i když se jedná o příbuzného, a dodržujte úmluvu s Bohem! A toto je to, co On vám přikazuje - snad budete toho pamětlivi!
153A toto je vskutku stezka Má, jež vede přímo. Kráčejte po ní a nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho. A toto je to, co On vám přikazuje - snad budete bohabojní!"
154A potom jsme dali Mojžíšovi Písmo jako dovršení dobrodiní pro toho, jenž koná dobré, a jako srozumitelné vysvětlení věcí všech i jako vedení a milosrdenství doufajíce, že snad lidé uvěří v setkání s Pánem svým.
155A také toto Písmo, jež seslali jsme nyní, je požehnané; následujte je a buďte bohabojní - snad dosáhnete milosti!
156Abyste nemohli říci: "Dvěma skupinám bylo sesláno před námi Písmo a my věru jsme neměli ponětí o učení jejich;"
157anebo abyste neřekli: "Kdyby nám bylo bývalo sesláno Písmo, byli bychom bývali jistě na cestě správnější než oni!" A dostalo se vám nyní důkazu jasného od Pána vašeho i vedení a milosrdenství. Kdo je tedy nespravedlivější než ten, kdo znamení Boží za lež prohlašuje a od nich se odvrací? A odměníme ty, kdož od znamení Našich se odvracejí, trestem bolestným za to, že se odvraceli.
158Což očekávají, že k nim přijdou andělé nebo že snad přijde sám Pán tvůj či že přijdou nějaká znamení Pána tvého! V ten den, kdy objeví se určitá znamení Pána tvého, nepomůže duši žádné víra její, jestliže neuvěřila již dříve či nevykonala dobro žádné ve víře své. Rci: "Čekejte tedy, my také čekáme!"
159S těmi, kdož rozštěpili náboženství své a stali se sektáři, ty věru nemáš nic společného! Věc jejich patří jedině Bohu, jenž jim pak oznámí, co učinili.
160Kdo přijde se skutky dobrými, tomu dostane se desetinásobku jejich, a kdo přijde s činy špatnými, tomu dostane se odměny podobné; a nebude jim ukřivděno.
161Rci: "Pán můj uvedl mne na stezku přímou, k náboženství nezměnitelnému, k víře Abrahamově, jenž hanífem byl a k modloslužebníkům nepatřil."
162Rci: "Věru modlitba má, obřady mé, život můj i smrt má náleží Bohu, Pánu lidstva veškerého,
163jenž společníka nemá žádného. A toto mi bylo nařízeno a já první jsem z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdali."
164Rci: "Jak bych mohl toužit po nějakém pánu jiném než Bohu, když On Pánem je všech věcí?" Každá duše získá jen to, co si vysloužila, a žádná duše hříchy obtížená neponese břímě jiné. A posléze k Pánu svému budete navráceni a On vás zpraví o tom, o čem jste ve sporu byli.
165On je ten, jenž učinil vás nástupci dřívějších na zemi a jenž povýšil jedny z vás nad druhé v hodnostech, aby vás zkoušel tím, čím vás obdařil; Pán tvůj je věru rychlý v trestání, ale také odpouštějící, slitovný!
Chapter 7 (Sura 7)
1Alif lám mím sád!
2Toto je Písmo, které ti bylo sesláno - nechť není v hrudi tvé ohledně něho obavy žádné abys jím varoval a aby bylo pro věřící připomenutím.
3Následujte to, co bylo vám sesláno od Pána vašeho, a nenásledujte jiných pánů vedle Něho! Jak málo si to připomínáte!
4Kolik měst jsme již zahubili! Přísnost Naše je zastihla za noci anebo za poledne.
5A když postihla je přísnost Naše, zmohli se jedině na zvolání: "Věru jsme byli nespravedliví!"
6A zajisté se budeme tázat těch, k nimž poslové byli vysláni, a budeme se ptát i vyslanců Božích,
7a věru jim sdělíme se znalostí vše, vždyť My jsme nebyli nepřítomni.
8V ten den bude váhou pravda; ti, jichž váha bude obtěžkána dobrými skutky, ti blaženi budou,
9zatímco ti, jichž váha bude lehká, sami sobě ztrátu způsobili tím, že nespravedliví k znamením Našim byli.
10A umístili jsme vás na zemi a připravili jsme pro vás na ní obživu - a jak málo jste vy vděční!
11A vskutku jsme vás stvořili a potom jsme vám podobu dali a posléze jsme k andělům pravili: "Padněte na zem před Adamem!" A padli všichni před ním kromě Iblíse, jenž nebyl mezi těmi, kdož se klaněli.
12Pravil Bůh: "Co ti zabránilo, abys padl, když jsem ti to poručil?" Odpověděl: "Já lepší jsem než on, mne z ohně jsi stvořil, jeho však jen z hlíny."
13Pravil Bůh: "Sestup odsud, neboť ti nepřísluší, aby ses zde pyšným ukazoval! Odejdi, neboť věru budeš z opovržených!"
14Řekl Iblís: "Popřej mi odklad až do dne, kdy budou vzkříšeni!"
15Pravil Bůh: "Budiž tedy mezi těmi, jimž odklad je dán!"
16Řekl Iblís: "Za to, žes mne odvrhl, budu věru na ně číhat na přímé stezce Tvé
17a pak je budu pokoušet zepředu i zezadu, zprava i zleva, takže většinu z nich shledáš nevděčnými!"
18Pravil Bůh: "Odejdi odsud zahanben a zavržen! Však těmi, kdož následovat tě budou, já věru peklo naplním všemi!
19A ty, Adame, obývej s manželkou svou ráj! Jezte, z čeho se vám zachce, ale nepřibližujte se k tomuto stromu, abyste se nestali nespravedlivými!"
20Však satan jim oběma našeptal, aby odhalili to, co dosud před nimi bylo skryto z nahoty jejich, a řekl: "Pán váš zakázal vám tento strom jen proto, abyste se nestali anděly či nesmrtelnými!"
21A přísahal jim: "Já vaším rádcem jsem dobrým."
22A takto je mámením svým v bloudění zavedl. A když oba ochutnali ze stromu, odhalila se jim nahota jejich a jali se šíti na sebe oděvy z listí rajského. A zavolal na ně Pán jejich: "Což jsem vám dvěma nezakázal tento strom a neřekl vám, že satan je vaším nepřítelem zjevným?"
23Odpověděli: "Pane náš, věru jsme sami sobě ukřivdili; jestliže se nad námi neslituješ a neodpustíš nám, budeme věru z těch, jež ztráta postihla."
24Řekl Pán: "Sestupte z ráje! Jedni druhým nepřáteli budete a na zemi bude místo vašeho pobytu a užívání jen na čas určený!"
25A pravil dále: "Na ní žít budete a na ní i zemřete a z ní pak budete vyvedeni."
26Synové Adamovi, seslali jsme vám již oděvy, které nahotu vaši přikrývají, i ozdoby, avšak oděv bohabojnosti je lepší. A toto je jedno ze znamení Božích - snad si to připomenou!
27Synové Adamovi! Nechť vás nepokouší satan tak, jako způsobil odchod rodičů vašich z ráje, strhávaje z nich oděv, aby jim ukázal nahotu jejich! A dívá se na vás on i jeho spřeženci z místa, kde je nevidíte. A věru jsme učinili satany přáteli těch, kdož nevěří!
28A když se dopustí necudnosti nějaké, říkají: "Nalezli jsme otce své, že takto činí, a nám tak nařídil Bůh!" Odpověz: "Bůh nikdy nepřikazuje necudnosti! Chcete snad mluvit o Bohu něco, co vůbec neznáte?"
29Rci: "Pán můj spravedlnost přikazuje! Obracejte k Němu tváře své u modlitebny každé a vzývejte Jej, upřímně mu zasvěcujíce svou víru! A jak vás stvořil poprvé, tak se k Němu i navrátíte."
30Jednu skupinu On správnou cestou vede, zatímco druhou odsoudil k bloudění, takže si vzali místo Boha za přátele satany, a přitom si myslí, že po správné cestě jsou vedeni.
31Synové Adamovi! Odívejte se do šatů ozdobných v modlitebně každé! Jezte a pijte, avšak nepřehánějte, vždyť On nemiluje ty, kdož přehánějí!.
32Rci: "Kdo zakázal šaty ozdobné, jež Bůh seslal služebníkům Svým podobně jako výtečné věci pro obživu?" Odpověz: "Toto je dáno na dobu života pozemského těm, kdož uvěřili, a bude to pro ně čisté v den zmrtvýchvstání." A takto My činíme srozumitelnými znamení pro lid vědoucí.
33Rci: Pán můj věru zakázal jen necudnosti veřejné i tajné, hřích a bezprávnou svévoli; a dále, abyste přidružovali k Bohu to, k čemu On neseslal oprávnění, a mluvili o Bohu to, o čem nemáte ponětí."
34A každý národ má svou lhůtu danou, a když se lhůta jeho dovrší, nemůže ji odložit ani uspíšit ni o hodinu jedinou.
35Synové Adamovi! Věru k vám přijdou poslové z vašich řad vzešlí, aby vám sdělili Má znamení. Ti, kdož jsou bohabojní a dobré skutky konají, ti strach mít nemusí a nebudou zarmouceni!
36Avšak ti, kdož Má znamení za lež prohlašovali a s pýchou se od nich odvraceli, ti budou ohně obyvateli a v něm zůstanou nesmrtelní.
37A kdo je nespravedlivější než ten, kdo o Bohu si lži vymyslil či znamení Jeho za lež prohlásil? Takovým dostane se podílu jejich podle toho, co v Knize je napsáno. Až k nim přijdou vyslanci Naši, aby je k nám povolali, zeptají se: "Kde jsou ti, které jste vedle Boha vzývali?" A tehdy odvětí: "Ztratili se nám!" - a takto sami o sobě dosvědčí, že byli nevěřící.
38A řekne Bůh: ,,Vstupte do ohně mezi národy z džinů a lidí, které již zmizely před vámi!" A kdykoliv vstoupí do něho národ některý, proklínat bude sobě podobné, a až nakonec se v něm octnou všechny vespolek, tu poslední řeknou o prvních: "Pane náš, tihle nás z cesty svedli, vyměř jim trest ohně dvojnásobný!" A odpoví; "Všem dostane se dvojnásobku, avšak vy to ještě nevíte."
39A řeknou národy první posledním: "Nepatří vám, abyste měly přednost nějakou před námi, okuste tedy trest za to, co jste si vysloužily!"
40Věru těm, kdož znamení Naše za lživá prohlašovali a pyšně se od nich odvraceli, nebudou otevřeny nebes brány a oni nevstoupí do ráje, dokud neprojde velbloud uchem jehly. A takto My odměňujeme provinilé.
41Pro ně budou v pekle lůžka připravena a na nich pokrývky ohnivé - a takto My odměňujeme nespravedlivé!
42Avšak ti, kdož uvěřili a dobré skutky konali a My duši každé ukládáme jen to, nač stačí, ti budou ráje obyvateli a v něm budou nesmrtelní.
43A vyjmeme z hrudí jejich nenávist veškerou a pod nimi řeky potekou - a budou říkat: "Chvála Bohu, jenž nás sem uvedl! My sami bychom nebyli nalezli správnou cestu, kdyby nás Bůh nebyl na ni zavedl; a přinesli nám poslové Pána našeho pravdu." A bude na ně zavoláno: "Ráj tento byl vám dán v dědictví za to, co jste konali."
44A zavolají obyvatelé ráje na obyvatele ohně: "My shledali jsme, že to, co Pánem naším bylo slíbeno, je pravda. Zdaž i vy jste shledali slib Pána svého pravdivým?" A odpovědí: "Ano!" A tehdy zavolá hlasatel mezi nimi: "Nechť Bůh prokleje nespravedlivé,
45ty, kdož odvraceli jiné od cesty Boží, přáli si ji pokřivit a nevěřili v život posmrtný!"
46A mezi nimi bude přepážka; a nad rozpoznáním budou ustanoveni mužové, kteří rozeznají je podle známek jejich - a ti zvolají na obyvatele ráje: "Mír s vámi! Nevstoupí tam nespravedliví, byť po tom i toužili!"
47A když se obrátí zraky jejich k obyvatelům ohně, zvolají: "Pane náš, neumisťuj nás společně s lidmi nespravedlivými!"
48A zvolají mužové rozpoznání na lidi, jež rozeznají podle známek jejich, řkouce: "Nebylo vám k ničemu vaše hromadění majetku ani to, čím jste se vychloubali.
49Zdaž toto nejsou ti, o nichž jste přísahali, že Bůh je milostí Svou neobdaří? Vstupte do ráje a nemějte strach a nebuďte zarmouceni!"
50A vykřiknou obyvatelé ohně na obyvatele ráje: "Vylijte na nás vodu nebo něco z toho, co uštědřil vám Bůh!" A odpovědí: "Bůh obojí zakázal pro nevěřící,
51kteří náboženství své za hru a zábavu měli a které zlákal život pozemský!" V ten den na ně zapomeneme, tak jako oni zapomněli na setkání s tímto dnem, a proto, že znamení Naše popírali.
52Zajisté přišli jsme k nim s Písmem, jež vědomě jsme srozumitelným učinili, aby stalo se věděním a milosrdenstvím pro lid věřící.
53Což očekávají něco jiného než výklad jeho? V ten den, kdy přijde výklad jeho,řeknou ti, kdož dříve naň zapomněli: "Poslové Pána našeho věru s pravdou přišli. Což nemáme dnes přímluvce, kteří by se za nás přimluvili? Anebo nemohli bychom se vrátit na zem, abychom mohli vykonat něco jiného než to, co jsme konali?" Avšak oni sami duše své zahubili a byli opuštěni tím, co si vymyslili.
54Pánem vaším je vskutku Bůh, jenž stvořil nebesa i zemi v šesti dnech a potom se usadil na trůně Svém. On pokrývá nocí den, který se bez přestání žene za ní, zatímco slunce, měsíc a hvězdy jsou rozkazu Jeho podrobeny. Což Jemu nenáleží stvoření a rozkazování? Požehnán buď Bůh, Pán lidstva veškerého!
55Vzývejte Pána svého pokorně a skrytě - vždyť On věru nemiluje přestupníky!
56A nešiřte pohoršení na zemi poté, co stala se na ní náprava! A vzývejte Jej s bázní a touhou, neboť věru milosrdenství Boží jest blízké pro ty, kdož dobro konají.
57A On je ten, jenž větry vysílá jako poselství radostné, zvěstující milosrdenství Jeho. Když potom jsou obtíženy mračny těžkými, ženeme je nad krajinu mrtvou a sesíláme z nich vodu, jejíž pomocí dáváme vyrůst všem druhům plodů. A stejně tak dáme vyjíti mrtvým z jejich hrobů - snad si to připomenete!
58Z dobré země vyrůstají rostliny v hojnosti z dovolení Pána jejího, zatímco ve špatné rostou jen řídce - a takto činíme srozumitelnými znamení Naše pro lid vděčný.
59A již kdysi jsme vyslali Noema k lidu jeho; i pravil jim: "Lide můj, uctívejte Boha a nemějte žádné božstvo jiné kromě Něho! Já se věru pro vás obávám trestu dne strašného!"
60Však velmoži z lidu jeho řekli: "My vidíme, žes věru upadl do bludu zjevného."
61I pravil: "Lide můj, já nejsem v bludu, já posel jsem Pána lidstva veškerého
62a předávám vám poselství Pána svého, udílím vám radu dobrou a vím od Boha to, co vy nevíte.
63Jste snad překvapeni, že se vám dostalo připomenutí od Pána vašeho prostřednictvím muže z vás, aby vás varoval a abyste byli bohabojní - snad se nad vámi smiluje.
64Však oni za lháře jej prohlásili; My pak zachránili jsme jej i ty, kdo spolu s ním na lodi byli, zatímco jsme utopili ty, kdož znamení Naše za lživá měli - a byl to věru lid zaslepený.
65A vyslali jsme k Ádovcům bratra jejich Húda, který řekl: "Lide můj, uctívejte Boha a nemějte žádné božstvo jiné kromě Něho - což nebudete bohabojní?"
66Však velmoži, ti, kdož z lidu jeho byli nevěřící, řekli: "My vidíme, žes do šílenství upadl, a my tě za lháře pokládáme!"
67I pravil: "Lide můj, já nejsem v šílenství, já posel jsem Pána lidstva veškerého
68a předávám vám poselství Pána svého a jsem upřímným rádcem vaším.
69Jste snad překvapeni, že se vám dostalo připomenutí od Pána vašeho prostřednictvím muže z vás, aby vás varoval? Vzpomeňte, že On vás nástupci po lidu Noemově ustanovil a v postavách vašich vás mohutnými učinil! Vzpomeňte dobrodiní Božího - snad budete blažení!"
70I odpověděli: "Zdaž jsi přišel k nám, abychom uctívali Boha jediného a abychom opustili to, co uctívali otcové naši? Předveď nám tedy to, čím nám vyhrožuješ, patříš-li mezi pravdomluvné!"
71I zvolal: "Již na vás dopadl trest a hněv Pána vašeho! Chcete se mnou přít o jména,kterými jste vy a otcové vaši modly nazvali a ohledně nichž Bůh neseslal žádné oprávnění? Vyčkejte jen a já s vámi budu též čekat!"
72A zachránili jsme jej i ty, kdož spolu s ním byli, z milosrdenství Svého a zahubili jsme ty, kdož znamení Naše za lživá měli a nevěřící byli!
73A vyslali jsme k Thamúdovcům bratra jejich Sáliha, který řekl: "Lide můj, uctívejte Boha a nemějte žádného božstva jiného kromě Něho! A nyní již přišel k vám jasný důkaz od Pána vašeho: tato velbloudice Boží je pro vás znamením - nechte ji pásti na zemi Boží, nečiňte jí nic zlého, aby vás nepostihl trest bolestný!
74Pomněte, že On vás nástupci po Ádovcích učinil a že vás usídlil v zemi, na jejíchž pláních si hrady stavíte a v horách příbytky své si vytesáváte. Pomněte dobrodiní Božího a nešiřte po zemi pohoršení!
75I řekli velmoži, ti, kdož pyšní byli z lidu jeho, těm, kdo utištění byli, to je těm, kdo z nich uvěřili: "Víte určitě, že Sálih je poslem Pána svého?" Odpověděli: "My věru věříme v to, s čím seslán byl."
76Řekli ti, kdož pyšní byli: "My však nevěříme v to, v co vy věříte."
77A ochromili velbloudici a vzepřeli se tak rozkazu Pána svého řkouce: "Sálihu, předveď nyní to, číms nám hrozil, jsi-li jedním z poslů Božích!"
78A postihlo je zemětřesení a nazítří ráno leželi v domech svých tvářemi k zemi.
79I odvrátil se od nich Sálih a pravil: "Lide můj, předal jsem vám poselství Pána svého a udělil jsem vám dobrou radu, ale vy zřejmě nemilujete rádce."
80A hle, pravil Lot lidu svému: "Zdaž budete se oddávat nemravnosti, jíž před vámi se žádný na světě tomto nedopustil?
81Vždyť vy z vášně své k mužům vcházíte místo k ženám! Vy věru jste lid, jenž všechnu míru překračuje!"
82A bylo odpovědí národa jeho jedině to, že řekli: "Vyžeňte je z města svého, neboť to jsou lidé, kteří o čistotu usilují!"
83A zachránili jsme jej i rodinu jeho kromě ženy jeho, jež byla s těmi, kdož se omeškali.
84A seslali jsme na ně déšť - a pohleď, jaký byl konec provinilců!
85A vyslali jsme k Madjanovcům bratra jejich Šu´ajba a pravil jim: "Lide můj, uctívejte Boha a nemějte žádného božstva jiného kromě Něho! A již přišel k vám důkaz jasný od Pána vašeho. Dávejte správné míry a váhy, nezkracujte lidi v majetcích jejich a nešiřte pohoršení na zemi poté, co stala se na ní náprava - a věru to bude pro vás lepší, jste-li věřící!
86A nesedávejte výhružně u stezky každé, snažíce se odstrašit od cesty Boží ty, kdož v Něj uvěřili, a usilujíce o její pokřivení! Pomněte, jak málo vás bylo a jak On vás rozmnožil, a pohleďte, jaký byl konec těch, kdož pohoršení šířili!
87Jestliže část z vás uvěřila v to, s čím jsem byl poslán, a druhá část nevěří,tedy buďte trpěliví až do chvíle, kdy Bůh mezi námi a jimi rozsoudí, vždyť On nejlepším je soudcem!"
88I řekli velmoži, ti z lidu jeho, kdož pyšní byli: "Věru tě vyženeme, Šu´ajbe, i ty, kdož s tebou uvěřili, z města našeho - anebo se navrátíš k náboženství našemu!" I řekl: "I když se nám hnusí?
89Provinili bychom se proti Bohu lží, kdybychom se vrátili k vašemu náboženství poté, co nás Bůh od něho spasil. A nelze se nám k Němu navrátit, leda bude-li Bůh, Pán náš, chtít. A Pán náš objímá věci všechny ve vědění Svém a my na Boha spoléháme. Pane náš, rozhodni mezi námi a lidem naším podle pravdy, vždyť Tys nejlepším z rozhodčích!"
90I řekli velmoži, ti, kdož z lidu jeho byli nevěřící: "Jestliže budete následovat Šu´ajba, věru budete mezi těmi, kdož ztrátu utrpí!"
91A postihlo je zemětřesení a nazítří zrána leželi v domech svých tvářemi k zemi
92právě ti, kdož Šu´ajba za lháře prohlašovali; a zmizeli, jako by ani nikdy nebyli žili - ti, kdož za lháře jej prohlašovali, ti ztrátu utrpěli.
93I odvrátil se od nich a řekl: "Lide můj, vyřídil jsem vám věru poselství Pána svého a udělil jsem vám dobrou radu - však proč lkát bych měl nad lidem nevěřícím?"
94A neposlali jsme nikdy do žádného města proroka, aniž bychom předtím byli postihli obyvatele jeho neštěstím a bídou, doufajíce, že snad stanou se pokornými.
95Pak jsme jim zaměnili zlé dobrým, takže zapomněli a řekli: "Otcové naši také byli postiženi střídavě neštěstím a štěstím." A uchvátili jsme je znenadání, aniž o tom měli tušení.
96Kdyby byli obyvatelé měst těchto uvěřili a bohabojní byli, byli bychom pro ně zajisté požehnání nebes i země otevřeli. Ale oni to vše za lež prohlašovali a potrestali jsme je za to, co si vysloužili.
97Jsou si obyvatelé těchto měst jisti tím, že na ně nedopadne přísnost Naše během doby noční, když do spánku jsou pohrouženi?
98Jsou si obyvatelé těchto měst jisti tím, že na ně nedopadne přísnost Naše během dne jasného, když zábavám se oddávají?
99A jsou si jisti před lstí Boží? Nikdo si není před lstí Boží jist, leda lid, jenž ztrátě své jde vstříc!
100Což nebylo ukázáno těm, kdož zdědili zemi po jejich obyvatelích dřívějších, že kdybychom chtěli, postihli bychom je za hříchy jejich? Však zapečetili jsme srdce jejich, takže nic neslyší.
101A vyprávíme ti příběhy těchto měst: přicházeli k nim poslové jejich s jasnými důkazy, avšak oni nebyli sto uvěřit tomu, co dříve za lež prohlásili. A takto Bůh zapečeťuje srdce nevěřících.
102A u většiny z nich jsme neshledali, že dodržují úmluvu, nýbrž shledali jsme, že většina z nich jsou hanebníci.
103A po těchto prorocích jsme posléze vyslali Mojžíše se znameními Našimi k Faraónovi a velmožům jeho, avšak oni byli vůči nim nespravedliví - pohleď, jaký byl konec těch, kdož pohoršení šířili!
104I pravil Mojžíš: "Faraóne, já věru jsem poslem Pána lidstva veškerého
105a je spravedlivé; abych o Bohu jen pravdu hovořil. Přišel jsem k vám s důkazem jasným od Pána vašeho, nech tedy odejít se mnou dítka Izraele!"
106Faraón řekl: ",Jestliže jsi se znamením přišel, pak je předveď, patříš-li mezi pravdomluvné!"
107I hodil Mojžíš hůl svou na zem - a hle, stala se hadem zjevným.
108Potom vyňal ruku svou - a hle, zdála se bílá přihlížejícím.
109I řekli velmožové z lidu Faraónova: "Vskutku člověk tento je kouzelníkem učeným,
110který vás chce vyhnat ze země vaší, co tedy nařídíte?"
111I řekli: "Odkaž je na později, jeho i bratra jeho, a pošli do měst shromažďovatele,
112aby ti přivedli všechny kouzelníky učené!"
113I přišli kouzelníci k Faraónovi a řekli: "Zajisté že dostane se nám odměny, jestliže budeme vítězi."
114Odpověděl: "Ano, a stanete se potom těmi, kdož jsou mi přiblíženi."
115Řekli: "Mojžíši, chceš hodit hůl nejdříve ty, či máme my házet jako první?"
116Odpověděl: "Házejte vy!" A když hodili, očarovali zraky lidí a naplnili je hrůzou a předvedli kouzlo mocné.
117A vnukli jsme Mojžíšovi: "Hoď svou hůl!" a hle, ona pohltila vše, co oni vykouzlili.
118A vyjevila se pravda a ukázalo se nicotným vše, co oni dělali.
119A byli tam přemoženi a odvrátili se poníženi.
120A vrhli se kouzelníci na zem, na tvář padajíce
121a prohlásili: "Uvěřili jsme v Pána lidstva veškerého,
122Pána Mojžíšova a Árónova!"
123I zvolal Faraón: "Jak to, že jste v Něj uvěřili, dříve než jsem vám to dovolil? Věru toto je lest, kterou jste si v tomto městě vymyslili, abyste z něho obyvatele jeho vyhnali, však záhy poznáte!
124Dám vám useknout vaše pravé ruce a vaše levé nohy a potom vás všechny nechám ukřižovat!"
125Odpověděli: ;,My věru k Pánu svému se obrátíme,
126vždyť ty se nám mstíš jen za to, že uvěřili jsme ve znamení Pána svého, když nám byla předvedena. Pane náš, propůjči nám trpělivost a dej nám zemřít jako těm, kdož do vůle Tvé jsou odevzdáni!"
127I řekli velmoži z lidu Faraónova: "Zdaž necháš Mojžíše a lid jeho, aby šířili na zemi pohoršení a aby opustili tebe i božstva tvá?" Odpověděl: "Pobijeme syny jejich a ponecháme naživu jen ženy jejich a přemůžeme je vítězně!"
128I pravil Mojžíš lidu svému: "Proste Boha o pomoc a buďte trpěliví, vždyť země Bohu náleží a On v dědictví ji dává tomu, komu chce ze služebníků Svých. A šťastný konec náleží bohabojným!"
129Odpověděli: "Byli jsme utištěni předtím, než jsi k nám přišel, i po tom, cos k nám přišel." Řekl: "Možná že Pán váš zahubí nepřátele vaše a učiní vás nástupci jejich na zemi, aby viděl, jak si budete počínat."
130A již dříve jsme postihli rod Faraónův léty sucha a nedostatku plodin - snad se vzpamatují!
131Když však k nim přišlo dobré, tu říkali: "Toto nám patří!" A když je postihlo zlé, tu připisovali to osudnému vlivu Mojžíšovu a těch, kdož s ním byli. Osud jejich však v rukou Božích byl, leč většina z nich to nevěděla.
132I řekli: "I kdybys nám předvedl jakékoliv znamení, abys nás jím očaroval,nikdy ti neuvěříme!"
133A seslali jsme na ně zátopu, kobylky, vši, žáby i krev jako znamení srozumitelná, ale oni v pýše své setrvali a lidem provinilým se stali.
134A kdykoliv je postihly tyto rány, říkali: "Mojžíši, pros za nás Pána svého podle úmluvy Jeho s tebou! Jestliže nás vskutku zbavíš těchto ran, věru ti uvěříme a věru s tebou odešleme dítka Izraele!"
135Avšak když jsme od nich vzdálili tyto rány až do lhůty, jíž měli dosíci, hle, oni porušili slovo své.
136A pomstili jsme se jim a utopili jsme je v moři, neboť oni znamení Naše za lživá pokládali a lhostejní vůči nim byli.
137A dali jsme lidu, který utiskovali, v dědictví východní i západní části země, jíž jsme požehnali. A tak se splnilo překrásné slovo Pána tvého vůči dítkám Izraele, neboť věru trpěliví byli. A zničili jsme dílo Faraóna a lidu jeho i vše, co zbudovali.
138A převedli jsme přes moře dítka Izraele; i přišli k lidem, kteří horlivě uctívali modly své. I řekli: "Mojžíši, udělej nám božstvo podobné božstvům, která mají tito!" Odpověděl: "Vy věru jste lidé pošetilí!
139To, v čem tihle jsou, je ke zkáze odsouzeno a nicotným se stane vše, co dělali."
140A pravil dále: "Zdaž mám pro vás hledat nějaké božstvo jiné, než je Bůh, který vám dal přednost před lidstvem veškerým?"
141A věru jsme vás zachránili před rodem Faraónovým, který vám působil kruté mučení, syny vaše zabíjel a jen ženy vaše naživu nechával. A v tom zajisté byla zkouška velká od Pána vašeho.
142A uzavřeli jsme úmluvu s Mojžíšem během třiceti nocí, k nimž jsme přidali dalších deset, takže doba setkání s Pánem jeho trvala čtyřicet nocí. A řekl předtím Mojžíš bratru svému Árónovi: "Zastupuj mne u lidu mého, dbej o nápravu a nenásleduj cestu těch, kdož šíří pohoršení!"
143A když přišel Mojžíš na schůzku Námi stanovenou a když s ním promluvil Pán jeho, zvolal:;,Pane můj, ukaž se mi, abych Tě mohl spatřit!" I odpověděl: "Nikdy Mne nespatříš, ale pohleď k této hoře: jestliže zůstane nehybná na místě svém, tedy Mne uvidíš!" A když pak se Pán jeho zjevil nahoře, obrátil ji v prach a Mojžíš klesl jak bleskem zasažen. A když se vzpamatoval, zvolal: "Sláva Tobě, kajícně jsem se k Tobě obrátil a nyní jsem první z věřících!"
144I pravil Pán: "Mojžíši, vyvolil jsem tě pro Své poselství i pro slovo Své mezi lidmi všemi. Vezmi to, co ti dávám, a buď jedním z vděčných!"
145A napsali jsme pro něj na desky připomenutí o věcech všech i srozumitelný výklad všeho toho a řekli jsme: "Přidržuj se jich pevně a poruč lidu svému, aby si vzal z nich to nejlepší, jinak ukáži vám příbytek lidí hanebných!
146Od znamení Svých odvrátím ty, kdož na zemi neprávem pyšně si vykračují. Spatří-li jakékoliv znamení, neuvěří v ně, a spatří-li cestu správně vedoucí, nedají se po ní; však jestliže spatří cestu bludnou, půjdou po ní! A to za to, že znamení Naše za lživá pokládali a lhostejni k nim byli.
147Marné jsou skutky těch, kdož prohlašovali znamení Naše i setkání ve světě budoucím za lež! Zdaž dostane se jim odměny za něco jiného než za to, co konali?"
148Po odchodu Mojžíšově pak lid jeho si vyrobil z ozdob svých tele, jehož tělo vydávalo bučení. Cožpak neviděli, že ono k nim nemluví ani je po správné cestě nevede? A učinili je modlou svou a stali se tak nespravedlivými.
149A když si tak vlastníma rukama zasadili ránu a spatřili, že zbloudili, zvolali: "Věru, jestliže se Pán náš nad námi nesmiluje a neodpustí nám, budeme patřit k těm, kdož ztrátu utrpěli!"
150Když se pak Mojžíš vrátil k lidu svému, rozhněván i zarmoucen, zvolal: "Jak hnusné je to, co jste provedli, když jsem odešel! Což chcete uspíšit příchod rozkazu Pána svého?" A mrštil deskami o zem, a chytil hlavu bratra svého, přitáhl jej k sobě. I zvolal Árón: "Synu mé matky! Lidé mne utlačovali a div mne nezabili. Nečiň mi nic, nad čím by se radovali nepřátelé moji, a nesměšuj mne s lidem nespravedlivým!"
151I řekl Mojžíš: "Pane můj, odpusť mně i bratru mému a uveď nás do milosrdenství Svého - vždyť Tys nejslitovnější ze slitovníků!"
152Ti, kdož si tele modlou učinili, budou postiženi hněvem Pána svého i ponížením v životě pozemském! A takto odměňujeme ty, kdož lži si vymýšlejí.
153Ti pak, kdož špatné činy konali, potom se však kajícně obrátili a uvěřili - věru Pán tvůj je pak odpouštějící, slitovný.
154A když se uklidnil hněv Mojžíšův, uchopil znovu desky a v textu jejich bylo správné vedení i milosrdenství pro ty, kdož Pána svého se obávají.
155A vybral Mojžíš mezi lidem svým sedmdesát mužů pro schůzku Námi stanovenou. A když je postihlo zemětřesení, zvolal: "Pane můj, kdybys byl chtěl, byl bys je zahubil již dříve a mne s nimi. Hodláš nás zahubit kvůli tomu, co učinili hlupáci mezi námi? Vždyť je to jen Tvé pokušení, jímž dáváš zbloudit, komu chceš, a jímž také vedeš toho, koho chceš! Tys ochráncem naším, odpusť nám a slituj se nad námi, vždyť Tys nejlepší z odpouštějících!
156A zapiš pro nás na tomto i na onom světě jen dobré, vždyť my jsme židovské víry kvůli Tobě!" I odpověděl Pán: "Trest Můj postihne toho, koho Já chci, ale milosrdenství Mé objímá všechny věci; Já zapíši dobré těm, kdož bohabojní jsou a dávají almužnu, a těm, kdož uvěřili ve znamení Naše,
157a těm, kdož následují posla, proroka neučeného, jehož naleznou oznámeného jim v Tóře a Evangeliu a který jim přikazuje vhodné a zakazuje zavrženíhodné, který jim dovoluje pokrmy výtečné a zakazuje jim škodlivé a snímá z nich tíživé povinnosti a pouta, jež je tíží. A věru ti, kdož v něj uvěří a podpoří jej a budou následovat světlo, jež bylo s ním sesláno, ti budou blažení!"
158Rci: "Lidé, já věru jsem poslem Božím k vám všem vyslaným od toho, jemuž náleží království na nebesích i na zemi. Není božstva kromě Něho a On je ten, jenž život i smrt dává. Věřte tedy v Boha a posla Jeho, proroka neučeného,jenž věří v Boha a Jeho slova, a následujte jej - snad se octnete na cestě správné!"
159A mezi lidem Mojžíšovým jest obec, jež pravdou se řídí a podle ní spravedlivě jedná.
160A rozdělili jsme je na dvanáct kmenů - obcí. A vnukli jsme Mojžíšovi, když lid jeho jej žádal o napojení: "Udeř holí do skály!" A vytrysklo ze skály dvanáct pramenů a všichni lidé věděli, kde mají pít. A zastínili jsme je mračnem a seslali jsme z něho manu a křepelky. "Jezte z pokrmů výtečných, jež jsme vám uštědřili!" Ale oni neukřivdili nám, nýbrž ukřivdili jen sami sobě!
161A hle, bylo jim řečeno: "Obývejte toto město a jezte z plodů jeho, kdekoliv chcete, a říkejte: ,Odpuštění!? a vstupujte do brány sklánějíce se! Tehdy vám odpustíme vaše hříchy a rozmnožíme těm, kdož dobré konají."
162A zaměnili ti z nich, kdož nespravedliví byli, slovem jiným to, které bylo jim řečeno, a seslali jsme na ně trest z nebe za to, že byli nespravedliví.
163A zeptej se jich na město, jež poblíže moře položeno bylo, a jak to bylo, když znesvěcovali obyvatelé jeho den sobotní! Přicházely k nim ryby v den jejich soboty a vyplouvaly nahoru, zatímco v den, kdy sobotu nesvětili, k nim nepřicházely. A takto jsme je v pokušení uváděli za to, že byli nespravedliví.
164A hle, řekla jedna skupina z nich: "Proč napomínáte lid, který Bůh beztak zahubí anebo jej potrestá trestem krutým?" Odpověděli: "Abychom měli omluvu před Pánem svým, a doufajíce, že snad se stanou bohabojnými!"
165Když pak zapomněli to, co jim bylo připomenuto, zachránili jsme ty, kdož zabraňovali zlému, a uložili jsme těm, kdož nespravedliví byli, trest krutý za to, že hříšníky byli.
166A když přestoupili to, co jim bylo přikázáno, pravili jsme jim: "Buďte opicemi odpornými!"
167A prohlásil tehdy Pán tvůj, že proti nim vyšle ty, kdož utiskovat je budou mukami nejhoršími až do dne zmrtvýchvstání. A Pán tvůj je věru rychlý v trestání a věru On je i odpouštějící, slitovný.
168A rozdělili jsme je po zemi jako národy; někteří z nich jsou bezúhonní, zatímco jiní z nich nejsou takoví. A vystavili jsme je zkouškám dobrým i zlým doufajíce, že snad se obrátí!
169A přišli po nich nástupci, kteří zdědili Písmo, avšak chápou se toho, co nabízí jim tento svět, a říkají: "Bude nám odpuštěno!" A když je jim nabízeno ještě více tomu podobného, berou si to. Což však jimi nebyla přijata úmluva Písma, že budou o Bohu jen pravdu hovořit? A přitom studovali to, co v Písmu je obsaženo! Však příbytek poslední bude lepší pro ty, kdož jsou bohabojní - což to vůbec nepochopí? -
170a pro ty, kdož Písma se přidržují a modlitby dodržují; a My nedopustíme, aby ztratila se odměna těch, kdož o nápravu usilují.
171A hle, když otřesem zvedli jsme nad nimi horu Sinaj, podobnou střeše stinné, domnívali se, že na ně spadne. I řekli jsme: "Přidržujte se pevně toho, co jsme vám dali, a pomněte toho, co je tam obsaženo - snad budete bohabojní."
172A hle, Pán tvůj vzal potomstvo všechno ze synů Adamových, jež vzešlo z ledví jejich, a dal jim svědčit o nich samých a řekl: "Což nejsem Já Pánem vaším?" I odpověděli: "Ano, dosvědčujeme to!" A to proto, abyste neřekli v den zmrtvýchvstání, že jsme k tomu byli lhostejní,
173či abyste neřekli: "Otcové naši věru již před námi k Bohu přidružovali a my jsme jen potomky jejich pozdějšími. Což nás chceš zahubit za to, co dělali ti, kdož nicotného se přidržovali?"
174A takto My srozumitelně vykládáme znamení Svá - snad se oni obrátí ?
175Vyprávěj jim zvěst o tom, jemuž jsme znamení Svá dali a jenž se pak od nich odvrátil. A satan jej učinil následovníkem Svým a stal se tak jedním ze zbloudilých.
176Kdybychom byli chtěli, byli bychom jej pozdvihli znamením naším, avšak on přikláněl se k zemi a šel za svými vášněmi a podobal se psu: když přiblížíš se k němu, vyplazuje jazyk, a když necháš ho na pokoji, také vyplazuje jazyk. A podobně je tomu s lidmi, kteří znamení Naše za lež prohlašují. Vyprávěj jim tedy tyto příběhy, snad o tom budou přemýšlet.
177Jak hnusný je obraz lidí, kteří znamení Naše za lež prohlásili - sami sobě tím ukřivdili.
178Ten, jehož Bůh vede, je dobře veden, avšak ti, které nechává bloudit, ti ztrátu utrpěli.
179A stvořili jsme věru pro peklo množství džinů i lidí, kteří mají srdce, jimiž nic nechápou, a mají oči, jimiž nic nevidí, a mají uši, jimiž nic neslyší. Podobají se dobytku, ba jsou ještě zbloudilejší - a to jsou ti, kdož jsou lhostejní!
180Bohu náleží jména nejkrásnější; vzývejte Jej tedy jimi a nechte být ty, kdož jména Jeho překrucují - ti budou odměněni za to, co činili.
181Mezi těmi, které jsme stvořili, je národ jeden, jenž správnou cestou podle pravdy je veden a podle ní spravedlivě jedná.
182Ty, kteří znamení Naše za lživá prohlašují, ty přilákáme postupně do záhuby, aniž o tom budou mít tušení.
183Já jim však odklad dám, vždyť lest Má je spolehlivá.
184Což vskutku nepomyslí, že druh jejich není vůbec džiny posedlý, nýbrž že je pouze varovatelem zjevným?
185Což neuvažovali o království nebes a země a o tom, co Bůh stvořil z věcí, a o tom, že lhůta jejich se již možná přiblížila? Jakému příběhu tedy ještě po tomto Koránu uvěří?
186Komu Bůh dá zbloudit, ten nenalezne vůdce žádného a On zanechá je v svévoli jejich slepě tápat.
187Budou se tě dotazovat na Hodinu a na příchod její. Rci: "Vědomost o tom je pouze u Pána mého a jedině On odkryje ji v čas její. Těžká je na nebesích a na zemi a přijde k vám leč znenadání." A budou se tě dotazovat, jako bys byl o ní zpraven. Rci: "Jedině u Boha je o ní vědění, avšak většina lidí to neví."
188Rci: "Nemohu si sám ani prospět, ani uškodit, leda bude-li Bůh chtít. Kdybych znal nepoznatelné, mohl bych věru rozmnožit dobro své a nedotklo by se mne zlo žádné; já však jsem pouze varovatelem a zvěstovatelem pro lid, jenž věří."
189A On je ten, jenž vás stvořil z bytosti jediné a z ní utvořil i manželku její, aby přebývala u ní. A když u ní pobyl, otěhotněla nejdříve lehkým těhotenstvím a snadno s ním chodila; když pak se cítila těžkou, oba volali k Bohu, Pánu jich obou: "Dáš-li nám syna bezúhonného, vskutku budeme patřit mezi vděčné!"
190Avšak když jim daroval syna bezúhonného, oni Mu božstva přidružená přidali za to, co jim daroval. Bůh však daleko je vznešenější než to, co k Němu je přidružováno.
191Což k Němu budou přidružovat to, co vůbec nic nestvořilo, ale samo bylo stvořeno,
192a není schopno jim nikterak pomoci a nemůže pomoci ani sobě?
193Jestliže je vyzvete ke správné cestě, nebudou vás následovat; a jest pro vás lhostejné, zda je k tomu vyzýváte, či zda mlčíte.
194Věru ti, které vzýváte vedle Boha, jsou služebníky stejnými jako vy. Vzývejte si je tedy a nechť vám odpoví, jste-li pravdomluvní!
195Mají snad nohy, na nichž kráčí, či mají snad ruce, jimiž bojují, anebo oči, jimiž se dívají, či uši, jimiž naslouchají? Rci: "Jen si vzývejte ty, jež k Bohu přidružujete, a pak strojte proti mně úklady a nenechte mne dlouho čekat!
196Vždyť přítelem mým je věru Bůh, jenž Písmo seslal - a On bezúhonných je přítelem,
197zatímco ti, které vedle Něho vzýváte, nejsou schopni pomoci ani vám, ani sobě samým."
198A když je vyzýváš k cestě správné, tu neslyší. Myslel bys, že se na tebe dívají, avšak oni nevidí.
199Buď shovívavý, přikazuj vhodné a vyhýbej se pošetilým!
200A kdykoliv tě bude znepokojovat návod satanův, hledej útočiště u Boha, vždyť On slyšící je i vševědoucí.
201Když těch, kdož bohabojní jsou, se dotkne přelud satanův, tu připomenou si Boha, a hle, jsou opět jasně vidoucí,
202zatímco bratři jejich jim prodlužují jejich přebývání v bloudění a pak nejsou schopni se z něho dostat.
203Když k nim nepřijdeš s nějakým znamením, tu volají: "Proč sis ještě nějaké nevybral?" Odpověz: "Já následuji jedině to, co bylo mi Pánem mým vnuknuto. Toto jsou zřetelné důkazy od Pána vašeho, správné vedení i milosrdenství pro lidi, kteří věří."
204A když je přednášen Korán, naslouchejte mu a zmlkněte, snad se vám dostane smilování.
205A vzpomínej na Pána svého v duši své pokorně a bázlivě a polohlasitě za jitra i za večera a nebuď jedním z těch, kdož jsou lhostejní.
206Vždyť i ti, kdož blízko jsou u Pána tvého, se necítí povzneseni nad to, aby Jej uctívali a slavili a před ním na tváře své padali.
Chapter 8 (Sura 8)
1Dotazují se tě na kořist. Rci: "Kořist náleží Bohu a poslu. Bojte se Boha, dohodněte se mezi sebou a poslouchejte Boha a posla Jeho, jste-li věřící!"
2Věřícími jsou věru ti, jichž srdce se zachvívají, když Boha je vzpomínáno, a jichž víra se znásobí, když přednášena jsou jim Jeho znamení, a na Pána svého spoléhají,
3modlitbu dodržují a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají.
4Toto jsou praví věřící, pro ně jsou připraveny hodnosti vysoké u Pána jejich i odpuštění i příděl štědrý.
5Vzpomeň, jak tě Pán tvůj vyvedl z domu tvého s pravdou, zatímco některým věřícím se to nelíbilo,
6takže se s tebou hádali kvůli pravdě poté, co jim byla ukázána, tak jako by byli vlečeni na smrt, sami se na to dívajíce.
7Tehdy vám Bůh slíbil, že jeden ze dvou oddílů bude patřit vám: a vy jste si přáli, aby na vás připadl oddíl jiný než silou vládnoucí. Bůh chtěl potvrdit pravdu slovy Svými a vyhubit do posledního nevěřící,
8aby dokázal pravdivost pravdy a zničil falešnost, i když se to nelíbilo provinilým.
9A hle, obrátili jste se o pomoc k Pánu Svému a On vyslyšel vás řka: "Podpořím vás věru tisícem andělů, jdoucích jeden za druhým!"
10A učinil to Bůh jen jako zvěst radostnou pro vás, aby se uklidnila srdce vaše. A vítězná pomoc jedině od Boha přichází - a Bůh věru je všemohoucí, moudrý.
11A hle, zahalil vás dřímotou na znamení bezpečí od Něho a seslal vám s nebe vodu, aby vás jí očistil a odňal od vás špínu satanovu a aby posílil srdce vaše a upevnil paty vaše.
12A hle, Pán tvůj vnukl andělům: "Jsem s vámi, podpořte tedy ty, kdož uvěřili! Já vrhnu do srdcí těch, kdož nevěří, hrůzu a vy bijte je po šíjích a bijte je po všech prstech!"
13A toto je za to, že vzpouzeli se Bohu a poslu Jeho. A ten, kdo se vzpouzí Bohu a poslu Jeho . . . a Bůh je strašný ve svém trestání.
14Toto je trest váš, ochutnejte ho a vězte, že pro nevěřící přichystán je trest ohně pekelného.
15Vy, kteří věříte! Když se na pochodu střetnete s nevěřícími, neobracejte se k nim zády!
16A kdokoliv se k nim v ten den obrátí zády s výjimkou toho, kdo obrátí se k jinému boji nebo se vzdálí, aby se připojil k jinému oddílu, ten uvalí na sebe hněv Boží a útulkem jeho se stane peklo - a jak hnusný je to cíl konečný!
17Nejste to vy, kdo je zabili, ale Bůh je zabil; a nevrhals ty, když jsi vrhal, nýbrž byl to Bůh, kdo vrhal, aby vyzkoušel věřící zkouškou dobrou, od Něho přicházející, vždyť Bůh slyšící je, vševědoucí!
18Toto je pro vás! A Bůh věru zmaří každou lest nevěřících!
19Jestliže jste si přáli rozhodnutí, tedy vám již rozhodnutí přišlo. Jestliže však přestanete, bude to pro vás lepší; začnete-li však znovu, pak i my začneme znovu, a nebudou vám nic platné vaše sbory, ať jakkoliv jsou početné, vždyť Bůh je s věřícími!
20Vy, kteří věříte! Poslouchejte Boha a posla Jeho a neodvracejte se od něho, zatímco mu nasloucháte!
21A nebuďte jako ti, kteří říkali "Slyšeli jsme", ale zatím vůbec neposlouchali.
22Nejhoršími tvary před Bohem jsou věru hluší a němí, kteří neuvažují rozumně.
23Kdyby v nich byl Bůh rozpoznal něco dobrého, věru by jim byl dal slyšet, ale i kdyby jim byl dal slyšet, byli by se zády otočili a odvrátili se.
24Vy, kteří věříte! Odpovídejte na výzvu Boha a posla Jeho, když ten vás volá k tomu, co život vám dává. A vězte, že Bůh stojí mezi člověkem a srdcem jeho a že k Němu budete shromážděni!
25A bojte se pokušení, jež nepostihuje výlučně jen ty, kdož z vás jsou nespravedliví! A vězte, že Bůh je strašný ve svém trestání!
26Vzpomeňte si, jak bylo vás málo a byli jste poníženými v zemi a báli jste se, že vás lidé odvlekou násilím! Tehdy vám dal útočiště a podpořil vás pomocí Svou a uštědřil vám pokrmy výtečné - snad budete vděční!
27Vy, kteří věříte! Nezrazujte Boha ani posla, vždyť byste zradili vědomě důvěru, která je vám dána.
28Vězte, že majetky vaše i děti vaše jsou jen pokušením, zatímco u Boha je odměna nesmírná.
29Vy, kteří věříte! Budete-li bohabojní, On dá vám spásné rozlišení a promine vám vaše špatné činy a odpustí vám; vždyť Bůh je pln laskavosti nesmírné.
30A hle, ti, kdož neuvěřili; strojili proti tobě úklady, aby tě zadrželi anebo zabili či vyhnali.A chystali úklady, avšak i Bůh chystal úklady - a Bůh je nejlepší v strojení úkladů.
31A když byla jim přednášená znamení Naše, řekli: "Tahle už jsme slyšeli, a kdybychom chtěli, mohli bychom říkat podobné věci, vždyť to není nic jiného než povídačky starých!"
32A řekli: "Bože veliký, jestliže toto je ta pravda, jež od Tebe přichází, pak na nás sešli déšť kamení z nebe nebo nás postihni hned trestem bolestným!"
33Bůh však není takový, aby je ztrestal, když jsi mezi nimi - ani nechce být Bůh vykonavatelem jich potrestání, dokud budou prosit o slitování.
34Proč však by je Bůh nepotrestal nyní, když odhánějí věřící od Mešity posvátné, ač nejsou ochránci jejími? Ochránci jejími jsou pouze bohabojní; avšak většina z nevěřících to neví.
35A modlitba nevěřících u chrámu sestává pouze z pískání a tleskání dlaněmi. Ochutnejte tedy trest za to, že byli jste nevěřící!
36Ti, kdož nevěří, rozdávají své jmění, aby odvraceli jiné z cesty Boží; a až je úplně rozdají, zbude jim jen zármutek a potom budou poraženi. A ti, kdož neuvěřili, budou v pekle shromážděni,
37aby Bůh mohl oddělit špatného od dobrého, aby mohl postavit jednoho zlého proti druhému, aby je všechny shromáždil a ujistil v pekle - a to budou ti, kdož ztrátu utrpí.
38A těm, kdož jsou nevěřící, řekni, že přestanou-li, bude jim odpuštěno to, co se již stalo; jestliže však znovu začnou, pak naplní se obvyklý osud předešlých.
39Bojujte tedy proti nim, aby už nebylo pokušení k odpadlictví a aby všechno náboženství bylo jen Boží.Jestliže však přestanou, pak Bůh jasně vidí vše, co dělají.
40A jestliže se obrátí zády, vězte, že Bůh je vaším ochráncem; jak výtečný to ochránce a jak výtečný to pomocník!
41A vězte, že zmocníte-li se jakékoliv kořisti, náleží z ní jedna pětina Bohu a poslu, příbuzným, sirotkům, nuzným a po cestě Boží jdoucímu, věříte-li v Boha a v to, co jsme seslali služebníku Svému v den spásy, v den, kdy střetla se obě vojska. A Bůh je mocný nade všem věcmi.
42A hle, byli jste na bližším svahu a oni byli na vzdálenějším svahu a jezdci byli níže pod vámi; a kdybyste si byli umluvili schůzku, věru byste se byli hádali o místo a čas této schůzky,avšak vše se událo tak, aby Bůh rozhodl věc, jež měla být splněna, a aby zahynul ten, kdo zahynul, v souladu s jasným důkazem, a aby zůstal naživu ten, kdo zůstal naživu, v souladu s jasným důkazem. A Bůh je věru slyšící, vševědoucí!
43A hle, Bůh ti je ukázal ve snu tvém v menším počtu, neboť kdyby ti je byl ukázal početnější, byli byste ztratili odvahu a byli byste se hádali o této věci, avšak Bůh vás uklidnil, neboť On dobře zná, co hrudi vaše skrývají.
44A hle, On ukázal vám je ve chvíli střetnutí tak, že jevili se zrakům vašim méně početnými, a zmenšil i počet váš ve zracích jejich, aby Bůh mohl rozhodnout věc, jež měla být splněna. A k Bohu se navrátí všechny věci.
45Vy, kteří věříte! Kdykoliv střetnete se s nějakým oddílem, vytrvejte pevně a vzývejte často Boha - snad dosáhnete úspěchu!
46Poslouchejte Boha a posla Jeho a nehádejte se, abyste neztratili odvahu a neodvrátil se od vás vítr příznivý! Buďte trpěliví, neboť Bůh stojí na straně trpělivých!
47Nebuďte jako ti, kdož vyrazili ze svých obydlí domýšlivě a stavějíce se na odiv lidem, aby odvraceli jiné od cesty Boží - však Bůh objímá ve vědění svém vše, co dělají.
48A hle, satan jim zkrášlil skutky jejich a řekl: "Dnes není mezi lidmi nikoho, kdo by vás porazil, a já jsem spojencem vaším!" Když však obě vojska se octla na dohled, tu dal se na ústup a zvolal: "Já nejsem za vás odpovědný, neboť já věru vidím to, co vy nevidíte. Bojím se Boha, neboť Bůh strašný je ve svém trestání!"
49A hle, řekli pokrytci a ti, jichž srdce jsou nemocná: "Tyto lidi oklamalo náboženství jejich!" Ale ten, kdo se spoléhá na Boha - vždyť Bůh mocný je i moudrý.
50Kéž bys mohl vidět, až andělé odvolají ty, kdož byli nevěřící, a budou je bít po tvářích a po zádech volajíce: "Okuste nyní trestu spalujícího
51za to, co ruce vaše dříve prováděly! Bůh však neukřivdí služebníkům Svým."
52Osud jejich bude jako osud rodu Faraónova a těch, kdož byli před nimi: neuvěřili ve znamení Boží a Bůh je uchvátil za hříchy jejich, vždyť Bůh je silný a strašný ve svém trestání.
53A to je proto, že Bůh není takový, aby měnil Své dobrodiní,jímž omilostnil lid nějaký, pokud oni nezmění to, co je v duších jejich - a Bůh věru je slyšící, vševědoucí.
54A dopadne to s nimi jako s rodem Faraónovým a těch, kdož byli před nimi: znamení Pána svého za lež prohlásili a My jsme je zahubili; a utopili jsme rod Faraónův, neboť všichni byli nespravedliví.
55Nejhoršími tvory před Bohem jsou ti, kdo byli zatvrzele nevěřící a stále ještě nevěří,
56a ti, s nimiž jsi uzavřel smlouvu a kteří potom pokaždé tuto smlouvu porušili nejsouce bohabojní.
57Jestliže se s nimi střetneš ve válce, zastraš pak jimi ty, kdož přijdou po nich - snad se vzpamatují!
58Obáváš-li se zrady od lidí, hoď jim nazpátek úmluvu stejným způsobem, neboť Bůh věru nemiluje zrádce.
59Nechť se nedomnívají ti, kdož nevěří, že nás předhoní - nepodaří se jim uniknout našemu zásahu!
60Připravte tedy proti nim všechno, co schopni jste postavit ze síly a oddílů jezdeckých, abyste zastrašili nepřátele Boží i nepřátele své a jiné mimo ně, které ještě neznáte, ale které Bůh dobře zná. A cokoliv vydáte na cestě Boží, bude vám plně nahrazeno a nebude vám ukřivděno.
61A budou-li ochotni k míru, buď k němu ochoten i ty a spoléhej na Boha, vždyť On slyšící je i vševědoucí.
62Chtějí-li tě však oklamat, tedy Bůh ti zajisté postačí - On, jenž tě podpořil vítěznou pomocí Svou i pomocí věřících
63a sjednotil srdce jejich. A i kdybys vydal vše, co je na zemi, nesjednotil bys srdce jejich, avšak Bůh je sjednotil, vždyť On mocný je i moudrý.
64Proroku, nechť ti stačí Bůh a ti, kdož následují tě z věřících!
65Proroku, povzbuzuj věřící k boji! Bude-li mezi vámi dvacet vytrvalých mužů, porazí dvě stě, bude-li jich mezi vámi sto, porazí tisíc nevěřících, neboť to jsou lidé nechápaví.
66Nyní vám Bůh ulehčil, neboť dobře ví, že mezi vámi je slabost. Bude-li mezi vámi sto vytrvalých, porazí dvě stě, a bude-li jich mezi vámi tisíc, porazí dva tisíce z dovolení Božího, vždyť Bůh je na straně vytrvalých.
67Nebylo dáno proroku žádnému, aby měl zajatce, pokud dokonale neporazil nepřátele na zemi. Vy toužíte po tom, co nabízí vám život pozemský, zatímco Bůh vám chce dát život budoucí - a Bůh mocný je i moudrý.
68A kdyby nebylo příkazu již dříve od Boha daného, byl by se vás dotkl trest nesmírný za to, co jste si vzali.
69Jezte z toho, co jste ukořistili, jen dovolené a výtečné a bojte se Boha, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.
70Proroku! Rci těm ze zajatců, kteří jsou v rukou vašich: "Rozezná-li Bůh něco dobrého v srdcích vašich, daruje vám lepší než to, co bylo vám vzato, a odpustí vám, neboť Bůh je odpouštějící, slitovný."
71A hodlají-li tě zradit nyní, vždyť již předtím zradili Boha, avšak On vám umožnil se jich zmocnit, neboť Bůh vševědoucí je i moudrý.
72Vskutku ti, kdož uvěřili, přesídlili a vedli boj majetky i osobami svými na stezce Boží, a ti, kdož jim útulek poskytli a pomohli jim - ti všichni jsou si navzájem přáteli. Avšak s těmi, kdož uvěřili, a přesto nepřesídlili, nepěstujte přátelství v ničem, dokud nepřesídlí.Jestliže vás požádají o pomoc ve věci náboženství, jste povinni jim pomoci proti všem kromě těch lidí, s nimiž máte smlouvu. A Bůh jasně vidí vše, co děláte.
73Ti, kdož neuvěřili, jsou si navzájem přáteli. Jestliže neučiníte podobně, pak zavládne na zemi pokušení i zkaženost veliká.
74Věru ti, kdož uvěřili, přesídlili a vedli boj na cestě Boží, a ti, kdož jim útulek poskytli a pomohli jim, ti všichni jsou pravými věřícími a jim dostane se odpuštění i přídělu štědrého.
75A ti, kdož později uvěřili, přesídlili a bojovali spolu s vámi, ti také patří k vám; avšak ti, kdož pokrevně spřízněni jsou, jsou si vzájemně nejbližší podle příkazu Božího a Bůh ví o věcech všech.
Chapter 9 (Sura 9)
1Zproštění od Boha a posla Jeho pro ty z modloslužebníků, s nimiž jste uzavřeli úmluvu:
2"Pohybujte se volně po zemi po dobu čtyř měsíců a vězte, že nejste schopni uniknout zásahu Božímu a že Bůh zahanbí nevěřící!"
3Provolání od Boha a posla Jeho k lidem v den velké pouti: Bůh a Jeho posel se zříkají závazků vůči modloslužebníkům; jestliže se však kajícně obrátíte, bude to pro vás lepší, jestliže se však odvrátíte zády, vězte, že nejste schopni uniknout zásahu Božímu. A oznam těm, kdož neuvěřili, zvěst radostnou o trestu bolestném!
4Výjimku tvoří ti modloslužebníci,s nimiž jste uzavřeli úmluvu a kteří vám potom nikterak neškodili a nikomu proti vám nepomáhali. Dodržujte tedy plně vůči nim úmluvu až do vypršení lhůty její, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou bohabojní.
5A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.
6Požádá-li tě některý z modloslužebníků o ochranu,mu ji poskytni - aby mohl slyšet slovo Boží. Potom jej nech dospět do místa pro něj bezpečného; a to je proto, že jsou lidé, kteří nic nevědí.
7Jak by mohli mít modloslužebníci kromě těch, s nimiž jste uzavřeli úmluvu u Posvátné mešity,úmluvu s Bohem a Jeho poslem? Pokud budou přímí v jednání s vámi, buďte i vy vůči nim přímí, neboť Bůh miluje bohabojné!
8Jak jinak? Kdyby nabyli nad vámi převahy, nedodrželi by vůči vám ani spojenectví, ani přísahu úmluvy! A snaží se vás uchlácholit ústy svými, zatímco srdce jejich jsou odmítavá a většina z nich jsou hanebníci.
9A oni kupují za znamení Boží věci nepatrné ceny a odvracejí jiné od cesty Jeho. Jak hnusné je to, co provádějí!
10A nedodržují vůči věřícímu ani spojenectví, ani přísahu úmluvy a jsou to věru přestupníci!
11Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, pak se stanou vašimi bratry v náboženství. A My srozumitelně vykládáme znamení pro lid, který je vědoucí.
12Jestliže však poruší přísahy své poté, co uzavřeli úmluvu, a zaútočí na náboženství vaše, pak bojujte proti vůdcům nevěrectví; a pro ně neplatí žádné přísahy - snad potom přestanou!
13Což nebudete bojovat proti lidu, jenž porušil přísahy své a usiloval o vyhnání posla a první vás napadl? Bojíte se jich snad? Však Bůh má větší právo na to, abyste se Ho obávali, jste-li vskutku věřící.
14Bojujte tedy proti nim a Bůh je vašima rukama potrestá a zahanbí a dopomůže vám k vítězství nad nimi a uzdraví hrudě věřících
15a odstraní hněv ze srdcí jejich. A Bůh přijme pokání, od koho chce, vždyť On vševědoucí je i moudrý.
16Nebo se snad domníváte, že budete opuštěni, dříve než Bůh pozná ty z vás, kteří bojují na cestě Jeho a kteří si nevzali za spojence nikoho kromě Boha, Jeho posla a věřících? Bůh zajisté je dobře zpraven o všem, co děláte.
17A nepřísluší modloslužebníkům starat se o modlitebny Boží, když sami o sobě dosvědčili, že jsou nevěřící. To jsou ti, jichž skutky budou marné a v ohni budou nesmrtelní!
18O modlitebny Boží se mohou starat jedině ti, kdož věří v Boha a v den poslední, modlitby dodržují, almužny dávají a jen Boha se obávají. A možná, že budou mezi těmi, kdož správnou cestou jsou vedení.
19Domníváte se, že ten, kdo poutníky napájí a o Posvátnou mešitu se stará, je roven tomu, kdo uvěřil v Boha a v den poslední a bojuje na cestě Boží? Ti nebudou si rovni před Bohem a Bůh nepovede správnou cestou lid nespravedlivý.
20Ti, kdož uvěřili a vystěhovali se a bojovali na cestě Boží majetky i osobami svými, ti dosáhnou u Boha hodnosti nejvyšší a takoví budou úspěšní.
21Pán jejich jim oznamuje zvěst radostnou o Svém milosrdenství i zalíbení, a o zahradách, v nichž budou mít trvalé potěšení
22a v nichž budou navěky nesmrtelní, neboť u Boha je věru odměna nesmírná.
23Vy, kteří věříte! Neberte si za přátele otce své a bratry své, jestliže je jim nevěrectví milejší než víra. A ti z vás, kdož se s nimi přátelí, jsou nespravedliví!"
24Rci: "Jsou-li vám vaši otcové, vaši synové, vaši bratři, vaše manželky, váš rod a jmění, které jste získali, a obchod, jehož úpadku se obáváte, a příbytky vaše, v nichž zalíbeni máte, milejší než Bůh a Jeho posel a ti, kdož na cestě Jeho bojují, tedy počkejte, až Bůh přijde se Svým rozhodnutím! A Bůh nevede cestou správnou lid hanebníků."
25Bůh vám dozajista pomohl již na bojištích mnohých i v den bitvy u Hunajnu, kdy jste se těšili ze svého velkého počtu. Ale nijak vám to neprospěje, když se vám země, přes svou rozlehlost, stala úzkou a když jste se potom obrátili zády.
26Potom Bůh seslal Svou sakínu poslu Svému a věřícím a seslal také vojska, jež byla pro vás neviditelná, a potrestal ty, kdož nevěřili a taková je odměna nevěřících.
27Později pak Bůh přijme pokání od těch, od nichž chce a Bůh je odpouštějící, slitovný.
28Vy, kteří věříte! Modloslužebníci jsou věru nečistota! Nechť se tudíž nepřibližují k Posvátné mešitě po tomto roce! A obáváte-li se kvůli tomu nedostatku, pak vás Bůh obohatí ze štědrosti Své, bude-li chtít, a Bůh věru je vševědoucí i moudrý.
29Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.
30A říkají židé: "´Uzajr je syn Boží!" a říkají křesťané: "Mesiáš je syn Boží!" A taková je řeč, již ústy svými pronášejí, a napodobují tak řeč oněch, kdož před nimi byli nevěřící. Nechť Bůh proti nim bojuje! Do jaké lži to upadli!
31A vzali si učence své a mnichy své za pány vedle Boha a stejně tak i Mesiáše, syna Mariina, ačkoliv jim bylo přikázáno uctívat toliko Boha jediného. A není božstva kromě Něho, jenž slávou Svou povznesen je nad ty, kdož jsou k Němu přidružováni!
32Chtěli by zhasnout světlo Boží ústy svými, avšak Bůh nechce nic jiného než učinit světlo Své dokonalým, i když se to protiví nevěřícím.
33On je ten, jenž vyslal posla Svého se správným vedením a náboženstvím pravdivým, aby zvítězilo nad všemi náboženstvími jinými, i když se to nelíbí modloslužebníkům.
34Vy, kteří věříte! Věru mnoho z učených a z mnichů pohlcuje majetky lidí způsobem podvodným a odvrací lidi od cesty Boží! A těm, kdož shromaždují zlato a stříbro a nevynakládají je na cestě Boží, těm oznam zvěst radostnou o trestu bolestném
35v den, kdy tyto kovy budou rozpáleny v ohni pekelném a budou jimi vypálena znamení na čela, boky i záda jejich a bude zvoláno: "Toto je to, co jste hromadili,okuste nyní toho, co jste tak hromadili!"
36Zajisté počet měsíců u Boha je dvanáct měsíců, stanovený v Knize Boží v den, kdy stvořil nebesa a zemi. A z nich jsou čtyři měsíce posvátné, a to je náboženství neměnitelné. Proto si v nich nečiňte vzájemně zlé,nýbrž bojujte proti nevěřícím jako jeden muž, tak jako oni bojují proti vám jako jeden muž a vězte, že Bůh stojí na straně bohabojných.
37Vsunutý měsíc je nadměrné nevěrectví, jímž jsou uváděni v bloudění ti, kdož neuvěřili. V jednom roce prohlašují, že není posvátný, a v druhém roce, že je posvátný, aby to souhlasilo s počtem měsíců, jež Bůh učinil posvátnými, takže dovolují to, co Bůh zakázal. A tak jim byly okrášleny špatné skutky jejich a Bůh nepovede lid nevěřící.
38Vy, kteří věříte! Co je s vámi, že když je vám řečeno: "Vytáhněte do boje na cestě Boží!", jste jako přikováni k zemi? Což se vám líbí více život na tomto než na onom světě? Vždyť užívání života pozemského je nepatrné oproti užívání v životě budoucím!
39Jestliže nevytáhnete do boje, Bůh vás potrestá trestem bolestným, vystřídá vás národem jiným a nebudete Mu moci v ničem uškodit, neboť Bůh je věru mocný nad každou věcí.
40Jestliže vy mu nebudete pomáhat, Bůh pomohl mu již dříve, když vyhnali jej nevěřící a když byl jedním ze dvou; a když byli oba skryti v jeskyni, pravil svému příteli: "Nermuť se, vždyť Bůh je s námi!" A seslal mu Bůh Svou sakínu a podpořil jej vojsky pro vás neviditelnými a ponížil slova těch, kdož nevěřili, zatímco slovo Boží je nejvyšší - Bůh zajisté je mocný, moudrý.
41Jděte v boj lehcí i těžcí a bojujte majetky i osobami svými na cestě Boží! A to bude pro vás lepší, jste-li vědoucí.
42Kdyby to byla záležitost blízká nebo cesta krátká, byli by tě věru následovali, avšak vzdálenost se jim zdála dlouhá, a tak přísahali při Bohu: "Kdyby nám to bylo možné, byli bychom vskutku vytáhli s vámi!" A oni takto zahubili sami sebe a Bůh dobře ví, že jsou lháři.
43Kéž ti Bůh odpustí (proroku)! Proč jsi jim dovolil zůstat stranou, dříve než se ti stalo jasným, kdo jsou pravdomluvní, a než jsi poznal, kdo jsou lháři?
44Ti, kdož věří v Boha a v den soudný, nežádají tě o dovolení bojovat majetky a osobami svými; a Bůh dobře zná bohabojné.
45Však žádají tě o dovolení vyhnout se boji jenom ti, kdož nevěří v Boha a v den soudný; jejich srdce jsou naplněna pochybností a jsou v pochybnostech svých zmítáni.
46Kdyby byli chtěli vytáhnout do boje, věru by byli činili nějaké přípravy, avšak Bohu se zhnusilo, aby vytáhli, a dal jim zlenivěti a bylo jim řečeno: "Zůstaňte sedět doma se sedícími!"
47Kdyby byli vytáhli s vámi, byli by jen rozmnožili vaše potíže a byli by zaseli mezi vámi nesvár, snažíce se vás svést k neposlušnosti. A jsou mezi vámi někteří, kdož horlivě jim naslouchají, avšak Bůh dobře zná nespravedlivé.
48A již dříve usilovali, aby vznikl rozkol, a převraceli věci pro tebe, až vyšla pravda najevo a objevil se rozkaz Boží, přestože se jim to nelíbilo.
49A jsou mezi nimi někteří, kdož říkají: "Dovol mi neúčastnit se a neuváděj mne v pokušení!" Což však již neupadli do pokušení? A věru peklo již obklopuje nevěřící.
50Jestliže se ti dostane něčeho dobrého, působí jim to bolest, ale když tě postihne nějaké neštěstí, říkají: "My jsme se o věci své jíž dříve postarali!" a obracejí se zády, radujíce se.
51Rci: "Budeme postiženi jenom tím, co nám Bůh připsal a On naším je Pánem a nechť na Boha se věřící spoléhají!"
52A rci: "Co můžete pro nás očekávat jiného, než jednu ze dvou odměn překrásných, zatímco my pro vás očekáváme jedině to, že Bůh vás zasáhne trestem, jenž vás od Něho postihne rukama našima? Jen čekejte, my s vámi budeme také čekat."
53Rci: "A ať přispíváte dobrovolně, či s nechutí, nebude to od vás přijato, neboť jste lid hanebníků."
54A nebrání tomu, aby byly od nich přijaty jejich příspěvky, leč to, že neuvěřili v Boha a posla Jeho, že konali modlitbu lenivě a dávali příspěvky s nechutí.
55Nechť nebudí obdiv tvůj jmění jejich ani děti jejich! Bůh si je tím přeje pouze potrestat v životě pozemském a chce, aby duše jejich odešly, zatímco jsou nevěřící.
56A přísahají při Bohu, že vskutku patří mezi vás, zatímco mezi vás nepatří, nýbrž jsou to lidé, kteří stojí stranou.
57Kdyby nalezli nějaké útočiště či jeskyni nebo úkryt, prchli by tam s největší rychlostí.
58A jsou mezi nimi někteří, kdož tě pomlouvají kvůli rozdělování almužny; když z ní něco dostanou, jsou spokojeni, avšak když z ní nedostanou nic, hned jsou rozzlobeni.
59Kéž jsou spokojeni s tím, co jim Bůh a posel Jeho dali, a nechť řeknou: "Bůh nám postačí a Bůh nám uštědří ze Své laskavosti a taktéž i posel Jeho. A my toužíme jen po Bohu!"
60Almužny jsou pouze pro chudé a nuzné, pro ty, kdož je vybírají, pro ty, jichž srdce se sjednotila, pro otroky a zadlužené, pro boj na cestě Boží a pro toho, kdož po ní kráčí podle ustanovení Božího, a Bůh je vševědoucí, moudrý.
61A jsou mezi nimi ti, kdož urážejí proroka a říkají: "On je jenom uchem!" Odpověz: "On je uchem dobra pro vás, on věří v Boha a má víru ve věřící a je milosrdenstvím pro ty z vás, kdož uvěřili; však pro ty, kdož uráželi posla Božího, je připraven trest bolestný."
62A přísahají vám při Bohu, aby vás uspokojili, ale spíše Bůh a Jeho posel jsou hodni toho, aby byli uspokojeni, jsou-li tamti věřící.
63Což nevědí, že pro toho, kdo protiví se Bohu a Jeho poslu, je určen oheň pekelný, v němž bude nesmrtelný? A to je potupa nesmírná!
64Pokrytci se obávají, aby nebyla ohledně nich seslána súra, jež by jim oznámila to, co v srdcích jejich je skryto. Rci: "Jen se posmívejte, avšak Bůh vyjeví to, čeho se obáváte!"
65Když se jich tážeš, tu věru řeknou: "My jsme jen tak tlachali a bavili se!" Rci: "Jak jste se mohli posmívat Bohu, Jeho znamením a Jeho poslu?"
66Nevymlouvejte se! Stali jste se nevěřícími poté, co dostalo se vám víry pravé. Jestliže odpustíme jedné skupině z vás, jinou zase naopak potrestáme za to, že byli hříšníky.
67Pokrytci, muži i ženy, patří jedni k druhým: přikazují zavrženíhodné a zakazují vhodné a zavírají ruce své. Zapomněli na Boha a také On na ně zapomněl, neboť pokrytci jsou věru hanebníci.
68A Bůh přislíbil pokrytcům mužům i ženám stejně jako nevěřícím oheň pekelný, v němž nesmrtelní budou dlít; to bude úděl jejich. A proklel je Bůh a pro ně určen je trest trvalý.
69Jste jako ti, kdož před vámi byli a větší moc a hojnější majetek i děti měli a svého přídělu pozemského si užívali. I vy si užíváte přídělu pozemského, tak jak si ho užívali ti, kdož před vámi byli, a vedete stejné plané řeči, jaké vedli oni; a skutky jejich marné byly na tomto i na onom světě a oni jsou těmi, kdož ztrátu utrpěli.
70Což se jim nedostalo zprávy o těch, kdož před nimi žili? O lidu Noemově, o Ádovcích a Thamúdovcích, o lidu Abrahamově, o obyvatelích Madjanu a o Městech vyvrácených? K nim všem přišli poslové s důkazy jasnými a Bůh nebyl takový, aby jim ukřivdil, leč oni sami sobě ukřivdili.
71Věřící muži a věřící ženy jsou si vzájemně přáteli a přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné, dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou poslušní vůči Bohu a Jeho poslu. Nad těmi se Bůh věru slituje, neboť Bůh mocný je i moudrý.
72Bůh přislíbil věřícím mužům a věřícím ženám zahrady, pod nimiž řeky tekou, v nichž nesmrtelní budou dlít, a přislíbil jim příbytky rozkošné v zahradách Edenu. Však zalíbení Boží bude odměnou největší, a to úspěch bude nesmírný.
73Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům a buď přísný na ně! Útočištěm jejich bude peklo, a jak hnusný je to cíl konečný!
74A přísahají při Bohu, že to neřekli, avšak již pronesli slova nevíry a stali se nevěřícími poté, co byli již muslimy.A zamýšleli něco, čeho pak vůbec nedosáhli, a mstili se jedině za to, že Bůh a posel Jeho je obohatil z dobrodiní Svého. Však jestliže se kajícně obrátí, bude to pro ně lepší, jestliže se naopak zády odvrátí, potrestá je Bůh trestem bolestným na tomto i na onom světě. A nebudou mít na zemi ochránce ani pomocníka žádného.
75A jsou mezi nimi někteří, kdož uzavřeli s Bohem úmluvu: "Dá-li nám On něco ze své štědrosti, rozdáme to jako almužnu a budeme patřit mezi bezúhonné."
76Když však jim Bůh dal ze štědrosti Své, skrblili s tím, odvrátili se a vzdálili se.
77A mělo to za následek, že pokrytectví vstoupilo do jejich srdci až do dne, kdy setkají se s Ním a budou potrestáni za to, že porušili slib svůj daný Bohu, a za to, že prolhaní byli.
78Což nevědí, že Bůh zná tajemství jejich i skryté rozhovory jejich a že Bůh zná dobře i nepoznatelné ?
79A těm, kdož pomlouvají ty z věřících, kteří dobrovolně dávají almužny, a ty z nich, kteří dávají jen tolik, kolik nalezli s největším úsilím, a vysmívají se jim - těm Bůh se bude posmívat a pro ty je připraven trest bolestný.
80Pros za odpuštění pro ně, anebo nepros! A i kdybys prosil pro ně za odpuštění sedmdesátkrát, neodpustí jim Bůh! A to je za to, že neuvěřili v Boha a v posla Jeho a Bůh přece nepovede po cestě správné lid hanebníků.
81Ti, kdo zůstali sedět doma, se radují, že za zády posla Božího se neúčastnili boje; nelíbí se jim bojovat majetky a osobami svými na cestě Boží a říkají: "Nevydávejte se do boje ve vedru!" Rci: "V ohni pekelném bude mnohem horší vedro!" Kéž by to jen pochopili!
82Budou se nyní smát jen krátce, ale dlouho budou plakat (na onom světě) v odplatu za to, co si vysloužili!
83A jestliže tě Bůh navrátí k některé skupině z nich a budou-li tě žádat o dovolení vytáhnout do boje, řekni jim: "Už nikdy se mnou nepůjdete do boje a už nikdy se mnou nebudete bojovat proti nepříteli! Zalíbilo se vám sedět doma hned napoprvé, zůstaňte tedy nyní sedět s těmi, kdož doma zůstali!"
84A nikdy se již nemodli nad žádným z nich, když zemře, a nikdy se nezastav u jeho hrobu! Vždyť oni nevěřili v Boha ani posla Jeho a zemřeli jako hanebníci.
85Nechť nebudí obdiv tvůj jmění jejich ani dětí jejich! Bůh si je tím přeje pouze potrestat v životě pozemském a chce, aby duše jejich odešly, zatímco jsou nevěřící.
86A když byla seslána súra nařizující "Věřte v Boha a bojujte spolu s Jeho poslem!", žádali tě blahobytní mezi nimi o dovolení neúčastnit se a řekli: "Nech nás, abychom zůstali s těmi, kdož sedí doma!"
87Zalíbilo se jim, že byli s těmi, kdož zůstali vzadu, a byla zapečetěna srdce jejich, takže nic nepochopili.
88Avšak posel a ti, kdož s ním uvěřili, přesto bojovali majetky i osobami svými a pro ně jsou připraveny nejlepší věci a oni budou blažení.
89Bůh pro ně přichystal zahrady, pod nimiž řeky tekou; v nich budou nesmrtelní, a to úspěch je nesmírný.
90Ti, kdož se z kočovných Arabů vymlouvají, přišli k tobě, abys jim dovolil neúčastnit se boje; a zůstali sedět doma i ti, kdo prohlašovali Boha a posla Jeho za lháře. A postihne ty z nich, kdož byli nevěřící, trest bolestný.
91A není hany na slabých, ani na nemocných, ani na těch, kdož nenaleznou prostředky na výdaje, jsou-li upřímně oddáni Bohu a Jeho poslu. A není důvodu proti těm, kdož dobro konají a Bůh je odpouštějící, slitovný -
92ani proti těm, kteří k tobě přijdou, abys jim opatřil jízdní zvíře, a když ty jim řekneš: "Nenalézám žádné zvíře, na něž bych vás posadil", odvrátí se s očima, z nichž kanou slzy ze zármutku, že nenalezli nic, čím by přispěli.
93Avšak je důvod proti těm, kdož tě žádají o dovolení neúčastnit se, ačkoliv jsou bohatí. Zalíbilo se jim, že byli s těmi, kdož zůstali vzadu, a Bůh již zapečetil srdce jejich, aniž o tom vědí.
94A budou se vám vymlouvat, až se k nim navrátíte. Rci: "Nevymlouvejte se, nevěříme vám! Bůh nám již sdělil o vás zprávu a Bůh a posel Jeho uvidí činy vaše a potom budete navráceni k Tomu, jenž zná nepoznatelné i všeobecně známé a On vám oznámí, co jste vlastně dělali."
95A budou vám přísahat při Bohu, až se k nim navrátíte, abyste se od nich vzdálili. Odvraťte se tedy od nich, neboť jsou to špinavci a jejich příbytkem bude peklo v odměnu za to, co si vysloužili.
96A budou vás zapřísahat, abyste v nich opět nalezli zalíbení; jestliže vy v nich snad opět naleznete zalíbení, Bůh věru nenalezne zalíbení v lidu hanebníků.
97Kočovní Arabové jsou nejhorší v nevěře a v pokrytectví a nejvíce nakloněni přehlížet omezení, jež Bůh seslal poslu Svému. A Bůh je vševědoucí, moudrý.
98A jsou mezi kočovnými Araby ti, kteří pokládají příspěvky své za pokutu a vyčkávají, až postihne vás obrat ke špatnému. Je ať postihne obrat ke špatnému! A Bůh je slyšící, vševědoucí.
99A jsou mezi kočovnými Araby někteří, kdož věří v Boha a v den poslední a pokládají příspěvky své za přiblížení se k Bohu a k modlitbám posla. Což toto není vskutku cesta, aby se přiblížili? A Bůh je uvede do milosrdenství Svého, neboť Bůh věru je odpouštějící, slitovný.
100A Bůh nalezl zalíbení v prvních předchůdcích z přesídlenců a pomocníků a v těch, kdož je následovali ve zbožných skutcích a také oni nalezli zalíbeni v Bohu; On pak připravil pro ně zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní navěky přebývat budou a to úspěch bude nesmírný.
101Mezi kočovnými Araby, kteří jsou ve vašem okolí, i mezi obyvateli Medíny jsou pokrytci, zatvrzelí v pokrytectví svém. Ty je neznáš, avšak My je dobře známe a potrestáme je dvakrát a pak budou vráceni k trestu nesmírnému.
102Avšak jiní uznali hříchy své a smísili tak skutky dobré s jinými, jež jsou špatné; a možná že jim Bůh odpustí, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.
103Ber ze jmění jejich almužnu, kterou je očišťuješ a ospravedlňuješ! Modli se za ně, neboť modlitba tvá bude pro ně uklidněním a Bůh je slyšící, vševědoucí.
104Což nevědí, že Bůh je ten, jenž přijímá pokání služebníků Svých a přijímá i almužnu? Bůh věru je blahovolný k pokání a slitovný.
105Rci: "Jednejte, a Bůh uvidí činy vaše stejně jako Jeho posel a věřící! A pak budete navráceni k Tomu, jenž zná nepoznatelné i všeobecně známé, a On vám oznámí, co jste vlastně dělali."
106Jiným pak byl dán odklad až do rozhodnutí Božího: buď je potrestá, anebo přijme jejich pokání a Bůh vševědoucí je i moudrý.
107A ti, kdo si zřídili mešitu ze vzdoru a z nevěry a pro rozkol mezi věřícími a jako nástrahu,jsou ti, kdo vedli válku proti Bohu a Jeho poslu již dříve; a oni věru přísahají: "My chtěli jsme jen to nejlepší!" Však Bůh je svědkem, že jsou vskutku lháři.
108Nikdy v ní nekonej modlitbu ! Mešita založená od prvního dne na bohabojnosti je k tomu, aby ses v ní modlil, věru vhodnější, a jsou v ní muži, kteří milují očišťování a také Bůh miluje ty, kdož se očišťují.
109Je ten, jenž založil stavbu svou na bázni Boží a pro Jeho zalíbení, lepší než ten, kdo založil stavbu svou na okraji podemletého břehu a zřítí se s ní do ohně pekelného? Bůh věru nepovede cestou správnou lid nespravedlivý.
110A stavba jejich, kterou si postavili, nepřestane být příčinou pochybností v srdcích jejich, dokud se jejich srdce nerozpadnou na kusy. A Bůh vševědoucí je i moudrý.
111A Bůh věru koupil od věřících jejich osoby i jejich majetky s tím, že jim budou dány zahrady. A oni bojují na cestě Boží - zabíjejí a jsou zabíjeni. A to je slib Jeho pravdivý, daný v Tóře, v Evangeliu, i v Koránu. A kdo věrněji dodržuje slib svůj než Bůh? Radujte se tedy z obchodu svého s Ním uzavřeného a to úspěch je nesmírný.
112Kající se, uctívající, chválící, oslavující, sklánějící se, poklekající, přikazující vhodné a zakazující zavrženíhodné, dodržující ustanovení Boží . . . Oznam věřícím zvěst radostnou!
113Nepřísluší prorokovi ani věřícím, aby prosili za odpuštění pro modloslužebníky, byť i to byli blízcí příbuzní, poté, co bylo jim jasně ukázáno, že stanou se obyvateli ohně.
114A byla prosba Abrahamova za odpuštění pro otce jeho pouze splněním slibu, který mu byl dal. Když však mu bylo objasněno, že otec jeho je nepřítel Boží, zřekl se Abraham odpovědnosti za něj. A byl Abraham věru soucitný i blahovolný.
115A Bůh věru není takový, aby dal zbloudit lidem poté, co uvedl je na správnou cestu, a dříve než jim objasnil to, čeho se mají obávat. A Bůh věru je o každé věci vševědoucí.
116Bohu náleží království na nebesích i na zemi, On život i smrt dává; a nemáte vedle Boha ochránce ani pomocníka žádného.
117A Bůh již věru odpustil prorokovi, vystěhovalcům i pomocníkům,kteří jej následovali v hodině nesnází, poté, co srdce jedné části z nich se málem odklonila;a potom přijal pokání jejich a byl vůči nim shovívavý, slitovný.
118A prominul rovněž těm třem, kteří zůstali vzadu, když se jim země přes svou rozlehlost zdála příliš úzkou a i duše jejich pojala úzkost, takže sami nahlédli, že není jiného útočiště před Bohem než u Něho samého. A potom se k nim blahovolně obrátil, aby se mohli kát, vždyť Bůh přijímá pokání a je slitovný.
119Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a buďte s pravdomluvnými!
120Neslušelo se obyvatelům Medíny ani těm z kočovných Arabů, kteří jsou v jejich okolí, že zůstali za zády posla Božího a že dali přednost lásce k sobě před láskou k Němu. A to proto, že je nepostihla ani žízeň, ani únava, ani hlad na cestě Boží; neučinili jediný krok, který by rozhněval nevěřící, a neutrpěli z rukou nepřítele nic, aniž jim to bylo připsáno jako zbožný skutek - vždyť Bůh nedopustí, aby ztratila se odměna těch, kdož dobré činí.
121A neučiní jediný výdaj, ať malý či velký, a nepřekročí žádné údolí,aniž jim to bylo připsáno k dobru, aby je mohl Bůh odměnit podle toho nejlepšího, co konali.
122Věřící nechť se nevypravují všichni najednou; proč by se z každé skupiny nemohl vypravit jeden oddíl, aby se lidé z něho poučili o náboženství a aby po návratu mohli varovat svůj lid - snad budou se mít na pozoru!
123Vy, kteří věříte! Bojujte proti těm z nevěřících, kteří jsou poblíže! Nechť ve vás naleznou tvrdost a vězte, že Bůh je na straně bohabojných!
124A sotva je seslána nějaká súra, řeknou někteří z nich: "Komu z vás přidala tato súra na víře?" Co se týká těch, kdož uvěřili, jejich víra se posílila a zaradovali se z ní,
125zatímco těm, jichž srdce jsou chorobná,přidala jen špínu k špíně jejich a ti zemřou jako nevěřící.
126Což nevidí, že v každém roce jsou jednou či dvakrát vystaveni pokušení? A přece se potom nekají a nevzpamatují se.
127A sotva je seslána nějaká súra, tu dívají se jeden na druhého a říkají: "Vidí nás někdo?" a pak odcházejí. Nechť Bůh odvrátí srdce jejich, neboť jsou to lidé, kteří nic nepochopí.
128A nyní přišel k vám již posel z vašich řad vzešlý a tíží jej, že špatného se dopouštíte, neboť mu záleží na vašem dobru. A vůči věřícím je shovívavý, slitovný.
129A jestliže se oni odvrátí, rci: "Bůh mi zcela stačí a není božstva kromě Něho a na Něj se spoléhám; On Pánem je trůnu nesmírného!"
Chapter 10 (Sura 10)
1Alif lám rá! Toto jsou znamení Písma moudrého!
2Je snad lidem podivné, že jsme vnukli muži jednomu z nich: "Varuj lidi a oznam zvěst radostnou těm, kdož uvěřili, že u Pána svého budou mít spravedlivé postavení." Nevěřící říkají: ,,Toto je věru kouzelník zjevný!"
3Pánem vaším je věru Bůh, jenž stvořil nebesa a zemi v šesti dnech a potom se na trůnu usadil, aby věci všechny řídil. A není přímluvce, pokud On to předtím nedovolí. Hle, takový je Bůh, Pán váš, pročež Jej vzývejte! Což se nevzpamatujete?
4K Němu se uskuteční návrat váš, a to slib Boží je pravdivý! On zahájil první stvoření a potom je bude opakovat, aby spravedlivě odměnil ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali; pro ty, kdož nevěřícími byli, pak připraven je nápoj vroucí a trest bolestný za to, že nevěřili.
5On je ten, kdo slunce jasnou září učinil a měsíc světlem a postavení jeho určil, abyste počet roků i počítání jejich znali. A Bůh to stvořil jako skutečnost vážnou a On činí znamení srozumitelnými pro lidi vědoucí.
6A zajisté jsou ve střídání noci a dne i ve všem, co Bůh na nebesích a na zemi stvořil, znamení pro lid bohabojný.
7Věru ti, kdož v setkání s Námi nedoufají a v životě pozemském zalíbení nalézají a jen jím se spokojují, a ti, kteří ke znamením Našim jsou lhostejní,
8ti za to, co si vysloužili, útočiště své budou mít v ohni.
9Ty pak, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ty povede Pán jejich ve víře jejich a pod nimi potekou řeky v zahradách blaženosti,
10v nichž voláním jejich bude: "Sláva Tobě, Bože veliký!" a přivítáním pozdrav: "Mír s vámi!" a koncem zvolání jejich: "Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého!"
11Kdyby Bůh uspíšil lidem neštěstí, tak jak oni si přejí uspíšit pro sebe dobro, byla by již lhůta jejich rozhodnuta. My pak ponecháváme ty, kdož v setkání s Námi nedoufají, ve vzpurnosti jejich, v níž slepě se potácejí.
12Když postihne člověka neštěstí, tu volá Nás vleže, vsedě i vestoje, když však od něho neštěstí odejmeme, kráčí dále, jako by Nás nebyl nikdy volal proti neštěstí, jež se ho dotklo. A takto je přestupníkům zkrášlováno vše, co dělají.
13A zahubili jsme již před vámi pokolení předchozí, když lidé nespravedliví byli a při příchodu poslů svých s důkazy jasnými jim neuvěřili. A takto odměňujeme lid hříšníků.
14Potom jsme vás učinili nástupci jejich na zemi po záhubě jejich, abychom zjistili, jak počínat si budete.
15A když jsou jim přednášena znamení Naše jako důkazy, ti, kdož v setkání s Námi nedoufají, říkají: "Přines nám Korán jiný než tento, anebo v něm proveď změny!" Odpověz: "Nepřísluší mi, abych sám o sobě jej měnil, já pouze následuji to, co bylo mi vnuknuto, a bojím se, neuposlechnu-li Pána svého, trestu dne strašného."
16Rci: "Kdyby Bůh chtěl, nebyl bych vám sdělil tento Korán a nebyl by vám dal o něm vědění. Vždyť strávil jsem mezi vámi život svůj celý již předtím. Což rozumnými nebudete?"
17Kdo je nespravedlivější než ten, kdo proti Bohu si lži vymýšlí či znamení Jeho za lživá prohlašuje? Věru že hříšníci se nestanou blaženými.
18Oni uctívají místo Boha něco, co jim nemůže ani škodit, ani prospívat; a říkají: "Toto jsou přímluvci naši u Boha!" Rci: "Chcete poučovat Boha o něčem, co by neznal na nebesích a na zemi? Sláva Mu, oč vznešenější je On než to, co k Němu přidružujete!"
19Lidé původně jen národ jediný tvořili, avšak pak se v názorech rozešli. A kdyby nebylo slova Pána tvého,již dříve vyřčeného, bylo by věru mezi nimi již rozhodnuto vše, v čem se rozcházeli.
20Říkají: "Pročpak mu nebylo sesláno od Pána jeho znamení nějaké?" Odpověz: "Nepoznatelné jedině Bohu přísluší. Čekejte a já také s vámi čekat budu!"
21Když jsme dali lidem okusit milosrdenství Svého poté, co dotklo se jich neštěstí, hle, oni úklady strojí proti znamením Našim. Rci: "Bůh rychlejší je ve lstivosti!" A poslové Naši věru zapisují, co za úklady chystáte.
22A On je ten, jenž cestovat vám dává po souši i po moři, a když jste na lodi . . . A plují s nimi pod větrem příznivým a radují se z něho, když se však přižene na ně vítr bouřlivý a vlny se na ně valí ze všech stran a oni si uvědomí, čím jsou obklopeni, tehdy k Bohu se modlí zasvěcujíce Mu víru svou upřímnou a volají: "Jestliže nás z tohoto zachráníš, budeme věru patřit mezi vděčné!"
23A když je zachrání, hle, znovu páší nepravosti na zemi bezprávně: "Ó lidé, nepravosti vaše se proti vám samým obrátí, vždyť krátké je užívání života pozemského a potom k Nám se uskuteční váš návrat a My vás poučíme o tom, co jste páchali!"
24Život pozemský se věru podobá vodě, kterou jsme seslali z nebe: mísí se s rostlinstvem země, jímž lidé a zvířata se živí. A když země se přioděje ozdobami svými a krásnou se stane, tu domnívají se její obyvatelé, že jsou vládci jejími; však zasáhne je rozkaz Náš v noci či ve dne a učiníme ji jako pole pokosené, tak jako by včera nebyla ani vzkvétala. A takto činíme znamení Svá srozumitelnými pro lid přemýšlivý.
25A Bůh zve lidi do příbytku míru a vede po stezce přímé, koho chce.
26Těm, kdo dobré konali, bude patřit odměna nejkrásnější a ještě jim bude přidáno; jich tváře nepokryje ani chmura, ani ponížení a budou ráje obyvateli a v něm věčné bude jejich přebývání.
27Těm, kdož špatných skutků se dopustili, dostane se odměny podobně zlé a budou pokryti ponížením. Proti Bohu pak nebudou mít ochránce žádného a tváře jejich budou jakoby zahaleny kusem noci temné, a to obyvatelé budou ohně a v něm přebývat budou věčně.
28V den, kdy shromáždíme všechny, řekneme těm, kdož modloslužebníky byli: "Na místa svá, vy i ti, jež jste přidružovali!" A až je rozdělíme od sebe, řeknou ti, které oni k Bohu přidružovali: "Věru jste nás neuctívali
29a Bůh stačí jako svědek mezi námi i vámi, že my dozajista jsme byli nevšímaví k vašemu uctívání!"
30A tam zakusí duše každá za to, co již dříve konala.A nevěřící budou navráceni k Bohu, vládci svému skutečnému, a vzdálí se od nich to, co si vymyslili.
31Rci: "Kdo uštědřuje vám obživu z nebes a země? Kdo vládcem je sluchu a zraku? Kdo dává vzejít živému z mrtvého a mrtvému ze živého a kdo řídí rozkazy všechny?" I odvětí: "Bůh!" Rci jim tedy: "Proč tedy nechcete být bohabojní?"
32Hle, takový je Bůh, Pán váš i pravda! A co zůstane jiného, odejde-li pravda, než bloudění? Kam jste se to jen obrátili?
33A takto se uskutečňuje slovo Pána tvého nad těmi, kdož nestoudní jsou - že totiž neuvěří!
34Rci: "Je mezi těmi, jež k Bohu přidružujete, někdo, kdo zahájil první stvoření a potom je opakuje?" A dodej: "Jedině Bůh zahajuje první stvoření a potom je opakuje! Jak jen můžete tak lhát?"
35Rci: "Je mezi těmi, jež k Bohu přidružujete, někdo, kdo vede k pravdě?" A dodej: "Jedině Bůh vede k pravdě! Zdaž ten, jenž k pravdě vede, je více hoden následování, anebo ten, kdo nevede, byť i byl sám veden? Co je tedy s vámi, že takto usuzujete?"
36Většina z nich jen domněnky následuje a domněnky nic nezmohou proti pravdě! Však Bůh dobře zná, co dělají.
37Tento Korán nemohl být vymyšlen nikým kromě Boha; a byl seslán, aby potvrdil pravdivost dřívějších zjevení a aby objasnil Písmo, o němž pochyby není a jež od Pána lidstva veškerého přichází.
38Anebo jestliže říkají: "On si to vymyslil," odpověz: "Přineste súru podobnou této a zavolejte si na pomoc, koho můžete, kromě Boha, jste-li pravdomluvní!"
39Avšak oni naopak za lživé prohlašují to, co věděním svým obsáhnout nemohou a k čemu se jim ještě výkladu nedostalo. A takto prohlašovali za lež Písma jiná ti, kdož byli před nimi. A pohleď, jaký byl konec nespravedlivých!
40A mezi nimi jsou někteří, kdož v ně věří, zatímco jiní mezi nimi v ně vůbec nevěří. A Pán tvůj nejlépe zná ty, kdož pohoršení šíří.
41A jestliže tě lhářem nazývají, řekni jim: "Já mám své skutky a vy máte své skutky,vy nejste zodpovědní za činy mé a já nejsem zodpovědný za činy vaše."
42A mezi nimi jsou někteří, kdož ti naslouchají; můžeš však způsobit, aby slyšeli hluší, když k tomu ještě nechápou?
43A jsou mezi nimi někteří, kteří se na tebe dívají; můžeš však vést slepé, když nevidí?
44Bůh v ničem neukřivdí lidem, leč lidé věru sami sobě křivdí.
45A v den, kdy Bůh je shromáždí, bude jim připadat, jako by nestrávili v hrobech ani hodinu jednu ze dne, a poznají se vzájemně. A tehdy utrpí ztrátu ti, kdo setkání s Bohem za lež prohlašovali a správnou cestou vedeni nebyli.
46Buď ti ukážeme část z toho, čím jsme jim pohrozili, anebo tě k Sobě povoláme dříve; k Nám pak se uskuteční návrat všech a Bůh bude svědčit o tom, co dělali.
47A národ každý má posla svého; jakmile pak přijde k nim posel jejich, bude mezi nimi spravedlivě rozhodnuto a nebude jim ukřivděno.
48A ptají se: "Kdy splní se hrozba tato, jste-li pravdomluvní?"
49Odpověz: "Není v moci mé způsobit si škodu či užitek, leda bude-li Bůh chtít. Národ každý má svou lhůtu, a když se lhůta jeho naplní, neodloží ani neuspíší ji nikdo ni o hodinu jedinou."
50Rci: "Domníváte se, že až se k vám dostaví trest Jeho v noci či za dne, že hříšníci si budou přát jeho uspíšení?
51Uvěříte v něj až tehdy, kdy na vás dopadne? Nyní v něj věřte, když jste si přáli jeho uspíšení!"
52A bude řečeno těm, kdož nespravedliví byli: "Okuste trestu věčného! Což odměňováni jste za něco jiného než za to, co sami jste si vysloužili?"
53A vyptávají se tě, zda je to pravda. Odpověz: "Ano, při Pánu mém, je to věru pravda a nejste schopni tomu zabránit."
54A kdyby každá duše nespravedlivá měla vše, co je na zemi, chtěla by se tím vykoupit.A budou tajit lítost, až spatří trest; avšak bude mezi nimi spravedlivě rozsouzeno a nebude jim ukřivděno.
55Což Bohu nepatří vše, co na nebesích je a na zemi? Což není slib Boží pravdivý? A přece většina z nich to neví.
56On život i smrt dává a k Němu budete navráceni.
57Ó lidé, nyní vám přišlo od Pána vašeho varování a uzdravení toho, co v hrudích je skryto, i správné vedení a milosrdenství pro věřící.
58Rci: "Nechť radují se z dobrodiní a milosrdenství Božího a z toho všeho a to lepší je než to, co shromažďují."
59Zeptej se: "Co soudíte? Z toho, co Bůh seslal jako obživu, jste si učinili věci dovolené a zakázané." Rci: "Dovolil vám to Bůh; anebo jste si sami vymyslili lež proti Bohu?"
60A co si budou myslit v den zmrtvýchvstání ti, kdož proti Bohu lži si vymýšleli? Bůh zajisté je pln laskavosti vůči lidem, ale většina z nich jsou nevděčníci.
61A ať v jakémkoliv budeš postavení a ať cokoliv budeš z Koránu čísti a ať cokoliv budete z činů dělat, My svědky vašimi budeme, když to budete podnikat a neunikne Pánu tvému ani váha zrnka prachu na zemi a na nebi, ba ani nic menšího či většího - aniž by to bylo zapsáno v Písmu zjevném.
62Nikoliv, přátelé Boží věru nemusí mít strach žádný, a nebudou zarmouceni
63ti, kdož uvěřili a byli bohabojní.
64Pro takové platí zvěst radostná v životě pozemském i budoucím. A nezmění se slovo Boží a to štěstí bude nesmírné.
65Nechť tě nermoutí řeči nevěřících, vždyť moc veškerá Bohu náleží a On slyšící je i vševědoucí.
66Což Bohu nepatří vše, co na nebesích je i na zemi? Co tedy vlastně následují ti, kdož místo Boha "přidružené" vzývají? Domněnky své jen následují a pouze předpokládají.
67On je ten, kdo pro vás noc stvořil, abyste v ní odpočívali, a den, abyste v něm zřetelně viděli. A věru jsou v tom znamení pro lid slyšící.
68Říkají: "Bůh si vzal děti." Sláva Mu, jenž soběstačný je a Jemuž náleží vše, co na nebesích a na zemi je. Máte snad oprávnění k tomuto tvrzení, či chcete říkat o Bohu něco, o čem nemáte ponětí ?
69Rci: "Ti, kdož si o Bohu lži vymýšlejí, nebudou mezi blaženými.
70Krátké bude jejich života pozemského užívání; k Nám pak se jejich návrat uskuteční a nakonec jim dáme okusit trestu strašného za to, že byli nevěřící.
71Přednes jim zvěst o Noemovi, když řekl lidu svému: "Lide můj, jestliže je vám nepříjemný můj pobyt mezi vámi a mé připomínky znamení Božích, pak já spoléhám na Boha. Sjednoťte své úmysly i společníky své a kéž vám potom úmysly vaše nezpůsobí starosti! Pak rozhodněte o mně a nenechte mne čekat!
72Obrátíte-li se zády . . . nežádal jsem od vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne toliko Bohu náleží a bylo mi přikázáno, abych byl jedním z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdávají."
73Oni však jej za lháře prohlásili a zachránili jsme jej i ty, kdož s ním na lodi byli, a učinili jsme je nástupci na zemi. A utopili jsme ty, kdož znamení Naše za lež prohlašovali a pohleď, jaký byl konec těch, jež marně jsme varovali!
74Po něm jsme vyslali posly jiné k národům jejich a přišli k nim s důkazy jasnými, avšak lidé nebyli schopni uvěřit v to, co předtím za lež prohlásili.A takto My zapečeťujeme srdce přestupníků!
75Po nich pak jsme vyslali Mojžíše a Áróna s Našimi znameními k Faraónovi a velmožům jeho, avšak ti pýchou se naduli a lidem hříšným byli.
76A když k nim přišla pravda od Nás vycházející, zvolali: "Toto je věru jen kouzelnictví zjevné!"
77Tu otázal se Mojžíš: "Jak můžete říkat toto o pravdě, jež k vám přišla? To že je kouzelnictví? Vždyť kouzelníci věru nebudou patřit mezi blažené!"
78Odpověděli: "Přišels k nám, abys nás odvrátil od toho, co u otců svých jsme nalezli, a aby vám oběma pak připadla moc nejvyšší v zemi? My nejsme z těch, kdo by vám uvěřili."
79Rozkázal pak Faraón: "Přiveďte mi všechny kouzelníky učené!"
80A když se kouzelníci dostavili, pravil jim Mojžíš: "Hoďte to, co hodit chcete!"
81A když hodili, zvolal Mojžíš: "To, co jste předvedli, je kouzelnictví pouhé, jež Bůh nicotným učiní, vždyť Bůh nedopřeje úspěchu dílu těch, kdož pohoršení šíří,
82ale Bůh uskutečňuje pravdu slovem Svým, i když se to hříšníkům nelíbí!"
83A neuvěřil Mojžíšovi nikdo kromě potomstva z vlastního lidu jeho z obavy, že Faraón a velmoži jeho je zkoušce podrobí, neboť Faraón vskutku mocný byl v této zemi a patřil k přestupníkům.
84I pravil Mojžíš: "Lide můj, věříte-li v Boha, spolehněte se na Něho, jestliže jste se již odevzdali do vůle Jeho."
85Odpověděli: "Spoléháme se na Boha; Pane náš, nevydávej nás zkouškám národa tyranského,
86ale zachraň nás z milosrdenství Svého před národem nevěřícím!"
87A vnukli jsme Mojžíšovi a bratru jeho: "Založte pro lid svůj v Egyptě příbytky a učiňte domy své qiblou a dodržujte modlitbu; a oznam věřícím zvěst radostnou!"
88Pravil Mojžíš: "Pane náš, Tys dal Faraónovi a velmožům jeho lesk a bohatství v životě pozemském, aby, Pane náš, sváděli z cesty Tvé. Pane náš, znič bohatství jejich a zatvrď srdce jejich a nechť neuvěří, pokud nespatří trest bolestný!"
89I odpověděl Bůh: "Vyslyšena je prosba vaše; kráčejte oba stezkou přímou a nenásledujte cestu těch, kdož nic nevědí!"
90A převedli jsme dítka Izraele přes moře, zatímco Faraón a vojska jeho je pronásledovali nespravedlivě a nenávistně.A nakonec, když postihlo jej utopení, zvolal Faraón: "Uvěřil jsem, že není božstva kromě toho, v nějž věří dítka Izraele,a já jsem jedním z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdali!"
91Avšak Bůh pravil: "Teprve nyní?! Ale předtím jsi byl vzpurný a patřils mezi ty, kdož pohoršení šíří.
92Však dnes tě zachráníme v těle tvém, abys byl znamením pro ty, kdož po tobě přijdou, vždyť věru většina z lidí je lhostejná ke znamením Našim.
93A usadili jsme dítka Izraele na místě spolehlivém a uštědřili jsme jim obživu výtečnou. A upadli do rozporů teprve tehdy, když dostalo se jim vědění. Avšak Pán tvůj vskutku mezi nimi rozsoudí v den zmrtvýchvstání to, o čem ve sporu byli.
94Jsi-li na pochybách o tom, co jsme ti seslali, dotaž se těch, kdož Písmo před tebou seslané přednášejí. A věru ti přišla nyní od Pána tvého pravda - nebuď tedy jedním z těch, kdož pochybují.
95A nebuď též jedním z těch, kdož znamení Boží za lživá prohlásili, abys nebyl z těch, kdož ztrátu utrpěli.
96Ti, proti nimž se vyplnilo slovo Pána tvého, neuvěří,
97i kdyby se jim dostalo všech možných znamení, dokud trest bolestný nespatří.
98Bylo kdy město nějaké, které uvěřilo a jemuž pomohla víra jeho kromě lidu Jonášova? A když uvěřili, odvrátili jsme od nich v životě pozemském trest zahanbující a nechali jsme jim užívati ho po dobu určitou.
99Kdyby byl Pán tvůj chtěl, věru by byli všichni, kdož na zemi jsou, vesměs uvěřili. Chceš snad donutit lidi, aby se stali věřícími,
100když není duši žádné dáno, aby uvěřila jinak než z dovolení Boha, a když On uvaluje hněv Svůj na ty, kteří rozum nemají?
101Rci: "Pohleďte na vše, co na nebesích a na zemi je!" Však co pomohou znamení či varováni lidem, kteří vůbec nevěří?
102Co jiného mohou očekávat, než dny podobné dnům těch, kdož před nimi již zanikli? Rci: "Čekejte tedy a já také spolu s vámi budu čekat!"
103My potom posly Své a ty, kdož uvěřili, zachráníme a je Naší povinností věřící zachraňovat.
104Rci: "Lidé, jste-li na pochybách stran náboženství mého, tedy vězte, že já neuctívám ty, které vy uctíváte místo Boha, nýbrž uctívám Boha, jenž k Sobě vás povolá; a bylo mi poručeno, abych byl jedním z věřících,
105a bylo mi řečeno: "Obrať tvář svou k náboženství pravému jako haníf a nebuď modloslužebníkem
106a nevzývej místo Boha to, co ani užitek, ani škodu způsobit nemůže! Jestliže tak učiníš, budeš patřit mezi nespravedlivé."
107A když se tě Bůh dotkne zlým, nikdo kromě Něho tě toho nezbaví. A když bude pro tebe chtít dobré, nic nemůže odvrátit od tebe milost Jeho, neboť On prokazuje ji těm, komu chce ze služebníků Svých. A On odpouštějící je i slitovný.
108Rci: "Lidé, nyní k vám přišla věru pravda od Pána vašeho. Kdokoliv po správné cestě kráčí, ten činí tak k prospěchu vlastnímu, zatímco ten, kdo bloudí, ke škodě své tak činí. A já zajisté nejsem nad vámi dozorcem."
109Následuj tedy to, co ti bylo vnuknuto, a trpělivě vyčkávej, až Bůh bude soudit a Bůh věru nejlepším je soudcem.
Chapter 11 (Sura 11)
1Alif lám rá! Toto je Písmo, jehož verše byly potvrzeny a potom srozumitelnými učiněny od Moudrého, Vševědoucího,
2abyste neuctívali kromě Boha nikoho jiného a já věru jsem od Něho pro vás varovatelem i hlasatelem zvěsti radostné
3a abyste prosili Pána svého za odpuštění a potom pokání činili; on poskytne vám pak příjemné užívání světa tohoto až do lhůty stanovené a uštědří přízeň Svou každému, kdo zaslouží si ji.Jestliže však se odvrátíte, obávám se pro vás trestu dne těžkého.
4K Bohu se uskuteční návrat váš a On všech věcí mocen je.
5Což lidé věru nesvinují hrudi své do záhybů, aby před Ním se ukryli? A byť i se přikrývali oděvy svými, On přesto dobře zná, co tají i co najevo dávají, a On též dobře ví, co skryto je v hrudích.
6A není na světě zvířete jediného, jehož obživa by od Boha nezávisela; a On zná spočinutí jeho i složení jeho a to vše je v Knize zjevné zapsáno.
7A On je ten, jenž nebesa a zemi v šesti dnech stvořil, zatímco trůn Jeho se nad vodou vznášel,aby vyzkoušel, kdo z vás lepší bude ve skutcích. A když řekneš: "Po smrti budete vskutku vzkříšeni!", tu odpovídají ti, kdož nevěří: "To kouzelnictví zjevné je toliko!"
8A jestliže jim odložíme trest až ke lhůtě stanovené, jistě řeknou: "Co jej zadrželo?" Však v den, kdy k nim přijde, nebude nikoho, kdo by jej od nich zadržel, a obklopí je to, čemu se posmívali.
9Když dáváme člověku okusit milosrdenství od Nás přicházejícího a potom mu je odebereme, tu věru zoufalý je a nevděčný.
10A když mu dáme okusit přízně poté, co dotklo se jej neštěstí, volá: "Zlé ode mne odešlo!" a pln radosti je a vychloubání,
11kromě těch, kdož trpěliví byli a zbožné skutky konali, a těm dostane se odpuštění a velké odměny.
12Možná žes vynechal část toho, co vnuknuto ti bylo, a hruď tvá je stísněna, neboť nevěřící říkají: "Pročpak mu nebyl seslán poklad nějaký či proč s ním nepřišel anděl!" Ty varovatelem jsi pouze, však Bůh ručitelem je všech věcí.
13Nebo říkají: "On si to vymyslil!" Odpověz: Přineste tedy deset súr podobných tomuto, vámi vymyšlených, a pozvěte si na pomoc, koho jen můžete, kromě Boha, jste-li pravdomluvní!"
14Jestliže vaší výzvě nevyhoví, vězte, že seslán byl s vědomím Božím a že není božstva kromě Něho. Jste tedy do vůle Boží odevzdáni?
15Ty, kdož touží po životě pozemském a jeho ozdobách, ty plně odměníme za skutky jejich v něm a nebudou v tom ošizeni.
16To jsou ti, pro něž v životě budoucím je pouze oheň připraven; marné bude to, co zde vykonali, a nicotné bude to, co zde dělali.
17Zdaž ten, jenž se opírá o jasný důkaz od Pána svého, zatímco svědek od Něho vyslaný jej sděluje, a před ním bylo Písmo Mojžíšovo jako vedení a milosrdenství . . . ti věří v něj! Však kdokoliv ze spojenců v něj nevěří, ten s ohněm bude mít schůzku. Nebuď tedy o něm na pochybách, neboť to pravda je od Pána tvého, však většina lidí nevěří.
18Kdo je nespravedlivější než ten, kdo lži si proti Bohu vymýšlí? Takoví budou před Pána svého předvedeni a svědkové promluví: "Toto jsou ti, kdož o Pánu svém lži pronášeli!" Zdaž prokletí Boží nepadne na nespravedlivé,
19kteří z cesty Boží svádějí a pokřivit si ji přejí a v život budoucí nevěří?
20Tito nemohou nikterak uniknout zásahu Božímu na zemi a nenaleznou kromě Boha ochránce žádného. A trest pak bude jim zdvojnásoben, vždyť slyšet ani vidět schopni nebyli.
21A to jsou ti, kteří sami sobě ztrátu způsobili, a opustilo je to, co si vymyslili,
22a není pochyby, že v životě budoucím ještě větší ztrátu utrpí.
23Však ti, kdož uvěřili, zbožné skutky konali a pokorní před Pánem svým byli, ti věru se stanou ráje obyvateli a budou v něm nesmrtelní.
24A příměr těchto dvou skupin je jako příměr slepého a hluchého s vidoucím a slyšícím; zdaž mohou být si rovni v tomto příměru? Což se tedy nevzpamatujete?
25I vyslali jsme Noema k lidu jeho, aby pravil jim: "Lide můj, já jsem pro vás varovatelem zjevným,
26abyste neuctívali kromě Boha nikoho! Já věru obávám se pro vás trestu dne, jenž bude bolestný."
27A řekli velmoži, ti z lidu jeho, kdož nevěřili: "Nevidíme v tobě nic jiného než smrtelníka nám podobného. A vidíme, že tě z nás následují bez rozmyšlení jen ti nejnižší, a nevidíme, že nějakou přednost nad námi měli byste, ba spíše soudíme, že vy jen lháři jste!"
28Noe odvětil: "Lide můj, což nechápete? Řídím-li se jasným důkazem od Pána svého, jenž uštědřil mi milosrdenství Své, vůči němuž vy slepí jste, mám snad zapotřebí vám je vnucovat, když k němu odpor cítíte?
29Lide můj, nežádám od vás za to jmění žádné, odměna má je toliko u Boha.Neodeženu nikdy ty, kdož uvěřili - ti věru setkají se s Pánem svým, však vy jste, jak vidím, lidem nevědomým.
30Lide můj, kdo pomůže mi proti Bohu, jestliže je odeženu? Což se nevzpamatujete?
31Nepravím vám: ,Mám u sebe pokladnice Boží? ani: ,Znám věci nepoznatelné?, a neříkám vám ani, že anděl jsem. A nepravím o těch, které oči vaše přezírají, že Bůh jim nic dobrého nepopřeje. Však Bůh zná nejlépe, co v duších jejich je skryto; a věru bych byl, kdybych to říkal, jedním z nespravedlivých."
32Odpověděli: "Noe, již dost ses hádal s námi, a ještě spor s námi rozmnožuješ. Přines nám tedy to, co nám slibuješ, jsi-li z pravdomluvných!"
33Pravil: "Bůh sám vám to přinese, bude-li si to přát, a zabránit tomu nebudete schopni.
34A neprospěje vám dobrá rada má, budu-li chtít vám poradit, jestliže si Bůh bude přát uvrhnout vás v blud; On Pánem je vaším a k Němu budete navráceni."
35Řeknou-li: "On sám si to vymyslil", tedy odpověz: "Jestliže jsem si to vymyslil, hřích můj na mou hlavu padne, avšak já odpovědnost nemám za to, v čem vy hřešíte!"
36I bylo vnuknuto Noemu: "Z lidu tvého již neuvěří nikdo kromě těch, kdo již uvěřili. Nermuť se tedy nad tím, co dělají!
37Postav loď před zrakem Naším a podle vnuknutí Našeho a nepřimlouvej se u Mne za ty, kdož nespravedliví byli - ti budou utopeni."
38A stavěl loď, a kdykoliv okolo šli velmoži z lidu jeho, smáli se mu. I říkal: "Jen se mi smějte, však i my se vám budeme jednou smát tak, jako vy jste se smáli mně,
39a tehdy se dozvíte, koho postihne trest zahanbující a na koho dopadne trest trvalý!"
40Když pak přišel rozkaz Náš a vzkypěla pec, pravili jsme Noemovi: "Nalož na ni od každého druhu pár, rodinu svou kromě toho, proti němuž již dříve bylo slovo vyřčeno a ty, kteří uvěřili!" A uvěřili s ním jen nemnozí.
41Pravil Noe: "Vstupte do ni! Nechť ve jménu Boha se plavba její i zakotvení uskuteční! Vždyť Pán můj je věru odpouštějící i slitovný!"
42A plula s nimi po vlnách jako hory vysokých a Noe syna svého zavolal, jenž na místě vzdáleném stál: "Synáčku, nastup spolu s námi a nezůstávej s nevěřícími!"
43I odpověděl: "Uchýlím se na horu, jež před vodou mne zachrání." I zvolal Noe: "Nezachrání se dnes nikdo před rozkazem Božím kromě toho, nad nimž se slitoval." A rozdělily je vlny a syn jeho byl mezi utopenými.
44A bylo řečeno: "Země, pohlť vodu svou! Nebe, zadrž déšť!" I opadla voda, rozkaz byl splněn a loď uvízla na hoře al-Džúdí. Pak bylo řečeno: "Pryč s lidem nespravedlivým!"
45A zvolal Noe k Pánu svému a řekl: "Pane, syn můj zajisté patřil k rodině mé a slib Tvůj je věru pravdivý a Tys ze soudců nejspravedlnější."
46Pravil Bůh: "Noe, on ani k rodině tvé nepatřil, vždyť konání jeho bylo nesprávné. A nežádej ode Mne to, o čem vědění nemáš, a napomínám tě, abys nebyl jedním z pošetilých!"
47Noe odpověděl: "Pane můj, utíkám se k Tobě, abych se již více netázal na to, o čem vědění nemám. A jestliže mi neodpustíš a neslituješ se nade mnou, budu věru patřit mezi ty, kdož ztrátu utrpěli."
48A bylo řečeno: "Noe, vystup z lodi, provázen pozdravem od Nás, a požehnání budiž s tebou i s národy, jež jsou s tebou; a jsou národy, jimž uštědříme užívání života pozemského a jichž se potom dotkne od Nás trest bolestný."
49A toto je jedna ze zvěstí skrytých, které ti dáváme jako zjevení a které ani ty, ani lid tvůj jste před tím neznali. Buď tedy trpělivý, vždyť bohabojným patří konec šťastný!
50A poslali jsme k ´Ádovcům bratra jejich Húda, jenž pravil jim: "Lide můj, uctívejte Boha a nemějte božstvo jiné kromě Něho - vždyť vy si jen vymýšlíte.
51Lide můj, nežádám na vás odměnu žádnou, odměna má je jedině u toho, jenž mě stvořil. Což to nechápete?
52Lide můj, proste Pána svého o odpuštění a potom pokání čiňte! On sešle vám z nebe déšť proudem hojným a přidá sílu k vaší síle. Neobracejte se tedy zády způsobem hříšným!"
53Odpověděli: "Húde, nepřinesl jsi nám žádný důkaz jasný a my neopustíme božstva svá jen na slovo tvé a my ti nevěříme.
54My pouze říkáme, že některé z božstev našich tě navštívilo zlým!" Pravil: "Odvolávám se k Bohu co svědku a též vy buďtež svědky, že odpovědnost nemám za to, co k Bohu přidružujete
55vedle Něho. Chystejte si vespolek proti mně své úklady a čekat mne nenechte!
56Já na Boha spoléhám, Pána svého i vašeho; a není zvířete jediného, aby je nedržel za kštici jeho. A Pán můj věru po stezce přímé kráčí.
57Jestliže se odvrátíte zády, nevadí, já předal jsem vám již to, s čím poslán jsem byl k vám. Pán můj vás může jiným lidem nahradit, však vy Jemu nikterak nemůžete uškodit; Pán můj je věru strážcem všech věcí."
58A když přišel rozkaz Náš, zachránili jsme Húda a ty, kdož spolu s ním uvěřili, z milosrdenství od Nás přicházejícího a zachránili jsme je od trestu přísného.
59Tito ´Ádovci popírali znamení Pána svého, vzpírali se poslu Jeho a následovali rozkazu každého tyrana zarputilého.
60A na tomto světě i v den zmrtvýchvstání doprovázet je bude prokletí. Ó ano, ´Ádovci věru v Pána svého neuvěřili! Ó ano, pryč tedy s ´Ádovci, lidem Húdovým!
61A k Thamúdovcům jsme vyslali bratra jejich Sáliha, jenž pravil jim: "Lide můj, uctívejte Boha a nemějte božstvo jiné kromě Něho; On dal vám vzejít ze země a usídlil vás na ní. O odpuštění Jej proste a pokání čiňte, neb Pán můj blízký je a popřeje sluchu prosícím."
62I řekli: "Sálihu, byls jedním z nás, v něhož jsme dříve naděje své vkládali; chceš nám nyní zakazovat uctívání toho, co již otcové naši uctívali? A máme značné pochybnosti stran toho, k čemu nás vyzýváš."
63Odpověděl: "Lide můj, co si myslíte? Mám-li jasný důkaz od Pána svého a dostalo-li se mi od Něho milosrdenství,kdo mi tedy proti Němu pomůže, jestliže Jej neuposlechnu? Tím rozmnožili byste jen mou ztrátu!
64Lide můj, hle, toto je velbloudice Boží, jež pro vás je znamením. Nechte ji pást na zemi Boží a nečiňte jí nic zlého, aby se vám nedostalo trestu blízkého!"
65Avšak oni ji podřízli a Sálih zvolal: "Užívejte si života v příbytcích svých ještě tři dny a toto není slib vylhaný."
66A když přišel rozkaz Náš, zachránili jsme Sáliha a ty, kdož spolu s nim uvěřili, z milosrdenství od Nás přicházejícího před hanbou dne onoho. A Pán tvůj věru silný je i mocný.
67A postihlo ty, kdož nespravedliví byli, vzkřiknutí jediné a jitro nalezlo je v domech jejich tvářemi k zemi ležící,
68jako by v nich nikdy nebyli žili. Ó ano, Thamúdovci věru v Pána svého nevěřili! Ó ano, pryč tedy s Thamúdovci!
69A již kdysi přišli vyslanci Naši se zvěstí radostnou k Abrahamovi a řekli: "Mír s tebou!" a on odvětil: "Mír s vámi!" a přinesl tele pečené bez meškání.
70Když pak spatřil, že ruce jejich se po něm nevztahují, nelíbilo se mu to a pocítil strach před nimi.I řekli: "Neboj se, my k lidu Lotovu jsme vysláni."
71A žena jeho, jež vedle stála, se smála, zatímco on seděl; a oznámili jsme jí o Izákovi a po Izákovi o Jakubovi zvěst radostnou.
72I zvolala: "Běda mi,jak porodit mám, když již stařena jsem a tento manžel můj stařec? To věru by bylo věcí podivuhodnou!"
73Řekli: "Jsi snad udivena rozhodnutím Božím? Nechť na vás spočine milosrdenství Boží i požehnání Jeho, lidé domu tohoto a On chvályhodný je i slávyplný!"
74Když pak strach opustil Abrahama a on pochopil zvěst radostnou, jal se s Námi přít o lid Lotův,
75neboť Abraham byl věru člověk soucitný, laskavý a kajícný.
76I řekli vyslanci: "Abrahame, přestaň s tím, vždyť rozkaz Pána tvého byl již vydán a dolehne na ně trest neodvratný."
77A když přišli vyslanci Naši k Lotovi, udělalo se mu nevolno a pojala jej úzkost o ně, že nebude je moci chránit, a pravil: "Tohle určitě bude den obtížný!"
78A seběhl se u něho v chvatu lid jeho a oni již dříve činy hnusné páchali a řekl jim Lot: "Lide můj, zde máte dcery mé, ony jsou pro vás čistší. Bojte se Boha a nezahanbujte mne v hostech mých. Což není mezi vámi jediný muž spravedlivý?"
79Zvolali: "Ty přece víš, že na dcery tvé si žádné nároky neděláme, a ty dobře víš, čeho si žádáme!"
80Odpověděl: "Kéž bych měl dosti síly proti vám, či kéž bych se mohl utéci k opoře mocné!"
81Pravili vyslanci: "Lote, jsme vyslanci Pána tvého a tihle se k tobě nedostanou. Vydej se na cestu s rodinou svou po uplynutí části noci a nikdo z vás nechť se neobrací - jen žena tvá tak učiní, ji postihne to, co i ostatní postihne. A čas pro ně stanovený za jitra nastane, což není již jitro blízko?"
82A když přišel rozkaz Náš, obrátili jsme město jejich naruby a dali jsme na ně pršet kamení z hlíny upěchované,
83u Pána tvého označené - a není to vzdáleno od nespravedlivých.
84A k Madjanovcům jsme vyslali bratra jejich Šu´ajba a on pravil jim: "Lide můj, uctívejte Boha a nemějte božstvo vedle Něho. A nedávejte špatné míry a váhy! Já vidím, že v blahobytu si žijete, však obávám se pro vás trestu dne, jenž vše obklopí.
85Lide můj, měřte a važte naprosto spravedlivě a nepoškozujte v ničem lidi a nepůsobte na zemi zlo šíříce pohoršení!
86Dobrota Boží je pro vás lepší, jste-li věřící, a já nejsem věru nad vámi strážcem žádným."
87Odpověděli: "Šu´ajbe, nařizuje ti snad modlitba tvá, abychom opustili to, co otcové naši uctívali, anebo abychom přestali nakládat s majetkem svým, jak chceme? Tys přece jinak člověk mírný a rozvážný!"
88I pravil Šu´ajb: "Lide můj, což nevidíte, že mám jasný důkaz od Pána svého a že mi uštědřil od Sebe obživu překrásnou? Já nechci se s vámi příti o to, co vám zakazuji, já pouze chci, abyste se polepšili, pokud jsem toho schopen, a úspěch můj jen od Boha závisí, na Něj se spoléhám a k Němu se kajícně obracím.
89Lide můj, nechť odpor váš vůči mně na vás neuvalí hřích, abyste nebyli postiženi tím, co již postihlo lid Noemův či lid Lotův nebo lid Sálihův - a lid Lotův není od vás příliš vzdálen!
90Pána svého o odpuštění proste a pokání před Ním čiňte ? vždyť Pán můj slitovný je i láskyplný!"
91Odpověděli: "Šu´ajbe, chápeme jen málo z toho,co říkáš, avšak vidíme věru, žes slabý mezi námi, a nebýt rodu tvého, věru bychom tě ukamenovali, neboť nejsi vůči nám příliš mocný."
92Pravil Šu´ajb: "Lide můj, zdaž rod můj je pro vás mocnější než Bůh, takže jste Jej nechali za sebou nestarajíce se o něj? Pán můj však věru objímá ve vědění Svém vše, co děláte.
93Lide můj, jednejte podle stanoviska svého, já také tak budu jednat a potom poznáte, koho postihne trest zahanbující a kdo vlastně lhářem byl. Dávejte pozor, já také budu dávat pozor s vámi!"
94A když přišel rozkaz Náš, zachránili jsme Šu´ajba a ty, kdož spolu s ním uvěřili, z milosrdenství od Nás přicházejícího. A postihlo ty, kdož nespravedliví byli, vzkřiknutí jediné a jitro nalezlo je v domech jejich ležící tvářemi k zemi,
95jako by v nich nikdy nebyli žili. Ó ano, pryč s Madjanovci, tak jako bylo řečeno: pryč s Thamúdovci!
96A poslali jsme Mojžíše se znameními Našimi a zjevnou pravomocí
97k Faraónovi a velmožům jeho; ti však následovali rozkazu Faraónova, ačkoliv rozkaz ten k správnému nemohl vésti.
98A půjde Faraón v čele lidu svého v den zmrtvýchvstání a dovede je k místu, kde napojí je ohněm - a jak hnusné je napajedlo, z něhož píti budou!
99A byli prokletím pronásledováni na tomto světě a budou tak i v den zmrtvýchvstání - jak hnusný je dar, jenž bude jim darován!
100A toto je část zvěstí o městech, které ti vyprávíme: některá z nich ještě stojí, jiná však byla smetena.
101My neukřivdili jsme obyvatelům jejich, nýbrž oni sami sobě ukřivdili, a nebyla jim k ničemu božstva jejich, jež vedle Boha vzývali, když naplnil se rozkaz Pána tvého, ba naopak, pouze zkázu jejich rozmnožila.
102Takový je zásah Pána tvého, když města zasahuje, jež nespravedlivá jsou. A zásah Jeho věru bolestný je a prudký!
103A zajisté je v tom znamení pro toho, kdo bojí se trestu dne posledního; a to bude den, v němž lidé budou shromážděni, a bude to den, v němž všichni budou přítomni,
104Námi pouze do lhůty stanovené odložený.
105A v den, až se dostaví, nepromluví duše žádná bez Jeho svolení a budou mezi nimi nešťastní i blažení.
106Pokud se týká nešťastníků, ti do ohně přijdou a v něm bude pro ně jen sténání a úpěni
107a zůstanou tam navěky, dokud nebesa a země budou trvat a dokud Pán tvůj nebude chtít jinak; a Pán tvůj je věru vykonavatelem toho, co si přeje.
108Pokud se týká blažených, ti do zahrad se dostanou a nesmrtelní tam zůstanou, dokud nebesa a země budou trvat a dokud Pán tvůj nebude chtít jinak a to dar bude nezkrácený.
109A nepochybuj nikterak ohledně toho, co lidé tito uctívají: vždyť uctívají jen to, co před nimi již otcové jejich uctívali. A My dáme jim podíl jejich přesně, bez zkrácení.
110A zajisté jsme již kdysi dali Mojžíšovi Písmo a vznikly o něm spory; a kdyby nebylo slova, jež předtím již přišlo od Pána tvého, bylo by mezi nimi již rozhodnuto. A oni stále o něm vážně pochybují.
111Pán tvůj pak zajisté přesně každému za skutky jeho odplatí a On dobře je zpraven o tom, co dělají.
112Jdi přímo tak, jak přikázáno ti bylo, a taktéž nechť činí ti, kdož s tebou k Bohu se obrátili! A nebuďte vzpurní, vždyť On jasně zří vše, co konáte.
113Neopírejte se o ty, kdož nespravedliví jsou, aby vás nepohladil oheň pekelný. A nemáte kromě Boha ochránců žádných a jinou pomoc nedostanete.
114Konej modlitbu na obou koncích dne i v nočních hodinách, blízkých k ránu a večeru! A dobré skutky věru rozptylují špatné - a toto je připomenutí pro ty, kdož Boha vzpomínají.
115Buď neochvějný, neboť Bůh nedopustí, aby ztratila se odměna těch, kdož dobré konají.
116Proč bylo mezi pokoleními předešlými tak málo těch, kdož byli poctiví a bránili šíření pohoršení na zemi? A ty jsme zachránili. Zatímco nespravedliví následovali to, čeho se jim dostalo z přepychu, a stali se hříšníky.
117Pán tvůj pak není takový, aby zničil města ona nespravedlivě, zatímco obyvatelé jejich skutky zbožné konali.
118Kdyby Pán tvůj chtěl, byl by věru učinil lidstvo národem jediným,avšak oni stále jsou ve sporech
119kromě těch, nad nimiž se Pán tvůj slitoval; a kvůli tomu je stvořil. Nechť tedy splní se slovo Pána tvého: "Já věru peklo džiny i lidmi společně naplním!"
120A vyprávíme ti toto vše ze zvěstí o poslech, abychom tím povzbudili srdce tvé a aby s tím k tobě přišla pravda i varování a připomenutí věřícím.
121Rci těm, kdož nevěří: "Jednejte podle stanoviska svého, my také podle svého budeme jednat!
122Vyčkávejte a my také budeme vyčkávat!"
123A Bohu náleží nepoznatelné na nebesích i na zemi a k Němu se vrací rozkazy všechny. Uctívej Jej tedy a na Něj spoléhej - a není Pánu tvému lhostejné to, co děláte!
Chapter 12 (Sura 12)
1Alif lám rá! Toto jsou Písma zjevného znamení,
2seslali jsme je jako Korán arabský - snad budete rozumní!
3Tím, že ti zjevujeme tento Korán, vyprávíme ti příběh nejkrásnější, zatímco dříve byls věru jedním z těch, kdož o tom neměli tušení.
4Hle, pravil Josef otci svému: "Otče můj, spatřil jsem ve snu jedenáct hvězd, slunce i měsíc a zřel jsem, jak přede mnou se klaní."
5I odpověděl otec jeho: "Synáčku můj, nevyprávěj bratřím svým sen svůj, jinak proti tobě úklady nastrojí,vždyť satan je člověka nepřítel zjevný.
6A takto si tě Pán tvůj vyvolí a záhady tě vykládat naučí a tak přízeň svou vůči tobě i rodu Jakubovu završí, stejně jako již dříve ji dovršil vůči tvým dvěma předkům, Abrahamovi a Izákovi. Pán tvůj věru vševědoucí je i moudrý."
7A stali se Josef a bratři jeho znameními pro ty, kdož se táží.
8Hle, řekli bratři jeho: "Josef a bratr jeho jsou věru otci našemu milejší než my, ačkoliv jedno příbuzenstvo jsme - a otec náš je věru v bludu zjevném.
9Zabme tedy Josefa nebo jej vzdalme ze země a tvář otcova se rozzáří jen pro nás a my potom se lidmi bezúhonnými staneme."
10Pravil jeden z nich: "Nezabíjejme Josefa, nýbrž vhoďme jej do hlubin studny a nějací cestující jej pak vysvobodí, učiníme-li tak."
11A řekli: "Otče náš, proč nám nedůvěřuješ ohledně Josefa, vždyť my věru jsme jeho rádci upřímnými.
12Pošli jej zítra s námi, ať povyrazí se a pohraje si a my budeme na něj dobrý pozor dávat!"
13Odpověděl: "Rmoutí mě, že jej odvádíte, a mám strach, že by jej vlk mohl sežrat, zatímco vy se nebudete o něj starat."
14Řekli: "Kdyby jej měl sežrat vlk, když je nás takový houf, bylo by to s námi velmi špatné!"
15A když s ním odešli a domlouvali se, že vhodí jej do hlubin studně, vnukli jsme mu: "Ty zpravíš je o tomto činu jejich ve chvíli, kdy nebudou tušit, oč jde."
16A vrátili se navečer s pláčem k otci svému
17a řekli: "Otče náš, odešli jsme, abychom závodili v běhu a nechali jsme Josefa u věcí našich a sežral jej vlk. Ale ty nám neuvěříš, i kdybychom hovořili pravdu."
18A předložili jeho košili, na níž byla krev falešná; i zvolal otec jejich: "Ó nikoliv, to duše vaše vás svedly ve věci té, leč trpělivost je překrásná a u Boha je třeba hledat útěchu před tím, co mi namlouváte."
19A přišli cestující a poslali muže svého, aby načerpal vody; když pak vhodil měch svůj do studny, vykřikl: "Dobrá zpráva! Tady je nějaký hoch!" A vzali jej do zajetí jako zboží a Bůh dobře věděl, co dělají.
20Prodali jej pak za nízkou cenu několika dirhamů odpočítaných a byli v tom zdrženliví.
21A pravil ten Egypťan, který jej koupil, manželce své: "Ucti jej slušným ubytováním, možná že nám bude užitečný anebo jej za vlastního syna přijmeme." Takto jsme usadili Josefa v zemi té, abychom jej naučili záhady vykládat. Tak Bůh vítězně dovršuje dílo Své, ale většina lidí to neví.
22A když pak dosáhl dospělosti, darovali jsme mu moudrost a vědění, neboť takto My odměňujeme ty, kdož dobro konají.
23A snažila se jej ta, v jejímž domě byl, svést a zavřela dveře všechny a řekla mu: "Pojď sem!" I zvolal Josef: "Bůh mě chraniž!, On je mým Pánem a uštědřil mi překrásný pobyt. Vždyť hříšníci věru nebudou blaženi!"
24A byla by podlehla vášni své a i on byl by podlehl, kdyby byl neviděl důkaz od Pána svého. A takto jsme od něho odvrátili špatnost a smilstvo, neboť on patřil k Našim služebníkům upřímným.
25A oba běželi jako o závod ke dveřím a roztrhla košili jeho na zádech; u dveří pak potkali jejího manžela, i vykřikla: "Jak odměněn má být ten, jenž chtěl se dopustit špatného na rodině tvé, ne-li vězením či trestem bolestným?"
26I zvolal Josef: "To ona mne sváděla." A dosvědčil pak svědek z rodiny její: "Je-li košile roztržena vpředu, tedy ona pravdu dí a on ze lhářů je jedním.
27Však je-li košile vzadu roztržena, tedy lže ona a on je pravdomluvný."
28A když manžel uviděl, že košile vzadu je roztržena, zvolal: "Tohle je věru jeden z vašich ženských úkladů, vždyť lest vaše zajisté je nesmírná!
29Josefe, odvrať mysl svou od toho a ty, ženo, pros za odpuštění viny své, neboť jsi vskutku žena hříšná!"
30A říkaly ženy v městě tom: "Velmožova žena sváděla mladého sluhu svého, jenž vzbudil lásku vášnivou v ní. A věru ji vidíme ve zjevném poblouznění."
31Když uslyšela jejich pomluvy lstivé, poslala k nim a připravila pro ně pomeranče a každé z nich pak dala nůž. Pak zvolala: "Vejdi k nim, Josefe!" A když jej spatřily, nadchly se jím tak, že až ruce své si pořezaly a vykřikly: "Chraň nás Bůh; to smrtelník věru nemůže být ani, to anděl jest vznešený!"
32Pravila: "Toto je ten, kvůli němuž jste mne hanily. Vskutku jsem jej sváděla, avšak on svodům odolal. Jestliže však nyní nesplní to, co poručím, bude věru uvězněn a stane se opovrženým."
33I zvolal Josef: "Pane můj, vězení je mi milejší než to, k čemu mne vyzývají.Jestliže ode mne neodvrátíš úklady jejich, zatoužím po nich a z nerozumných budu jedním."
34I vyslyšel jej Pán jeho a odvrátil od něho úklady jejich - a On zajisté je slyšící i vševědoucí.
35Později, když viděli znamení, se jim uzdálo, aby jej na čas uvěznili.
36A spolu s ním přišli do vězení dva mladící a jeden z nich prohlásil: "Viděl jsem se ve snu, jak víno vytlačuji." A druhý pravil: "Viděl jsem se ve snu, jak nesu na hlavě chleby, z nichž klovou ptáci. Sděl nám, Josefe, výklad toho, neb vidíme, že patříš mezi lidi dobro konající."
37I odpověděl: "Předtím než dostanete stravu, jež vám je dávána, sdělím vám výklad toho, dříve než ony sny se uskuteční.A toto je to, čemu mne naučil Pán můj,a opustil jsem náboženství lidí, kteří v Boha nevěří a život posmrtný popírají.
38Pak následoval jsem náboženství předků svých, Abrahama, Izáka a Jakuba. A nehodí se pro nás, abychom cokoliv k Bohu přidružovali a v tom milost Boží je k nám i lidem, však mnozí lidé jsou nevděční.
39Přátelé moji vězeňští, jsou snad rozdělení páni lepší než Bůh jediný, vše podmaňující?
40Ti, které uctíváte vedle Něho, nejsou leč jména, jež dali jste jim vy i otcové vaši, a Bůh ohledně nich neseslal žádné zplnomocnění. Rozhodnutí náleží jedině Bohu a On poručil, abyste neuctívali nikoho kromě Něho. A to je náboženství neměnné, však většina lidí to neví.
41Přátelé moji vězeňští,jeden z vás bude napájet pána svého vínem,a pokud o druhého jde, ten bude ukřižován a ptáci mu budou klovat do hlavy. A rozhodnuta je již věc, o níž jste žádali dobrozdání."
42A řekl tomu, o němž se domníval, že bude zachráněn: "Zmiň se o mně pánu svému!" Však satan způsobil,že zapomněl vzpomenout Pána svého, a Josef zůstal několik let ve vězení.
43Pravil král: "Viděl jsem ve snu sedm tučných krav, jež požíralo sedm krav hubených; a viděl jsem sedm zelených klasů a sedm klasů uschlých. Velmožové, vyložte mi sen můj, jste-li výkladu snů schopni."
44I řekli: "Popletené sny to jsou a my ve výkladu snů se nevyznáme."
45Tu pravil ten, jenž zachránil se z těch dvou vězňů, vzpomenul si po čase: "Já sdělím vám výklad toho snu, pošlete-li mne."
46"Josefe spravedlivý, vylož nám sen o sedmi kravách tučných, jež budou sežrány sedmi kravami hubenými, a sen o sedmi klasech zelených a sedmi klasech uschlých! Možná, že k lidem se vrátím a možná že vědět budou."
47Odpověděl Josef: "Budete sít sedm let podle zvyku svého a to, co sklidíte, ponecháte v klasech kromě té malé části, již sníte.
48A poté později přijde sedm let suchých, jež pozrou vše, co předtím jste shromáždili, kromě malé části, již stranou uschováte.
49A po tomto přijde jeden rok, v němž lidem dostane se deště a v němž opět tlačit víno budou!"
50A poručil král: "Přiveďte ho!" Když přišel posel k Josefovi, řekl mu tento: "Vrať se k pánu svému a zeptej se ho, jaké byly záměry těch žen, jež ruce si pořezaly. Pán můj o úkladech jejich dobře ví."
51Král pak otázal se těch žen: "Jaké byly vaše úmysly, když Josefa jste sváděly?" Odpověděly: "Chraň nás Bůh, my nic špatného o něm nevíme." A žena velmožova řekla: "Nyní pravda jasně vystoupila, byla jsem to já, která jej sváděla, a on věru mezi pravdomluvné patří."
52"A tak je to, aby věděl, že jsem jej neoklamal ohledně skrytého a že Bůh nepřivede úklad proradných ke zdaru.
53Netvrdím, že duše má je nevinná, vždyť věru duše neustále nabádá ke špatnostem, pokud se Pán můj neslituje - a Pán můj věru je odpouštějící, slitovný."
54I pravil král: "Přiveďte mi jej, já hodlám si jej pro sebe podržet!" A když s ním promluvil, prohlásil: "Ode dneška budeš mít u nás postavení vysoké i důvěru."
55I odpověděl Josef: "Pověř mne správou nad sýpkami země,neb já strážce jsem pečlivý a moudrý."
56A takto jsme upevnili Josefovo postavení v zemi té a mohl se usadit, kdekoli se mu zachtělo. A my zahrnujeme milosrdenstvím Svým, koho chceme, a nedovolíme, aby se ztratila odměna těm, kdož dobro konají.
57Však odměna života onoho lepší je pro ty, kdož uvěřili a byli bohabojní.
58A přišli Josefovi bratři a vešli k němu; i poznal je, však oni jeho nepoznali.
59A když je zaopatřil zásobami jejich, pravil: "Přiveďte mi jednoho bratra svého od otce vašeho. Což nevidíte, že dávám míry spravedlivé a že nejlepší poskytuji pohoštění?
60Jestliže však jej ke mně nepřivedete, nedostane se vám ode mne míry obilí a nebudete ke mně připuštěni!"
61Odpověděli: "Požádáme o něj otce jeho a určitě tak uděláme."
62A řekl Josef sluhům svým: "Dejte jim zboží jejich do zavazadel, snad poznají je po příchodu k rodině své a možná že se navrátí."
63A když vrátili se k otci svému, řekli mu: "Otče náš, byla nám odmítnuta míra obilí. Pošli s námi bratra našeho, abychom dostali míru, my na něj dobrý pozor dáme."
64Odpověděl: "Což vaše ochrana bude jiná než předchozí ochrana jeho bratra? Však Bůh nejlepší je z ochránců a nejslitovnější ze slitovníků!"
65Když otevřeli svá zavazadla a shledali, že zboží jejich jim bylo navráceno, zvolali: "Otče náš, co více si přát? Toto naše zboží bylo nám vráceno a my zásobíme rodinu svou; ochráníme bratra svého a dostaneme o náklad jednoho velblouda navíc a to bude náklad snadný."
66Pravil otec jejich: "Nepošlu jej s vámi, pokud se mi nezavážete úmluvou před Bohem, že mi jej nazpět přivedete, leda budete-li něčím obklopeni." A když se mu zavázali úmluvou, pravil: "Bůh je toho, co jsme řekli, ručitelem."
67A dodal: "Synové moji, nevcházejte do města jedinou branou, nýbrž vejděte branami různými; já nemohu vám v ničem pomoci proti Bohu, neboť rozhodnutí je věru jen u Boha. Na Něj se spoléhám a nechť na Něj se spoléhají všichni, kdož se spoléhají."
68A když vešli do města tak, jak jim to poručil otec jejich, nepomohlo jim to nikterak proti Bohu. A bylo to jen přání v duši Jakubově, jež vyplnil. A byl on věru pln vědění, neboť jsme jej tomu naučili; avšak většina lidí nemá žádné vědění.
69Když vstoupili k Josefovi, přitáhl blízko k sobě bratra svého a řekl mu: "Já jsem bratr tvůj a nermuť se kvůli tomu, co oni na mně kdysi spáchali!"
70A když je opatřil zásobami, umístil pohár do sedla bratra svého a potom dal rozhlásit hlasatelem: "Lidé karavany, vy jste věru zloději!"
71I řekli, zatímco se k nim blížili: "Co vlastně hledáte?"
72Odpověděli: "Hledáme pohár králův; a ten, kdo jej přinese, dostane za odměnu velbloudí náklad. A já za to ručím."
73"Při Bohu," řekli bratři, "vždyť dobře víte, že nepřišli jsme páchat v zemi nepravosti - my věru nejsme zloději žádní."
74Odpověděli: "Jaká má být odplata toho, jenž jej ukradl, ukáže-li se, že jste lháři?"
75Odpověděli: "Odplatou toho, v jehož sedle se nalezne ten pohár, budiž, aby vám byl vydán jako otrok.Takto my odměňujeme nespravedlivé."
76A začal prohledávat vaky jejich dříve, než vak bratra svého, až nakonec vytáhl pohár z vaku bratra svého. A takto jsme vnukli Josefovi lest, neboť nemohl podržet bratra svého podle zákona královského, leda by tak Bůh chtěl. My obdařujeme různými stupni, koho chceme, a nad každým, kdo vědění ovládá, je vševědoucí.
77A řekli Josefovi bratři: "Jestliže kradl, tedy již jeden z jeho bratří kradl před ním." Josef pak skryl myšlenky své v duši a nedal jim nic najevo, nýbrž řekl: "Jste ve velmi zlém postavení a Bůh zná nejlépe, co vypovídáte."
78Odpověděli: "Ó mocný, on má starého a letitého otce, vezmi jednoho z nás místo něho, neboť vidíme, žes jedním z těch, kdož dobro konají."
79Řekl: "Bůh mě chraniž vzít někoho jiného než toho, u něhož jsme nalezli svůj majetek, vždyť bychom byli nespravedliví!"
80A když se v něm zklamali, radili se tajně a nejstarší z nich řekl: "Což nevíte, že otec náš zavázal nás úmluvou před Bohem a že jsme se již předtím dopustili nespravedlnosti vůči Josefovi? Neopustím tuto zemi, dokud mi to otec můj nedovolí nebo dokud nerozhodne Bůh v můj prospěch - a On nejlepší je rozhodčí.
81Vraťte se k otci našemu a řekněte mu: ,Otče náš, syn tvůj kradl a my dosvědčujeme jen to, co známe, a žádné tajemství nechováme.
82Zeptej se obyvatel města, kde jsme byli, a lidí karavany, se kterou jsme šli, že vskutku pravdu hovoříme.? "
83I pravil Jakub: "Ó nikoliv, to duše vaše vás svedly ve věci té - leč trpělivost je překrásná a snad Bůh mi je navrátí všechny, vždyť On vševědoucí je i moudrý."
84A odvrátil se od nich a zvolal: "Ó jak smutno je mi po Josefovi!" A zbělely oči jeho od zármutku a byl sklíčen.
85I řekli: "Při Bohu, což nepřestaneš vzpomínat na Josefa, dokud nezeslábneš zármutkem anebo se nezahubíš?"
86Řekl: "Žaluji zármutek svůj i lítost jedině Bohu a vím od Boha to, co vy nevíte.
87Synové moji, jděte a pátrejte po Josefovi a bratru jeho! A neztrácejte naději v laskavost Boží, vždyť jen lidé nevěřící ztrácejí naději v laskavost Boží!"
88Když pak přišli k Josefovi, pravili: "Ó mocný, přišlo na nás a rodinu naši neštěstí. Přinesli jsme zboží bezvýznamné hodnoty, dej nám plnou míru obilí a ukaž se vůči nám štědrý, vždyť Bůh věru odměňuje ty, kdož jsou štědří."
89I řekl: "Zdaž jste si vědomi toho, co jste udělali Josefovi a bratru jeho ve své pošetilosti?"
90Pravili: "Jsi vskutku Josef?" Odpověděl: "Ano, já jsem Josef a toto je můj bratr. Bůh nás zahrnul milostí svou a věru ten, kdo je trpělivý a bohabojný. . . a Bůh věru nedopustí, aby ztratila se odměna těch, kdož dobro konají."
91Pravili: "Při Bohu, Bůh ti dal vskutku přednost před námi, zatímco my byli jsme věru hříšníci!"
92Odpověděl: "Nechť na vás dnes nepadne žádná výčitka! Bůh vám odpustí, vždyť On nejslitovnější je ze slitovníků!
93Odejděte s touto mou košilí a vložte ji na tvář otce mého a on znovu nabude zraku! A potom ke mně přijďte s celou rodinou svou všichni!"
94A když se karavana vracela, pravil otec jejich: "Já doopravdy cítím vůni Josefovu! Kéž byste mne nepokládali za blouznivce."
95Odpověděli: "Při Bohu, tys opět ve starém svém bludu!"
96A když přišel posel se zvěstí radostnou a vložil mu košili na tvář, stal se Jakub opět vidoucím a řekl: "Což neřekl jsem vám, že vím od Boha to, co vy nevíte?"
97Pravili: "Otče náš, pros za nás Boha o odpuštění hříchů našich, vždyť my věru jsme byli hříšníky."
98Řekl: "Budu prosit Pána svého o odpuštění pro vás a On věru je odpouštějící, slitovný."
99A když všichni přišli k Josefovi, přitáhl blízko k sobě rodiče své a řekl: "Vstupte do Egypta v bezpečí, chce-li tomu Bůh!"
100A uvedl rodiče své na trůn, zatímco ostatní se mu klaněli padajíce na tváře. Pak pravil: "Otče můj, toto zde je výklad mého snu dávného a Pán můj jej uskutečnil. A byl vůči mně dobrotivý, když mne vyvedl z vězení a přivedl vás z pouště poté, co satan způsobil roztržku mezi mnou a bratry mými. Pán můj je věru obratný v tom, co chce, a On vševědoucí je i moudrý.
101Pane můj, Tys mne obdařil částí moci královské a naučils mne výkladu záhad; tvůrce nebes a země, Tys mým ochráncem na tomto i onom světě, povolej mne k Sobě oddaného do vůle Tvé a připoj mne k bezúhonným!"
102A toto je jedna ze zvěstí o nepoznatelném, jež ti zjevujeme, neboť tys nebyl u nich, když shodli se vespolek na svém činu a úklady strojili.
103Však většina lidí, i kdybys po tom sebevíce toužil, nebude věřit!
104Nežádáš od nich za to odměnu žádnou a není to leč připomenutí lidstvu veškerému.
105Kolik je na nebesích i na zemi znamení, kolem nichž chodí a od nichž se odvracejí!
106Mnozí z nich v Boha nevěří, aniž by k Němu zároveň jiné nepřidružovali.
107Což jsou si tak jisti, že nepostihne je úder trestu Božího anebo že je nezastihne Hodina znenadání, aniž o tom budou mít tušení?
108Rci: "Toto je cesta má. Volám vás k Bohu viditelným důkazem, já i ti, kdož mne následují. Sláva Bohu, že nejsem jedním z modloslužebníků!"
109A také před tebou jsme vyslali pouze lidi z obyvatel měst, jimž dostalo se vnuknutí. Což nechodili po zemi, aby viděli, jaký byl konec těch, kdož před nimi byli? Však příbytek v životě budoucím je lepší pro ty, kdož bohabojní byli. Což k rozumu nepřijdete?
110A když si pak poslové zoufali a již se domnívali, že za lháře jsou pokládáni,přišla k nim Naše pomoc vítězná. A byl zachráněn ten, koho jsme chtěli, však nelze odvrátit přísnost Naši od lidu hříšného.
111A v příbězích jejich je věru mnoho příkladů pro ty, kdož rozumem jsou obdařeni. A není to příběh vymyšlený, nýbrž potvrzení toho, co již předcházelo, a podrobné vysvětlení všeho, správné vedení i milosrdenství pro lid věřící.
Chapter 13 (Sura 13)
1Alif lám mím rá! Toto jsou znamení Písma; a pravdou je to, co bylo ti Pánem tvým sesláno, avšak většina lidí tomu nevěří.
2Bůh je ten, jenž vztyčil nebesa bez pilířů viditelných, potom se usadil na trůnu Svém a podmanil si slunce a měsíc; obě tělesa pak spějí k lhůtě stanovené. On rozkaz usměrňuje a činí srozumitelnými znamení Svá snad budete přesvědčeni o setkání s Pánem svým.
3On je ten, jenž rozprostřel zemi a vytvořil na ni hory pevně zakotvené i řeky; a od každého plodu učinil dvě pohlaví a dává zahalovat den nocí. A v tom věru jsou znamení pro lid přemýšlivý.
4A na zemi jsou polnosti vzájemně sousedící i zahrady vinné révy a obilí i palmy datlové, vyrůstající z jednoho kořene či hromadně, zavlažovány vodou jednou; některé z nich jsme učinili lepšími k jídlu než druhé - a v tom věru jsou znamení pro lid rozumný.
5Udivuje-li tě něco, pak věru jsou udivující jejich slova: "Až staneme se prachem, budeme skutečně vzkříšeni novým stvořením?" To jsou ti, kdož v Pána svého nevěří, a budou mít řetězy na šíjích svých a stanou se ohně obyvateli a v něm budou nesmrtelní.
6Žádají na tobě, abys urychlil příchod zlého před dobrým, zatímco již před nimi se uskutečnily tresty příkladné. Pán tvůj je věru pln slitování vůči lidem přes nespravedlnost jejich, avšak Pán tvůj je rovněž přísný v trestání Svém.
7Ti, kdož nevěří, říkají: "Pročpak mu nebylo sesláno znamení nějaké od Pána jeho?" Avšak tys toliko varovatelem a každý lid má vůdce svého.
8Bůh nejlépe zná, čím těhotná je každá samice a nakolik se zužují a rozšiřují lůna jejich - vždyť věc každá má u Něho rozměr svůj.
9On zná nepoznatelné a všeobecně známé, On veliký je, sám sebou povznesený!
10Je lhostejno, zda někdo z vás řeč svou tají, či veřejně ji pronáší a zda někdo se v noci skrývá, či za dne vychází,
11tak jako tak má pozorovatele před sebou i za sebou, kteří jej střeží z rozkazu Božího. Bůh nezmění to, co je v lidu nějakém, pokud se tento sám nezmění; když Bohu se zlíbí postihnout něčím zlým lid některý, je nemožné to odvrátit a nebudou mít kromě Něho ochránce žádného.
12On je ten, jenž ukazuje vám blesk pro strach i naději a dává vzniknout mračnům vodou obtěžkaným.
13A slaví hrom chválu Jeho a stejně činí i andělé z bázně před Ním.On blesky vysílá a zasahuje jimi, koho chce, zatímco lidé se hádají o Bohu, jenž mocný je v prudkosti Své.
14Jen Jemu patří vzývání pravé; ti, kdož vzývají něco jiného kromě Něho, nebudou v ničem vyslyšeni, stejně jako voda nedospěje k ústům toho, jenž po ní dlaně své vztahuje, ona však není v dosahu jeho, vždyť vzývání nevěřících jen bludem je.
15A sklání se před Bohem vše, co na nebesích i na zemi je, dobrovolně či nuceně, a stejně tak i stíny jejich, za jitra časného i večera pozdního.
16Rci: "Kdo Pánem je nebes a země?" Odpověz: "Bůh!" Rci: "Chcete si vzít vedle Něho ochránce, kteří nemohou prospět ani uškodit ni sobě samým?" Rci: "Cožpak jsou si rovni slepý a vidoucí či rovná se temnota světlu?" Což budou přidružovat k Bohu společníky, kteří snad stvořili něco podobného Jeho stvoření, takže se obě tvoření zdají podobná? Rci: "Bůh všech věcí je stvořitelem a On je jediný, vše podmaňující."
17On z nebe vodu sesílá,aby tekla v údolích podle rozměrů jejich; proud pak odnáší pěnu na hladině plující. A z toho, co lidé taví v ohni hodlajíce vyrobit ozdoby či nástroje, vychází pěna jí podobná. A takto Bůh ukazuje rozdíl mezi pravdou a falší. A co se týče pěny, ta mizí jako bublina, zatímco to, co lidem prospěšné je, na zemi zůstává. A takto Bůh činí podobenství.
18Ti, kdož uposlechnou výzvy Pána svého, obdrží odměnu nejkrásnější, ti však, kdož Jeho neuposlechnou i kdyby jim patřilo všechno na zemi a ještě jednou tolik, se nebudou moci tím vykoupit. Špatné bude pak jejich zúčtování, neb útulkem jejich bude peklo - jak hnusné to bude místo odpočinku!
19Je ten, jenž ví, že to, co ti bylo sesláno od Pána tvého, je pravda, podoben slepci? To připomenou si věru lidé rozmyslem nadaní,
20ti, kdož věrně úmluvu s Bohem dodržují a smlouvy své neporušují,
21i ti, kdož spojují to, co Bůh přikázal, aby bylo spojeno, a Pána svého a účtováni hrozného se obávají,
22i ti, kdož vytrvalí jsou ve své touze spatřit tvář Pána svého, modlitbu dodržují a z toho, co jsme jim uštědřili, tajně i veřejně rozdávají a zlé dobrým odhánějí - pro ty uchystán je příbytek konečný
23zahrady Edenu. A vejdou do nich oni i ti z otců, manželek a potomků jejich,kdož zbožni byli. A andělé budou přicházet jim v ústrety u všech dveří
24zdravíce: "Mír s vámi za to, že trpěliví jste byli!" A jak překrásný bude příbytek konečný!
25Avšak ti, kdož úmluvu s Bohem porušují po jejím uzavření, kdož přetrhávají svazky, jež Bůh nařídil, aby byly spojeny, a ti, kdož pohoršení na zemi šíří, ti nechť jsou prokleti a nechť příbytek mají odporný!
26Bůh hojně uštědřuje či odměřuje obživu, komu chce. Oni se radují ze života pozemského, ačkoliv život pozemský je proti životu budoucímu jen dočasným užíváním.
27Ti, kdož nevěří, říkají: "Pročpak mu nebylo sesláno znamení nějaké od Pána jeho?" Rci: "Bůh dává zbloudit, komu chce, a vede k Sobě toho, kdo obrátil se s pokáním,
28a ty, kdož uvěřili a jichž srdce se uklidňují při vzpomínce na Boha - jak jinak, než vzpomínkou na Boha se mohou srdce uklidnit? -
29a ty, kdož uvěřili a dobré skutky konali; těm dostane se blaženosti a překrásného místa pobytu."
30Takto jsme tě vyslali k národu, před nímž již zanikly národy jiné, abys jim přednesl to, co jsme ti vnukli, zatímco oni nevěří v Milosrdného. Rci: "On mým Pánem je a není božstva kromě Něho, na Něj se spoléhám a k Němu se kajícně obracím."
31A kdyby mohly být Koránem uvedeny na pochod hory či kdyby jím byla země rozpolcená či mohli by jeho pomocí promluvit mrtví. . . Ba ano, Bohu patří rozkaz každý! Což pochybují ti, kdož uvěřili, že Bůh, kdyby chtěl, nevedl by cestou správnou lidstvo veškeré? A On nepřestane ty, kdož nevěří, stíhat pohromami za to, co konali, anebo je způsobí poblíže obydlí jejich, až se dostaví slib Boží - a Bůh věru nezmění slibu Svého splnění.
32Lidé se posmívali již poslům, kteří přišli před tebou, a povolil jsem nevěřícím odklad, potom však jsem je uchvátil a jaký byl trest Můj?
33Což ten, jenž dozírá nad duší každou a tím, co si vysloužila. . . ? Však oni učinili Bohu společníky. Rci: "Pojmenujte je tedy! Chcete Jej snad poučovat o tom, co na zemi nezná, anebo učinit tak slovem povrchním?" Nikoliv! Těm, kdož neuvěřili, byly úklady jejich zkrášleny a oni byli z cesty svedení. Ten pak, komu Bůh dal zbloudit, nemá vůdce žádného.
34Pro ně je určen trest v životě pozemském; avšak trest v životě budoucím bude ještě horší a nebudou mít proti Bohu ochránce žádného.
35Toto je obraz ráje, jenž přislíben byl bohabojným: pod zahradami jeho řeky tekou a plody trvalé jsou stejně jako stíny jeho.A to bude odměna konečná pro ty, kdož bohabojní byli, avšak odměnou těch, kdož nevěřili, bude oheň pekelný.
36Ti, jimž dali jsme Písmo,se radují z toho, co ti bylo sesláno, zatímco mezi spojenci jsou někteří, kdož část toho zavrhují. Rci: "Bylo mi pouze poručeno, abych Boha uctíval a nikoho k Němu nepřidružoval; vzývám Jej tedy a k Němu se i navrátím."
37A takto jsme seslali Korán jako moudrost v arabštině; a kdybys následoval scestná učení jejich poté, co dostalo se ti vědění, věru nebudeš mít proti Bohu ochránce ani obhájce žádného.
38A již před tebou jsme vyslali posly a dali jsme jim manželky i potomstvo. A nestalo se, aby posel některý přinesl znamení bez Božího dovolení - a každé období má pak Písmo vlastní.
39Bůh vymazává i potvrzuje to, co chce, a u Něho je Kniha původní.
40A buď ti ukážeme část z toho, čím jim hrozíme, anebo tě k Sobě povoláme dříve - tobě přísluší toliko sdělování, Nám pak zúčtování.
41Což nevidí, jak pronikáme do země a na krajích ji ubíráme? Bůh rozsuzuje, a není nikoho, kdo by se mohl vzepřít rozhodnutí Jeho - a On rychlý je v účtování.
42Také ti, kdož před nimi byli, úklady strojili, avšak Bohu jsou známy veškeré úklady a On dobře zná, co duše každá si vysloužila. Pak nevěřící poznají, pro koho připraven je příbytek konečný.
43Ti, kdož nevěří, říkají: "Ty nejsi žádný vyslanec Boží!" Rci: "Bůh stačí mi jako svědek mezi mnou a vámi i těmi, kdož znalost Písma mají!"
Chapter 14 (Sura 14)
1Alif lám rá! Toto je Písmo, jež jsme ti seslali, abys vyvedl lidi s dovolením Pána jejich z temnot ke světlu a ke stezce mocného, chvályhodného -
2Boha, jemuž náleží vše na nebesích i na zemi. Běda nevěřícím před hrozbou trestu strašného
3- těm, kdo život pozemský více než budoucí milují, od cesty Boží odvádějí, a aby křivá byla, si přejí. Ti věru daleko jsou zbloudilí!
4A vyslali jsme každého posla jedině s jazykem lidu jeho, aby jim vše objasňoval. A Bůh zbloudit nechává, koho chce, a cestou správnou též vede, koho chce, a On mocný je i moudrý.
5A věru jsme kdysi vyslali Mojžíše se znameními Našimi řkouce mu: "Vyveď lid svůj z temnoty ke světlu a připomínej jim dny Boží!" A věru jsou v tom znamení pro každého člověka trpělivého a vděčného.
6A hle, pravil Mojžíš lidu svému: "Pomněte dobrodiní Božího vůči vám; když zachránil vás před rodem Faraónovým, jenž zlá muka vám působil, syny vaše zabíjel a jen ženy vaše naživu nechával. A v tom byla pro vás zkouška nesmírná od Pána vašeho.
7A pomněte, když Pán váš prohlásil: Budete-li vděční, rozmnožíme pro vás dobré, budete-li však nevděční, pak věru trest Můj bude přísný!"
8I řekl Mojžíš dále: "Budete-li nevděční, vy, i kdož jsou na zemi všichni. . . pak věru On soběstačný je i chvályhodný."
9Což nedošla vám zvěst o těch, kdož před vámi byli, o lidu Noemově, o ´Ádovcích a Thamúdovcích a těch, kdož po nich byli a o nichž všech jen Bůh ví? Přišli k nim poslové jejich s jasnými důkazy, však oni ruce své si do úst svých vložili a zvolali: "Nevěříme v to, s čím jste byli posláni, a věru jsme ohledně toho, k čemu nás vyzýváte, v pochybách hlubokých."
10A odpověděli poslové jejich: "Je snad pochybnost nějaká o Bohu, tvůrci nebes a země? On volá vás, aby vám mohl odpustit hříchy vaše a poskytl vám odklad do lhůty stanovené." I řekli nevěřící: "Vždyť vy jen smrtelníci jste nám podobní a chcete nás odvrátit od toho, co otcové naši uctívali. Přineste nám tedy své zplnomocnění zjevné!"
11A odpověděli poslové jejich: "Jsme vskutku pouze smrtelníci vám podobní, avšak Bůh zahrnuje přízní svou, koho chce ze služebníků svých. Nepřísluší nám přinášet vám nějaké zplnomocnění, leda s dovolením Božím. A na Boha nechť věřící se spoléhají!
12Proč bychom se neměli spoléhat na Boha, když nás již vedl po cestách našich? My budeme věru trpělivě snášet to, čím nám škodíte - a nechť na Boha se spoléhají ti, kdož naň se spoléhají!"
13A pravili ti, kdož nevěřící byli, k poslům svým: "Buď vás vyženeme ze své země, anebo se navrátíte k náboženství našemu!" A vnukl jim Pán jejich: "My vskutku nespravedlivé zahubíme
14a po nich vás na zemi usídlíme. A to odměnou bude těm, kdož obávali se postavení Mého a báli se hrozby Mé!"
15A prosili o rozhodnutí Boží a byl zklamán každý tyran tvrdošíjný,
16a před ním peklo stojí, v němž napájen bude hnisem tekoucím
17po doušcích malých, jež málem ani nespolkne. A smrt k němu bude přicházet ze všech stran, avšak nezemře, nýbrž za zády jeho bude stát trest přísný.
18Činy těch, kdož v Pána svého nevěří, se popelu podobají, nad nímž se vítr rozpoutal v den bouřlivý. A oni nemají moc nad ničím z toho, co si vysloužili - a to věru je bloudění daleké.
19Což nevidíš, že Bůh stvořil nebesa a zemi jako skutečnost? A kdyby se Mu zachtělo, nechal by vás zaniknout a přivedl by nové tvorstvo nějaké,
20a není to Bohu nikterak obtížné.
21A předstoupí všichni před Boha a řeknou slabí těm, kdož domýšliví byli: "My následovali jsme vás, jste nyní schopni nám nějak pomoci od trestu Božího?" A odpovědí: "Kdyby nás byl vedl Bůh, také bychom vás byli dobře vedli. Ale nyní je pro nás zcela jedno, zda zarmoucení jsme, či trpěliví - pro nás beztak není východiska žádného."
22A řekne satan, až věc bude rozhodnuta: "Bůh slib pravdivý vám přislíbil, já také jsem vám slib dal, ten však jsem nesplnil. Vždyť já nad vámi jsem neměl pravomoc nijakou, leda abych vás volal a vy mi odpověděli. Nečiňte mi kvůli tomu předhůzky, ale vyčítejte to sami sobě! Já vám nemohu pomoci a také vy mi nemůžete pomoci a zříkám se toho, že jste mě dříve k Bohu přidružovali." A pro nespravedlivé je věru přichystán trest bolestný,
23zatímco ti, kdož věřili a zbožné skutky konali, do zahrad uvedeni budou, pod nimiž řeky tekou, a tam, nesmrtelní z dovolení Božího, slovy "Mír s vámi!" budou přivítáni.
24Což neviděls, jak Bůh uvádí podobenství o slovu dobrém? Je jako strom výtečný, jehož kořen je pevný a k nebesům se pne jeho větvoví,
25a plody v každé době přináší z Pána tvého dovolení. A Bůh uvádí lidem podobenství - snad se vzpamatují.
26Slovo špatné pak podobá se stromu špatnému, jenž vyvrácen je nad zemí a jenž nemá vytrvalého stání.
27Bůh povzbuzuje ty, kdož uvěřili, slovem pevným v životě pozemském i budoucím, zatímco nespravedlivé nechává bloudit. A Bůh činí, co Jemu se zlíbí.
28Což neviděls ty, kdož vyměřili dobrodiní Boží za nevděk a umístili lid svůj v příbytku zatracení,
29v pekle, v němž hořet budou? Jak hnusné to bude místo přebývání!
30Oni Bohu rovné přidávali, aby lid od cesty Jeho svedli. Rci: "Jen si užívejte, vždyť cíl váš konečný je oheň pekelný!"
31Rci služebníkům Mým, kteří uvěřili, aby modlitbu konali a rozdávali z toho, co jsme jim uštědřili, skrytě i veřejně, dříve než přijde den, v němž nebude ani obchodování, ani přátelství.
32Bůh je ten, jenž stvořil nebesa a zemi a z nebe vodu seslal a z ní plodům pro obživu vaši vyrůst dal. A podrobil vám lodi, aby po moři pluly podle rozkazu Jeho, a též řeky vám podmanil;
33a podčinil vám slunce a měsíc, jež neúnavně obíhají, a též noc a den vám podrobil
34a vše, oč žádali jste Jej, vám uštědřil. A kdybyste chtěli spočítat projevy laskavosti Boží, nikdy je nespočítáte, vždyť člověk je věru nespravedlivý a nevděčný.
35A hle, pravil Abraham: "Pane můj, učiň město toto bezpečným a oddal od nás, ode mne i synů mých, model uctívání,
36neboť, Pane můj, ony zbloudit daly již mnohým z lidí. Ten, kdo následovat mne bude, ten bude z mých jedním, však kdo se proti mně postaví. . . vždyť Tys věru slitovný i odpouštějící,
37Pane můj, usadil jsem část potomstva svého v údolí bez polí obilných poblíže chrámu Tvého posvátného, Pane náš, aby zde modlitbu konali. Učiň, aby srdce lidí se k nim přiblížila, a uštědři jim plody co obživu - snad budou vděční!
38Pane náš, Ty dobře víš, co skrýváme i co najevo dáváme, a nic neskryje se před Bohem ani na nebi, ani na zemi.
39Chvála Bohu, jenž daroval mi přes stáří mé Ismaela a Izáka - a Pán můj věru dobře slyší vzývání.
40Pane můj, učiň, abych dodržoval modlitbu já i potomstvo mé a vyslyš, Pane náš, mé volání!
41Pane náš, odpusť mně i rodičům mým i věřícím v den, kdy nastane zúčtování!"
42Nedomnívej se, že Bohu je lhostejné, co nespravedliví konají; On pouze odklad jim dává do dne, kdy oči budou vytřeštěny,
43kdy lidé přijdou s krky nataženými a s hlavami strnule zdviženými, se zraky neschopnými se odvrátit a se srdci prázdnými.
44Varuj lidi přede dnem, kdy trest se k nim dostaví a kdy řeknou ti, kdož byli nespravedliví: "Pane náš, dej nám odklad do blízké lhůty a my pak odpovíme na výzvu Tvou a posly následovat budeme." "Což jste již dříve nepřísahali, že pro vás zánik neplatí?
45Obývali jste příbytky těch, kdož před vámi sami sobě ukřivdili, a přece vám bylo jasné, jak s nimi jsme naložili, a příklady různé jsme vám uváděli."
46Oni úklady své chystali, však Bůh si s nimi ví rady, i kdyby úklady jejich byly takové, že horami by hýbaly.
47Nedomnívej se, že Bůh nedodrží slib Svůj prorokům daný - vždyť Bůh věru mocný je a pomsty je pánem
48v den, kdy země nahrazena bude zemí jinou a nebe jiným nebem a kdy lidé stanou před Bohem jediným, podmanitelem.
49V ten den pak spatříš hříšníky pospolu řetězy svázané,
50oděvy jejich ze smůly budou a tváře jejich ohněm pokryté,
51aby Bůh mohl odměnit duši každou za to, co si vysloužila, vždyť Bůh věru je rychlý v účtování.
52A toto je pro lidi sdělení, aby tím byli varováni a aby věděli, že On je Bůh jediný, a aby si to připomenuli ti, kdož jsou rozumní.
Chapter 15 (Sura 15)
1Alif lám rá! Toto jsou znamení Písma a Koránu zjevného.
2Často si nevěřící budou přát, aby byli odevzdanými do vůle Boží!
3Nech je být, ať si pojídají, užívají a nadějí klamnou se kojí, vždyť záhy se dozvědí!
4Nezahubili jsme žádné město, aniž se mu dostalo Písma známého,
5a žádný národ nemůže způsobit uspíšení ani oddálení termínu svého.
6Říkají: "Ty, jemuž připomenutí bylo sesláno, věru jsi džinem posedlý!
7Pročpak k nám nepřivedeš anděly, pravdu mluvíš-li?"
8My anděly jen k vykonání rozhodnutého sesíláme - a potom nebudou nevěřící k těm, jimž odklad je dán, patřit.
9My zajisté připomenutí jsme seslali a dobře je umíme ochránit.
10Již před tebou jsme k stranám dávným posly vyslali,
11však nepřišel k nim posel žádný, by se mu neposmívali.
12Takto mu razíme cestu do srdcí hříšníků.
13A neuvěří v něj, i když se už naplnil obvyklý osud předchozích.
14A i kdybychom jim bránu nebeskou otevřeli a oni stoupali by k ní,
15přece by říkali: "Zraky naše byly opity nebo spíše jsme lidé očarovaní!"
16A na nebi jsme umístili znamení zvěrokruhu a učinili jsme je pro ty, kdo na ně patří, krásnými
17a ochránili jsme je před všemi satany prokletými -
18kromě těch, kdož pokradmu naslouchají, však ti jsou pronásledováni plamenem jasně zářícím.
19A zemi jsme rozprostřeli a rozhodili po ní hory pevně stojící a dali na ní vyrůst každé věci správně vyvážené
20a připravili jsme na ní potravu pro vás i pro ty, jimž obživu neskýtáte.
21A není žádné věci, jejíž pokladnice by u Nás nebyly, a sesíláme vám ji jedině v míře stanovené.
22A poslali jsme větry oplodňující a seslali jsme z nebe vodu, jíž vás napájíme, vždyť vy v zásobě ji nemáte.
23A jsme to My, kdo život i smrt dáváme, a My sami všeho jsme dědici
24a dobře známe ty z vás, kdo vpředu kráčí, i ty, kdo vzadu se drží.
25A Pán tvůj je všechny shromáždí, vždyť On moudrý je, vševědoucí.
26Stvořili jsme člověka z hlíny suché, vzaté z bláta poddajného,
27zatímco džiny jsme již dříve vytvořili z ohně prudce spalujícího.
28A hle, pravil Pán tvůj andělům: "Já smrtelníka stvořím z hlíny suché, vzaté z bláta poddajného,
29a až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha svého, padněte na zem, před ním se klaníce!"
30A padli před ním uctívajíce jej vespolek andělé všichni,
31kromě Iblíse, jenž odmítl být mezi uctívajícími.
32I pravil Bůh: "Iblísi, proč nejsi mezi těmi, kdož klaní se, také ty?"
33Odvětil: "Nebudu padat na zem před smrtelníkem, jehož jsi z hlíny suché stvořil, vzaté z bláta poddajného!"
34I pravil Bůh: "Odejdi odsud, neboť jsi věru prokletý!
35A nechť na tobě prokletí lpí až do dne soudného!"
36Řekl Iblís: "Pane můj, poskytni mi odklad do dne, kdy budou vzkříšeni!"
37I pravil Bůh: "Budiž tedy mezi těmi, jimž je odloženo
38až do dne času stanoveného!"
39Odpověděl: "Pane můj, za to, žes mne svedl, okrášlím jim vše, co na zemi je, a všechny je uvedu v bloudění,
40kromě těch, kdož jsou služebníci Tvoji upřímní!"
41I pravil Bůh: "Toto je stezka přímá podle mého mínění,
42a věru nebudeš mít žádnou pravomoc nad služebníky mými, leda nad těmi, kdož tě následují svedeni,
43a pro ně všechny bude pak peklo místem setkání slíbeného."
44A to má sedm bran a u každé brány bude z nich skupina zvláštní.
45Naopak bohabojní mezi zahradami a u pramenů budou přebývat:
46"Vstupte do nich s pokojem a bezpečni!"
47Z hrudí jejich jim veškerou zášť vyrveme a budou na lehátkách bratrsky odpočívat a druh na druha se dívat,
48žádná starost se jich tam nedotkne a nebudou odtamtud nikdy vyhnáni.
49Zvěstuj služebníkům Mým, že Já jsem věru odpouštějící i slitovný,
50avšak že trest Můj bude trest bolestný!
51A vypravuj jim o hostech Abrahamových,
52když k němu přišli zdravíce "Mír s tebou!" a on jim odpověděl: "My věru se vás bojíme."
53I pravili: "Neboj se, vždyť my ti přinášíme zvěst radostnou o narození chlapce moudrého!"
54Otázal se: "Jak byste mi mohli oznamovat takovou zvěst, když na mne již stáří dolehlo? Jménem čeho mi to oznamujete?"
55Odpověděli: "Oznamujeme ti to jménem pravdy - nebuď tedy z těch, kdo naději ztrácejí."
56Pravil: "Kdo jiný ztrácí naději v milosrdenství Pána svého než ti, kdož bloudí?"
57A pokračoval: "A jaká je tedy vaše záležitost, vyslanci?"
58Odvětili: "Byli jsme vysláni k lidu hříšnému
59- kromě rodu Lotova, jejž věru celý zachráníme
60vyjma ženy jeho, neboť jsme o ní již rozhodli, že bude mezi opozdilými."
61A když vyslanci k rodu Lotovu přišli,
62pravil Lot: "Věru jste pro mne lidé podezřelí!"
63Odpověděli: "Nikoliv, my přišli k tobě se slibem, jejž oni v pochybnost brali,
64a pravdu ti přinášíme a věru jsme pravdomluvní.
65Vydej se na cestu se svou rodinou v temné části noci a kráčej za nimi! A ať nikdo z vás se neobrací! Jděte tam, kam vám přikázáno!"
66A sdělili jsme mu tento rozkaz, neboť ten z nich, kdo pozadu zůstane, měl zahuben být ráno.
67Rozradostněni zprávou přispěchali lidé města onoho
68a Lot jim pravil: "Toto moji hosté jsou, zneuctění mi tedy nezpůsobte,
69však Boha se bojte a hanbou mne nepokrývejte!"
70Pravili: "Což jsme tě nebránili před vším lidstvem?"
71I zvolal Lot: "Hle, zde dcery mé máte, když už to spáchat chcete!"
72Při tvém životě, tito lidé věru tápali v opilství svém,
73však výkřik je uchvátil při východu slunce.
74A obrátili jsme to město vzhůru nohama a seslali jsme na ně déšť kamenů z hlíny pálené;
75zajisté je v tom znamení pro pozorovatele bedlivé!
76A věru ono je na cestě trvalé
77a zajisté je v tom znamení pro věřící!
78A také lid Houštin se ukázal nespravedlivým,
79však pomsta naše na ně dopadla; a jsou ti i oni věru příkladem jasným!
80Též obyvatelé al-Hidžru vyslance Naše za lháře prohlásili
81a přinesli jsme jim znamení Své, však oni se odvrátili.
82V horách si příbytky své, jsouce bezpečni, vysekávali
83a ozval se zrána nad nimi výkřik jediný
84a nebylo jim k ničemu to, co si vysloužili.
85Stvořili jsme nebesa a zemi i vše, co je mezi nimi, jako skutečnost; a hodina neodvratně nastane, odpouštěj tedy odpouštěním krásným,
86vždyť Pán tvůj je věru stvořitelem i vševědoucím.
87A již dali jsme ti sedm opakovaných i Korán vznešený,
88neobracej tedy zrak svůj žádostivě k tomu, co dali jsme některým párům z nich v užívání, nermuť se kvůli nim, ale rozprostři křídla svá nad věřícími
89a rci: "Já věru jsem varovatel zjevný."
90A podobně jsme seslali trest na ty, kdož rozdělují
91a kteří Korán na části rozkládají.
92Při Pánu tvém, věru si od nich všech vyžádáme počet
93z toho, co konali.
94Ohlas tedy to, co ti bylo přikázáno, a odvrať se od modloslužebníků,
95Vždyť My stačíme ti proti posměváčkům,
96kteří vedle Boha ještě jiné božstvo staví, však záhy poznají!
97A víme již, že hruď tvá je stísněna tím, co říkají,
98ty však chválu Pána svého oslavuj a buď mezi těmi, kdož na tvář padají,
99a Pánu svému služ do chvíle, kdy k tobě nepochybně přijde!
Chapter 16 (Sura 16)
1Rozhodnutí Boží určitě přijde, nesnažte se je tedy uspíšit! Sláva Jemu, jenž vznešenější je než vše, co k Němu přidružují!
2On sesílá anděly s duchem zjevení Svého tomu ze služebníků Svých, komu chce, poroučeje: "Varujte, že není božstva kromě Mne, buďte tedy bohabojní!"
3On nebesa i zemi jako skutečnost stvořil a On vznešenější je než všechno, co k Němu přidružují.
4Člověka z kapky semene stvořil, a hle, on přesto je odpůrce zjevný.
5A stvořil velbloudy, z nichž pro vás jsou oděvy i užitek jiný a z nichž i potravu svou máte,
6a je v nich pro vás krása, když navečer se z pastvy navracíte i když za jitra je vyháníte.
7A nosí náklady vaše do zemí, jichž byste jen s velkou námahou dosáhli - a Pán váš věru dobrotivý je i slitovný.
8A stvořil koně, mezky a osly, abyste na nich jezdili, i jako ozdobu - a On tvoří i věci jiné, o nichž vy nevíte.
9A Bohu patří určení cesty, z níž někteří se odchylují; a kdyby chtěl, cestou správnou by vás vedl všechny.
10On je ten, jenž z nebe vodu seslal, z níž pro vás jsou nápoje a z níž žijí rostliny, na nichž stáda svá pasete.
11A z ní vyrůstá vám obilí, olivovníky, palmy datlové a vinná réva i všechny druhy ovoce. A v tom je věru znamení pro lid přemýšlivý.
12A podmanil vám noc i den, slunce i měsíc a také hvězdy podléhají rozkazu Jeho. A v tom jsou věru znamení pro lid rozumný.
13I v tom, co rozsel pro vás na zemi v druzích rozmanitých, je také znamení pro lid myslící.
14On je ten, jenž podmanil vám moře, abyste z něho mohli maso čerstvé jíst a získávali z něho ozdoby, jež na sebe zavěšujete. A vidíš lodi, jež brázdí vlny jeho, abyste hledali část přízně Jeho - snad budete vděčni!
15A On rozhodil po zemi hory pevně zakotvené, aby se s vámi nekymácela; a také řeky a cesty - snad budete tím správně vedeni -
16a ukazovatele, a podle hvězd jsou též vedeni.
17Což je ten, jenž tvoří, roven tomu, kdo netvoři? Což se nevzpamatujete?
18Kdybyste chtěli spočítat všechnu laskavost Boží, nikdy ji nespočtete - a Bůh věru odpouštějící je i slitovný.
19A Bůh nejlépe zná, co skrýváte i co najevo dáváte.
20Ti však, jež oni místo Boha uctívají, nic nestvořili, ale sami byli stvořeni,
21a mrtví jsou, bez života, a nevědí ani, kdy budou vzkříšeni.
22Božstvem vaším budiž Bůh jediný! Ti, kdož nevěří v život posmrtný, mají srdce plno odmítání a jsou hrdopyšní.
23A není pochyby, že Bůh dobře ví, co skrývají i co najevo dávají, a On věru nemiluje lidi domýšlivé.
24A když jsou otázáni: "Co tedy seslal Pán váš?", odpovídají: "Povídačky starých!"
25Nechť tedy nesou plně svá břemena v den zmrtvýchvstání a část břemene těch, kdož z cesty je nevědomky svedli! Jak hnusné je to, čím se obtížili!
26Také ti, kdož před nimi byli, úklady osnovali, však Bůh zničil budovu jejich v samých základech. A zřítila se na ně střecha shora a dopadl na ně trest z místa, odkud to netušili.
27A potom, v den zmrtvýchvstání, je Bůh zahanbí a zeptá se: "Kde jsou ti Moji společníci, kvůli nimž jste se do sporu dostali?" A řeknou ti, jimž dostalo se vědění: "Ať věru hanba a vše zlé dnes na nevěřící padne,
28na ty, jež andělé k sobě vzali, zatímco oni sami na sobě křivdu páchali!" A pak se vzdají na milost: "Nic zlého jsme neprovedli!" Ba naopak, však Bůh dobře zná, co jste činili.
29Vejděte do bran pekla, nesmrtelní v něm budete! Jak hnusný bude příbytek hrdopyšných!
30A bohabojní budou dotázáni: "Co tedy seslal Pán váš?" I odvětí: "Dobrodiní!" Těm, kdož dobré v životě tomto činili, těm dobré patří, však pobyt na světě onom bude lepší. A jak krásný bude příbytek bohabojných!
31A do zahrad Edenu vejdou, pod nimiž řeky tekou, a tam vše, čeho se jim zachce, mít budou. A takto Bůh bohabojné odměňuje,
32ty, které andělé k sobě vzali, zatímco oni dobré konali; a řeknou jim: "Mír budiž s vámi. V odměnu za to, co jste činili, vejděte do ráje!"
33Což nevěřící očekávají, že přijdou k nim andělé či rozhodnutí Pána tvého? Takto si počínali již ti, kdož před nimi byli - však Bůh jim neukřivdil, leč oni sami na sobě křivdu spáchali.
34A postihly je špatnosti, jichž sami se dopouštěli, a obklopilo je to, čemu se posmívali.
35Říkají ti, kdo k Bohu přidružují: "Kdyby Bůh chtěl, neuctívali bychom my ani naši otcové kromě Něho nic a ani bychom nepokládali za posvátné nic kromě Něho!" A takto si počínali již ti, kdož byli před nimi. Přísluší však poslům něco jiného než zvěstování zřetelné?
36A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: "Boha uctívejte a Tághútovi se vyhýbejte!" A byli mezi nimi někteří, jimž Bůh dal vedení, a byli mezi nimi jiní, jimž usouzeno bylo bloudění. Choďte jen po zemi a popatřte, jaký byl konec těch, kdo pokládali to za lživé!
37Snažíš-li se vést nevěřící cestou správnou, pak věz, že Bůh nevede ty, jimž zbloudit dal - a takoví pomocníka žádného nemají.
38A přísahají při Bohu přísahou svou největší: "Bůh toho, kdo zemřel, nevzkřísí!" Ale on tak učiní podle slibu Svého, jenž se uskuteční - však většina lidi to neví -,
39aby jim objasnil to, o čem se hádali; a aby poznali ti, kdož nevěřili, že lháři byli.
40A když cokoliv si přejeme, Naše slovo jediné, jež řekneme, je: "Budiž!" - a stane se.
41Těm, kdož se vystěhovali kvůli Bohu poté, co ukřivděno jim bylo, těm věru poskytneme přístřeší překrásné na tomto světě a odměnu ještě větší v životě budoucím - kéž by to jen vědět mohli
42ti, kdož neochvějní byli a na Pána svého spoléhali.
43A vyslali jsme před tebou jen muže, jimž dali jsme vnuknutí - a zeptejte se lidí, jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li!
44Vyslali jsme je s důkazy jasnými a písmy; a nyní jsme tobě seslali připomenutí, abys lidem objasnil to, co jim bylo (dříve) sesláno - snad budou uvažovat!
45Zdaž jisti jsou si ti, kdož osnovali zlé, že Bůh je nedá pohltit zemí anebo že k nim nepřikvačí trest z místa, odkud to netuší,
46či nezasáhne je v činnosti jejich proměnlivé, aniž tomu budou moci zabránit,
47anebo je neuchvátí ve stavu strachu hrozného? Pán váš však věru shovívavý je a slitovný.
48Což neviděli, že věc každá, již Bůh stvořil, stín svůj napravo i nalevo sklání, Boha uctívajíc v pokornosti?
49A Bohu se klaní vše, co na nebesích je i na zemi, zvíře každé i andělé pýchy prostí.
50Pána svého se obávají, jenž nad nimi dlí, a to, co poručeno je jim, vykonávají.
51I pravil Bůh: "Neberte si božstva dvě, vždyť jen Božstvo jediné je - Já, a Mne se obávejte!"
52Jemu náleží vše, co na nebesích i na zemi je, a Jemu patří i uctívání nezbytné. Zdaž jiného než Boha bát se budete?
53Není dobrodiní žádného, aby od Boha nepřicházelo; když neštěstí vás postihne, tu horlivě Jej vzýváte,
54však když pak On neštěstí od vás vzdálí, hle, část z vás k Pánu svému jiné přidružuje
55z nevděčnosti za to, co jsme jim uštědřili. Užívejte si tedy, však záhy seznáte!
56A dávají božstvům, o nichž ničeho nevědí, podíl z toho, co jsme jim uštědřili. Při Bohu, věru dotázáni budete na to, co jste si vymyslili!
57A dávají Bohu - sláva Jemu - dcery, zatímco sami mají to, po čem toužili.
58Když však je někomu z nich oznámeno narození dcery, tu zachmuří se černě jeho tvář a je naplněn zlostí,
59skrývá se před lidmi pro hanbu toho, co bylo mu oznámeno, a neví, zda pro potupu svou si dítě ponechat má, či zakopat je do země. Což nejsou hnusná jejich rozhodnutí?
60Ti, kdož nevěří v život budoucí, představují příklad nejhorší, zatímco Bůh představuje příklad nejvznešenější - a On věru mocný je i moudrý.
61Kdyby Bůh trestal lidi za nespravedlnost jejich, nezůstal by na zemi tvor živý, avšak On dává jim odklad do lhůty stanovené; a až vyprší lhůta jejich, nezadrží ji ni o hodinu ani ji neuspíší.
62Oni přidávají Bohu to, čím sami opovrhují, a jazyky jejich lež hlásají, když prohlašují, že dostane se jim překrásné odměny; však pochyby není, že údělem jejich oheň bude pekelný a že budou opuštěni.
63Při Bohu, již před tebou jsme vyslali k národům posly své, však satan jim zkrášlil jejich počínání a přítelem jejich je nyní; a pro ně určen je trest bolestný.
64A seslali jsme ti Písmo jedině proto, abys jim vysvětlil to, o čem se hádají, a aby bylo správným vedením i milosrdenstvím pro lid věřící.
65Bůh sesílá z nebe vodu a oživuje jí zemi poté, co zemřela - a věru je v tom znamení pro lid slyšící.
66A je pro vás též v dobytku vašem poučení: napájíme vás tím, co je v břichách jejich - něčím, co je mezi odpadem a krví - mlékem čistým, jež požitkem je pro pijící.
67A z plodů datlovníku a z hroznů opojný nápoj získáváte i stravu výtečnou a také v tom je znamení pro lid rozumný.
68Pán tvůj pak vnukl včelám: "Zřiďte si příbytky své v horách, ve stromech i v tom, co lidé si postaví!
69Potom požívejte z plodů všech a kráčejte po cestě Pána svého pokojně!" A z útrob jejich pak vychází nápoj barev rozličných, v němž lék jest pro lidi. A to věru je znamení pro lid přemýšlivý.
70Bůh vás stvořil a posléze vás k sobě povolá. A jsou mezi vámi někteří, kdo věku sešlosti dosáhnou a nic z toho znát nebudou, co již věděli. A Bůh věru je vševědoucí, všemohoucí.
71Bůh dal jedněm z vás přednost před druhými v podílu na živobytí; avšak ti, jimž přednost byla dána, nedávají z podílu svého těm, jimž pravice jejich vládne, aby si tak byli rovni. Což popírat chtějí dobrodiní Boží?
72Bůh dal vám manželky mezi vámi zrozené a učinil vám z manželek vašich syny a vnuky a uštědřil vám všemožné věci výtečné. Což věřit budou v božstva falešná, jsouce tak za dobrodiní Boží nevděční?
73A uctívají místo Boha něco, co jim nic neuštědřuje ani z nebes ani ze země, ba ani toho schopno není.
74Nečiňte tedy srovnání žádná o Bohu, vždyť Bůh zajisté dobře zná, zatímco z vás nikdo nic neví!
75A Bůh uvádí podobenství o otroku závislém, jenž sám nemůže nic, a o člověku svobodném, jemuž jsme uštědřili příděl překrásný obživy, z něhož on tajně i veřejně rozdává. Jsou si ti dva rovni? Chvála Bohu nikoliv, však většina z nevěřících nic nezná.
76Bůh uvádí též podobenství o dvou mužích, z nichž jeden je němý a ničeho schopen není, pánu svému je přítěží, a kamkoliv poslán je, nikdy s dobrým se nevrátí. Je člověk takový roven tomu, kdo spravedlnost přikazuje a po stezce přímé kráčí?
77Bohu náleží nepoznatelné na nebesích i na zemi; a příchod Hodiny bude jak oka mžiknutí či ještě kratší - vždyť Bůh mocen všech je věcí!
78Bůh vás vyvedl z útrob matek vašich, aniž jste měli nějaké vědění, a pak vám sluch, zrak i srdce dal - snad budete vděční.
79Což neviděli ptáky podrobené Pánu v prostoru nebeském, kde nikdo je nepodpírá kromě Boha? Věru jsou v tom znamení pro lid věřící!
80Bůh učinil vám vaše domy obydlím a opatřil vám z kůží dobytka stany, jež lehce přenášíte v den, kdy zdviháte se k odchodu, i v den, kdy se usazujete, a dal vám v jejich vlně, srsti i kožišině vybavení a dočasné užívání.
81A z toho, co stvořil, opatřil vám Bůh stín a dal vám v horách útočiště a dal vám oděvy, jež chrání vás před horkem, a dal vám oděvy, jež chrání vás před zraněním. A takto vůči vám dovršil Své dobrodiní - snad budete do vůle Jeho odevzdáni.
82Jestliže se oni zády k tobě obrátí, pak úkolem tvým je pouze zřetelné oznámení.
83Ačkoliv znají dobrodiní Boží, přece je popírají a většina z nich jsou nevděčníci.
84V den, kdy vzkřísíme z každého národa svědka, nebude dovoleno promluvit těm, kdož nevěřící byli, a nebude jim dáno odpuštění,
85a tehdy spatří ti, kdož byli nespravedliví, trest svůj a nebude jim v něm ulehčeno a nebude jim povolen odklad žádný.
86A až ti, kdož přidružovali, uvidí ty, jež k Bohu přidružovali, zvolají: "Pane náš, toto jsou ti, které jsme k Tobě přidružovali a místo Tebe jsme vzývali!" A vmetou jim tito v tvář slova: "Vy věru jste lháři!"
87A tehdy se vydají nevěřící na milost Bohu a ztratí se od nich to, co si lživě vymyslili.
88Těm, kdož nevěřící byli a od cesty Boží odvraceli, těm k trestu trest přidáme za to, že pohoršení šířili.
89V den, kdy vzkřísíme z každého národa svědka z něho vzešlého, předvedeme tě jako svědka proti nim. A seslali jsme ti Písmo, jež objasněním je všeho, vedením, milosrdenstvím i zvěstí radostnou pro ty, kdož do vůle Boží se odevzdali.
90Bůh zajisté přikazuje spravedlnost, dobré skutky i štědrost vůči příbuzným a zakazuje necudnost, zavrženíhodné skutky a vzdornost a varuje vás - snad toho pamětliví budete.
91Dodržujte věrně úmluvu Boží, když jste ji jednou uzavřeli, a nenarušujte přísahy, když jste je potvrdili a Boha si jako jejich ručitele vzali - vždyť Bůh dobře ví, co děláte.
92Nebuďte jako žena ona, jež rozpletla přadeno své poté, co s námahou je upředla, a nečiňte přísahy s úmyslem je vzájemně porušit, jestliže jedna skupina z vás je početnější druhé. Bůh vás tímto jen zkouší a věru vám vysvětlí v den zmrtvýchvstání vše, o čem ve sporu jste.
93Kdyby Bůh chtěl, byl by vás národem jediným učinil; avšak On dává zbloudit, komu chce, a uvádí na správnou cestu, koho chce; a na skutky své zajisté tázáni budete.
94Nečiníte přísahy své s úmyslem je vzájemně porušit, aby vám neuklouzla noha vaše poté, co pevně stála, abyste neokusili zlého za to, že jiné jste z cesty Boží odvraceli, a abyste se trestu nesmírného nedočkali.
95Neprodávejte úmluvu Boží za cenu nízkou, vždyť věru to, co u Boha máte, je pro vás lepší - vědoucí jste-li!
96Cokoliv nyní u vás je, pomine, však cokoliv u Boha je, věčně zůstane. A My věru odměníme ty, kdož trpěliví byli, podle toho nejlepšího, co vykonali.
97Kdokoliv zbožné skutky koná, ať muž či žena, a je věřící, toho vzkřísíme k životu překrásnému a věru je odměníme odměnou podle toho nejlepšího, co učinili.
98Když Korán přednášíš, hledej u Boha útočiště před satanem prokletým,
99jenž věru nemá pravomoc žádnou nad těmi, kdož uvěřili a spoléhají na Pána svého,
100nýbrž má moc jen nad těmi, kdo za ochránce si jej vzali a kdo modloslužebníky jsou zásluhou jeho.
101A když zaměníme jeden verš veršem jiným - a Bůh nejlépe zná to, co sesílá - říkají: "Ty si to vymýšlíš!" Však většina z nich nic neví!
102Odpověz: "Duch svatý je přinesl dolů od Pána tvého s pravdou, aby utvrdilo ve víře ty, kdož uvěřili, a aby bylo vedením i zvěstí radostnou pro ty, kdož odevzdali se do vůle Boží."
103Víme dobře, že nevěřící hovoří: "Vždyť jej to učí smrtelník nějaký!" Však jazyk toho, na nějž narážku činí, je cizí, zatímco tento Korán je v jasném jazyce arabském.
104Zajisté ty, kdož ve znamení Boží nevěří, Bůh cestou přímou nepovede a bolestným postihne je trestem.
105Lži pak vymýšlejí právě ti, kdož ve znamení Boží nevěří, a to jsou věru lháři.
106Na toho, kdo zapře Boha poté, co již uvěřil - kromě toho, kdo byl donucen, zatímco srdce jeho klidné bylo ve víře - a zejména na toho, kdo hruď svou nevíře otevřel, dopadne hněv Boží a pro něj je připraven trest nesmírný,
107a to proto, že milovali život pozemský více než budoucí, a také proto, že Bůh nevede lid, jenž nevěří.
108A to jsou ti, jimž Bůh zapečetil srdce, sluch i zrak, a to jsou ti lhostejní,
109a není pochyby, že na onom světě budou mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.
110Pán tvůj však bude k těm, kdož se vystěhovali poté, co útisk zakusili, a poté, co bojovali a neochvějní byli - k těm zajisté bude Pán tvůj po tom všem odpouštějící a slitovný
111v den, kdy duše každá sama sebe přijde hájit a kdy duši každé bude zaplaceno plně podle toho, co učinila, a kdy nebudou ošizeni.
112A Bůh uvádí podobenství o městě, jež bylo bezpečné a spokojené a jemuž se dostávalo obživy v hojnosti ze všech stran, však nevděčné bylo vůči dobrodiní Božímu. A Bůh dal jim okusit oděvu hladu a strachu za to, čeho se dopustili.
113A přišel k nim posel z jejich řad vzešlý, ale oni jej za lháře prohlásili a uchvátil je trest, zatímco nespravedliví byli.
114Pojídejte ze všeho, co Bůh vám uštědřil jako dovolené a výtečné, a buďte vděční za dobrodiní Boží, jestliže je to vskutku On, jehož uctíváte.
115On zakázal vám jedině zdechliny, krev, vepřové maso a to, co někomu jinému než Bohu bylo zasvěceno. Ten však, kdo z donucení tak učiní, aniž po tom toužil či přestupníkem byl - tedy Bůh zajisté je odpouštějící, slitovný.
116Neříkejte tedy to, co jazyky vaše lživě tvrdí: "Toto dovoleno je a toto zakázáno!" vymýšlejíce si tak proti Bohu lež. Věru ti, kdož proti Bohu lži si vymýšlejí, ti nebudou mezi blaženými.
117Jak nepatrné je užívání života tohoto, zatímco čeká je trest bolestný!
118Těm, kdož židovství vyznávají, jsme zakázali to, co jsme ti již dříve sdělili, a neukřivdili jsme jim, leč oni sami sobě ukřivdili.
119Nicméně Pán tvůj k těm, kdož špatného se z neznalosti dopustili, však posléze pokání konali a polepšili se - k těm Pán tvůj po tom všem věru bude odpouštějící, slitovný.
120Abraham věru byl vůdcem Bohu oddaným, hanífem a mezi modloslužebníky nepatřil,
121vděčný byl za dobrodiní Boha, jenž si jej vyvolil a na stezku přímou jej uvedl.
122A darovali jsme mu dobré na tomto světě a on zajisté je na onom světě mezi bezúhonnými.
123A pak jsme ti vnukli: "Následuj náboženství Abrahama, jenž hanífem byl, vždyť on věru mezi modloslužebníky nepatřil!"
124Den sobotní byl ustanoven pouze pro ty, kdož o něm jsou různého mínění. Pán tvůj pak věru rozsoudí mezi nimi v den zmrtvýchvstání to, o čem ve sporu byli.
125Vyzývej k cestě Pána svého moudrostí i kázáním krásným a veď s nimi spor slovy nejlepšími! Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož z cesty Jeho zbloudili, a zná dobře i ty, kdož správně jsou vedeni.
126Jestliže trestáte, tedy trestejte podobným způsobem, jako jste byli trestáni. Však jste-li trpělivosti schopni, tedy to lepší je pro trpělivé.
127Buď trpělivý, však trpělivost tvá je možná jen s pomocí Boží! Nermuť se kvůli nim a nebuď stísněn, že úklady strojí,
128vždyť Bůh je věru s těmi, kdož jsou bohabojní, i s těmi, kdož dobré konají.
Chapter 17 (Sura 17)
1Sláva tomu, jenž za noci přenesl služebníka Svého z Posvátné mešity do mešity nejvzdálenější, jejíž okolí jsme požehnali, abychom mu ukázali některá Svá znamení. A On věru slyšící je a jasnozřivý.
2A darovali jsme Mojžíšovi Písmo a učinili jsme je pro dítka Izraele vedením řkouce: "Nevezmete sobě vedle Mne nikoho jiného za ochránce,
3ó potomci těch, jež nesli jsme v arše s Noem, jenž služebníkem byl Naším vděčným!"
4A stanovili jsme v Písmu o dítkách Izraele toto: "Podvakrát naplníte zemi pohoršením a vyniknete velkým povznesením.
5A až dostaví se splnění slibu prvního, vyšleme proti vám služebníky Své strašnou mocí vládnoucí a ti mezi příbytky vaše proniknou; slib ten se věru uskuteční.
6Potom vám opět dáme dosáhnout úspěchu proti nim a rozmnožíme vás v majetcích i v synech a početnějším houfem vás učiníme.
7Konáte-li dobro, sami pro sebe tak činíte, a konáte-li špatné, proti sobě tak činíte. A až se vyplní slib druhý, pošleme na vás služebníky, aby vás poznamenali na tvářích a aby pronikli do chrámu, stejně jako tam vnikli poprvé, a aby zničili vše, čeho se zmocní, úplným zničením.
8Možná že Pán váš se nad vámi slituje, však jestliže opět začnete, začneme i My. A učinili jsme peklo pro nevěřící vězením.
9A věru tento Korán vede k cestě, jež nejpřímější je, a zprávu radostnou věřícím zvěstuje, kteří zbožné skutky konají, že odměna velká určena je pro ně
10a že pro ty, kdož nevěří v život posmrtný, jsme připravili trest bolestný.
11A člověk vyzývá ke zlu, tak jak vyzývá k dobru, vždyť člověk je unáhlený.
12Učinili jsme noc a den dvěma znameními; znamení noci jsme zastřeli, však znamení dne jsme viditelným učinili, abyste mohli získávat v něm z dobrodiní Pána svého a abyste poznali počet roků i času počítání. A každou věc jsme učinili nejvýš srozumitelnou.
13Každému člověku jsme připevnili ptáka osudu jeho na šíji a v den zmrtvýchvstání vyjmeme pak každému knihu jeho a setká se s ní otevřenou.
14"Čti knihu svou! Dnes sám postačíš si proti sobě jako zúčtovatel!"
15Kdo po cestě správné se ubírá, sám pro sebe tak činí, však kdo bloudí, ten jen proti sobě tak činí. A žádná duše nákladem obtěžkaná neponese břímě jiného a nepotrestali jsme nikoho dříve, než byl námi vyslán posel.
16A když si přejeme zahubit město nějaké, poručíme boháčům jeho, aby v něm nepravosti páchali a pak uskuteční se slovo Naše nad ním vyřčené a zahubíme je zničením dokonalým.
17Kolik pokolení jsme již zahubili po Noemovi! Pán tvůj pak hříchů Svých služebníků znalcem je i pozorovatelem dostatečným.
18Těm, kdož po věcech rychle pomíjivých touží, pospíšíme dát v něm to, co chceme, a tomu, komu chceme; však potom pro ně peklo připravíme, aby v něm hořeli v ponížení a v zavržení.
19Kdož však po životě budoucím touží a usilují o něj horlivě, jsouce přitom věřící - vděčně uznáno bude jejich snažení.
20Všem, těm i oněm, My rozmnožíme Pána tvého dary a Pána tvého dary neznají omezení.
21Pohleď, jak jsme dali přednost jedněm před druhými! V životě budoucím věru ještě vyšší hodnosti a větší přednosti jsou!
22A nepřidávej k Bohu božstva jiného, abys nezůstal zahanben a opuštěn.
23Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré prokazovali. A jestliže jeden či oba z nich u tebe zestárnou, neříkej jim "Fuj!" a neodbývej je stroze, nýbrž mluv s nimi slovem laskavým!
24Skloň k nim oběma z milosrdenství křídla pokory a řekni: "Pane můj, smiluj se nad nimi oběma, tak jako oni mě vychovali, když jsem byl malý!" .
25Pán váš nejlépe ví, co v duších vašich je a jste-li zbožní, On věru ke kajícníkům je odpouštějící.
26A dávej příbuznému po právu, a také chuďasovi a po cestě Boží jdoucímu,však nerozhazuj rozhazováním,
27vždyť marnotratní jsou bratři satanovi a satan byl vůči Pánu svému nevděčný.
28Jestliže se od nich odvrátíš čekaje na milosrdenství Pána svého, ve které doufáš, potěš je alespoň slovem útěšným!
29A neměj ruku svou přivázanou ke krku svému ani ji nerozevírej příliš široce, abys nebyl pomlouván a neupadl v nouzi.
30Pán tvůj otevřenou rukou uštědřuje obživu anebo ji odměřuje, komu chce, neboť On dobře je zpraven o služebnících Svých a jasně je zří.
31Nezabíjejte děti své z obavy před zchudnutím, vždyť My jim i vám obživu uštědříme. A jejich zabíjení je hříchem velkým.
32A nezabíjejte osoby, jež Bůh zakázal zabíjet, leda podle práva. A byl-li někdo zabit nespravedlivě, dali jsme jeho nejbližšímu pravomoc jej pomstít, nechť však při zabití nepřehání, vždyť zajisté mu bude pomoženo.
33A nepřibližujte se k majetku sirotka, leda způsobem co nejlepším, pokud nedosáhne dospělosti. Dodržujte věrně závazky své, neboť žádáno bude zúčtování o závazku!
34A buďte spravedliví v míře, když odměřujete, a važte vahami přímými - to pro vás je lepší i nejlepší co do výsledku.
35A nenásleduj to, o čem vědění nemáš, vždyť sluch, zrak i srdce budou všechny žádány, aby počet vydaly.
36A nevykračuj si po zemi troufale, vždyť zemi nemůžeš rozpoltit a nedosáhneš výškou svou hor vrcholku.
37To všechno je špatností u Pána tvého a je mu to odporné.
38A toto je část toho, co vnukl ti Pán tvůj z moudrosti Své. A nedávej vedle Boha božstvo jiné, bys nebyl do pekla uvržen, potupen a zatracen!
39Což Pán váš přednostně vás syny vyznamenal, zatímco sám pro sebe si z andělů dcery vzal? Vy věru hovoříte slova nehorázná!
40A vysvětlili jsme to v Koránu tomto, aby se upamatovali, avšak to jen rozmnožilo odpor jejich.
41Rci: "Kdyby byla vedle Něho ještě božstva jiná, jak říkají, věru by usilovala najít k Pánu trůnu cestu.
42Sláva Jemu - a oč vznešenější je On než to, co o něm říkají, povýšením velikým!"
43A pěje slávu Jeho sedm nebes a země i vše, co na nich je. A není věci, jež by chválu Jeho neslavila, avšak vy nevěřící slavení jejich nechápete. On věru mírný je i odpouštějící.
44Když přednášíš Korán, spouštíme mezi tebe a ty, kdož nevěří v život budoucí, závěs zahalující
45a na srdce jejich clony klademe, takže jej nechápou, a hluchotu do jejich uší: A když se v Koránu zmiňuješ o Pána svého jedinosti, zády se obracejí s nechutí.
46My dobře víme, jakým způsobem naslouchají, když k tobě uši natahují a když tajně rozmlouvají a když nespravedliví říkají: "Vy následujete jen člověka očarovaného!"
47Pohleď jen, jaká podobenství o tobě uvádějí, jak bloudí a nalézt cestu nemohou
48a říkají: "Až staneme se kostmi a prachem, budeme vzkříšeni nějakým novým stvořením?"
49Odpověz: "I kdybyste byli kamenem nebo železem
50či jakýmkoliv stvořením, jehož vzkříšení se zdá nemožné hrudím vašim!" A řeknou: "A kdo nás k životu navrátí?" Odpověz: "Ten, jenž stvořil vás poprvé." A budou nad tebou hlavami potřásat a zeptají se: "A kdy to bude?" Odpověz jim: "Možná že je to už blízko!
51V ten den, kdy On vás zavolá a vy odpovíte voláním chvály Jeho, usoudíte, že zůstali jste v hrobech svých jen maličko."
52Řekni služebníkům Mým, aby hovořili jen to, co nejlepší je. A satan věru rozsévá mezi vámi rozkol, vždyť satan člověku je zjevným nepřítelem.
53Pán váš zná vás nejlépe, a zachce-li se Mu, smiluje se nad vámi, a bude-li chtít, potrestá vás. A neposlali jsme tě, abys byl nad nimi dozorcem.
54Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož na nebesích jsou i na zemi. A věru jsme posly některé nad druhými vyznamenali a Davidovi jsme žaltář dali.
55Rci: "Jen si vzývejte ty, jež jste si vedle Něho vymyslili! Ti mocí žádnou nevládnou, aby od vás neštěstí odvrátili či je změnili."
56Ti, které vzývají, sami prostředek hledají, jak co nejvíce se přiblížit k Pánu svému, v milost Jeho doufajíce a trestu Jeho se obávajíce, neboť Pána tvého trest je věru obav hodný.
57A nebylo města bezbožného, jež bychom nebyli zahubili či trestem strašným nepotrestali přede dnem zmrtvýchvstání; a takto je to napsáno v Knize původní.
58A zabránilo nám v tom, abychom znamení seslali, leda to, že národy dávné za lež je prohlašovaly. A Thamúdovcům jsme velbloudici jako ukázku znamení dali, však bezbožně s ní nakládali. A My znamení Svá jen pro postrašení sesíláme.
59A hle, pravili jsme ti: "Pán tvůj objímá lidi (ve vševědoucnosti své)!" A učinili jsme vidění, jež jsme ti ukázali, jen pokušením pro lidi a taktéž i strom prokletý v Koránu. My strach jim naháníme, však to jen jejich vzpurnost velkou posiluje.
60A hle, pravili jsme k andělům: "Padněte na zem před Adamem!" I padli všichni kromě Iblíse, jenž řekl: "Mám padnout na zem před tím, jehož jsi z hlíny stvořil?
61Vidíš tohoto, jehož jsi poctil více než mne? Dáš-li mi odklad až do dne zmrtvýchvstání, já věru zkrotím potomstvo jeho všechno kromě několika málo!"
62I řekl Bůh: "Odejdi! A kdo z nich tě bude následovat, tomu peklo bude odměnou bohatou.
63Sváděj tedy hlasem svým ty z nich, které můžeš, a zaútoč na ně jízdou svou i pěchotou, staň se společníkem majetku jejich i dětí a sliby jim čiň, vždyť sliby satanovy jsou jen šalbou pouhou.
64Nad služebníky Mými však pravomoc nebudeš mít žádnou!" Pán tvůj pak stačí jim co ochránce!
65Pán váš je ten, jenž pro vás sune lodi na moři, abyste mohli hledat podíl z dobrodiní Jeho; a On vůči vám je slitovný.
66A když postihne vás pohroma na moři, vzdálí se od vás ti, které vedle Něho vzýváte, když však zachrání vás na pevnině, tu odvrátíte se - vždyť člověk je věru nevděčný.
67Jste si tak jisti, že On s vámi nepotopí okraj souše nebo že na vás nepošle bouři písečnou? Potom už nenajdete pro sebe ochránce jediného.
68Anebo jste si tak jisti, že vás neuvrhne do tohoto nebezpečí podruhé a že na vás nepošle vítr bouřlivý a nezahubí vás za to, že jste byli nevděční? Potom už nenajdete proti Nám pomocníka žádného.
69Věru jsme milostí Svou syny Adamovy poctili a na pevnině i na moři jsme je nosili a obživu jsme jim uštědřili výtečnou a před mnohými z těch, jež jsme stvořili, přednost jsme jim dali významnou.
70Přijde den, kdy zavoláme lidi všechny i s jejich záznamy; a komu bude dána kniha jeho do pravice - ti čísti budou z knihy své a nebudou ani o nitku ošizeni.
71A kdo v tomto životě slepý byl, bude slepý i v onom a ještě více z cesty zbloudí.
72A věru by tě byli nevěřící málem zlákali od toho, co jsme ti vnukli, aby sis o Nás vymyslil něco jiného -a tehdy byli by si tě vzali za přítele svého.
73A kdybychom tě nebyli posílili, byl by ses málem k nim přiklonil, byť i nemnoho. . .
74Tehdy bychom ti byli dali okusit dvojnásob v životě i dvojnásob ve smrti a nebyl bys našel proti Nám pomocníka žádného.
75A byli by tě málem donutili k opuštění země této, aby tě z ní vyhnali. Avšak zůstali by v ní po odchodu tvém jen nedlouho,
76podle obvyklého osudu těch poslů, jež vyslali jsme již před tebou - vždyť ve zvyklostech Našich nenalezneš odchýlení nijakého.
77Konej modlitbu při sklonku slunce až do setmění nočního a přednášej Korán za jitra, vždyť přednášení jitřní je před svědky konáno.
78A za noci bdi v přednášení z dodatečné horlivosti pro sebe - možná že Pán tvůj tě pošle na místo, jež je chváleno.
79A rci: "Pane, dej mi vstoupit vstoupením spravedlivým a dej mi vyjít vyjitím spravedlivým. A dej mi od Sebe zplnomocnění jako pomoc!"
80A rci: "Přišla pravda a zmizel klam, a věru klam je něčím, co zmizí."
81A sesíláme v Koránu to, co lékem je i milosrdenstvím pro věřící, však nespravedlivým to jen ztrátu zvětšuje.
82A sesíláme v Koránu to, co lékem je i milosrdenstvím pro věřící, však nespravedlivým to jen ztrátu zvětšuje.
83Když člověka dobrodiním zahrnujeme, odvrací se a vzdaluje se, když však neštěstí se ho dotkne, tu zoufalý je.
84Rci: "Každý jedná podle způsobu svého a Pán váš dobře ví, kdo nejlépe je veden po cestě Jeho."
85A vyptávat se tě budou na Ducha. Odpověz: "Duch přichází z rozkazu Pána mého a bylo vám dáno z vědění, jen ne mnoho."
86Kdybychom chtěli, věru bychom odnesli to, co jsme ti vnukli, a potom bys nenašel proti Nám ochránce žádného ve věci té,
87leda z milosrdenství Pána svého, jehož přízeň vůči tobě veliká je zajisté.
88Rci: "I kdyby se lidé a džinové spojili, aby něco podobného Koránu tomuto vytvořili, nebyli by schopni přijít s něčím podobným, byť by si vzájemně byli pomocníky."
89A v Koránu tomto jsme vskutku lidem různé druhy podobenství vyložili, avšak většina z nich vše kromě nevíry odmítá
90a říká: "Neuvěříme ti, pokud nedáš vytrysknout před námi ze země prameni
91nebo nebudeš mít zahradu s datlovníky a vinnou révou a nedáš řekám s hojností vody téci mezi nimi
92či dokud nenecháš, jak tvrdíš, spadnout na nás nebe po kusech anebo si nepřivedeš Boha a anděly jako ručitele
93či pokud nebudeš mít dům se zlatými ozdobami anebo sám nevystoupíš na nebe. A neuvěříme ve vystoupení tvé na nebe, pokud nám z něho nesešleš Knihu, již bychom čísti mohli." Odpověz: "Sláva Pánu mému, což nejsem toliko smrtelníkem a poslem?"
94Co brání těmto lidem, aby uvěřili, když se jim dostalo správného vedení, ne-li to, že říkají: "Cožpak by Bůh vyslal smrtelníka jako posla Svého?"
95Odpověz: "Kdyby na zemi andělé byli a v míru po ní chodili, věru bychom k nim seslali z nebe anděla jako posla Svého."
96Rci: "Bůh stačí mi jako svědek mezi mnou a vámi, neboť On o služebnících Svých dobře zpraven je a jasně zří je."
97Ten, koho Bůh vede, dobře je veden, však pro ty, jimž zbloudit dal, nenalezneš ochránce mimo Něho. A v den zmrtvýchvstání je shromáždíme plazící se na tvářích, slepé, němé a hluché; útočištěm jejich pak bude peklo, a kdykoliv uhasínat bude, My přidáme více žáru pro ně.
98Toto odměnou jejich bude za to, že ve znamení Naše nevěřili a říkali: Až staneme se kostmi a prachem, budeme vzkříšeni nějakým novým stvořením?
99Což nevidí, že Bůh, jenž stvořil nebesa a zemi, je schopen stvořit jiné podobné jim? A stanovil jim lhůtu, o níž pochyby není, avšak nespravedliví odmítají vše kromě nevíry.
100Rci: "Kdybyste vlastnili pokladnice milosrdenství Pána mého, věru byste je střežili ze strachu před spotřebováním, neboť člověk je velmi lakomý."
101A kdysi jsme dali Mojžíšovi devět znamení zřetelných. Zeptej se dítek Izraele na to, jak přišel k oněm a Faraón mu řekl: "Mojžíši, já domnívám se, žes očarovaný!"
102Mojžíš odpověděl: "Ty věru víš, že to byl jedině Pán nebes a země, jenž seslal to jako znamení objasňující. A já se domnívám, Faraóne, že ke zkáze jsi odsouzený!"
103A chtěl je Faraón ze země vypudit, avšak utopili jsme jej i ty, kdož byli s ním, všechny
104a řekli jsme poté dítkám Izraele: "Obývejte tuto zem, a až přijde čas slíbený Hodiny poslední, v houfu vás přivedeme!"
105A seslali jsme jej s pravdou a s pravdou také sestoupil. A vyslali jsme tě pouze, abys hlasatelem byl zvěsti radostné a varovatelem.
106A Korán jsme rozdělili, abys jej přednášel lidem pozvolna, a seslali jsme jej sesláním opakovaným.
107Rci: "Věřte v něj, nebo nevěřte - ti, kterým dáno vědění bylo již předtím, ti na tváře své padají sklánějíce se, když přednášen je jim,
108a pronášejí: Sláva Pánu našemu, slib Pána našeho se věru vyplnil!
109A padali na tváře své plačíce, v pokoře vzrůstající."
110Rci: "Vzývejte Boha či vzývejte Milosrdného,a ať již Jej nazýváte jakýmkoliv jménem, Jemu náleží jména nejkrásnější. A při modlitbě své nemluv ani příliš nahlas, ani příliš potichu, nýbrž hledej mezi obojím cestu střední!"
111Rci: "Chvála Bohu, jenž nevzal si pro sebe dítě žádné, jenž nemá společníka ve vládě a nepotřebuje před ponížením ochránce!" A oslavuj velikost Jeho!
Chapter 18 (Sura 18)
1Sláva Bohu, jenž seslal služebníku Svému Knihu a neučinil ji křivolakou,
2nýbrž přímou, aby varovala před mocnou přísností od Něho přicházející a aby oznámila věřícím, kteří zbožné skutky konali, že obdařeni budou odměnou překrásnou,
3zahradou to, v níž navěky zůstanou,
4a aby varovala ty, kdo říkají, že Bůh pro Sebe si vzal děti.
5A nemají o tom oni ani otcové jejich žádného vědění; jak hrozné je slovo, jež z jejich úst vychází, a nic jiného než lež oni nemluví.
6Chceš se snad zahubit smutkem jda ve stopách jejich, jestliže tomuto příběhu neuvěří?
7To, co na zemi jest, učinili jsme okrasou její, abychom vyzkoušeli, kdo z nich v konání svém je nejlepší.
8A věru uděláme ze všeho toho, co na ní je, výšinu rostlinstva zbavenou!
9Domníváš se, že lidé jeskyně a ar-Raqímu byli zázrakem jedním z Našich znamení?
10. . . A hle, mladíci se do jeskyně uchýlili a pravili: "Pane náš, daruj nám od Sebe milosrdenství a připrav nám pro věc naši správné vedení!"
11A zakryli jsme uši jejich v jeskyni té během roků mnohých,
12potom jsme je vzkřísili, abychom poznali, která z obou stran lépe odhadne délku pobytu jejich.
13My vyprávíme ti příběh jejich pravdivě; vždyť mladíci to byli, kteří v Pána svého uvěřili, a jejich vedení po cestě správné jsme upevnili.
14A srdce jejich jsme posílili, když vstali a řekli: "Náš Pán je Pánem nebes a země a nikdy nebudeme vzývat božstvo jiné kromě Něho, jinak bychom lež nehoráznou hovořili.
15Tento náš lid si vzal místo Něho božstva různá, aniž o nich přinesl jasné zmocnění! A kdo je nespravedlivější než ten, kdo proti Bohu lži si vymýšlí?"
16A až se oddělíte od lidí těch a od toho, co uctívají vedle Boha, uchylte se do jeskyně! Pán váš nad vámi část milosrdenství Svého rozprostře a ve věci vaší vám ulehčení připraví.
17A byl bys viděl, jak slunce se při svém východu sklání napravo od jeskyně jejich a při svém západu je míjí nalevo, zatímco oni byli v středu jejím. A toto je jedno ze znamení Božích; ten, koho Bůh vede, ten po správné cestě kráčí, avšak pro toho, komu Bůh dal zbloudit, nenajdeš ochránce ani průvodce žádného.
18A byl bys je pokládal za bdící, zatímco oni spali a My je napravo i nalevo kolébali; a pes jejich s předními tlapami roztaženými na prahu ležel. A kdybys je byl náhodou spatřil, byl by ses dal před nimi na útěk pln strachu z nich hrozného.
19A tak jsme je vzkřísili, aby se jeden druhého vyptávali. I pravil jeden z nich: "Jak dlouho jsme zde setrvali?" Odpověděli: "Setrvali jsme zde den či část dne jednoho." (Nakonec) řekli: "Pán náš zná nejlépe, jak dlouho jsme zde zůstali. Vyšleme jednoho z nás do města s těmito penězi svými, nechť zjistí, kdo nejlepší pokrmy má, a nechť nám od něho potravu přinese; a nechť jedná obezřetně a slušně, aby na nás neupozornil nikoho.
20Kdyby nás odkryli, ukamenovali by nás anebo by nás donutili vrátit se k náboženství svému; a pak již nikdy bychom nebyli blaženi."
21A tak jsme je odhalili (lidem z města), aby poznali, že slib Boží je pravdivý a že o Hodině pochyby žádné není. A hle, lidé se mezi sebou hádali ohledně věci jejích, a říkali jedni: "Vystavme nad nimi stavbu nějakou; Pán jejich přece o nich dobře ví!" A pravili ti, kdož ve sporu o věc tu zvítězili: "Vystavíme nad nimi svatyni!"
22A budou říkat někteří: "Byli tři a čtvrtý z nich byl pes jejich." Jiní řeknou: "Bylo jich pět a šestý z nich byl pes jejich" dohadujíce se o nepoznatelném; a další řeknou: "Sedm, a osmým z nich byl pes jejich." Odpověz: "Pán můj zná nejlépe počet jejich; a zná to jinak jen lidi nemnoho!" Nehádej se tedy o nich, leda jen způsobem esoterickým, a nevyptávej se na ně (z nevěřících) nikoho
23a neříkej o ničem: "Já zítra učiním to a to,"
24aniž připojíš: "Bude-li chtít Bůh." A vzpomínej Pána svého, když zapomnětlivý jsi, a řekni: "Snad Pán můj mne dovede k tomu, co je správnější než toto!"
25A setrvali oni v jeskyni své tři sta let a přidáno je k tomu ještě devět.
26Rci: "Bůh zná nejlépe, jak dlouho tam zůstali, a Jemu náleží nepoznatelné na nebesích a na zemi a On nejlépe je vidoucí a slyšící! A nemají oni kromě Něho ochránce žádného a On nečiní nikoho společníkem rozhodnutí Svého!"
27Sděluj tedy to, co ti bylo vnuknuto z Knihy Pána tvého; a není nikoho, kdo mohl by změnit slovo Jeho, a nenalezneš kromě Něho útočiště žádného.
28Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i navečer vzývají po Jeho tváři toužíce! A neodvracej oči své od nich v žádosti po krásách života pozemského a neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným k připomenutí Svému, ani toho, jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru překračuje!
29A rci: "Pravda přichází od Pána vašeho; kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří!" A věru jsme připravili pro nespravedlivé oheň, jenž hustým dýmem je obklopí. A poprosili o pomoc, bude jim pomoženo vodou podobnou kovu roztavenému, jež spálí tváře jejich. A jak odporný to nápoj a jak hnusné to místo pobytu!
30Ti však, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, budou odměněni, a nedopustíme, aby se ztratila odměna těch, kdož dobré činili.
31Jim budou patřit zahrady Edenu, pod nimiž řeky tekou; tam budou se náramky zlatými zdobit, do šatů zelených z hedvábí a brokátu se odívat a v nich na lehátkách odpočívat. Jak krásná to odměna a jak výtečné to místo pobytu!
32Uveď jim podobenství o dvou mužích, z nichž jednomu jsme dvě zahrady révy vinné dali, obklopené palmami, a mezi nimi jsme obilí zaseli;
33a obě zahrady plody své přinesly a pána svého v ničem nezklamaly a mezi oběma jsme řece téci dali.
34A měl ovoce a řekl druhu svému při rozhovoru: "Mám více majetku než ty a mocnější jsem i rodem svým."
35Pak do zahrady své vstoupil a sám sobě ukřivdil říkaje: "Že někdy toto zanikne, si nemyslím,
36a nedomnívám se, že kdy dostaví se Hodina; a věru i kdybych navrácen byl k Pánu svému, něco lepšího než toto naleznu tam výměnou."
37I pravil mu druh jeho v rozhovoru: "Chceš být nevděčný vůči tomu, jenž stvořil tě z prachu, pak z kapky semene a nakonec tě obdařil lidskou podobou?
38Však já hovořím: On je Bůh, Pán můj, a já k Pánu svému nepřidružuji nikoho.
39Kéž bys byl, když do zahrady své jsi vstoupil, pronesl: Nechť stane se, co Bůh chce, a není moci kromě u Boha! A vidíš-li mne majetkem a dětmi chudšího,
40možná, že mne Bůh obdaří lepším, než tvá je zahrada. A možná že postihne ji z nebes pohromou, takže stane se jednou zrána zemí pustou,
41či voda její v hlubinách země zmizí a tobě se nezdaří nalézt novou."
42A stalo se tak a plody jeho byly zničeny a jal se majitel lomit rukama nad tím, co vynaložil na ni a že od základů je zpustošena nyní, a volal: "Kéž bych byl nikoho k Pánu svému nepřidružoval!"
43A neměl čeleď žádnou, jež by mu pomohla kromě Boha, a nedočkal se pomoci.
44A tady přísluší ochrana jen Bohu skutečnému; a On nejlepší je v odměňování a k nejlepšímu vede konci.
45A uveď jim podobenství o životě pozemském: podobá se vodě, již sesíláme z nebe a s níž se mísí rostlinstvo země a pak stane se suchou travinou, již větry rozvanou. A Bůh všemocný je nad věcí každou.
46Majetek a synové jsou života pozemského ozdobou, však zbožné skutky, jež trvalé hodnoty jsou, u Pána tvého lepší odměnu i naději míti budou
47v den, kdy horám dáme kráčet a kdy uvidíš zemi jak rovinu srovnanou; a tehdy shromáždíme duše všechny, aniž opomineme z nich jedinou.
48A předvedeni před Pána tvého v řadách budou. "Teď přišli jste k Nám tak, jak jsme vás poprvé stvořili; a přece jste tvrdili, že neustanovíme pro vás lhůtu žádnou."
49A předložena bude Kniha každého a uvidíš provinilé v obavách z toho, co v ní je obsaženo. A řeknou:,,Běda nám, co je to za knihu, že ani malé, ani velké skutky zaznamenat neopominula?" A naleznou před sebou vše, co dělali, a neošidí Pán tvůj z nich jediného.
50A hle, pravili jsme andělům: "Padněte na zem před Adamem!" A padli na zem všichni kromě Iblíse, jenž mezi džiny patřil a rozkazu Pána svého se zprotivil. Zdaž vezmete si jej a potomky jeho jako ochránce místo Mne, ačkoliv vašimi jsou nepřáteli? Jak špatná to bude výměna pro nespravedlivé!
51Já neučinil jsem je svědky stvoření nebes a země ani jejich vlastního stvoření; a nevzal jsem si ty, kdož k bludu navádějí, za pomocníky Své.
52V den, kdy Bůh řekne:,,Zavolejte ty, jež pokládali jste za společníky Mé!", budou je vzývat, však vyslyšeni nebudou, neboť mezi nimi umístíme propast zániku;
53a provinilí spatří oheň pekelný a usoudí, že doň budou svrženi a nenaleznou z něho úniku.
54A věru jsme předložili lidem v Koránu tomto všemožné druhy příkladů, však člověk rád se o většině věcí pře.
55Nic nebrání lidem uvěřit či prosit Pána svého o odpuštění, když k nim přišlo správné vedení - leda odmítnutí připustit, že dostaví se k nim obvyklý osud dávných anebo že trest je zblízka postihne.
56A vysíláme posly Své jen jako hlasatele zvěsti radostné a jako varovatele. Avšak ti, kdož nevěří, se hádají užívajíce falešnosti, aby jí pravdu vyvrátili, a přijímají s posměchem znamení Má i to, před čím varováni jsou.
57A kdo nespravedlivější je než ten, jenž při zmínce o znameních Pána svého se od nich odvrací a zapomíná na to, co ruce jeho předtím konaly? A srdce jejich jsme pokryli clonou, aby mu neporozuměli, a uši jejich jsme ucpali hluchotou. A i kdybys je k cestě správné vyzval, přece ji nikdy následovat nebudou.
58Pán tvůj je odpouštějící i pln milosrdenství. Kdyby je chtěl uchvátit za to, co si vysloužili, byl by jim jistě uspíšil trest, avšak mají lhůtu slíbenou a jinde než u Boha útočiště žádné nenajdou.
59A zahubili jsme obyvatele oněch měst, když stali se nespravedlivými, a stanovili jsme pro záhubu jejich lhůtu slíbenou.
60A hle, pravil Mojžíš sluhovi svému: "Neustanu, dokud nedospěji k soutoku dvou moří, i kdybych měl věky celé jíti tomu vstříc."
61A když oba dospěli k soutoku moří dvou, zapomněli na rybu svou, jež dala se svou cestou v moře unikajíc.
62A když oba ono místo minuli, pravil Mojžíš svému sluhovi: "Přines nám oběd náš, věru nás únava z této naší cesty potkala."
63Odpověděl: "Což nevidíš, že když jsme se u skály ukrývali, zapomněl jsem na tu rybu? A jedině satan způsobil, že na ni jsem zapomněl, a nedal mi vzpomenout si na ni a ona na cestu svou v moři se zázračně vydala."
64I řekl Mojžíš: "To právě je to, co hledáme." A oba se obrátili a po stopách svých se navrátili.
65A nalezli jednoho ze služebníků Našich, jehož jsme milosrdenstvím Svým obdařili a jehož jsme vědění z Nás vycházejícímu naučili,
66a Mojžíš mu řekl: "Smím tě následovat, abys mne naučil něčemu ze správného vedení, o němž jsi byl poučen?"
67Odpověděl: "Ty trpělivost se mnou mít nebudeš schopen;
68a jak bys také mohl mít trpělivost v tom, co je mimo rozsah vědění tvého?"
69Avšak Mojžíš řekl: "Bude-li Bůh chtít, shledáš mě trpělivým a já neoslyším rozkazu žádného."
70"Chceš-li mne následovat, tedy se mne neptej na nic, pokud já sám tě nevybídnu svou zmínkou."
71A pokračovali dále, a když pak na lodi pluli, služebník Náš ji provrtal. I otázal se Mojžíš: "Provrtals ji, abys utopil ty, kdož na ní cestují? Tys věru učinil věc nevídanou!"
72Odvětil: "Neřekl jsem ti, že nebudeš schopen mít trpělivost se mnou?"
73I řekl Mojžíš: "Nekárej mne za to, že zapomněl jsem, a neukládej mi ve věci mé zkoušku těžkou!"
74A pokračovali dále, až potkali chlapce nějakého; i zabil jej a Mojžíš zvolal: "Zdaž zabils duši nevinnou, aniž právo pomsty jsi měl? Tys věru spáchal věc ohavnou!"
75Odpověděl: "Neřekl jsem ti, že nebudeš schopen mít trpělivost se mnou?"
76Mojžíš pravil: "Jestliže se tě po tomto ještě zeptám na cokoliv, tedy se zbav společnictví mého; a již se ti dostalo ode mne omluvy."
77A pokračovali dále, a když přišli k obyvatelům města jednoho, o jídlo je požádali, však lidé ti je pohostit odmítli. A nalezli zde zeď, jež spadnutím hrozila; když pak ji služebník Náš do pořádku přivedl, pravil mu Mojžíš: "Kdybys chtěl, mohlo by se ti za to dostat odměny."
78I odvětil: "Toto znamená rozchod mezi mnou a tebou, nicméně ti chci vysvětlení toho sdělit, v čem nebyls s to trpělivost mít.
79Co týká se lodi oné, ta patřila chudákům, kteří na moři pracují. A chtěl jsem ji poškodit, aby ztratila cenu pro krále jednoho, jenž na ně číhá a jenž každou dobrou loď násilím jímá.
80A co týká se chlapce toho, rodiče jeho byli věřící, a obávali jsme se, že vzpurností a nevděkem svým on zavede je oba,
81a přáli jsme si, aby Pán jejich jim jej vyměnil za jiného, jenž bezúhonnější aby byl a lásky jejich více byl hoden.
82A co se týká té zdi, ta patřila dvěma chlapcům sirotkům ve městě tom a byl pod ní poklad pro ně předurčený; a otec jejich muž bezúhonný byl a Pán tvůj si přál, aby oni nejdříve dospělosti své dosáhli a teprve pak poklad svůj odkryli z milosrdenství Pána tvého. A já pak nic z toho z rozhodnutí vlastního nečinil; a toto je výklad toho, v čem tys trpělivosti nebyl schopen."
83A vyptávají se tě na Dvourohého. Odpověz: "Budu vám vyprávět příběh o něm."
84Upevnili jsme moc jeho na zemi a zahrnuli jsme jej prostředky k věcem všem.
85A on za nebeským šel lanem,
86a když dospěl k slunce západu, shledal, že zapadá v prameni vroucím, a nalezl lid nějaký poblíže. I řekli jsme mu: "Dvourohý, na tobě je, zda potrestáš je, či zda zachováš se k nim dobře."
87Odpověděl: "Toho, kdo z nich je nespravedlivý, potrestám a potom bude navrácen k Pánu svému, jenž potrestá jej trestem odporným.
88A co týká se toho, kdo věří a zbožné skutky konal, tomu dostane se odměny překrásné a rozkaz, jejž dáme mu, bude snadný."
89Potom sledoval lano jiné,
90a když dospěl k slunce východu, shledal, že vychází nad lidem, jemuž jsme nedali na ochranu proti němu clony žádné.
91A tak tomu bylo a My jsme již obsáhli ve vědění Svém vše, co u něho bylo.
92Po té sledoval další lano,
93až k místu mezi dvěma hrázemi dospěl a pod nimi lid, jenž sotva chápal řeč mluvenou, našel.
94I řekli mu: "Dvourohý, věru Gog a Magog šíří spoušť po zemi; máme ti poplatek zaplatit, abys mezi námi a jimi hráz vystavěl?"
95Odpověděl: "To, co mi propůjčil Pán můj, je lepší než poplatek. Pomozte mi horlivostí svou a zřídím mezi vámi a jimi hráz mocnou.
96Přineste mi kusy železa!" A když je narovnal mezi dvě úbočí, rozkázal: "Foukejte!" Když z toho vznikl oheň, dodal: "Přineste mi k vylití do něho mosaz roztavenou!"
97A nebyli Gog a Magog schopni ji přelézt ani otvor udělat v ní.
98I řekl Dvourohý: "Toto je od Pána mého milosrdenství, a až splní se slib Pána mého, na prach ji rozdrtí, vždyť Pána mého slib je vždy pravdivý."
99V ten den je ponecháme, aby jeden na druhého ve vlnách dorážel. A bude zatroubeno na pozoun a shromáždíme je všechny najednou.
100V ten den pak představíme peklo nevěřícím rovnou,
101těm, jejichž oči se zavíraly před připomenutím Mým, a těm, kteří nebyli schopni slyšení.
102Domnívali se snad ti, kdož nevěřili, že si mohou brát služebníky Mé jako ochránce místo Mne?
103Rci: "Mám vás zpravit o těch, kdož největší ztrátu ve skutcích svých utrpěli,
104o těch, jichž úsilí v životě pozemském zbloudilo, ač se domnívají, že dobré činili?
105To jsou ti, kdož neuvěřili v Pána svého znamení a v setkání s Ním. Marné byly jejich skutky a nebudou u Nás nic vážit v den zmrtvýchvstání.
106Toto odměnou bude jejich: peklo za to, že neuvěřili a že se posmívali znamením i poslům Mým.
107Však věru ti, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ti budou mít zahrady rajské obydlím,
108v nich věčně přebývat budou a po změně žádné toužit nebudou."
109Rci: "Kdyby bylo moře inkoustem ke psaní slov Pána mého, bylo by moře vyčerpáno dříve, než by se spotřebovala slova Pána mého, i kdybychom inkoustem učinili ještě jedno podobné jemu."
110Rci: "Já pouze smrtelník jsem jako vy a bylo mi vnuknuto, že božstvem vaším je Bůh jediný. A kdo doufá v setkání s Pánem svým, ať zbožné skutky koná a nechť v uctívání nepřidružuje nikoho k Pánu svému!"
Chapter 19 (Sura 19)
1Káf há já ?ajn sád.
2Připomenutí o milosrdenství Pána tvého nad Zachariášem, služebníkem jeho.
3Hle, Zachariáš zavolal k Pánu svému voláním tajným
4řka: "Pane můj, mé kosti již u mne zeslábly a hlava má se šedinami pokryla, a nikdy jsem nebyl při vzývání Tebe, Pane můj, neúspěšný;
5však obávám se příbuzných, kteří po mně přijdou. Má žena sice neplodná je, leč z moci své mi následníka daruj,
6jenž dědicem mým i dědicem rodu Jakubova bude, a učiň, by tobě se zalíbil, Pane můj!"
7"Zachariáši, zvěstujeme ti zprávu radostnou o narození chlapce, jehož Jahjá bude jméno a jemuž jsme dříve nedali jmenovce žádného!"
8Pravil: "Pane můj, jak mohl bych chlapce míti, když žena má je neplodná a já sám jsem již dosáhl slabosti věku vysokého?"
9I řekl: "Staniž se takto, neb Pán tvůj praví: Toto je pro Mne snadné, vždyť stvořil jsem tě již dříve, když ještě ničíms nebyl."
10Pravil Zachariáš: "Pane můj, učiň mi znamení!" - "Znamením tvým budiž," pravil, "že po tři noci s lidmi hovořit nebudeš, byť zdraví plnému ses těšil."
11I vyšel Zachariáš ze svatyně k lidu svému a (Bůh) jim vnukl: "Slavte za jitra i za večera Pána svého!"
12. . . "Jahjá, pevně se Písma přidržuj!" A dali jsme mu moudrost již v dětství jeho
13a laskavost a čistotu od Nás přicházející. A byl bohabojný
14a k rodičům dobrotivý a nebyl ani násilný, ani neposlušný.
15Mír budiž s ním v den, kdy se narodil, i v den, kdy zemřel, i v den, kdy k životu bude zas probuzen!
16A připomeň v Knize také Marii, když vzdálila se od své rodiny do místa východního
17a spustila závěs mezi sebou a jimi. A poslali jsme k ní ducha Svého a zjevil se jí v podobě smrtelníka dokonalého.
18I zvolala: "Utíkám se před tebou k Milosrdnému - kéž i ty ses bál Jeho!"
19Pravil: "Já posel jsem Pána tvého, abych ti daroval chlapce čistého."
20Pravila: "Jak bych mohla chlapce míti, když se mě nedotkl smrtelník žádný a já nejsem ženou nepočestnou!"
21Odpověděl: "Staniž se tak, neb Pán tvůj pravil: Toto je pro mne snadné, a věru jej učiníme znamením pro lidi i milosrdenstvím od Nás seslaným, a je to již věcí rozhodnutou!"
22A otěhotněla dítětem a uchýlila se s ním na místo vzdálené.
23A zastihly ji bolesti poblíže kmene datle palmové a zvolala: "Ach, kéž bych byla raději již dříve zemřela a upadla v zapomenutí úplné!"
24I zavolal na ni zpod jejích nohou: "Nermuť se, vždyť Pán tvůj dal pod tebou téci říčce plynulé,
25a zatřes kmenem palmy nad sebou a spadnou k tobě datle čerstvé a uzrálé!
26Jez a pij a buď mysli radostné! A až spatříš ze smrtelníků někoho, rci: ,Přislíbila jsem půst Milosrdnému a nebudu dnes mluvit na člověka žádného?!"
27Pak přišla s ním k lidu svému, nesouc jej. I zvolali: "Marie, tys věru provedla věc neslýchanou!
28Sestro Árónova, otec tvůj nebyl mužem špatným ani matka tvá nebyla nepočestnou!"
29A ukázala Marie na chlapce. I pravili:;,Jak máme mluvit s někým, kdo ještě v kolébce je děckem?"
30A promluvil chlapec: "Já služebníkem Božím jsem, On dal mi Písmo a učinil mne prorokem.
31A učinil mne požehnaným, ať kdekoliv dlíti budu, a modlitbu a almužnu; co živ budu, mi poručil
32a také úctu k matce své; a ani násilníkem, ani bídníkem mne neučinil.
33A dal, aby mír byl se mnou v den, kdy jsem se narodil, i v den, kdy zemřu, i v den, kdy k životu budu zas probuzen."
34Takový je Ježíš, syn Mariin, podle slova pravdivého, o němž oni pochybují jen!
35Není Boha důstojná, aby si bral syna nějakého. Sláva tomu, který, když o věci rozhodne, řekne pouze: "Staniž se!" a stane se.
36Bůh jest Pánem mým i vaším, uctívejte Jej tedy, neboť toto jest stezka přímo vedoucí!
37A strany mezi sebou se v názorech rozešly - však běda těm, kdož neuvěřili, při nesmírného dne spatření!
38Jak dobře však uslyší a uvidí v den, kdy přijdou k Nám! Avšak dnes jsou v bludu zjevném ti, kdož křivdu činí.
39Varuj je přede dnem nářku, kdy věc bude rozhodnuta, zatímco oni dnes lhostejni jsou a nevěří!
40A věru My zdědíme zemi se vším, co je na ní, a k nám budou všichni navráceni.
41A připomeň v Knize též Abrahama, neboť on pravdomluvným byl a prorokem.
42Hle, pravil otci svému: "Otče můj, proč uctíváš něco, co ani neslyší, ani nevidí a co není k užitku žádnému?
43Otče můj, dostalo se mi vědění, jehož se tobě nedostalo, následuj mne tedy a já uvedu tě na stezku rovnou.
44Otče můj, neuctívej satana; vždyť on vzpurný byl vůči Milosrdnému.
45Otče můj, obávám se, aby se tě nedotkl trest od Milosrdného a aby ses přítelem satanovým nestal."
46I řekl otec jeho: "Ty tupit chceš božstva moje, Abrahame? Nepřestaneš-li, pak tě věru ukamenuji! A nyní se ode mne na delší dobu vzdal!"
47Pravil Abraham: "Mír s tebou! Budu prosit Pána svého o odpuštění pro tebe, vždyť On je mi příznivě nakloněn.
48Odloučím se od vás i od toho, co místo Boha vzýváte, a jen Pána svého vzývat budu; a snad nebudu při modlitbě k Pánu svému oslyšen."
49A když se od nich a od toho, co místo Boha uctívali, odloučil, Izáka a Jakuba jsme mu darovali a každého z nich jsme prorokem ustanovili.
50A uštědřili jsme jim část z Našeho milosrdenství a jejich vznešený jazyk jsme pravdivým učinili.
51A připomeň v Knize také Mojžíše, jenž byl upřímně oddaným a byl poslem i prorokem.
52A zavolali jsme naň na pravém úbočí hory Sinaje a učinili jsme jej blízkým důvěrníkem.
53A obdařili jsme jej z milosrdenství Našeho bratrem jeho Árónem, též prorokem.
54A připomeň v Knize také Ismaela, jenž věrně sliby dodržoval a poslem i prorokem byl
55a rodině své modlitbu a almužnu přikázal a Pánu svému se zalíbil.
56A připomeň v Knize též Idríse, jenž byl pravdomluvným a prorokem
57a jehož jsme na vysoké místo pozvedli.
58A toto jsou ti, jež Bůh svou přízní vyznamenal: proroci z potomstva Adamova, z těch, které jsme s Noem zachránili, z potomstva Abrahamova a Izraelova a z těch, které jsme vyvolili a správnou cestou vedli. A když jim znamení Milosrdného přednášena byla, na zem padali klaníce se a s pláčem.
59Po nich však následovali nástupci, kteří modlitbu opustili a jen vášně své sledovali, a ti se setkají s bludem -
60kromě těch, kdož pokání činili, víru měli a zbožné skutky konali, Ti do ráje budou uvedeni a nebudou nikterak ošizeni,
61do zahrad Edenu, jež přislíbil Milosrdný služebníkům Svým v nepoznatelné věřícím. A pak věru slib Jeho se splní!
62A neuslyší tam žádné tlachání, nýbrž jen pozdravy "mír s vámi", a obživu tam budou mít zrána i zvečera.
63Takový bude ráj, jenž v dědictví dáme těm ze služebníků Svých, kteří bohabojní byli.
64A nesestupujeme leč z rozkazu Pána tvého a Jemu náleží, co je před námi a co je za námi, i to, co je mezi tím; a Pán tvůj není věru zapomnětlivým,
65On Pánem je nebes a země a toho, co mezi nimi je. Uctívej Jej tedy a buď vytrvalý v uctívání Jeho. A znáš někoho se jménem stejným?
66Člověk se ptá: "Až zemřu, budu z hrobu opět vyveden živý?"
67Což si nevzpomene člověk, že jsme jej stvořili již jednou, když ještě nebyl ničím?
68Při Pánu tvém, My věru shromáždíme je i satany a pak kol pekla na kolenou je předvedeme
69a potom z každé skupiny toho, kdo nejvzpurnější byl proti Milosrdnému, vytáhneme
70a My pak výborně poznáme ty, kdož hořet v něm si nejvíc zaslouží.
71A mezi vámi není nikoho, kdo by k němu nesestoupil, a to u Pána tvého nezvratné je rozhodnutí.
72Potom však zachráníme ty, kdož bohabojní byli, a ponecháme v něm nespravedlivé na kolenou klečící.
73Když jsou jim sdělována Naše znamení jako důkazy jasné, tehdy ti, kdož nevěří, říkají věřícím. "Která z obou skupin je na tom lépe postavením svým a krásnější společností?"
74Kolik pokolení před vámi jsme již zahubili, jež lepší byla bohatstvím svým i vzhledností!
75Rci: "Kéž Milosrdný prodlouží těm, kdož v bludu jsou, délku jejich žití, aby spatřili to, co slíbeno jim bylo - buď trest pozemský, či Hodinu. A pak poznají, kdo postavení má horší a kdo vojskem je slabší."
76A Bůh rozmnoží vedení těch, kdož správnou cestou jdou, vždyť skutky zbožné, jež trvají, lepší jsou u Pána tvého odměnou i lepší náhradou.
77Co soudíš o tom, jenž ve znamení Naše nevěří a hovoří: "Věru že dostane se mi majetku i dětí"?
78Pronikl snad on k nepoznatelnému či uzavřel snad s Milosrdným úmluvu?
79Však pozor! My zapíšeme vše, co říká, a prodloužíme mu délku trestu jeho
80a zdědíme po něm to, o čem mluví, a přijde k nám osamocen, zbaven všeho.
81A vzali si kromě Boha božstva různá, aby jim byla posilou.
82Však pozor! Ona uctívání jejich popřou a protivníky jejich se stanou.
83Což nevidíš, že jsme vyslali satany proti nevěřícím, aby je ponoukali ke špatnostem?
84Neusiluj o uspíšení jejich lhůty; vždyť My počítáme jim přesným počtem.
85V den, kdy shromáždíme bohabojné u Milosrdného jako poselstvo
86a kdy poženeme hříšníky do pekla jako k napajedlu stádo,
87tehdy nevěřící nebudou mít žádnou přímluvu kromě těch, kdož s Milosrdným uzavřeli úmluvu.
88Říkajíce, že Milosrdný si vzal děti,
89vy spáchali jste věc hnusnou,
90že div se nebesa kvůli tomu neroztrhla, země se div nerozpoltila a hory se málem na prach rozpadly,
91že Milosrdnému děti lživě připsali.
92A nehodí se přece, aby si Milosrdný děti bral,
93vždyť všichni, kdož na nebesích a na zemi jsou, k Milosrdnému přicházejí jako služebníci.
94A On je věru sečetl a přesným počtem spočítal
95a všichni k Němu přijdou v den zmrtvýchvstání jako jedinci.
96Těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm věru Milosrdný lásku Svou poskytne.
97A učinili jsme jej snadným pro jazyk tvůj, abys zvěst radostnou bohabojným mohl oznámit a lid hádavý tím varovat.
98Kolik pokolení před nimi jsme již zahubili! Můžeš snad jediného z nich ucítit či šepotu jejich naslouchat?
Chapter 20 (Sura 20)
1Tá há.
2Neseslali jsme ti Korán, abys byl zoufalý,
3nýbrž pouze jako připomenutí těm, kdož Boha se bojí,
4a jako seslání, jež od toho, kdo zemi a nebesa vysoká stvořil, přichází.
5Milosrdný - On na trůnu svém vznešeně sedí
6a vše, co na nebesích je a na zemi, mezi nimi i pod povrchem země, Jemu náleží.
7A jestliže slova svá hlasitě pronášíš, (je to zbytečné), vždyť On zajisté zná tajemství, byť sebelépe bylo skryté;
8Bůh - a není božstva kromě Něho a Jemu jména překrásná přísluší!
9Dostalo se ti zprávy o Mojžíšovi?
10Hle, oheň spatřil a rodině své pravil: "Zastavte se, já postřehl jsem oheň nějaký, možná že vám z něho oharek přinesu anebo u něho správnou cestu naleznu."
11A když přišel k ohni, ozvalo se: "Mojžíši,
12já vpravdě jsem tvůj Pán; zuj si opánky své, neboť v posvátném údolí Tuwá jsi.
13A já jsem si tě vyvolil, proto slyš, co vnuknuto ti bude!
14Já vpravdě jsem Bůh a není božstva kromě Mne; uctívej Mne tedy a modlitbu konej, na Mne vzpomínaje!
15Hodina věru se blíží a mám co dělat, abych skryl ji, aby každá duše byla odměněna za úsilí svoje.
16Kéž tě neodvrátí od myšlenky na ni ten, kdo v ni nevěří a vášeň svou následuje, jinak zahyneš.
17Co to máš ve své pravici, Mojžíši?"
18Odpověděl: "To je moje hůl, opírám se o ni a srážím s ní listí pro ovce své a mám pro ni i jiné použití."
19I pravil mu: "Hoď ji na zem, Mojžíši!"
20A hodil ji, a hle, stal se z ní had plazící se.
21Pravil Bůh: "Vezmi ji a neboj se, My vrátíme ji do podoby původní.
22Nyní přitlač ruku svou k boku, a až ji sejmeš, bude bílá, ale nepoškozená; a toto další je znamení.
23Abychom ti pak z našich velkých znamení ukázali některá,
24odeber se k Faraónovi, jenž vzpurně si počíná!"
25I řekl Mojžíš: "Pane, mou hruď mi rozevři
26a mé dílo mi usnadni
27a uzel na mém jazyku uvolni,
28aby porozuměli mé řeči!
29A dej mi z rodiny mé pomocníka,
30Áróna, mého bratra,
31a podpoř jím mou sílu
32a učiň jej společníkem v mém úkolu,
33abychom mohli Tebe často slavit
34a hojně Tě vzpomínat,
35vždyť věru nad námi jsi jasnozřivý!"
36I pravil Bůh: "Vyslyšena je prosba tvá, Mojžíši!
37A již jednou jsme ti prokázali jiné dobrodiní,
38když jsme vnukli matce tvé toto vnuknutí:
39,Do truhly jej vlož a do moře jej vhoď, a nechť moře jej na břeh vyvrhne, a tehdy se ho nepřítel Můj i jeho ujme.?A já jsem na tebe Svou lásku vrhl, abys před Mýma očima vyrostl.
40A hle, přišla sestra tvá a pravila: ,Mám vám ukázat toho, kdo se oň postará?? A vrátili jsme tě k tvé matce, aby se ochladilo oko její a nermoutila se. A když zabils onoho člověka, ze starostí jsme tě vysvobodili a zkouškám jsme tě podrobili. A celé roky jsi zůstal mezi obyvateli Madjanu a pak jsi přišel sem podle rozhodnutí Mého, Mojžíši,
41a pro Sebe jsem si tě vyhradil.
42Odejděte, ty i bratr tvůj, s Mými znameními a ve vzpomínání na Mne neochabujte,
43a k Faraónovi, jenž vzpurně si počíná, oba se vydejte
44a řečí mírnou k němu promluvte, snad vzpamatuje se či zalekne."
45I řekli oba: "Pane náš, obáváme se, že míru vůči nám překročí či tyranem se ukáže."
46Pravil Bůh: "Nebojte se, vždyť Já s vámi jsem a slyším i vidím.
47Jděte k němu a řekněte: ,My vpravdě poslové jsme Pána tvého, propusť s námi dítka Izraele a nemuč je! Přišli jsme k tobě s Pána tvého znamením a mír tomu, jenž jde za správným vedením!
48A bylo nám vnuknuto, že potrestán bude ten, kdo za lháře nás prohlásí a zády se obrátí.? "
49I otázal se Faraón: "A kdo je ten váš Pán, Mojžíši?"
50Odpověděl: "Náš Pán je ten, jenž každé věci podobu její dal a pak po správné cestě ji vedl."
51Otázal se: "A jak to bylo s prvními pokoleními?"
52Odpověděl: "Znalost toho je u Pána mého v Knize a Pán můj se nemýlí ani nezapomíná
53a On je ten, jenž pro vás učinil zemi kolébkou a narýsoval pro vás na ní cesty a seslal z nebe vodu, pomocí níž dáváme vyrůst rozličným druhům rostlin."
54Jezte a paste stáda svá, vždyť věru v tom jsou znamení pro rozumem nadané!
55Z ní jsme vás stvořili a do ní vás vrátíme a z ní vás vyjmeme i podruhé.
56A ukázali jsme Faraónovi věru všechna Svá znamení, však on je za lživá prohlásil a odmítl je
57a řekl: "Zdaž jsi k nám přišel, Mojžíši, abys nás svými kouzly vyhnal z naší země?
58My ti však rovněž podobná kouzla ukážeme! Urči tedy pro sebe i pro nás schůzku, již ani my, ani ty nezrušíme, na místo vhodné!"
59Mojžíš odpověděl: "Naše schůzka budiž v den Svátku zdobení a nechť se lidé shromáždí dopoledne!"
60Faraón se odvrátil, své kouzelníky shromáždil a pak přišel.
61A řekl jím Mojžíš: "Běda vám, nevymýšlejte si proti Bohu lži, aby vás trestem svým nezničil - a ztroskotal ten, kdo lži si vymýšlel!"
62A o věci své se mezi sebou radili a tajně se dorozumívali.
63A řekl Faraón: "Toto jsou dva kouzelníci, kteří vás svými kouzly chtějí vyhnat z vaší země a skoncovat s vaším vzorným způsobem by chtěli.
64Shromážděte své úklady a potom přijďte po řadě! A bude dnes šťasten ten, kdo vrchu nabude."
65A řekli: "Mojžíši, chceš házet ty, anebo máme hodit my jako první?"
66I odpověděl: "Nikoliv, házejte vy!" A hle, kouzly jejich se mu jevily jejich provazy a hole, jako by se plazily,
67a pocítil Mojžíš ve své duši strach.
68A pravili jsme mu: "Neboj se, vždyť ty budeš mít vrch!
69Hoď hůl, již máš v pravici, a ona pohltí to, co oni vyrobili, neboť to, co oni vyrobili, je jen kouzelnický úskok a žádný kouzelník nemůže dosáhnout úspěchu, ať půjde kamkoli!"
70A padli kouzelníci na zem a zvolali: "V Árónova a Mojžíšova Pána jsme uvěřili!"
71I řekl Faraón: "Jak to, že jste v něj uvěřili, dříve než jsem vám to dovolil. On zřejmě je vaším mistrem, jenž kouzlům vás naučil. Dám vám useknout vaše ruce pravé a nohy levé a dám vás ukřižovat na kmeny palmové. Pak poznáte, kdo z nás je v trestání silnější a vytrvalejší!"
72Odpověděli: "Nedáme ti přednost před tím, čeho se nám dostalo z jasných důkazů, ani před tím, jenž nás stvořil. Rozhodni to, o čem chceš rozhodovat, avšak můžeš rozhodovat jen o věcech tohoto života pozemského.
73Uvěřili jsme v Pána svého, aby nám odpustil naše hříchy a kouzelnictví, k němuž jsi nás ty donutil. A Bůh je lepší a trvalejší!
74A věru pro toho, kdo k Pánu svému jako hříšník přijde, je peklo určeno, v němž ani nezemře, ani žít nebude,
75zatímco těm, kdož k Němu jako věřící přicházejí a zbožné skutky vykonali, těm hodnosti nejvyšších se dostane,
76zahrad Edenu, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou. A taková je odměna těch, kdož se očišťují!"
77A vnukli jsme Mojžíšovi: "Vydej se za noci na cestu se služebníky Mými a proraz jim cestu suchou v moři a stíháni se neboj a strach neměj!"
78A stíhal je Faraón s vojsky svými a pokrylo je moře tím, čím je pokrylo.
79A takto Faraón lid svůj v bloudění zavedl a po cestě správné jej nevedl.
80Dítky Izraele, zachránili jsme vás před nepřítelem vaším a uzavřeli jsme s vámi úmluvu na pravém úbočí hory Sinaje a seslali jsme vám manu a křepelky.
81Jezte tedy z výtečných pokrmů, jež jsme vám uštědřili, avšak nepřehánějte v tom, jinak vás postihne hněv Můj! A koho hněv Můj postihne, ten již do záhuby spěje.
82Já věru jsem odpouštějící tomu, kdo pokání činí, věří, zbožné skutky koná a potom po správné cestě se ubírá.
83I pravil Bůh: "Co způsobilo, že tak spěcháš od lidu svého, Mojžíši?"
84Odpověděl: "Oni jdou v mých stopách, zatímco já spěchám k tobě, Pane můj, abych se ti zalíbil."
85Pravil: "Po tvém odchodu jsme uvedli lid tvůj do pokušení a Samaritán jim dal zbloudit!"
86I vrátil se Mojžíš k lidu svému rozhněván i zarmoucen a řekl: "Lide můj, cožpak Pán váš vám neučinil slib překrásný? Či byla snad úmluva pro vás příliš dlouhá anebo jste chtěli, aby na vás padl hněv Pána vašeho, že jste tak slib svůj porušili, jímž jste se mi zavázali?"
87Odpověděli: "Slib tobě daný jsme z vlastní neporušili, avšak bylo nám nařízeno přinést náklady z ozdob tohoto lidu a hodit je na hromadu, a podobně je tam hodil i Samaritán."
88A učinil pro ně tele, jež mělo tělo a bučelo, a řekli: "Toto je božstvo vaše i božstvo Mojžíšovo, avšak on na ně již zapomněl."
89Což neviděli, že jim ani slovem neodpovídá a že jim nemůže ani škodit, ani prospívat?
90Již předtím jim Árón říkal: "Lide můj, vy jste tím jen zkoušeni a Pán váš je věru milosrdný; následujte mne a rozkaz můj poslouchejte!"
91Odpověděli: "Pokud se k nám nevrátí Mojžíš, nepřestaneme je uctívat."
92I zvolal Mojžíš po svém návratu: "Áróne, co ti zabránilo, když viděls je takto bloudit,
93abys mne následoval? Proč jsi nebyl rozkazu mého poslušen?"
94Odpověděl: "Synu mé matky, nechytej mne za bradu a hlavu mou! Obával jsem se, že řekneš: Vyvolal jsi rozkol mezi dítkami Izraele a slovo mé jsi nedodržel."
95Potom Mojžíš řekl: "A co je vlastně s tebou, Samaritáne?"
96I odpověděl: "Spatřil jsem to, co oni neviděli, a vzal jsem hrst prachu ze stopy posla a rozhodil jsem jej; takto mne svedla duše má."
97I pravil Mojžíš: "Odejdi a nechť po celý život říkáš: Nedotýkejte se mne! A budiž ti určena lhůta, kterou neporušíš. Pohleď na božstvo své, jež jsi uctívat nepřestal - věru je spálíme a jako popel je do moře rozmetáme!
98Vaším božstvem je jedině Bůh a není božstva kromě Něho a On všechny věci svým věděním objímá!"
99Takto ti vyprávíme zvěsti doby minulé a přinášíme ti od Sebe připomenutí.
100A kdo se od něho odvrátí, ten v den zmrtvýchvstání břemeno ponese
101a věčně bude jím obtížen.Jak špatný to bude náklad v den zmrtvýchvstání,
102v den, kdy na pozoun bude zatroubeno. A tehdy shromáždíme hříšníky, kteří šilhajíce
103budou si šeptat mezi sebou: "Zůstali jsme v hrobech pouze deset dní."
104My nejlépe víme, co spolu hovoří; a hle, řekne ten z nich, kdo je nejpříkladnější svým životem: "Zůstali jste tam jen den jediný!"
105A budou se tě dotazovat na hory. Odpověz: "Pán můj je na prach rozmetá
106a jako pustou pláň je zanechá
107a neuzříš na ní ani zakřivení, ani zvlnění."
108V ten den následovat budou svolavatele, v němž úchylky není, a hlasy se ztiší před Milosrdným a uslyšíš jen rtů ševelení.
109V ten den nepomůže přímluva nikomu kromě toho, jemuž to Milosrdný dovolí, a toho, jehož řeč se Mu zalíbí.
110On zná, co je před nimi i co je za nimi, zatímco oni to nemohou obsáhnout ve svém vědění.
111A tváře se pokorně skloní před živým a samým o sobě trvajícím, zatímco ti, kdož břímě nespravedlnosti ponesou, budou zklamáni.
112A kdo zbožné skutky činil a přitom věřící byl, ten nemusí se obávat ani křivdy, ani poškození.
113A takto jsme je seslali v podobě Koránu arabského a vyjádřili jsme v něm výstrahu - snad stanou se bohabojnými, či přinese jim nové připomenutí.
114Nechť povýšen je Bůh, vládce a pravda! Nepospíchej s Koránem, dříve než bude ti ukončeno celé jeho vnuknutí, a rci: "Pane můj, rozmnož mi vědění!"
115A již předtím jsme úmluvu s Adamem uzavřeli, avšak zapomněl na ni a pevnou vůli jsme v něm nenalezli.
116A hle, řekli jsme andělům: "Padněte na zem před Adamem!" A padli všichni kromě Iblíse, který odmítl.
117I pravili jsme: "Adame, toto věru je nepřítel tvůj i manželky tvé. Ať vás nevyžene z ráje, neboť pak věru nešťastni budete!
118Náleží ti, abys v něm nehladověl a nahý nechodil
119a abys v něm nežíznil a žárem netrpěl!"
120Však satan mu našeptával a řekl: "Adame, mám ti ukázat strom nesmrtelnosti a království nepomíjející?"
121A pojedli oba ze stromu a objevila se jim jejich nahota a začali si šíti oděvy z listí rajského. Adam neposlušný vůči Pánu svému byl a z pravé cesty se uchýlil.
122Potom Pán jeho si jej vyvolil, odpustil mu a správnou cestou jej řídil.
123I pravil Bůh: "Sestupte z něho společně a buďte jeden druhému nepřítelem! A věru k vám přijde ode Mne správné vedení." A ten, kdo následovat je bude, nezbloudí ani nebude nešťastný,
124zatímco ten, jenž odvrátí se od připomenutí Mého, život povede stísněný a v den zmrtvýchvstání vzkříšen bude Námi jako slepý
125a řekne: "Pane, proč jsi mne vzkřísil jako slepého, když dříve byl jsem vidoucí?"
126I odpoví Bůh: "Tak jako k tobě přicházela Naše znamení a tys na ně zapomněl, stejně tak jsi ty dnes zapomenut!"
127Takto odměňujeme přestupníky a ty, kdož ve znamení Pána svého nevěřili. A věru je trest v životě budoucím nejtvrdší a nejtrvalejší!
128Což je neuvedlo na správnou cestu pomyšlení, kolik jsme před nimi zahubili pokolení, nad jejichž obydlími oni chodí nyní? Věru jsou v tom znamení pro vládnoucí rozumem!
129A kdyby nebylo slova Pána tvého, jež předem bylo již sesláno, a lhůty stanovené, byl by se trest stal nevyhnutelným.
130Snášej trpělivě to, co oni hovoří, a slav chválu Pána svého před slunce východem i západem! A i v době noční Jej oslavuj a na obou koncích dne - snad zalíbení v tobě nalezne!
131A nevrhej zrak svůj žádostivě na to, co dali jsme některým párům z nich v užívání - to nádhera pomíjivá je života pozemského, abychom je tím uváděli v pokušení; vždyť štědrost Pána tvého lepší je i trvalejší.
132Přikaž rodině své modlitby konání a sám buď v ní vytrvalý! My nežádáme od tebe žádnou obživu, vždyť My sami ti ji uštědřujeme. A dobrý konec náleží bohabojnosti.
133Říkají: "Pročpak nám nepředvede nějaké znamení od Pána svého?" Což se jim nedostalo důkazu jasného z toho, co ve svitcích prvních je obsaženo?
134A kdybychom je byli zahubili trestem nějakým předtím, věru by byli řekli: "Pane náš, proč jsi k nám neposlal posla nějakého, abychom mohli následovat Tvá znamení, dříve než jsme byli poníženi a zahanbeni?"
135Odpověz: "Každý je v očekávání, čekejte tedy i vy! A záhy se dozvíte, kdo po stezce přímé kráčí a kdo správně je veden!"
Chapter 21 (Sura 21)
1Přibližuje se k lidem zúčtování jejich, zatímco lhostejně se odvracejí,
2a kdykoliv jim od Pána jejich nové připomenutí přijde, jen jako v zábavě mu naslouchají
3s výsměchem v srdcích. A ti, kdož nespravedliví jsou, tajně se domlouvají: "Což není on jen smrtelník vám podobný? Cožpak se chcete podílet na kouzelnictví, přestože oči máte vidoucí?"
4Rci: "Pán můj dobře zná řeči na nebesích i na zemi, On slyšící je i vševědoucí."
5Však naopak oni hovoří: "To jsou jen sny popletené či spíše on sám si to vymyslil, ba věru on básníkem je! Ať tedy předloží znamení, s jakými byli vysláni proroci staří!"
6Neuvěřilo před nimi žádné město, a zahubili jsme je. Uvěří snad nyní tito?
7A poslali jsme před tebou pouze muže, jimž vnuknutí jsme dali. Zeptejte se tedy lidí, jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li!
8A nedali jsme těmto prorokům těla, jež by pokrmy nejedla, a ani nesmrtelní nebyli.
9Potom jsme splnili slib jim daný a zachránili jsme je i ty, jež jsme chtěli, zatímco přestupníky jsme zahubili.
10A nyní jsme vám již Písmo seslali, v němž pro vás je připomenutí - což to nepochopíte?
11A kolik jsme vyvrátili měst, jež byla nespravedlivá, a po nich vzniknout jsme národům jiným dali!
12A jakmile pocítili přísnost Naši, prchat z měst se jali.
13"Neprchejte, ale raději se vraťte k přepychu, v němž jste žili, a do příbytků svých - možná že o vydání počtu požádáni budete!"
14A odpověděli: "Běda nám, my věru byli jsme nespravedliví!"
15A nepřestalo toto volání jejich, dokud jsme je jak obilí neskosili a životy jejich nezhasili.
16My nebesa a zemi a vše, co je mezi nimi, jsme pro zábavu nestvořili;
17kdybychom se byli chtěli pobavit, našli bychom si zábavu u Sebe, kdybychom už tak učinit zamýšleli.
18Naopak My pravdu proti falši mrštíme, a roztříští ji, a hle, ona se rozplyne; však běda vám za to, co lživě Bohu připisujete!
19Jemu náleží všichni, kdož na nebesích jsou a na zemi; a ti, kdož u Něho dlí, nejsou tak hrdopyšní, aby Mu nesloužili, a nikdy neumdlí
20a pějí slávu Jeho dnem i nocí bez přestání.
21Vzali si snad božstva pozemská, jež k životu probouzejí?
22Kdyby byla na nebi a na zemi božstva jiná kromě Boha, věru by obojí již zkáze bylo propadlo. A oč je Bůh, Pán trůnu, slavnější než to, co mu připisují!
23A On nebude tázán na to, co koná. zatímco oni budou dotazováni na počtu vydání.
24Či vzali si vedle Něho božstva jiná? Rci: "Předložte tedy důkaz svůj! Toto je připomenutí těm, kdož se mnou jsou, i připomenutí těm, kdož byli přede mnou!" Však naopak, většina z nich pravdu nezná a odvrací se od ní.
25A nevyslali jsme před tebou žádného posla, abychom mu nebyli vnukli: "Není božstva kromě Mne; uctívejte Mne tedy!"
26Hovoří: "Milosrdný si vzal děti!" Sláva Mu! Ba nikoliv, to služebníci jsou jen Jeho ctihodní,
27kteří se dříve než On promluvit neodvažují a jen podle rozkazu Jeho jednají.
28A On zná dobře, co je před nimi a co je za nimi, a oni se přimlouvat nesmějí, leč za toho, v němž On nalezne zalíbení; a oni se před Ním třesou bázní.
29A kdyby někdo z nich řekl: "Já božstvem vedle Něho jsem," toho bychom peklem odměnili, neboť takto My nespravedlivé odměňujeme.
30Což ti, kdož nevěří, nevidí, že nebesa a země byly pevně spojeny a že jsme je od sebe odtrhli a že z vody jsme vše živé učinili? Což neuvěří?
31A vztyčili jsme na zemi hory pevně zakotvené, aby se s nimi nekývala, a učinili jsme na ní průchody jako cesty - snad jimi budou vedeni.
32A učinili jsme nebe střechou chráněnou a přesto se oni odvracejí od Našich znamení.
33On je ten, jenž stvořil noc i den, slunce i měsíc a oba po nebeské své dráze plují.
34Žádnému ze smrtelníků, kteří před tebou byli, jsme nesmrtelnost nedali. A jestliže ty zemřeš, budou snad oni nesmrtelní?
35Každá duše smrti okusí; a zkoušíme vás zlým i dobrým co pokušením, a k Nám budete navráceni.
36A když tě nevěřící spatří, posměšky si z tebe jen dělají a hovoří: "Je tohle ten, co zmiňuje se pohrdavě o božstvech vašich?" A při tom sami nevěří v Milosrdného připomenutí!
37Člověk je stvořen ze spěchu! Já ukáži vám záhy Svá znamení, však nežádejte jejich uspíšení!
38A říkají nevěřící: "Kdy slib tento se splní, jste-li pravdomluvní?"
39Kéž by znali ti, kdož nevěří, tu chvíli, kdy nebudou moci oheň odvrátit od tváří svých a zad svých a kdy pomoc žádnou mít nebudou!
40Ba, Hodina přikvačí na ně znenadání a v úžas je uvede a nebudou schopni ji zadržet a ani odklad nedostanou.
41A dělali si posměšky již z poslů předchozích, avšak to, čemu se posmívali, obklopilo ty, kdož tomu se posmívali.
42Rci: "Kdo ochrání vás za noci i za dne před Milosrdným?" A přece od připomenutí Pána svého se odvracejí!
43Mají snad místo Nás božstva jiná, jež bránit je budou? Ta nejsou schopna pomoci ani sama sobě, a oni jimi nebudou proti Nám chráněni.
44Ba naopak, nechali jsme je i otce jejich užívat světa tohoto tak, až prodloužily se životy jejich. Což nevidí, že přicházíme na zem zmenšujíce ji ze všech stran? Jsou snad vítězi oni?
45Rci: "Já varuji vás jedině vnuknutím mně daným, však hluší neslyší volání, jsou-li varováni."
46A jestliže se jich dotkne jen jediné dechnutí trestu Pána tvého, vykřiknou: "Běda nám, my vskutku nespravedliví jsme byli!"
47A postavíme v den zmrtvýchvstání váhu spravedlivou a nebude duše žádná o nic ošizena; a i kdyby to mělo jen váhu zrna hořčičného, My je přineseme. A my stačíme si jako účetní.
48A dali jsme již kdysi Mojžíšovi a Árónovi spásné zjevení, osvícení, i bohabojným připomenutí,
49těm, kteří se Pána svého kvůli nepoznatelnému obávají a před Hodinou se chvějí.
50A toto je připomenutí požehnané, Námi seslané. Chcete je snad popírat?
51A darovali jsme již předtím Abrahamovi správné vedení, neboť jsme o něm věděli.
52Hle, pravil otci svému a lidu svému: "Co je to za sochy, jichž se tak usilovně přidržujete?"
53Odpověděli: "Shledali jsme, že otcové naši je uctívali."
54Pravil: "Vskutku vy i vaši otcové ve zjevném bludu jste!"
55I řekli: "Přišels k nám s pravdou, anebo jsi jedním z těch, kdo žertují?"
56Odpověděl: "Ba právě naopak! Váš Pán je Pánem nebe a země a On obé stvořil. A já jsem jedním z těch, kdož to dosvědčují.
57Při Bohu, dozajista nastrojím úklad modlám vašim, jakmile záda vaše se obrátí."
58A rozbil je na kousky všechny kromě té největší z nich - snad oni sami se k ní navrátí.
59I řekli: "Kdo tohle božstvům našim udělal, ten věru mezi nespravedlivé patří!"
60A pravili jedni: "Slyšeli jsme mladíka nějakého o nich poznámky činit, Abraham mu říkají."
61I zvolali: "Přiveďte ho před oči lidí - snad budou proti němu svědčit!"
62A zeptali se jej: "Byls to ty, Abrahame, kdo s našimi božstvy se tohle odvážil učinit?"
63Odpověděl: "Nikoliv, to tenhle největší z nich udělal, zeptejte se jich, jestliže mohou promluvit!"
64Nevěřící se obrátili proti sobě a řekli: "Vy věru jste nespravedliví!"
65Potom však opět nastal obrat v hlavách jejich a prohlásili: "Ty přece víš, že vůbec nemluví!"
66Abraham pravil: "Pročpak tedy uctíváte vedle Boha něco, co vám ani neprospívá, ani neškodí?
67Hanba na vás i na to, co místo Boha uctíváte. Cožpak nejste rozumní?"
68Zvolali: "Upalte ho a pomozte božstvům svým, udělat něco chcete-li."
69Avšak My jsme pravili: "Ohni, vychladni a buď neškodným pro Abrahama!"
70A hodlali mu úklad nastrojit, však My jsme způsobili, že sami ztrátu největší utrpěli.
71A zachránili jsme jeho i Lota vedouce je do země, již jsme pro lidstvo celé požehnali,
72a darovali jsme mu Izáka a Jakuba nádavkem a všechny jsme bezúhonnými učinili.
73A ustanovili jsme je vůdci, kteří lid svůj řídí podle rozkazu Našeho, a vnukli jsme jim konání dobrého, dodržování modlitby a rozdáváni almužny - a byli služebníky Našimi.
74A dali jsme Lotovi osvícení a vědění a zachránili jsme ho z města, jež nepravosti páchalo a jehož obyvatelé byli lidmi špatnými a hanebnými.
75A uvedli jsme jej do milosrdenství Svého, neboť patřil mezi bezúhonné.
76(A zmiň) se o Noem, který již dříve Nás volal, a vyslyšeli jsme jej a zachránili jsme jej i rodinu jeho od pohromy nesmírné
77a pomohli jsme mu proti lidu, jenž prohlašoval znamení Naše za vylhaná. A byl to lid špatný a utopili jsme je všechny.
78A zmiň se o Davidovi a Šalomounovi; hle, oni vynesli rozsudek o poli, jež poškodilo stádo ovcí lidí jedněch, a byli jsme svědky rozsudku jejich.
79A vnukli jsme Šalomounovi pochopení věci té a oběma jsme darovali osvícení a vědění. A donutili jsme hory a ptáky, aby spolu s Davidem Naši pěli chválu. A tak jsme učinili.
80A naučili jsme jej vyrábět brnění pro vás, abyste se jimi chránili před útočností vzájemnou - budete za to vděčni?
81A Šalomounovi jsme podrobili vítr, jenž jako vichřice na rozkaz jeho duje k zemi, již jsme požehnali. A o všech těch věcech My dobře jsme věděli.
82A také některé satany jsme mu podrobili, aby se do moře potápěli či práce jiné proň vykonávali, a My jsme je při tom střežili.
83A zmiň se o Jóbovi, jenž volal k Pánu svému: "Postihlo mne neštěstí, však tys nejslitovnější ze slitovníků!"
84A vyslyšeli jsme jej a odvrátili od něho neštěstí, jež nesl, a vrátili jsme mu jeho rodinu a přidali ještě jednou tolik s nimi jako milosrdenství své a jako připomenutí těm, kdož Nás uctívají.
85A zmiň se o Ismaelovi, Idrísovi a Dhu l-Kiflovi - a ti všichni byli trpěliví,
86a uvedli jsme je do milosrdenství Svého a jsou mezi bezúhonnými.
87A zmiň se o Muži s rybou; když odešel rozzloben a domníval se, že proti němu nic nezmůžeme. A volal nás v temnotách říkaje: "Není božstva kromě Tebe, sláva budiž Tobě! Věru jsem patřil k nespravedlivým!"
88I vyslyšeli jsme jej a zachránili jsme jej z útrap jeho. A takto My poskytujeme záchranu věřícím.
89A zmiň se o Zachariášovi, když volal k Pánu svému: "Pane můj, neponechávej mne samotného, Ty, jenž z dědiců jsi nejlepší!"
90Vyslyšeli jsme jej a darovali jsme mu Jana a učinili jsme manželku jeho plodnou. A všichni ti se předstihovali v dobročinném konání a modlili se k Nám z touhy a úcty a byli vůči Nám pokorní.
91A zmiň se o té, jež panenství své střežila. A vdechli jsme do ní část ducha Svého a učinili jsme z ní i ze syna jejího pro veškeré lidstvo znamení.
92Hle, tato vaše obec je obcí jedinou a Já Pánem jsem vaším, uctívejte Mne tedy!
93Avšak oni se ve věci své mezi sebou rozpoltili, však přesto se všichni k Nám navrátí.
94Kdokoliv dobré skutky koná a je při tom věřící, tomu úsilí jeho věru nebude upřeno a zajisté mu je k dobru připíšeme.
95A je zakázáno městu každému, jež jsme zahubili, aby se obyvatelé jeho v ně navrátili,
96pokud nebudou vypuštěni Gog a Magog; a tehdy se lidé z každého hrobu vynoří!
97Pravdivý slib se přibližuje, a hle, strnulé jsou zraky těch, kdož neuvěřili. "Běda nám, že lhostejní jsme byli k němu, ba naopak, byli jsme nespravedliví."
98Vskutku vy i to, co jste místo Boha uctívali, palivem budete peklu a věru se doň dostanete!
99Kdyby tamti byli skutečnými božstvy, nebyli by se sem dostali; a všichni v něm budou nesmrtelní.
100A bude tam pro ně jen sténání, však nebudou v něm slyšeni.
101Ti však, jimž jsme předem slíbili odměnu překrásnou, ti od pekla budou vzdáleni
102a neuslyší z něho ani šelest nejmenší a v tom, po čem duše jejich toužily, budou nesmrtelní.
103Ani den hrůzy největší je nezarmoutí a andělé je přivítají slovy: "Toto váš je den, jenž byl vám přislíben!"
104V ten den svineme nebe, jako se svinují svitky knih, a jako jsme začali již prvním stvořením, tak opakovat to budeme podle slibu Námi daného. A My tak učiníme!
105A věru jsme již napsali v žalmech, po připomenutí, že zemi podědí Moji bezúhonní služebníci.
106A je v tom zajisté sdělení pro lid Mne uctívající.
107A neposlali jsme tě leč jako znamení milosrdenství pro lidstvo veškeré.
108Rci: "Bylo mi vnuknuto jenom, že božstvem vaším je Bůh jediný. Odevzdáte se tedy do Jeho vůle?"
109A jestliže se odvrátí, tedy rci: "Já varoval vás bez rozdílu a věru nevím, je-li blízko či daleko to, co vám bylo slíbeno."
110A On zná dobře to, co veřejně hovoříte, i to, co skrýváte.
111Nevím, zda to snad není pouze pokušení pro vás a dopřání vám užívat na určitou chvíli.
112Rci: "Pane můj, rozhodni podle pravdy!" Pán náš je Milosrdný a u Něho budiž vyžadována pomoc proti tomu, co lživě Mu připisujete!
Chapter 22 (Sura 22)
1Lidé, bojte se Pána svého, neboť otřesy Hodiny budou věcí nesmírnou.
2V onen den, až ji spatříte, každá kojící opustí dítě, jež kojila, a každá těhotná potratí plod svůj; tehdy uvidíš lidi jako opilé, aniž se opili. Avšak trest Boží bude strašný.
3Jsou pak mezi lidmi někteří, kdož hádají se o Bohu, aniž něco vědí, a následují každého satana vzpurného.
4A je psáno o něm, že toho, kdo vezme si jej za ochránce, on věru z cesty svede a dovede ho k trestu plamene šlehajícího.
5Lidé, jste-li na pochybách ohledně zmrtvýchvstání, vzpomeňte si, že stvořili jsme vás nejdřív z prachu, pak z kapky semene, pak z kapky přilnavé, pak z kousku masa ztvárněného či beztvarého - abychom vám to objasnili. A umisťujeme do lůna to, co chceme, až do lhůty stanovené, potom vás z něho vyvedeme jako kojence, až posléze dosáhnete dospělosti své. A některý z vás je povolán k Pánu dříve a některý z vás je vržen do věku sešlosti, takže neví nic z toho, co dříve již věděl. A vidíš zemi neplodnou, však když na ni sešleme vodu, pohne se a vzedme a dá vyrůst různým druhům rostlin nádherných.
6A to je proto, že Bůh je vskutku pravda, a proto, že On oživuje mrtvé a je všemocný nad věcí každou
7a že Hodina přijde a není o ní pochyby žádné a že Bůh vzkřísí ty, kdož v hrobech jsou.
8A mezi lidmi je i ten, jenž o Boha se hádá, aniž něco zná a aniž je veden a aniž má Písmo osvícené,
9a kroutí krkem svým, aby svedl jiné z cesty Boží. Hanba mu na tomto světě! A v den zmrtvýchvstání mu dáme okusit trestu spalujícího.
10"A to je za to, co předtím ruce tvé spáchaly!" A Bůh věru neukřivdí služebníkům Svým.
11A mezi lidmi je i ten, jenž Bohu slouží jen na okraji; když dostane se mu dobrého, je s tím spokojen, jestliže však je postižen pokušením, tu obrátí se tváří zpět, ztráceje tak tento i onen svět - a to věru je ztráta zjevná.
12A vzývá místo Boha něco, co nemůže mu ani uškodit, ani prospět - a to zajisté je zbloudění daleké.
13A vzývá toho, jenž je mu spíše škodlivý než užitečný; jak špatný to pán a jak hnusný to přítel!
14Bůh věru uvede ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, do zahrad, pod nimiž řeky tekou, neboť Bůh učiní vše, co chce.
15Kdo se domnívá, že Bůh mu nepomůže v životě pozemském ani v životě budoucím, nechť natáhne provaz až do nebe, pak ať jej přeřízne a potom nechť pohlédne, zda jeho úklad odstranil to, co jej rozhněvalo.
16. . . A takto jsme jej seslali jako znamení jasná - a nechť Bůh vede toho, koho chce.
17A věru ti, kdož uvěřili a ti, kdož vyznávají židovství, sabejci, křesťané a zoroastrovci a ti, kdo k Bohu přidružují, zjistí, že Bůh mezi nimi rozliší v den zmrtvýchvstání, neboť Bůh svědkem je všech věcí.
18Což jsi neviděl, že před Bohem padají na zem ti, kdož na nebesích jsou i na zemi, a také slunce a měsíc, hvězdy a hory, stromy a zvířata a mnoho lidí? Však nad mnohými z nich se trest uskuteční, neboť kým Bůh opovrhl, tomu nebudou pocty prokazovány. A Bůh věru učiní vše, co chce.
19Toto jsou dvě skupiny nepřátelské, které se spolu přou ohledně Pána svého; těm, kdož neuvěřili, střižen bude šat z ohně a hlavy jejich budou polévány vodou vroucí,
20jež rozleptá vše, co v břichách jejich je, i kůži jejich,
21a pro ně jsou připraveny důtky železné.
22A kdykoli budou odtamtud chtít odejit kvůli utrpení, budou tam vráceni a bude jim řečeno: "Okuste trestu spalujícího!"
23Naproti tomu Bůh věru uvede ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, do zahrad, pod nimiž řeky tekou; a tam budou ozdobeni náramky zlatými a perlami a oděni budou do šatu z hedvábí
24a budou vedeni k řeči překrásné a budou vedeni ke stezce Toho, jenž hoden je chvály.
25A věru těm, kdož nevěří a odvádějí jiné z cesty Boží a od Mešity posvátné, již jsme určili pro všechny lidi - jak pro ty, kdož u ní sídlí, tak i pro kočovníky, a těm, kdož chtěli by zde zavést bludnou víru ze svévole, dáme okusit trestu bolestného.
26A hle, připravili jsme pro Abrahama příbytek na místě chrámu a řekli jsme mu: "Nepřidružuj ke Mně nic, ale očisti Chrám Můj pro ty, kdo obcházení konají, a pro ty, kdož modlí se vestoje, klaní se a na zem padají!
27A vyzývej lidi ke konání pouti, a nechť k tobě přijdou pěšky anebo jedouce na všelikých velbloudech rychlých, přicházejíce ze všech rozsedlin hlubokých,
28aby podali svědectví o užitečných darech jim uštědřených a aby vzpomínali jména Božího ve dnech známých nad dobytčetem ze stád, jež Bůh jim v obživu daroval. Jezte z nich a nakrmte nuzného a chudého!
29Potom nechť skončí se zanedbáváním svým, vyplní přesně sliby své a vykonají obcházení okolo Chrámu starobylého."
30A takto konejte! A kdo v úctě bude mít posvátné věci Boží, bude to pro něj lepší u Pána jeho. A jsou vám dovolena zvířata ze stád kromě toho, co bylo již dříve jmenováno. Vyhýbejte se špíně model, vystříhejte se řeči falešné!
31Buďte jako hanífové Bohu oddáni, nikoliv jako ti, kdo k Němu přidružují! Ten, kdo přidružuje k Bohu, podobá se tomu, jenž spadl z nebe a jejž uchvátili ptáci anebo jej zavál vítr do místa dalekého.
32Takto konejte! A má-li kdo v úctě obřady Boží, je to známka bohabojnosti srdcí.
33A budete mít z nich užitek až do lhůty určené - a místo obětování jejich bude u Chrámu starobylého.
34A každé obci jsme stanovili obřady, aby lidé vzpomínali jména Božího nad dobytčetem ze stád, jež jsme jim uštědřili. A božstvem vaším je Bůh jediný, Jemu se do vůle odevzdávejte! A oznam zvěst radostnou pokorným,
35těm, jichž srdce jsou naplněna bázní, když vzpomínáno je Boha, a kteří jsou trpěliví k tomu, co je postihuje, a kteří dodržují modlitby a rozdávají almužny z toho, co jsme jim uštědřili.
36A učinili jsme pro vás velbloudice obětmi při obřadech Božích a je v tom pro vás dobro. A vzpomínejte jména Božího nad nimi, když stojí v řadě. A když se jejich boky zhroutí, jezte z nich a nakrmte zdrženlivé i stydlivě prosící. A takto jsme vám podmanili obětní zvířata - snad budete vděční!
37K Bohu nedospěje ani maso jejich, ani krev jejich, ale dospěje k Němu bohabojnost vaše. A takto vám je podmanil, abyste hlásali velikost Boží za to, že vás uvedl na cestu pravou. A oznam těm, kdož dobré konají, zvěst radostnou!
38Bůh ubrání ty, kdož uvěřili, neboť Bůh věru nemiluje žádného zrádce nevěřícího.
39A těm, kdož chtějí, je dovoleno, aby bojovali kvůli tomu, že jim bylo ukřivděno. A Bůh věru je schopen poskytnout jim pomoc,
40těm, kdož byli bezprávně vyhnáni ze svých domovů jedině proto, že říkali: "Pánem naším je Bůh!" A kdyby byl Bůh nezahnal jedny lidi druhými, věru by byly bývaly zničeny poustevny, kostely, modlitebny a místa klanění, v nichž hojně je vzpomínáno jména Božího. - A Bůh vskutku pomůže těm, kdož pomáhají Jemu - a Bůh věru je silný, mocný.
41On pomůže těm, kteří - když jsme je upevnili na zemi - dodržují modlitbu a dávají almužnu a nařizují vhodné a zakazují zavrženíhodné. A Bohu patří konečné rozhodnutí o věcech všech.
42Prohlašují-li tě za lháře, pak již před nimi prohlašoval proroky za lháře lid Noemův, ´Ádovci a Thamúdovci
43a také lid Abrahamův i Lotovi soukmenovci
44i obyvatelé Madjanu. Též Mojžíš byl za lháře prohlášen. Já pak poskytl jsem nevěřícím odklad, leč posléze jsem je uchvátil, a jaké bylo mé zavržení!
45Kolika městům jsme již dali zahynout, protože byla nespravedlivá a dnes jsou od základu zpustošena! A kolik studní je zasypáno a kolik vznosných zámků zbořeno!
46Což necestovali po zemi a neměli srdce, aby chápali, a uši, aby slyšeli avšak nejsou to oči jejich, jež jsou nevidoucí, nýbrž slepá jsou srdce v hrudích jejich.
47A vyžadují na tobě, abys uspíšil příchod trestu, avšak Bůh slib Svůj nezruší. A jeden den je věru u Pána tvého jako tisíc let z těch, jež vy počítáte.
48Kolika městům jsem poskytl odklad, přestože byla nespravedlivá! Potom jsem je však uchvátil a u Mne je cíl konečný.
49Rci: "Lidé, já jsem pro vás jen varovatelem zjevným!"
50Těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, dostane se slitování i přídělu štědrého,
51avšak ti, kdož ukládali o znamení Naše snažíce se je znemožnit, ti budou obyvateli výhně pekelné.
52Nevyslali jsme před tebou posla ani proroka, aby satan nebyl podvrhl do přání jeho něco nevhodného, avšak Bůh zruší to, co satan podvrhne, a potom Bůh potvrdí Svá znamení - a Bůh vševědoucí je i moudrý.
53A jedná takto, aby učinil to, co podvrženo bylo satanem, pokušením pro ty, v jichž srdcích je choroba a jichž srdce jsou zatvrzelá - a nespravedliví jsou věru ve vzdoru hlubokém -
54a aby ti, jimž dostalo se vědění, poznali, že to je pravda od Pána tvého, a uvěřili v ni a pokořila se před ní srdce jejich. Bůh zajisté povede ty, kdož uvěřili, ke stezce přímé.
55Avšak ti, kdož neuvěřili, nepřestanou o ní pochybovat, dokud se k nim znenadání Hodina nedostaví anebo dokud k nim nepřijde trest dne zhoubného.
56V ten den bude náležet vláda Bohu a On bude soudit mezi nimi. A ti, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, budou v zahradách slastí,
57zatímco ty, kdož neuvěřili a znamení Naše za lež prohlašovali, očekává trest ponižující.
58A těm, kdož vystěhovali se na cestě Boží a potom byli zabiti anebo zemřeli, Bůh věru uštědří podíl překrásný, neboť Bůh nejlepší je z uštědřovatelů.
59A věru je uvede na místo, jež se jim bude líbit; a Bůh zajisté je vševědoucí, soucitný.
60Tak bude! Tomu, kdo potrestá stejným způsobem, jakým byl sám trestán, a potom je mu kvůli tomu ukřivděno, tomu věru Bůh pomůže, vždyť Bůh je promíjející, odpouštějící.
61A je to proto, že Bůh dává noci proniknout v den a dni v noc a protože je slyšící, jasnozřivý.
62A je to proto, že Bůh je pravda a že to, co je místo Něho vzýváno, je nicotné a Bůh věru je vznešený, veliký.
63Což jsi neviděl, jak Bůh seslal z nebes vodu, takže se země zazelenala? Vždyť Bůh je věru rychlý a dobře zpravený.
64Jemu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a On je soběstačný, chvályhodný.
65Což jsi neviděl, jak Bůh vám podrobil vše, co na zemi je, stejně jako lodi, jež po moři plují podle rozkazu Jeho? A On zadržuje nebe, aby nespadlo na zem, leda z dovolení Jeho. Vždyť Bůh je vůči lidem věru shovívaný, slitovný.
66A On je ten, jenž dal vám život, potom vás zemřít nechá, aby vás posléze znovu oživil. A člověk je vskutku velmi nevděčný.
67A každé obci jsme stanovili obřady, jimiž se řídí. Nechť se tedy s tebou nehádají ohledně věci této. Vyzývej k Pánu svému, neboť tys věru na cestě přímé!
68A jestliže se s tebou hádají, rci: "Bůh zná nejlépe, co děláte,
69a Bůh rozsoudí mezi vámi v den zmrtvýchvstání to, o čem jste se tak hádali."
70Což nevíš, že Bůh zná vše, co na nebi je i na zemi? A vše to je věru v Knize zapsáno, a to je pro Boha vskutku velmi snadné.
71A oni uctívají místo Boha něco, k čemu On neseslal oprávnění a o čem nemají žádné vědění. A nespravedliví nebudou mít pomocníka žádného.
72A když jsou jim přednášena Naše znamení jasná, uzříš na tvářích těch, kdož neuvěřili, odpor a div že nenapadnou ty, kdož sdělují jim Naše znamení. Rci: "Mám vám sdělit něco ještě horšího, než je toto? Oheň - ten slíbil Bůh těm, kdož neuvěří a jak hnusný to bude cíl konečný!"
73Lidé, je vám uváděno podobenství, vyslyšte je! Ti, které vzýváte místo Boha, nejsou schopni stvořit ani mouchu, i kdyby se k tomu všichni spojili! A kdyby jim moucha něco vzala, nebyli by schopni si to vzít nazpět od ní. Jak slabí jsou oba: žádající i žádaný!
74Nevěřící neoceňují Boha pravdivou mírou a Bůh věru je silný a mocný.
75Bůh si volí mezi anděly a mezi lidmi posly Své, vždyť Bůh je slyšící, jasnozřivý.
76On zná dobře, co je před vámi i co je za vámi, a k Bohu se věci všechny navrátí.
77Vy, kteří věříte! Klaňte se, padejte na zem a uctívejte Pána svého! Konejte dobré, snad budete blaženi!
78A bojujte usilovně za Boha s úsilím, jež si zaslouží! On si vás vyvolil a nepřipravil vám žádné obtíže v náboženství, jež je vírou předka vašeho Abrahama. A On nazval vás muslimy již dříve - i v tomto -, aby posel tento byl vám svědkem a abyste vy byli svědky pro ostatní lidi. Dodržujte modlitbu a rozdávejte almužnu a hledejte oporu u Boha! On vaším je ochráncem - jak překrásný to ochránce a jak výtečný to pomocník!
Chapter 23 (Sura 23)
1Šťastní jsou ti věřící,
2kteří v modlitbách svých jsou pokorní,
3kteří od planých řečí se odvracejí,
4kteří almužny rozdávají,
5kteří pohlaví svá ochraňují
6jen pro manželky své či otrokyně; a nebudou za to pokáráni -
7však kdo více než po tomto touží, to věru jsou přestupníci,
8kteří svěřené opatrují a úmluvy své pevně dodržují,
9kteří o modlitby své pilně dbají.
10Tito zajisté dědici se stanou,
11kteří ráj zdědí a věčně v něm budou.
12A věru jsme člověka nejdříve z části nejčistší hlíny stvořili
13a pak jsme jej kapkou semene v příbytku jistém učinili.
14Potom jsme z kapky semene hmotu přilnavou stvořili a z hmoty přilnavé jsme kousek masa učinili; a z kousku masa jsme kosti stvořili a kosti jsme masem obalili. A potom jsme mu v druhém stvoření vzniknout dali. Požehnán buď Bůh, nejlepší ze stvořitelů!
15Posléze pak vskutku zemřete
16a pak v den zmrtvýchvstání vzkříšeni budete.
17Nad vámi jsme věru stvořili sedm cest a nejsme vůči stvoření Svému lhostejní:
18z nebes vodu v určitém množství sesíláme a na zemi ji rozmísťujeme, ačkoliv jsme věru schopni odvést ji;
19a pomocí vody jsme pro vás dali vyrůst zahradám s palmami a révou a hojnost ovoce v nich máte, jež požíváte -
20a také stromu, jenž z hory Sinaje vzchází a jenž olej a šťávu dává, pro obživu pojídajících.
21A věru ve stádech vašich je pro vás poučení: napájíme vás tím, co je v břichách jejich, a máte z nich i mnohý jiný užitek. A maso jejich pojídáte
22a na nich stejně jako na lodích se nést dáváte.
23A poslali jsme kdysi Noema k lidu jeho, i pravil jim: "Lide můj, uctívejte Boha a nemějte božstva jiného kromě Něho! Což nebudete z bohabojných?"
24Však velmoži ti, kdož nevěřící byli z lidu jeho prohlásili: "Tohle je pouze smrtelník jako vy a nad vámi chce se jen vyvyšovat. Kdyby byl Bůh chtěl, byl by určitě anděly seslal. A neslyšeli jsme o ničem takovém od otců svých dávných.
25A není on ničím než člověkem džiny posedlým, pozorujte jej tedy nějakou chvíli!"
26I zvolal Noe: "Pane můj, pomoz mi za to, že za lháře mne pokládají!"
27Tehdy vnukli jsme mu: "Postav archu pod dohledem očí Našich a podle vnuknutí Našeho! A až přijde rozkaz Náš a pec až bude vřít,
28do archy uved´ ze všech druhů po páru a také svou rodinu, kromě toho z ní, o němž již dříve slovo bylo vyřčeno. A nepřimlouvej se u Mne za ty, kdož nespravedliví byli, neboť ti budou utopeni! A až se usadíš ty, a kdož s tebou jsou, v arše, tehdy prones: ,Chvála Bohu, jenž zachránil nás před lidem nespravedlivým!?
29A rci dále: ,Pane můj, dej mi sestoupit na místě požehnaném, vždyť Tys nejlepší z těch, kdož sestoupit dávají!? "
30A věru jsou v tom znamení a My vskutku jsme byli těmi, kdož zkouškám podrobují.
31Po nich pak dali jsme vyrůst dalšímu pokolení
32a vyslali jsme k nim proroka z nich, aby hlásal: "Uctívejte Boha a nemějte božstva jiného kromě Něho. Což nebudete bohabojní?"
33A řekli velmoži z lidu jeho, ti, kdož nevěřícími byli a za lež setkání se světem budoucím prohlásili, a ti, které jsme v životě pozemském zámožnými učinili: "Tohle je pouze smrtelník jako vy. On z toho jí, co i vy jíte, a pije z toho, co i vy pijete.
34Uposlechnete-li smrtelníka vám podobného, tedy zajisté ztrátu utrpíte.
35Což neslibuje vám, že poté, co zemřete a prachem a kostmi se stanete, z hrobů vyvedeni budete?
36Jak chybné, jak chybné je to, co je vám slibováno!
37Není života jiného než tohoto pozemského; umíráme a žijeme, však nikdy vzkříšeni nebudeme.
38A je to člověk pouze, jenž o Bohu lež si vymyslil a my mu neuvěříme!"
39Zvolal: "Pane můj, pomoz mi za to, že za lháře mne prohlašují!"
40Odpověděl: "Za chviličku budou věru mezi těmi, kdož litují."
41A uchvátilo je vzkřiknutí skutečně a učinili jsme je podobnými pěně. Pryč s lidem nespravedlivým!
42Po nich jsme pak dali vzniknout jiným pokolením,
43a žádný národ lhůtu svou neuspíší ani neodloží!
44Potom jsme vysílali posly jednoho za druhým, však kdykoliv přišel k nějakému národu posel Jeho, za lháře jej prohlásili. A tak dali jsme následovat jednomu národu za druhým a učinili jsme je příběhy varovnými. Pryč s lidem, který nevěří!
45Potom jsme vyslali Mojžíše a bratra jeho Áróna se znameními Svými a s pověřením zjevným
46k Faraónovi a velmožům jeho, však oni zpyšněli a byli lidem povýšeným
47a řekli: "Máme uvěřit dvěma smrtelníkům stejným jako my, jejichž lid nám otročí?"
48A oba za lháře prohlásili a stali se těmi, kdož do záhuby spějí.
49A dali jsme Mojžíšovi Písmo doufajíce, že snad lid jeho půjde po cestě správné.
50A učinili jsme syna Mariina i matku jeho znameními a poskytli jsme jim útulek na výšině bezpečné, s pramenem vody hojné.
51"Poslové, jezte z výtečných pokrmů a konejte zbožné skutky, vždyť Já o všem, co činíte, dobře jsem zpraven.
52Tato vaše obec je vskutku obcí jedinou a Já vaším jsem Pánem. Buďte tedy vůči Mně bohabojní!"
53Však lidé se rozštěpili ve věci své na sekty a strana každá se radovala jen z toho, co jí bylo vlastní.
54Ponech je tedy v hlubinách jejich omylu po dobu nějakou!
55Domnívají se snad, že to, čím jsme hojně opatřili z majetku a synů . . . ?
56Pobízíme je rychle ke konání dobrých skutků, avšak oni o tom nemají tušení.
57Věru ti, kdož bázní před Pánem svým jsou naplněni,
58ti, kdož věří v Pána svého znamení,
59ti, kdož nikoho k Pánu svému nepřidružují,
60ti, kdož dávají to, co dávají, a jejichž srdce se chví před tím, že k Pánu svému se navrátí,
61ti všichni se předhánějí v konání dobrých skutků a jako první jich dosahují.
62Každé duši My ukládáme jedině podle její schopnosti. A v Našem vlastnictví je Kniha, jež pravdu hovoří, takže ublíženo nebude nikomu.
63Přesto však srdce jejich jsou v omylu hlubokém ohledně Knihy této a jsou u nich činy jiné, jež konají proti tomu.
64A až postihneme trestem ty z nich, kdož v přepychu žijí, hle, budou volat úpěnlivě!
65"Nevolejte dnešního dne, neboť se vám pomoci od nás nedostane!
66Byla vám kdysi přednášena Moje znamení, však vy jste se při tom obraceli na patách,
67jsouce vůči nim pohrdaví a planě tlachajíce v nočních rozmluvách."
68Což neuvažovali o řeči této, když přišlo k nim to, čeho se jejich otcům dávným nedostalo,
69anebo snad nepoznali posla svého, takže ho zapírají,
70či řeknou snad, že džiny je posedlý? Nikoliv, přišel k nim s pravdou, však většina z nich si pravdu hnusí.
71Kdyby pravda následovala jejich učení scestná, věru by byla nebesa a země a vše, co mezi nimi je, zkaženo. Však nikoliv, My přinesli jsme jim napomenutí jejich, však oni od připomenutí svého se odvracejí.
72Či snad žádáš od nich odměnu? Vždyť odměna Pána tvého je mnohem lepší, vždyť On nejlepším je z těch, kdož obživu uštědřují.
73Ty věru je zveš ke stezce přímé,
74avšak ti, kdož nevěří v život budoucí, se uchylují od stezky té.
75A i kdybychom se nad nimi slitovali a odstranili to zlé, jež na nich lpí, věru by zatvrzele ve vzpurnosti své setrvali jdouce jako slepí.
76A zajisté jsme je již postihli trestem, ale oni se Pánu svému nepodrobí ani se nepokoří,
77pokud před nimi neotevřeme bránu trestu strašného, a hle, v něm si zoufají!
78A On je ten, jenž stvořil vám sluch, zrak i srdce - a jak málo jste mu vděčni!
79A On je ten, jenž vás po zemi rozšířil, a u Něho budete shromážděni.
80A On je ten, jenž život i smrt dává, a On střídání noci a dne ovládá. Což to nepochopíte?
81Ba nikoliv! Oni hovoří totéž, co již dřívější hovořili,
82a říkají: "Cožpak až zemřeme a prachem a kostmi se staneme, budeme vzkříšeni?
83Tím už dříve vyhrožováno bylo nám i otcům našim, a nejsou to leč povídačky starých!"
84Rci: "Komu náleží země a ti, kdo na ní jsou, víte-li?"
85Odvětí: "Bohu." Rci: "Proč se tedy nevzpamatujete?"
86Zeptej se: "Kdo Pánem je sedmi nebí a Pánem trůnu nesmírného?"
87Odvětí: "Bůh." Rci: "Což tedy bohabojní nebudete?"
88Otaž se: "V čí ruce je panství nade všemi věcmi a kdo ochraňuje, zatímco proti Němu žádné ochrany není, odpovězte, víte-li?"
89Odvětí: "Bůh." Rci: "Jak můžete být tedy tak očarováni?"
90Ba věru, My přišli jsme k nim s pravdou, zatímco oni vskutku lháři jsou.
91Bůh nevzal si žádné dítě a není vedle Něho božstva jiného, jinak by každé božstvo odneslo to, co stvořilo, a některé z nich by se nad druhé povýšilo. Oč je Bůh slavnější než to, co mu lživě připisují,
92On, jenž zná nepoznatelné i všeobecně známé. Oč je On vznešenější než to, co k Němu přidružují!
93Rci: "Pane můj, jestliže mi ukážeš to, co slíbeno bylo jim,
94pak, Pane můj, nedej, abych byl mezi lidem nespravedlivým!"
95Jsme věru s to ti ukázat, co jsme jim slíbili,
96avšak raději odrážej zlé tím, co je lepší! My dobře známe to, co si vymýšlejí.
97Rci: "Pane můj, utíkám se k Tobě před satanů našeptáváním
98a utíkám se k Tobě, Pane můj, před jejich přiblížením!"
99A když k některému z nich přichází smrt,tu volá: "Pane můj, dej mi vrátit se na zemi,
100možná že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal!" Však pozor! Toto jsou jen slova, jež pronáší, avšak za nimi stojí přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni.
101A až bude zatroubeno na pozoun, v ten den mezi nimi nebude platit rodokmen a nebudou se vzájemně vyptávat.
102Ti, jejichž váha bude těžká, ti věru budou blažení,
103ale ti, jejichž váha bude lehká, ti sami sobě ztrátu způsobili a budou v pekle nesmrtelní,
104jejich tváře bude oheň ošlehávat a oni zuby budou skřípat.
105"Což vám nebyla Má znamení zvěstována? Vy však jste je za lživá prohlásili!"
106Řeknou: "Pane náš, přemohla nás naše nešťastná povaha a stali jsme se lidmi bloudícími.
107Pane náš, vyveď nás odsud, a jestliže to budeme na zemi opakovat, pak vskutku budeme nespravedliví."
108I řekne Bůh: "Zahnáni buďtež do něho a nemluvte na Mne!
109Vždyť věru jedna část služebníků Mých hovořila: ,Pane náš, uvěřili jsme, odpusť nám a slituj se nad námi, neboť Tys nejlepší ze slitovníků!?
110A vy jste si z nich posměšky tropili, takže jste na Mé připomenutí zapomněli a ještě jste se jim smáli.
111Dnes však Já odměňuji věřící za to, co vytrpěli, a oni dnes úspěchu dosáhli."
112A pak se Bůh otáže: "Jaký počet let jste na zemi setrvali?"
113Odpovědi: "Setrvali jsme tam den či jeho část. Zeptej se těch, kdož počítat umějí!"
114I odpoví: "Setrvali jste tam pouze dobu nepatrnou, ach, kéž byste byli věděli!
115Domníváte se snad, že jsme vás stvořili jen bezúčelně a že k Nám nebudete navráceni?"
116Nechť je povznesen Bůh, vládce skutečný! Není božstva kromě Něho, Pána trůnu vznešeného!
117A kdo vzývá vedle Boha ještě božstvo jiné, o němž důkazu nemá, ten Pánu svému z toho musí vydat počet. A věru nevěřící nebudou blaženi!
118A rci: "Pane můj, odpusť a slituj se, vždyť Tys nejlepší ze slitovníků!"
Chapter 24 (Sura 24)
1Toto je súra, kterou jsme seslali a učinili závaznou; a seslali jsme v ní znamení jasná - snad se vzpamatujete.
2Cizoložnici a cizoložníka zbičujte, každého z nich sto ranami! A nechť vás nepojme vůči nim lítost, s ohledem na náboženství Boží, věříte-li v Boha a v den poslední. A nechť skupina věřících je svědkem trestu jejich.
3A cizoložník se smí oženit jedině s cizoložnicí nebo modloslužebnicí a cizoložnice se smí vdát jedině za cizoložníka nebo modloslužebníka - a takové sňatky jsou věřícím zakázány.
4Ty, kdo vrhají podezření na počestné ženy a pak nepřivedou čtyři svědky, zbičujte osmdesáti ranami a nepřijímejte od nich již nikdy žádné svědectví, neboť to jsou hanebníci
5kromě těch, kdož se potom budou kát a napraví se. Bůh věru je odpouštějící, slitovný.
6U těch, kdož vrhají podezření na manželky své a nemají proti nim svědky kromě sebe samých, nechť svědectví každého z nich sestává ze čtyřnásobného svědectví při Bohu, že vskutku jsou pravdomluvní,
7a pátým svědectvím dosvědčí, že svolávají na sebe prokletí Boží, ukáže-li se, že jsou lháři.
8A bude odvrácen od ženy trest, jestliže ona čtyřikrát při Bohu dosvědčí, že žalobce patří vskutku mezi lháře,
9a pátým svědectvím dosvědčí, že svolává na sebe hněv Boží, ukáže-li se, že žalobce mluvil pravdu.
10A kdyby nebylo dobrodiní Božího vůči vám a milosrdenství Jeho a toho, že Bůh je blahovolný vůči kajícníkům a moudrý . . .
11Věru ti, kdož přišli s pomluvou, jsou jen malou skupinou mezi vámi, však nepokládejte to za něco zlého pro vás. Nikoliv, je to pro vás dobré. Každému muži z nich se dostane toho, co zaslouží si podle hříchu, zatímco ten, kdo z nich vzal na sebe jeho větší část, obdrží trest nesmírný.
12Proč, když to věřící muži a věřící ženy uslyšeli, nemyslili o tom v duších svých příznivě a proč nezvolali: "Toto je pomluva zjevná"?
13Proč nepřivedli o tom čtyři svědky? A protože nepřivedli svědky, jsou před Bohem lháři.
14A kdyby nebylo laskavosti Boží vůči vám a milosrdenství Jeho na tomto i onom světě, byli byste bývali věru postiženi za to, čemu jste se tak horlivě věnovali, trestem nesmírným,
15když roznášeli jste to jazyky svými a když hovořili jste ústy svými něco, o čem neměli jste žádné vědění. A považovali jste to za nicotné, zatímco u Boha je to nesmírné.
16Pročpak jste, když jste to slyšeli, neřekli: "Není pro nás vhodné, abychom o tom hovořili. Sláva Tobě, vždyť to pomluva je nesmírná"?
17Bůh vás varuje, abyste něco podobného již nikdy neopakovali, jste-li věřící.
18A Bůh vám objasňuje znamení Svá a Bůh vševědoucí je i moudrý.
19Těm, kdož si přejí, aby se rozšířila nestoudnost mezi věřícími, těm dostane se trestu bolestného na tomto i na onom světě; a Bůh dobře zná, zatímco vy neznáte.
20A kdyby nebylo laskavosti Boží vůči vám a milosrdenství Jeho a toho, že Bůh je shovívavý, slitovný. . .
21Vy, kteří věříte! Nenásledujte kroky satanovy! Tomu, kdo následuje kroky satanovy, přikazuje on nestoudnost a věci zavrženíhodné. A kdyby nebylo laskavosti Boží vůči vám a milosrdenství Jeho, žádný z vás by se byl nikdy neočistil, avšak Bůh očišťuje, koho chce, a Bůh slyšící je i vševědoucí.
22Nechť ti z vás, kteří těší se přízni a dostatku, nepřísahají, že přestanou dávat příbuzným, chudákům a vystěhovalcům na cestě Boží; nechť raději odpouštějí a promíjejí. Což byste nebyli rádi, aby vám Bůh odpustil - a Bůh je odpouštějící, slitovný.
23Ti, kdož obviňují lehkovážné, ale věřící počestné ženy, budou prokleti na tomto i na onom světě a očekává je trest nesmírný
24v den, kdy budou jazyky i ruce i nohy jejích svědčit proti nim o tom, co dělali.
25V ten den jim dá Bůh v plné míře podle jejich víry skutečné a poznají, že Bůh je skutečnost zjevná.
26Zkažené ženy patří ke zkaženým mužům a zkažení mužové ke zkaženým ženám, zatímco zachovalé ženy jsou pro zachovalé muže a zachovalí mužové jsou pro zachovalé ženy. A zachovalé ženy budou zproštěny obvinění z toho, co se o nich hovoří, a dostane se jim odpuštění a přídělu štědrého.
27Vy, kteří věříte! Nevstupujte do jiných domů kromě vlastních, pokud se nezeptáte, zda jste vítáni, a pokud nepozdravíte jejich obyvatele! A toto je pro vás vhodnější - snad si to připomenete.
28A nenaleznete-li v nich nikoho, pak tam nevstupujte, pokud vám to nebylo dovoleno. A bude-li vám řečeno "Vraťte se!", pak se vraťte. A to bude pro vás čistší. A Bůh dobře ví o všem, co děláte.
29A není pro vás hříchem, vstoupíte-li do domů neobydlených, v nichž máte nějaké předměty. A Bůh dobře zná to, co najevo dáváte, i to, co skrýváte.
30Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví - a to je pro ně čistší, vždyť Bůh dobře je zpraven o všem, co konají.
31A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejich ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen. A nechť nedupou nohama, aby lidé postřehli ozdoby, které skrývají. A konejte všichni pokání před Bohem, ó věřící, snad budete blažení!
32Umožňujte sňatek svobodným, žijícím mezi vámi, a rovněž bezúhonným z vašich otroků a otrokyň. A jsou-li potřební, Bůh je obohatí z laskavosti Své a Bůh je velkorysý, vševědoucí.
33A nechť ti, kdož nenalézají možnost sňatku, jsou zdrženliví, pokud je Bůh neobohatí z laskavosti Své. -S těmi z otroků vašich, kteří usilují o písemnou dohodu o propuštění, uzavřete tuto dohodu, jestliže o nich víte, že je v nich dobré, a podarujte je z majetku Božího, který vám dal! - A nenuťte své mladé otrokyně, které chtějí žít jako muhsany, k nemravnosti, toužíce po statcích tohoto života pozemského. A ten, kdo je k tomu nutí, (bude potrestán); a Bůh bude potom, co k tomu byly donuceny, odpouštějící, slitovný.
34A seslali jsme vám nyní znamení zřetelné a příklady těch, kdož odešli již před vámi, a napomenutí pro bohabojné.
35A Bůh je světlem nebes i země. Světlo Jeho podobá se výklenku, v němž hoří lampa, a lampa je v nádobě skleněné. A nádoba skleněná se podobá hvězdě zářící; a je zapalována ze stromu požehnaného, stromu olivového, jenž není ani východní, ani západní, a olej jeho lehko vzplane, i když se ho nedotkne oheň žádný. A je to světlo na světle! A Bůh vede k světlu Svému, koho chce, a Bůh uvádí lidem podobenství různá. Bůh vševědoucí je o věci každé.
36V domech, jež Bůh dovolil postavit a v nichž se vzpomíná jména Jeho, slaví Ho ráno i večer
37muži, které ani obchod, ani prodej nezláká od vzýváni Boha, od dodržováni modlitby a od dávání almužen, a ti obávají se dne, kdy srdce i zraky se budou obracet,
38aby je Bůh odměnil za to, co vykonali dobrého, a aby to rozmnožil z laskavosti Své. A Bůh uštědřuje, komu chce, aniž počítá.
39Skutky těch, kdož neuvěřili, jsou jako přelud na poušti: žíznivý jej pokládá za vodu, avšak když k němu přijde, shledá, že je to nicota; a najde tam Boha, který splatí mu plně účet jeho. A Bůh rychlý je v účtování.
40. . . Anebo jsou jako temnota nad hlubinou moře: pokrývá je vlna, za níž jde vlna jiná, a nad nimi jest mračno - temnota, nad níž je další temnota. Když člověk vztáhne ruku svou, málem ji nevidí. A komu Bůh neučinil světlo, ten nemá ani část světla.
41Což jsi neviděl, že Boha slaví všichni, kdož na nebesích jsou i na zemi, a rovněž ptáci, v řadách letící? A vše zná modlitbu i volání slávy Jeho. A Bůh dobře ví o všem, co dělají.
42Bohu náleží království na nebesích i na zemi a u Boha je cíl konečný.
43Což jsi neviděl, jak Bůh žene oblaka, potom je spojuje a posléze z nich učiní shluk? A pak vidíš z jeho středu vycházet déšť. A On sesílá z nebe jakoby hory, v nichž jsou kroupy, a zasahuje jimi, koho chce, a odvrací je, od koho chce. A zablesknutí málem zbaví lidi zraku.
44A Bůh působí střídání noci a dne - a věru je v tom poučení pro lid prozíravý.
45Bůh stvořil každého živočicha z vody; a jsou mezi nimi ti, kteří plazí se po břiše, jiní, kteří chodí po dvou nohou, a další, kteří chodí po čtyřech. Bůh tvoří, co chce, a Bůh věru všemocný je nad věcí každou.
46A seslali jsme nyní znamení zřetelná; a Bůh vede, koho chce, ke stezce přímé.
47A říkají: "Uvěřili jsme v Boha a posla Jeho a jsme poslušní!" Potom se však skupina z nich obrátí zády a takoví nejsou věřící!
48A když jsou povoláni před Boha a posla Jeho, aby mezi nimi rozsoudil, hle, skupina z nich se zády obrací.
49Kdyby však byli v právu, pak by k němu věru přišli poslušně.
50Je v srdcích jejich choroba, či pochybují, anebo snad se bojí, že Bůh a posel Jeho jim ukřivdí? Nikoliv, oni sami sobě křivdu činí.
51Vždyť řečí věřících, když zavoláni jsou před Boha a posla Jeho, aby mezi nimi rozsoudil, budiž: "Slyšeli jsme a uposlechli jsme." Takoví budou pak blaženi.
52A ti, kdož poslouchají Boha a posla Jeho a obávají se Boha a jsou bohabojní, ti zajisté budou úspěšní.
53A přisahali při Bohu přísahou nejsilnější, že nařídíš-li jim, jistě do boje vytáhnou. Rci: "Nepřísahejte! Poslušnost budiž zvyklostí uznanou, vždyť Bůh dobře zpraven je o všem, co děláte!"
54Rci: "Poslouchejte Boha a poslouchejte posla! Odvrátíte-li se, pak on ponese jedině to, co na něj bylo vloženo, a vy ponesete to, co bylo na vás vloženo. Však uposlechnete-li jej, budete na cestě správné." A poslu přísluší jen hlásání zřetelné.
55Bůh přislíbil těm z vás, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že z nich učiní nástupce na zemi, tak jako již učinil nástupci ty, kdož byli před nimi. A přislíbil jim, že upevní pro ně náboženství jejich, které se mu zlíbilo jim dát, a že nahradí posléze obavy jejich jistotou. "Uctívejte Mne a nepřidružujte ke Mně nic! "A ti, kdo ještě po tomto budou nevěřící, jsou věru hanebníci!
56Dodržujte modlitbu, dávejte almužnu a poslouchejte posla - snad se vám dostane slitování!
57A nedomnívejte se, že nevěřícím se podaří uniknout zásahu Božímu na zemi! Jich příbytkem bude oheň pekelný, a jak hnusný je to cíl konečný!
58Vy, kteří věříte! Nechť žádají vás o dovolení vstoupit otroci vaši a ti, kdož nedosáhli ještě mužnosti, třikrát: před ranní modlitbou, a když odkládáte oděvy své okolo poledne, a po modlitbě večerní - a to jsou tři chvíle, kdy jste nazí. A není hříchem ani pro vás, ani pro ně mimo tyto doby, jestliže se vzájemně navštěvujete. A takto vám Bůh objasňuje znamení a Bůh vševědoucí je i moudrý.
59A když děti vaše dosáhnou mužnosti, nechť žádají o dovolení vstoupit, tak jako to žádali ti, kdož byli před nimi. A takto vám Bůh objasňuje znamení Svá a Bůh je vševědoucí, moudrý.
60A není hříchem pro starší ženy, které již nemají naději na sňatek, jestliže odloží své oděvy, aniž ovšem staví na odiv ozdoby své. Však zdrží-li se toho, bude to pro ně vhodnější. A Bůh je slyšící, vševědoucí.
61A není hříchem pro slepého ani pro chromého ani pro nemocného - pro vás samy, abyste se vzájemně hostili v domech svých, v domech otců svých, v domech matek svých, v domech bratrů svých, v domech sester svých, v domech strýců svých z otcovy strany, v domech tet svých z otcovy strany, v domech strýců svých z matčiny strany, v domech tet svých z matčiny strany nebo v domech, od nichž máte klíče, anebo v domě svého přítele. A není pro vás hříchem, jíte-li společně nebo odděleně. Vstupujete-li do domu, dejte si vzájemně požehnané a dobré pozdravení přicházející od Boha. A takto vám Bůh objasňuje znamení - snad to pochopíte.
62Věřícími jsou pouze ti, kdož uvěřili v Boha a v posla Jeho a kteří, když jsou s ním pospolu v nějaké záležitosti, neodcházejí, pokud jej nepožádali o dovolení. A ti, kdož tě žádají o dovolení odejít či vejít, jsou věru ti, kdož skutečně věří v Boha a posla Jeho. A když tě požádají o dovolení vstoupit k tobě kvůli nějaké své záležitosti, dovol to, komu chceš, a popros Boha o odpuštění pro ně, neboť Bůh je odpouštějící, slitovný.
63Neberte výzvu posla k vám tak, jako by to byla výzva jednoho z vás k druhému! Bůh zná dobře ty z vás, kteří se potajmu okrádají. Nechť se mají na pozoru ti, kdož se vzpouzejí Jeho rozkazu, aby je nepostihla zkouška či trest bolestný.
64Což nepatří Bohu vše, co na nebesích je i na zemi? On již dobře ví, jak je to s vámi; v den, kdy lidé budou k Němu navráceni, On jim oznámí, co vlastně dělali. A Bůh vševědoucí je o každé věci.
Chapter 25 (Sura 25)
1Požehnán budiž ten, jenž seslal spásné zjevení služebníku Svému, aby lidstvu varovatelem byl,
2ten, jehož je království na nebesích i na zemi a jenž si nevzal pro sebe dítě žádné a společníka žádného ve vládě nemá; a On všechny věci stvořil a každé její osud určil.
3A přibrali si vedle Něho božstva, která stvořit nic nemohou, leč sama stvořena jsou, která sobě žádnou škodu či užitek způsobit nemohou a ani smrtí ani životem ani vzkříšením nevládnou.
4A říkají ti, kdož nevěří: "Toto není leč věc padělaná, kterou sám si vymyslil, a jiní mu v tom pomáhali!" A již tím se dopustili křivdy a klamu!
5A hovoří dále: "To jsou povídačky starých, které si zapsal a jež ráno i večer jsou diktovány jemu!"
6Odpověz: "Seslal je ten, jenž tajemství zná nebes i země. A On věru odpouštějící je i slitovný."
7A říkají dále: "Co je to za posla Božího, jenž pokrmy pojídá a po trzích chodí. Kdyby mu byl tak poslán anděl nějaký, aby spolu s ním byl varovatelem,
8anebo kdyby mu byl shozen poklad či měl nějakou zahradu, z níž by se živil!" A dodávají nespravedliví: "Vždyť jdete jen za očarovaným člověkem!"
9Pohleď, jaká podobenství ti uvádějí! Bloudí však oni a nejsou schopni správnou cestu najít.
10Požehnán budiž ten, jenž kdyby chtěl, daroval by ti lepší než vše to - zahrady, pod nimiž řeky tekou, a mohl by ti i zámky postavit.
11Ba ano, oni Hodinu za lež prohlašuji; však připravili jsme pro ty, kdož za lež Hodinu prohlašují, plamen šlehající;
12a až spatří jej z místa vzdáleného, uslyší, jak je zuřící a ječící.
13A až svázáni pospolu na místo úzké budou vhozeni, zvolají: "Přijď sem rychle, ó zničení!"
14"Nevolejte dnes po zničení jediném, ale volejte po mnohém zničení!"
15Rci: "Je lepší tohle, či zahrada věčnosti, jež byla bohabojným slíbena a jež pro ně bude odměnou i konečným cílem?"
16A tam, nesmrtelní, budou mít vše, co si jen přát budou a to slib je vyprošený na Pánu tvém.
17V den, kdy shromáždí je i ty, které vzývali vedle Něho, řekne Bůh: "Jste to vy, kdož tyto Mé služebníky v blud uvedli, či oni sami z cesty zbloudili?"
18Odvětí: "Sláva budiž Tobě! Nepříslušelo nám, abychom byli zváni místo Tebe jako ochránci, avšak Tys jim i otcům jich k užívání tolik bohatství dal, že na připomenutí zapomněli a lidmi ztracenými se stali."
19A takto za lež prohlásí to, co říkáte, a nebudou schopni vám pomoci ani trest od vás odvrátit. Tomu, kdo z vás nespravedlivý byl, tomu trest veliký dáme okusit.
20A neposlali jsme před tebou posly žádné, kteří by nebyli pokrmy pojídali a po trzích chodili. A učinili jsme jedny z vás pokušením pro jiné, abychom zjistili, zda neochvějní budete. A Pán tvůj vše bystře pozoruje.
21A říkají ti, kdož nemají naději na setkání s Námi: "Kdyby k nám byli sesláni andělé či kdybychom uzřeli Pána svého, věřili bychom!" A zpyšněli v duších svých a povyšovali se velmi domýšlivě.
22V den, kdy anděly spatří - a ten den nebude pro hříšníky radostnou zvěstí - zvolají: "Přehradu zahrazující postavte mezi nás!"
23A My posoudíme skutky, které konali, a učiníme z nich prach rozptýlený.
24V ten den se dostane obyvatelům ráje nejlepšího místa k přebývání a nejkrásnějšího místa k odpočinutí,
25v den, kdy rozpoltí se nebe i s mračny a andělé sesláním budou sesláni,
26v ten den bude mít Milosrdný neomezenou vládu; a těžký pro nevěřící to bude den.
27V ten den si bude nevěřící ruce své hryzat a říkat: "Ó kéž bych se byl ubíral cestou stejnou s poslem!
28Běda mi, kéž jsem toho a toho za přítele nebral,
29vždyť on mne věru od připomenutí odvedl poté, co se mi ho dostalo; a satan člověka jen na holičkách nechal!"
30I řekne posel: "Pane, lid můj pokládal tento Korán za něco, čemu se vyhnout je zapotřebí."
31A takto jsme udělali každému proroku nepřítele z hříšníků vzešlého, leč Pán tvůj ti zcela jako vůdce i pomocník stačí.
32A říkají ti, kdož nevěří: "Kdyby mu byl seslán Korán v jednom celku, uvěřili bychom!" A sesíláme jej takto, abychom tím posílili srdce tvé, a předčítáme jej s péčí největší.
33A neuvedou ti nevěřící podobenství žádné, aniž bychom ti k němu přinesli odpověď pravdivou a výklad nejlepší.
34Ti, kteří shromážděni budou s tvářemi k peklu obrácenými, ti místa nejhorší mít budou a nejdále z cesty sejdou.
35A dali jsme již kdysi Mojžíšovi Písmo a učinili jsme bratra jeho Áróna poradcem jemu
36a řekli jsme: "Odeberte se oba k lidu, jenž znamení Naše za lživá pokládá!" A vyhubili jsme je do samých základů!
37A podobně jsme lid Noemův, jenž prohlásil posly za lháře, utopili a pro lidi jsme je znamením učinili; a připravili jsme pro nespravedlivé muka bolestná
38a rovněž pro ´Ádovce Thamúdovce, obyvatele ar-Rassu a četná pokolení, jež mezi nimi byla.
39A všem těmto jsme podobenství uváděli a všechny jsme zahladili až do úplného zničení.
40A procházeli nevěřící kolem města, jež bylo zaplaveno deštěm zhoubným. Což nebyli s to je vidět? Ba věru, a přece nedoufají ve vzkříšení!
41A když tě vidí, jen posměšky si z tebe tropí a říkají: "Je tohle ten, jehož Bůh jako posla vypravil?
42Vždyť by nás byl málem odvedl od božstev našich, kdybychom nebyli v uctívání jich vytrvalí!" Však záhy se dozví, až trest spatří, kdo více se z cesty správné odchýlil.
43Myslíš, že tomu, kdo si vzal jako své božstvo vášeň svou, jsi dozorcem,
44anebo domníváš se, že většina z nich naslouchá či uvažuje rozumně? Vždyť oni jsou jen jak dobytčata ba ještě dále zbloudili z cesty správné.
45Což nevidíš, jak Pán tvůj stín prodlužuje? Kdyby byl chtěl, věru by jej byl nehybným učinil; a pak jsme slunce ustanovili jemu vůdcem
46a potom jej k sobě přitahujeme lehkým uchopením.
47A On je ten, jenž pro vás noc rouchem učinil a spánek odpočinkem a den učinil vzbuzením.
48A On je ten, jenž větry vysílá jako hlasatele milosrdenství Svého; a sesíláme z nebe vodu čistou,
49abychom jí oživili zem mrtvou a napojili to, co jsme stvořili z dobytka a lidí, mírou hojnou.
50A rozdělujeme ji mezi ně, aby se upamatovali,avšak většina lidí odmítá vše kromě nevěrectví.
51Kdybychom chtěli, věru bychom byli vyslali varovatele do města každého.
52Neposlouchej nevěřící, ale pusť se jím proti nim do boje úporného.
53A On je ten, jenž volně dal téci oběma mořím: jedno sladké a pitné je, druhé slané a hořké. A mezi oběma umístil překážku a přehradu zahrazující.
54A On je ten, jenž stvořil z vody smrtelníka a učinil mu přímé a přišvagřené příbuzenstvo. A Pán tvůj je všemohoucí.
55Avšak oni uctívají místo Boha něco, co jim prospívat ani škodit nemůže; a nevěřící je proti Pánu svému (satanovým) pomocníkem.
56A vyslali jsme tě pouze, abys byl hlasatelem zvěsti radostné a varovatelem.
57Rci: "Nežádám od vás za to odměnu žádnou, leda aby ten, kdo chce, se ubíral k Pánu svému cestou správnou."
58Spolehni se na Živého, jenž neumírá, a oslavuj chválu Jeho; On dostatečným je znalcem hříchů služebníků Svých.
59Ten, jenž nebesa a zemi a vše, co je mezi nimi, v šesti dnech stvořil a pak na trůnu se pevně usadil - to je Milosrdný! A zeptej se na Něj dobře zpravených!
60A když se jim řekne: "Padněte na zem před Milosrdným!", odpovídají: "A co je to Milosrdný? Máme padat na zem jen proto, že ty nám to poroučíš?" A to vše jen rozmnožuje odpor jejich.
61Požehnán budiž ten, jenž na nebi znamení zvěrokruhu stvořil a svítilnu tam umístil i měsíc osvětlený.
62A On je ten, jenž stanovil střídání noci i dne jako znamení pro toho, kdo chce si Boha připomenout, a toho, kdo chce být vděčný.
63Služebníci Milosrdného jsou ti, kdož pokorně chodí po zemi, a když jsou osloveni lidmi pošetilými,odpovídají: "Mír s vámi!" -
64ti, kdož za noci bdí kvůli Pánu svému padajíce na zem i stojíce
65a kdož hovoří: "Pane náš, odvrať od nás trest pekla, vždyť jeho trest je trýznivý!"
66- a ono je útočištěm i místem pobytu věru špatným -
67a ti, kdož při vydáních svých ani nerozhazují, ani neskrblí, leč na střední cestě mezi tím stojí,
68a kdož nevzývají spolu s Bohem žádná božstva jiná a nezabíjejí duši žádnou, jejíž zabití Bůh zakázal - leda podle práva, a nesmilní. A kdo toto činí, ten hříchu se dopouští,
69za nějž mu trest zdvojnásoben bude v den zmrtvýchvstání a zůstane v něm věčně ponížený
70kromě těch, kdož pokání činili, uvěřili a zbožné skutky konali. A takovým Bůh špatné skutky jejich za dobré vymění, vždyť Bůh odpouštějící je a slitovný.
71A kdokoliv se kál a zbožné skutky konal, ten věru se k Bohu navrátí kajícně.
72A ti, kdož křivě nesvědčí, a když kolem řečí hnusných jdou, míjejí je důstojně,
73a ti, kdož k připomenutí znamení Pána svého nezůstávají lhostejní, jako by byli hluší a slepí,
74a ti, kdož říkají: "Pane náš, dej nám v manželkách našich i potomcích našich oka ochlazení a učiň nás vzorem bohabojným,"
75takoví odměněni budou komnatami rajskými, neboť trpěliví byli a setkají se tam s pozdravem i přivítáním
76a budou tam nesmrtelní. A jak krásné to bude místo přebývání a umístění.
77Rci: "Pán můj se o vás nepostará, nebudete-li jej vzývat; vy však jste již znamení za lež prohlásili a záhy vás postihne trest nevyhnutelný."
Chapter 26 (Sura 26)
1Tá sín mím.
2Toto jsou Písma zřetelného znamení.
3Možná že duše tvá se rmoutí proto, že uvěřit nechtějí,
4však kdybychom chtěli, seslali bychom jim z nebes znamení, před nímž jejich šíje by zůstaly zkrouceny v ponížení.
5A kdykoliv se jim dostalo od Milosrdného nového připomenutí, vždy se jen od něho odvrátili
6a za lež je prohlásili; však dostane se jim zvěsti o tom, čemu se posmívali!
7Což po zemi se nerozhlédli a neviděli, kolika druhům rostlin užitečných jsme na ní vyrůst dali?
8Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
9A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
10A hle, Pán tvůj Mojžíše zavolal: "Jdi k lidu, jenž křivdu činí,
11k lidu Faraónovu; což nebudou bohabojní?"
12I odpověděl: "Pane, obávám se, že mne ze lži obviní
13a že hruď má stísněna bude a jazyk můj se nerozváže. Pošli pro Áróna raději!
14A oni mají proti mně obvinění a bojím se, že mě zabijí."
15I řekl Bůh: "Nikoliv, půjdete oba s Našimi znameními a My, naslouchajíce, budeme s vámi.
16K Faraónovi jděte a řekněte: My poslové jsme věru Pána lidstva veškerého,
17odešli dítka Izraele s námi!"
18I pravil Faraón: "Což jsme tě jako dítě mezi sebou nevychovali a nezůstals u nás mnohá léta věku svého?
19A přesto jsi provedl skutek svůj, jejž jsi učinil;tys věru jeden z nevděčných!"
20Mojžíš odpověděl: "Spáchal jsem jej v době, kdy byl jsem ještě jedním z bloudících,
21a uprchl jsem před vámi, neb jsem se vás bál. Pán můj mi pak moudrost daroval a jedním ze svých poslů mě učinil.
22A dobrodiní, jež mi předhazuješ, je v tom snad, žes dítka Izraele zotročil?"
23I otázal se Faraón: "A kdo je ten Pán lidstva?"
24Odvětil: "Pán nebes i země a všeho, co mezi nimi je - uvěřit-li dovedete!"
25I pravil Faraón k okolostojícím: "Zdaž slyšíte?"
26Řekl Mojžíš: "Pánem vaším je i vašich dávných předků."
27Pravil: "Váš posel, jenž vyslán byl k vám, je bláznem vskutku!"
28A Mojžíš pokračoval: "Je Pánem východu i západu a toho, co mezi nimi je - můžete to pochopit?"
29I zvolal Faraón: "Uznáš-li jiné božstvo než mne, do vězení tě dám věru hodit!"
30I otázal se Mojžíš: "A což když ti předvedu důkaz zřetelný?"
31Faraón odpověděl: "Předveď jej tedy, jsi-li pravdomluvný!"
32I hodil tedy hůl svou, a hle, hadem zjevným se stala
33a vyňal ruku svou, a hle, bílou přihlížejícím se zdála!
34I řekl Faraón k velmožům svým, kol něho stojícím: "Tohle věru je kouzelník obratný,
35jenž kouzly svými vás chce z vaší země vyhnat. Co rozhodnete?"
36I pravili: "Odkaž jej i bratra jeho na později a do všech měst shromažďovatele vyšli,
37by k tobě se všemi kouzelníky obratnými přišli!"
38A shromážděni byli kouzelníci v den pro schůzku stanovený
39a lidé byli dotázáni: "Chcete se též účastnit shromáždění?
40Snad i my kouzelníky, budou-li vítězní, následovat budeme."
41Když kouzelníci se dostavili, řekli Faraónovi: "A dostaneme odměnu, jestliže vítězství dosáhneme?"
42A odpověděl Faraón: "Zajisté, a tehdy se věru mými přiblíženci stanete."
43I pravil jim Mojžíš: "Hoďte, co hodit chcete!"
44A hodili provazy své a hole své, říkajíce: "Při moci Faraónově, vítězství máme zaručené!"
45Pak hodil Mojžíš hůl svou, a hle, pozřela jejich kousky podvodné.
46Na zem kouzelníci klaníce se padli,
47volajíce: "V Pána lidstva jsme uvěřili,
48v Pána Mojžíšova a Árónova."
49Faraón vykřikl: "Jak to, že jste v něj uvěřili, dříve než jsem vám dovolil? On věru vaším mistrem je, jenž kouzlům vás naučil. Však záhy dám vám poznat! Dám vaše pravé ruce a levé nohy usekat a všechny vás dám ukřižovat!"
50Odpověděli: "Nic nevadí, vždyť my se přece k Pánu svému navrátíme,
51a toužíme jedině, aby nám Pán náš odpustil viny naše, vždyť my k prvním věřícím patříme!"
52A vnukli jsme Mojžíšovi: "Odejdi v noci se služebníky Mými, neb věru budete pronásledováni."
53Faraón pak vyslal svolavatele v města svá,
54aby řekli: "Tamti jsou jen skupina nepočetná
55a na nás vskutku jsou rozhněváni,
56však my množství jsme věru, jež má se na pozoru!"
57A odvedli jsme Faraóna a lid jeho ze zahrad a od pramenů,
58od pokladnic a ze vzácných příbytků;
59a tak stalo se a učinili jsme dítka Izraele toho všeho dědici
60a pronásledovalo je vojsko Faraóna, k východu pochodující.
61Když obě skupiny se spatřily, druhové Mojžíšovi zvolali: "Teď vskutku dostiženi jsme!"
62I pravil Mojžíš: "Však nikoliv, vždyť Pán můj je se mnou a On povede mne!"
63A vnukli jsme Mojžíšovi: "Udeř holí svou do moře!" A rozestoupilo se a část každá podobnou se stala obrovské hoře.
64A dali jsme jim postoupit a pak i těm druhým,
65a zachránili jsme Mojžíše a všechny, kdož byli s ním,
66a pak jsme zničili ty druhé utopením.
67Věru je v tomto znamení; však většina z nich nevěří.
68A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
69Vyprávěj jim zvěst o Abrahamovi,
70když pravil otci svému a lidu svému: "Co to uctíváte?"
71Odpověděli: "Modly uctíváme a v oddanosti k nim setrváváme."
72I otázal se jich: "A slyší vás, když je vzýváte?
73Anebo jsou vám k užitku či ke škodě?"
74Odvětili: "To nikoliv, však shledali jsme, že tak činili již otcové naši."
75A pravil Abraham: "Uvažovali jste vůbec o tom, co uctíváte
76vy i dávní předkové vaši?
77To jsou nepřátelé moji a není Boha kromě Pána lidstva,
78jenž stvořil mne a na správnou cestu mne uvádí
79a krmí mne a napájí,
80a když nemocen jsem, mne uzdraví
81a zemřít mi dá a pak mě oživí,
82a přeji si jen, aby mi viny mé odpustil v soudu den poslední."
83Pane, daruj mi moudrost a připoj mě k bezúhonným
84a učiň mě pro pokolení budoucí jazykem pravdomluvným
85a dej, ať jsem jedním z dědiců zahrady slastí,
86a odpusť otci mému, že patřil mezi bloudící,
87a nezahanbi mě v den, kdy vzkříšeni budou,
88v den, kdy nikomu ani majetek, ani synové neprospějí -
89kromě těch, kdož se srdcem upřímným k Bohu přijdou,
90v den, kdy ráj se k bohabojným přiblíží
91a peklo bude předvedeno těm, kdo sváděli,
92a bude jim řečeno: ,Kde je to, co jste uctívali
93kromě Boha. Mohou vám anebo sami sobě pomoci??
94A budou do pekla svrženi oni i ti bloudící
95a všechna vojska Iblísova.
96A řeknou tam mezi sebou se hádajíce:
97,Při Bohu, věru jsme ve zjevném bludu byli,
98když naroveň Pána lidstva jsme vás povýšili.
99A svedli nás z cesty jedině hříšníci,
100a nemáme přímluvce žádného
101ani přítele věrného,
102kéž bychom se mohli vrátit, abychom byli věřící!`"
103Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
104A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
105A také lid Noemův posly za lháře prohlásil,
106když bratr jejich Noe jim říkal: "Což nebudete bohabojní?
107Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,
108Boha se bojte a mne poslouchejte!
109Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.
110Boha se bojte a mne poslouchejte!"
111I řekli: "Jak máme ti věřit, když následují tě jen ti nejnižší?"
112A Noe odvětil: "Nemám o tom, co dělali, žádné vědění,
113a účtování s nimi jedině Pánu mému přísluší máte-li o tom tušení!
114Já nejsem z těch, kdo věřící odhání,
115já jsem jen varovatel zjevný!"
116A zvolali: "Jestliže nepřestaneš, Noe, doopravdy ukamenován budeš!"
117Řekl: "Pane, lidé moji mě za lháře prohlásili,
118rozhodni tedy mezi mnou a jimi rozhodnutím zřetelným a zachraň mne i ty, kdož se mnou uvěřili!"
119A zachránili jsme jej i ty, kdo byli s nim, v arše s nákladem plným
120a pak jsme utopili ty, kteří zbyli.
121Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
122A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
123Rovněž ´Ádovci posly za lháře prohlásili,
124když bratr jejich Húd jim říkal: "Což nebudete bohabojní?
125Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,
126Boha se bojte a mne poslouchejte!
127Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.
128Chcete stále stavět na každé výšině znamení jen tak pro pobavení
129a chcete stále zakládat stavby - hodláte snad být nesmrtelní?
130A když násilí činíte, jste jak tyrani násilní!
131Boha se bojte a mne poslouchejte!
132A bojte se toho, jenž rozmnožil to, co znáte,
133a vaše stáda vám rozhojnil a vaše syny
134a také zahrady a prameny!
135Já pro vás obávám se trestu dne nesmírného!"
136Odpověděli: "Je nám jedno, zda varuješ nás či zda nejsi varovatelem;
137vždyť toto je způsob starých -nic jiného -
138a my potrestáni nebudem!"
139A za lháře ho prohlásili a my jsme je zahubili. Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
140A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
141A také Thamúdovci posly za lháře prohlásili,
142když bratr jejich Sálih jim říkal: "Což nebudete bohabojní?
143Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,
144Boha se bojte a mne poslouchejte!
145Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.
146Myslíte, že ponecháni budete v tom, co zde máte, v bezpečí
147mezi prameny a zahradami,
148polnostmi a s visícími trsy palmami
149a že nadále budete vytesávat obydlí v horách domýšlivě?
150Boha se bojte a mne poslouchejte!
151Neposlouchejte přestupníků nařízení,
152kteří na zemi šíří pohoršení a o nápravu se nestarají!"
153Odpověděli: "Ty věru jsi jen jeden z očarovaných
154a nejsi leč smrtelník nám podobný. Předveď nám nějaké znamení, jsi-li z pravdomluvných!"
155I řekl: "Hle, zde je velbloudice, má právo pít v jednom dni a vy máte právo také pít v den určený.
156Nečiňte jí však nic zlého, ať nestihne vás trest dne nesmírného!"
157Přesto však žíly jí přeřezali a již nazítří toho věru litovali,
158neb zachvátil je trest. Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
159A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
160Též lid Lotův posly za lháře prohlásil,
161když bratr jejich Lot jim říkal: "Což nebudete bohabojní?
162Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný.
163Boha se bojte a mne poslouchejte!
164Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.
165Což se chcete jen k mužům z lidstva všeho přibližovat
166a manželky své, jež pro vás Pán váš stvořil, zanedbávat? Ba, vy věru jste lid přestupníků!"
167A zvolali: "Jestliže nepřestaneš, Lote, vyhnán budeš vskutku!"
168I řekl: "Mně se opravdu hnusí vaše počínání.
169Pane, zachraň mne i mou rodinu před následky toho, co činí!"
170A jeho i rodinu jeho celou jsme zachránili
171kromě stařeny jedné, jež byla mezi opozdilými,
172a potom všechny ostatní jsme zničili
173a déšť jsme na ně spustili. Jak hnusný to byl déšť pro ty, jež marně jsme varovali!
174A věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
175A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
176A také lidé Houštin posly za lháře prohlásili,
177když jim Šu´ajb říkal: "Což nebudete bohabojní?
178Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,
179Boha se bojte a mne poslouchejte!
180Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.
181Dávejte míry spravedlivé a nebuďte mezi podvádějícími
182a važte vahami vyrovnanými
183a neubírejte lidem z majetku jejich a nebuďte těmi, kdož na zemi pohoršení rozšiřují!
184Bojte se toho, kdo stvořil vás i pokolení dřívější!"
185Odpověděli: "Tys věru jen očarovaný
186a nejsi leč smrtelník nám podobný, a soudíme věru, žes prolhaný.
187Nech tedy na nás spadnout nebe kus, jsi-li pravdomluvný!"
188I řekl: "Pán můj o tom, co děláte, dobře ví."
189Avšak oni za lháře jej prohlásili a uchvátil je trest dne zamračeného a byl to trest dne nesmírného.
190A věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
191A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
192. . . A toto je vskutku Pána lidstva seslání,
193a sestoupil duch spolehlivý s ním
194na srdce tvé, bys varovatelem byl jedním.
195A je ve zřetelném jazyce arabském sesláno
196a je věru v Písmech starých obsaženo.
197Což není pro ně znamením, že znají je dítek Izraele učenci?
198A i kdybychom je byli seslali některému cizinci
199a byl by jim je přednášel, ani tehdy by nebyli věřící.
200A takto jím pronikáme do srdcí hříšníků,
201však oni v toto zjevení neuvěří, pokud trest bolestný neuzří,
202jenž přijde k nim, aniž co tušit budou, znenadání.
203A tehdy zvolají: "Což nebude nám dán odklad žádný?"
204Budou si pak ještě přát trestu Našeho uspíšení?
205Což nevidíš, že dáváme-li jim ještě několik let tohoto světa užívání,
206že potom dostaví se to, co jim jsme slibovali,
207a že nebude jim platno nic z toho, co si užívali?
208Žádné město jsme nezahubili, aniž jsme mu varovatele dali
209jako připomenutí, a věru jsme žádnou křivdu nespáchali.
210A nesestoupili s Koránem žádní satani,
211neb jim to nepřísluší a nejsou toho schopni ani,
212vždyť zabráněno jim bylo u nebeského trůnu v naslouchání.
213A spolu s Bohem žádné jiné božstvo nevzývej, abys nebyl z potrestaných,
214a varuj nejbližší své z příbuzných
215a rozprostři křídla svá nad těmi, kdož následují tě z věřících.
216A jestliže tě neuposlechnou, tedy rci: ",Já nejsem za to, co činíte, odpovědný."
217A na mocného a slitovného se spolehni,
218který tě vidí, když k modlitbě se zvedáš
219a jak mezi klanícími se chováš,
220vždyť On slyšící je i vševědoucí.
221Mám vám oznámit, na koho sestupují satani?
222Sestupují na všechny pomlouvače hříšné
223a sdělují jim slyšené, však lháři jsou to ve většině.
224A také básníci jsou bloudícími následováni.
225Což nevidíš, jak v každém údolí zmámeně pobíhají
226a říkají to, co vůbec nekonají?
227Kromě těch, kdo uvěřili a zbožné skutky konali a jména Božího hojně vzpomínali a jimž pomoci se dostalo poté, co jim ukřivděno bylo. A záhy se dozví ti, kdož křivdili, k jakému obratu osudu se obrátí!
Chapter 27 (Sura 27)
1Tá sín. Toto jsou verše Koránu a Písma zjevného,
2vedení i zvěst radostná věřícím,
3kteří dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou pevně přesvědčeni o životě budoucím.
4Těm však, kdož v onen svět nevěří, jsme zkrášlili jejich konání, takže jen slepě tápají.
5To jsou ti, jimž dostane se trestu nejhoršího a v životě budoucím ztrátu největší utrpí.
6A ty zajisté Korán dostáváš od Pána moudrého, vševědoucího.
7A hle, pravil Mojžíš rodině své: "Zpozoroval jsem oheň jakýsi, přinesu vám buď zprávu o něm, či oharek planoucí - snad budete se moci ohřát od něho."
8Když přišel k ohni, ozvalo se: "Požehnán budiž ten, jenž v ohni tomto dlí, a ten, jenž okolo něho jest! Sláva Bohu, Pánu lidstva veškerého!
9Mojžíši, věru jsem to Já, Bůh mocný a moudrý.
10Hoď svou hůl!" Když Mojžíš viděl, jak hůl se svíjí, jako by hadem byla, otočil se zády, však krok učinit nemohl. "Mojžíši, neboj se, poslové Boží nesmějí u Mne strach mít,
11kromě těch, kdož nespravedliví byli; jestliže potom zlé dobrým nahradili, tehdy Já odpouštějící jsem, slitovný.
12Vlož ruku svou do záňadří a vyjmeš ji bílou, bez choroby jakékoliv." . . . A to je jedno z devíti znamení pro Faraóna a lid jeho, a věru je to hanebníků lid.
13Když se jim dostalo Našich znamení s jasností vší, řekli: "To zjevné je kouzelnictví!"
14A odmítli je, přestože duše jejich přesvědčeny byly o pravdivosti jejich, z nespravedlnosti a pýchy. A pohleď, jaký byl konec těch, kdož šířili pohoršení.
15A vskutku jsme uštědřili Davidovi a Šalomounovi vědění, takže říkali: "Chvála Bohu, který nás vyznamenal nad mnohé Své služebníky věřící!"
16Šalomoun pak stal se dědicem Davidovým a pravil: "Lidé, byli jsme naučeni řeči ptactva a byli jsme zahrnuti věcí všech hojností. A věru je toto zjevné dobrodiní!"
17A shromáždila se u Šalomouna vojska jeho z džinů, smrtelníků a ptáků a všichni po oddílech kráčeli;
18a když došli do údolí mravenců, zvolal jeden mravenec: "Mravenci, uchylte se do obydlí svých, aby vás nerozšlapal Šalomoun se svými vojsky, aniž to zpozorovali!"
19I usmál se Šalomoun řeči jejich a řekl: "Pane můj, vnukni mi, abych Ti poděkoval za dobrodiní Tvé, jímž zahrnuls mne i rodiče mé! Dej, ať pro Tvé zalíbení konám zbožné skutky, a uveď mne ze Svého milosrdenství mezi bezúhonné služebníky Své!"
20Potom provedl přehlídku ptactva a otázal se: ,,Čím to, že dudka zde nevidím? Nebo snad přítomen není?
21Věru jej ztrestám trestem těžkým či jej zaříznu, nepřinese-li mi zjevné ospravedlnění!"
22A zdržel se dudek nepříliš dlouho a po příchodu pravil: "Zjistil jsem něco, co ty sám dosud nevíš, a přicházím k tobě ze Sáby se zvěstí jistou:
23shledal jsem, že nad ní žena vládne, jež byla obdařena věcmi všemi a trůnu mohutného je majitelkou;
24a shledal jsem, že ona i lid její se slunci místo Bohu klaní; Satan pak okrášlil pro ně jejich počínání a svedl je z cesty pravé, takže nejsou vedeni správně
25a Bohu se neklaní, jenž tajemství nebes i země odkrývá a dobře zná, co skrýváte i co dáváte najevo veřejně,
26a Bůh - není božstva kromě Něho - je trůnu nesmírného Pánem!"
27I pravil Šalomoun: "Uvidíme, zda pravdu mluvil či zda z prolhaných jsi jen.
28Odleť s tímto dopisem mým a shoď jim jej, potom se stranou drž a vyčkávej, co v odpověď učiní!"
29I řekla královna: "Velmožové, byl mi shozen tento dopis vznešený,
30od Šalomouna je a zní: ,Ve jménu Boha milosrdného, slitovného!
31Nebuďte vůči mně zpupní, nýbrž přijďte ke mně odevzdáni do vůle Boha jediného!? "
32I pravila dále: "Velmožové, poraďte mi v této mé záležitosti! A já nic nerozhodnu bez vašeho osvědčení."
33Odpověděli: "My jsme sice lidé síly a lidé statečnosti mocné, však záležitost patří tobě; uvaž sama, jaké vydáš nařízení!"
34Pravila: "Když králové do města nějakého vcházejí, věru je vyplení a nejmocnější z jeho obyvatel těmi nejbídnějšími učiní a takto obvykle jednají.
35Já však pošlu Šalomounovi dar a vyčkám, s čím navrátí se vyslanci moji."
36Když přišli k Šalomounovi, řekl jim: "Chcete snad rozmnožit mé bohatství? Však to, co mi Bůh uštědřil, je mnohem lepší než to, co dal vám! A přesto se z darů svých radujete velice.
37Vraťte se ke svým! A já věru proti nim vytáhnu s vojsky, jimž neodolají a vyženu je ze země jejich zbídačené a budou poníženi hluboce."
38Potom řekl: "Shromáždění, kdo z vás mi přinese trůn její, dřív než ke mně přijdou odevzdáni do vůle Boží?"
39I řekl jeden ifrít z džinů: "Já, já přinesu ti jej, dříve než zvedneš se z místa svého. A věru jsem k tomu silný dost i spolehlivý."
40Pak řekl ten, u něhož bylo vědění z Písma: "Já, já ti jej přinesu, dříve než pohled tvůj se k tobě vrátí!" A když uviděl Šalomoun trůn postavený před sebou, pravil: "Toto pochází z laskavosti Pána mého, aby mne vyzkoušel, jsem-li vděčný či nevděčný. Ten, kdo je vděčný, je jím pro vlastní duši svou, však ten, kdo nevděčný je a Pán můj soběstačný je i štědrý!"
41A dodal: "Učiňte trůn její nepoznatelným pro ni, abychom viděli, zda po cestě správné kráčí, či zda je z těch, kdož nejsou vedení."
42Když dostavila se, tu bylo jí řečeno: "Je toto trůn tvůj?" Odpověděla: "Jako by to byl on. A dostalo se nám již dříve vědění a byli jsme do vůle Boží odevzdáni."
43Byla však svedena tím, co místo Boha uctívala, vždyť byla z lidu nevěřícího.
44A bylo jí řečeno: "Vstup do paláce!" A když jej spatřila, domnívala se, že je to plocha vodní, a vykasala si oděv až k lýtkům svým. I řekl Šalomoun: "To je jen palác křišťálem vydlážděný." Zvolala: "Pane můj, sama sobě jsem ukřivdila, avšak nyní se odevzdávám spolu se Šalomounem do vůle Boha, Pána lidstva veškerého."
45A poslali jsme již kdysi k Thamúdovcům bratra jejich Sáliha, aby jim řekl: "Uctívejte Boha!" A hle, tehdy rozdělili se na skupiny dvě, jež spolu byly rozhádány.
46Pravil Sálih: "Lide můj, proč chcete uspíšit příchod zlého před dobrým? Kdybyste Boha o odpuštění prosili, snad dostalo by se vám slitování."
47Odpověděli: "Ve věštbě ptáků jsme viděli špatné znamení o tobě a těch, kdož s tebou jsou." Řekl Sálih: "Pták osudu vašeho je u Boha; a vy jste lid, jenž zkouškám vystaven má být."
48A bylo v tom městě devět lidí, kteří šířili pohoršení na zemi a nechtěli se polepšit.
49I pravili: "Přísahejme si vzájemně při Bohu, že v noci napadneme jej i jeho rodinu! A potom řekneme jeho mstiteli: Svědky záhuby jeho rodiny jsme nebyli a my vskutku jsme pravdomluvní."
50A strojili úklady, ale také my jsme lest připravili, aniž o tom měli tušení.
51A pohleď, jaký byl konec jejich úkladů: zahubili jsme je i s lidem jejich vším!
52A to zde jsou obydlí jejich zpustošená za to, že nespravedliví byli, a věru je v tom znamení lidem vědoucím.
53A jen ty jsme zachránili, kdož uvěřili a bohabojní byli.
54A poslali jsme Lota, a hle, pravil lidu svému: "Budete se stále neřestem, jež sami dobře vidíte, oddávat?
55Což budete i nadále z vášně chodit k mužům raději než k ženám? Ba vy věru jste lid zpozdilý!"
56A bylo odpovědí jeho lidu jedině to, že řekli: "Vyžeňme rod Lotův z města našeho, vždyť jsou to lidé, kteří čistí chtějí zůstat!"
57A zachránili jsme jej i jeho rodinu kromě ženy jeho, neboť jsme již určili, aby byla mezi těmi, kdož se opozdili.
58A déšť zhoubný jsme na ně spustili; a jak hnusný to byl déšť pro ty, kdož marně varováni byli!
59Rci: "Sláva Bohu a mír služebníkům Jeho, které si vyvolil! Je lepší Bůh, anebo to, co k Němu přidružují?"
60Ten, jenž stvořil nebesa i zemi a seslal vám z nebe vodu, z níž dali jsme vyrůst nádhery plným zahradám, v nichž vy sami byste nemohli dát vyrůst stromům - je ten božstvem nějakým vedle Boha? A přece jsou lidé, kteří Mu rovné dávají!
61Ten, jenž zemi pevnou učinil a středem jejím řekám téci dal a pevně zakotvené na ní vztyčil a přehradu mezi dvěma moři postavil - je ten božstvem nějakým vedle Boha? A přece většina z nich o tom nic neví!
62Ten, jenž utištěného vyslyší, když k Němu se modlí, jenž zlo odstraňuje a činí z vás dědice na zemi - je ten božstvem nějakým vedle Boha? Jak málo dbáte na připomenutí!
63Ten, jenž vede vás v temnotách země a moře a vysílá vítr jako předzvěst příchodu milosrdenství Svého - je ten božstvem nějakým vedle Boha? Oč vznešenější je Bůh než to, co k Němu přidružují!
64Ten, jenž počátek dává stvoření a potom to opakuje a jenž vám z nebe i země obživu uštědřuje - je ten božstvem nějakým vedle Boha? Rci: Ukažte důkazy své, jste-li pravdomluvní!"
65Rci: "Nikdo z těch, kdož jsou na nebesích i na zemi, nezná nepoznatelné kromě Boha. A nevěřící nemají ani tušení, kdy budou vzkříšeni!"
66Zdaž nejsou ve vědomostech svých o životě budoucím omezeni? A přece o něm pochybují, ba více, jsou vůči němu slepí!
67Ti, kdož nevěří, hovoří: "Až staneme se my i otcové naši prachem, budeme doopravdy z hrobů vyvedeni?
68Tohle už bylo slibováno nám a předtím i otcům našim. Vždyť toto jen povídačky jsou dávných předků!"
69Odpověz: "Putujte po zemi a popatřte, jaký byl konec hříšníků!"
70Nermuť se však nad nimi a nebuď stísněn z úkladů, jež chystají!
71A říkají: "Kdy splní se tato hrozba, jste-li z těch, kdo pravdu dí?"
72Odpověz: "Možná že část toho, co uspíšit chcete, za vámi již těsně stojí."
73Pán tvůj zajisté je vůči lidem pln dobrodiní, však většina z nich vděčná není.
74Pán tvůj zajisté dobře zná, co skrývají hrudi jejich, i to, co dávají najevo.
75Na nebi ani na zemi není tajemství žádného, aby nebylo v Knize zjevné zapsáno.
76A Korán tento vypráví dítkám Izraele většinu z toho, o čem se rozcházejí míněním,
77a on vskutku je pro věřící vedením i milosrdenstvím.
78Pán tvůj pak rozsoudí mezi nimi rozhodnutím Svým, vždyť On mocný je i vševědoucí.
79A na Boha spoléhej, neboť vskutku jsi v právu zjevném.
80Ty věru nedokážeš, aby mrtví slyšeli či hluší tuto výzvu zaslechli, když zády se odvracejí;
81ty také nemůžeš vyvést slepé z jejich bloudění. Dokážeš pouze, aby tě slyšeli ti, kdož ve znamení Naše věří a do vůle Boží se odevzdají.
82Až dopadne na ně slovo rozhodné, dáme vystoupit ze země zvířeti, které promluví k nim a řekne: "Lidé věru o Našich znameních nebyli přesvědčeni!"
83V den, kdy z národa každého shromáždíme houf z těch, kdož Naše znamení za lež prohlásili, budou na skupiny rozděleni,
84a až se dostaví, Pán je osloví: "Za lež jste prohlásili Má znamení, aniž jste schopni byli obsáhnout je ve svém vědění anebo jaké bylo vaše počínání?"
85A dopadne na ně slovo rozhodné za to, že nespravedliví byli, a nebudou s to promluvit ani.
86Což neviděli, že jsme učinili noc, aby odpočívali během ní, a že den jsme učinili k vidění? A věru jsou v tom pro lid věřící znamení.
87A v den, kdy zatroubeno bude na pozoun a hrůza pojme ty, kdož na nebesích jsou i na zemi, kromě těch, které Bůh bude chtít - tehdy k Němu všichni přijdou v ponížení
88a uvidíš hory, jež za nehybné jsi pokládal, pohybovat se mračen pohybem - dílo to Boha, jenž věc každou učinil dokonalou a jenž o všem, co konáte, dobře je zpraven.
89A kdokoliv s dobrými skutky přijde, ten odměnu ještě lepší dostane a v ten den před hrůzou každou bude bezpečen,
90zatímco ti, kdož se špatnými skutky přijdou, tvářemi svými do ohně budou vrženi. "Zdaž za něco jiného než za to, co jste konali, jste odměněni?"
91Rci: "Bylo mi nařízeno pouze, abych uctíval Pána tohoto města, jež On posvátným prohlásil a Jemu věci všechny náleží! A bylo mi rozkázáno, abych byl do vůle Jeho odevzdaný
92a abych Korán sděloval." A kdo veden je po cestě správné, ten veden je ve prospěch duše své; tomu pak, kdo bloudí, řekni: "Já jsem jen z varovatelů jedním!"
93A rci: "Sláva Bohu, který vám znamení Svá ukáže, a pak je poznáte! A Pán váš není vůči tomu, co činíte, lhostejný!"
Chapter 28 (Sura 28)
1Tá sín mím!
2Toto jsou znamení Písma zjevného.
3Sdělíme ti část zvěsti o Mojžíšovi a Faraónovi podle pravdy pro poučení lidu věřícího.
4Faraón se v zemi povyšoval a učinil z jejích obyvatel strany rozličné, přičemž jednu skupinu z nich utiskoval a zabíjel syny jejich a nechával jen ženy jejich naživu. A byl jedním z těch, kdož pohoršení šířili.
5A chtěli jsme zahrnout přízní Svou ty, kdož poníženi byli v zemi, abychom je příkladem i dědici učinili
6a upevnili je na zemi a ukázali tak Faraónovi a Hámánovi i vojskům jejich to, čeho se od nich obávali.
7A vnukli jsme Mojžíšově matce: "Koj ho, a budeš-li mít o něj strach, vhoď jej do řeky. A neboj se a nermuť se, neboť My ti jej vrátíme a jednoho z poslů Svých z něho učiníme."
8A přijal jej rod Faraónův, aby se stal pro ně nepřítelem a příčinou zármutku, vždyť Faraón, Hamán i vojska jejich hříšníky byli.
9I řekla žena Faraónova: "Toto dítě bude ochlazením oka mého i tvého. Nezabíjej je, možná že nám ku prospěchu bude anebo si je vezmeme za syna vlastního." A oni nic netušili.
10Příštího jitra bylo srdce matky Mojžíšovy prázdné a málem by jej byla prozradila, kdybychom nebyli posílili srdce její tak, aby byla jednou z věřících.
11A řekla sestře jeho: "Sleduj jej!" A pozorovala jej ze strany, aniž lidé něco tušili.
12A zakázali jsme mu již předtím prsa kojných cizích. I řekla Mojžíšova sestra: "Mám vám ukázat rodinu jednu, jež by si jej pro vás na starost vzala a laskavě s ním zacházela?"
13A takto jsme jej vrátili matce jeho, aby oko její se ochladilo a aby se nermoutila a aby poznala, že slib Boží je pravdivý - avšak většina lidí to neví.
14Když pak Mojžíš dosáhl dospělosti a zralosti, dali jsme mu moudrost a vědění. A takto My odměňujeme ty, kdož dobré konají.
15I vešel Mojžíš jednou do města ve chvíli, kdy obyvatelé to nepozorovali, a nalezl v něm dva muže, kteří spolu bojovali; jeden z nich patřil k jeho straně, zatímco druhý byl z jeho nepřátel. A ten, jenž patřil k jeho straně, požádal Mojžíše o pomoc proti nepříteli svému. I udeřil jej Mojžíš a ukončil život jeho; pak zvolal: "Toto je dílo satanovo, jenž nepřítelem je i svůdcem zjevným!"
16A pokračoval: "Pane můj, sám sobě jsem ukřivdil, odpusť mi!" A odpustil mu, vždyť On věru je odpouštějící, slitovný.
17A řekl dále: "Pane můj, pro dobrodiní, jímž jsi mne zahrnul, nebudu již nikdy hříšníků pomocníkem!"
18A nazítří se zdržoval ve městě pln strachu a ve střehu. A hle, ten, jemuž včera přispěchal na pomoc, opět na něj volal. I řekl Mojžíš: "Tys věru zjevným rozkolníkem!"
19Když pak chtěl napadnout toho, jenž oběma byl nepřítelem, ten zvolal: "Mojžíši, chceš mne zabít, tak jako jsi zabil včera onoho člověka? Ty zřejmě chceš být jen násilníkem v této zemi a nechceš být vůbec jedním z těch, kdož o nápravu usilují?"
20Tu přiběhl muž nějaký z druhého konce města a zvolal: "Mojžíši, rada velmožů se radí o tobě, aby tě zabili. Odejdi, neb já jsem ti rádcem dobrým!"
21I odešel z města pln strachu a ve střehu a řekl: "Pane můj, zachraň mne před tímto lidem nespravedlivým!"
22A když pak se vydal směrem k Madjanu, hovořil: "Snad mne Pán můj povede cestou přímou."
23Když dospěl k napajedlu v zemi Madjan, nalezl u něho skupinu lidí stáda napájející a nalezl vedle nich dvě ženy, jež držely se stranou; i zeptal se jich: "Co je s vámi?" Odpověděly: "Nemůžeme napojit, dokud neodejdou tihle pastýři, a otec náš je stařec věku vysokého."
24I napojil Mojžíš pro ně stádo jejich, potom se uchýlil do stínu a pravil: "Pane můj, jsem potřebný toho dobrodiní, které mi sešleš."
25A přišla k němu jedna z těch žen, kráčejíc stydlivě, a řekla: "Otec můj tě zve, aby mzdou tě odměnil za to, žes pro nás napojil stádo." Když Mojžíš k němu přišel a vyprávěl mu příběh svůj, řekl tento: "Neboj se, vždyť ses zachránil před lidem nespravedlivým."
26Jedna z žen řekla: "Otče můj, najmi jej jako pastýře, neboť nemůžeš najmout lepšího než tohoto muže silného a spolehlivého."
27A pravil: "Přeji si, aby ses oženil s jednou z těchto dvou dcer mých s tím, že budeš u mne sloužit za mzdu po osm let.A chceš-li dokončit deset let, záleží jen na tobě. Nechci ti to nikterak ztížit a shledáš - bude-li Bůh chtít - že jsem z bezúhonných."
28I řekl Mojžíš: "Dohodnuto je mezi mnou a tebou. A ať se rozhodnu pro kteroukoliv z těchto dvou lhůt, nechť na mne není činěn žádný nátlak. A Bůh je ručitelem toho, co říkáme."
29A když Mojžíš dovršil lhůtu svou a odcestoval se svou rodinou, postřehl na úbočí hory Sinaje oheň jakýsi a pravil rodině své: "Zastavte se, postřehl jsem oheň a možná že vám o něm přinesu zprávu anebo nějaký oharek hořící, snad se ohřejete."
30Když k němu přišel, bylo naň zavoláno z pravé strany údolí, z křoví na pláni požehnané: "Mojžíši, to jsem věru Já, Bůh, Pán lidstva veškerého;
31hoď hůl svou!" Když Mojžíš spatřil, že hůl se svíjí jako had, otočil se zády a již se neobrátil. "Mojžíši, přistup blíže a neboj se, neboť jsi z těch, kdož jsou v bezpečí!
32Vlož ruku svou do záňadří a ona vyjde ven bílá, bez poškození. A přitiskni k sobě křídlo své beze strachu. Toto jsou dva důkazy od Pána tvého pro Faraóna a velmože jeho. A jsou to věru lidé hanební."
33Odpověděl: "Pane můj, já zabil jsem jednoho jejich člověka a bojím se, že mne zabijí.
34Bratr můj Árón má jazyk výmluvnější než já, pošli jej se mnou jako oporu, aby potvrdil mou pravdomluvnost, neboť se obávám, že mne za lháře prohlásí."
35Pravil Bůh: "Posílíme rámě tvé bratrem tvým a dáme vám oběma Své zplnomocnění a oni na vás nedosáhnou díky Našim znamením. A budete vy oba i ti, kdož následovat vás budou, vítězi."
36A když k nim Mojžíš přišel se zřetelnými znameními Našimi, zvolali: "Tohle není nic jiného než kouzlo vymyšlené. A neslyšeli jsme o tom nic od otců našich dávných."
37Mojžíš pravil: "Pán můj zná nejlépe toho, kdo přišel s vedením od Něho pocházejícím, a toho, pro něhož je určeno obývání příbytku věčného. A věru nebudou blažení ti, kdož jsou nespravedliví."
38I řekl Faraón: "Velmoži, nevím o tom, že byste měli nějaké božstvo kromě mne. Hámáne, dej pro mne vypálit z hlíny cihly a postav mi věž, možná že vystoupím až k božstvu Mojžíšovu, neboť věru jej za lháře pokládám."
39A byl naplněn on i vojska jeho domýšlivostí na zemi neoprávněně a domnívali se, že nikdy nebudou navráceni k Nám.
40A uchvátili jsme jej i vojska jeho a svrhli jsme je do hlubin moře. Pohleď jen, jaký byl konec těch, kdož byli nespravedliví.
41A učinili jsme z nich vůdce zvoucí do ohně pekelného a nedostane se jim pomoci v den zmrtvýchvstání.
42A způsobili jsme, aby je v životě pozemském pronásledovalo prokletí a v den zmrtvýchvstání budou mezi opovrženými.
43A darovali jsme Mojžíšovi Písmo poté, co předchozí pokolení jsme zahubili, jako důkazy viditelné pro lidi i jako vedení a milosrdenství - snad se vzpamatují.
44Tys nebyl přítomen na západním úbočí Sinaje, když rozkaz jsme Mojžíšovi vydali; a nebyls jedním ze svědků toho.
45Dali jsme však vzejít mnoha pokolením, jichž životy jsme dlouhými učinili. A také jsi nesídlil mezi obyvateli Madjanu přednášeje jim Naše znamení, My však jsme posly k nim vyslali.
46A nebyls ani na úbočí hory Sinaje, když Mojžíše jsme volali, nýbrž byls vyslán jako milosrdenství od Pána svého, abys varoval lid, k němuž až dosud nepřišel varovatel žádný - snad se vzpamatují -
47a aby, kdyby je postihla pohroma nějaká za to, co ruce jejich předtím konaly, neříkali: "Pane náš, proč jsi k nám neposlal nějakého posla, abychom znamení Tvá následovat mohli a abychom byli z věřících."
48Však když pravda od Nás k nim přišla, řekli: "Kdyby mu tak bylo dáno něco podobného tomu, co bylo dáno Mojžíšovi!" Což však neodmítli to, čeho se předtím dostalo Mojžíšovi? A řekli dále: "Tihle dva jsou jen kouzelníci vzájemně se podporující!" a dodali: "My nevěříme ničemu z toho všeho!"
49Odpověz: "Přineste tedy Písmo od Boha pocházející, které by bylo lepším vedením než obě tato Písma, a budu je následovat, jste-li pravdomluvní."
50Jestliže ti neodpovědí, tedy věz, že jen vášně své následují. A kdo více bloudí než ten, kdo za vášní svou jde místo za vedením od Boha? Neboť Bůh věru nepovede lid nespravedlivý.
51A přece jsme k nim dali dospět slovu Svému - snad se vzpamatují.
52Ti, kterým jsme již předtím dali Písmo, věří v ně,
53a když je jim přednášeno, hovoří: "Uvěřili jsme v ně, neboť je to pravda od Pána našeho pocházející. A věru jsme byli již předtím odevzdáni do vůle Páně."
54Těmto dostane se odměny dvojnásobné za to, že trpěliví byli a zlé dobrým opláceli a rozdávali z toho, co jsme jim uštědřili.
55A když tlachání plané slyší, odvracejí se od něho a říkají: "Nám skutky naše a vám skutky vaše patří! Mír s vámi, ale my nepotřebujeme pošetilé!"
56Nemůžeš vést ty, které bys rád vedl, avšak Bůh, ten vede, koho chce. A On dobře zná ty, kdož správně jsou vedeni.
57Říkají: "Jestliže spolu s tebou budeme následovat správné vedení, ze země své budeme vytrženi." Cožpak jsme je pevně neusadili v okrsku posvátném a bezpečném, do něhož dováženy jsou plodiny všech druhů jako obživa od Nás pocházející? Ale většina z nich to neví.
58Kolik jsme již zahubili měst, jež svým životem se honosila! Hle, toto jsou příbytky jejich, které po nich obýval jen počet nepatrný z lidí a My dědici toho jsme se stali.
59Pán tvůj nezničil tato města dříve, než poslal do stolice jejich posla nějakého, jenž by jim znamení Naše přednesl, a nezahubili jsme města žádná, leda když obyvatelé jejich nespravedliví byli.
60Vše to, co bylo dáno vám, je pouze užíváním života pozemského a jeho ozdobou; zatímco to, co u Boha je, lepší a trvalejší bude. Což nebudete rozumní?
61Je ten, jemuž jsme přislíbili slib překrásný, s nímž vskutku se setká, roven tomu, komu jsme darovali krátké užívání života pozemského a jenž mezi předvedenými bude v den zmrtvýchvstání?
62V ten den Bůh je zavolá a řekne: "Kde jsou ti, o nichž jste tvrdili, že jsou společníky Mými?"
63A odpoví pak ti, nad nimiž se slovo uskutečnilo: "Pane náš, toto jsou ti, které jsme do bludu uvedli. A uvrhli jsme je do bludu, stejně jako jsme my byli svedeni. My se jich před Tebou zříkáme a oni nás vůbec neuctívali."
64A bude jim řečeno: "Nyní se modlete ke společníkům svým!" A budou je vzývat, ale nebudou vyslyšeni, a až spatří trest, litovat budou, že po správné cestě se neubírali.
65V ten den Bůh je zavolá a řekne: "Co jste poslům Mým odpovídali?"
66A zahalí se pro ně v ten den příběhy temnotou a nebudou se na ně vzájemně vyptávat.
67A co týká se toho, jenž pokání činil, uvěřil a zbožné skutky konal, ten snad bude mezi blaženými.
68Pán tvůj tvoří, cokoli chce, a volí, zatímco pro ně volba není. Sláva Bohu! On vznešenější je než to, co k Němu přidružují.
69Pán tvůj dobře ví, co hrudi jejich skrývají, i to, co najevo dávají.
70On je Bůh a není božstva kromě Něho, Jemu náleží chvála na tomto i onom světě a Jemu přísluší rozhodnutí a k Němu budete navráceni.
71Rci: "Co si myslíte? Kdyby Bůh učinil nad vámi noc nepřetržitou až do dne zmrtvýchvstání, které božstvo kromě Boha by vám mohlo dát světlo denní? Což vůbec neslyšíte?"
72Rci: "Co si myslíte? Kdyby Bůh učinil nad vámi den nepřetržitým až do dne zmrtvýchvstání, které božstvo kromě Boha by vám mohlo dát noc, abyste v ní mohli odpočívat? Cožpak vůbec nevidíte?
73A On v milosrdenství Svém učinil pro vás noc i den, abyste si během noci odpočali a abyste během dne usilovali o část z dobrodiní Jeho - snad budete vděční!"
74. . . A v ten den Bůh je zavolá a zeptá se: "Kde jsou ti, o nichž jste tvrdili, že jsou společníky Mými?"
75A vyvedeme z národa každého svědka a řekneme: "Předveďte důkaz svůj!" A pak poznají, že pravda jen Bohu náleží, a to, co si lživě vymyslili, je opustí.
76Qárún byl jedním z lidu Mojžíšova, avšak vzpurně jednal s nimi, neboť jsme mu tolik pokladů dali, že klíče jeho těžké byly i pro houf lidí plných síly. A hle, pravil mu lid jeho: "Nejásej příliš, neboť Bůh nemá rád ty, kdož příliš jásají!
77Spíše usiluj pomocí toho, co ti Bůh daroval, o dosažení příbytku posledního! Nezapomínej na úděl svůj v životě pozemském a čiň dobré tak, jak Bůh učinil dobré tobě! A neusiluj o pohoršení na zemi, vždyť Bůh nemá rád ty, kdož pohoršení šíří!"
78Odpověděl: "Všeho toho se mi dostalo jen díky vědění mému vlastnímu!" Což nevěděl, že Bůh zahubil již před ním celá pokolení, jež mocnější byla než on silou a mohutnější bohatstvím? Ale hříšníci nebudou dotazováni na viny své!
79A vyšel k lidu svému s ozdobami svými; ti, kdož toužili po radovánkách života pozemského, zvolali: "Kéž bychom měli něco podobného tomu, čeho dostalo se Qárúnovi, neb on věru vlastníkem je blahobytu nesmírného!"
80Naopak ti, jimž bylo dáno vědění, řekli: "Běda vám, odměna Boží je lepší pro toho, kdo uvěřil a zbožné skutky konal, však setkají se s ní toliko trpěliví."
81A dali jsme pohltit zemí Qárúna i jeho dům a neměl družiny, jež by mu byla pomohla kromě Boha, a nebyl z těch, jimž pomoc by byla poskytnuta.
82A nazítří zrána ti, kdož včera ještě toužili na jeho místě být, zvolali: "Zdá se, že Bůh věru hojně uštědřuje obživu i odměřuje ji tomu ze služebníků Svých, komu chce. Kdyby nám byl Bůh neposkytl milost Svou, věru by nás byl dal pohltit zemí. Zdá se, že nevěřící vskutku nebudou blažení!"
83A toto je příbytek poslední. My připravíme jej těm, kdož zpupní nechtěli být na zemi a pohoršení nešířili - a věru dobrý bude konec bohabojných.
84Kdo přijde s dobrými skutky, tomu dostane se ještě lepšího než ony, ale kdo přijde se špatnými . . . tedy budou odměněni ti, kdož zlé skutky páchali, jedině podle toho, co dělali.
85Ten, kdo ti uložil Korán, navrátí tě do místa schůzky poslední. Rci: "Pán můj nejlépe zná toho, kdo přinesl správné vedení, i toho, kdo v zjevném je bloudění."
86Ty sám jsi nedoufal, že ti bude dáno toto Písmo; a je to jen z milosrdenství Pána tvého, nebuď tedy pomocníkem nevěřících!
87Nechť tě oni neodvrátí od znamení Božích poté, když již ti byla seslána! Vyzývej lidi k Pánu svému a nebuď jedním z modloslužebníků!
88Nevzývej spolu s Bohem žádné božstvo jiné, vždyť není božstva kromě Něho! A zahyne všechno kromě tváře Jeho - a Jemu náleží rozhodnutí a k Němu budete navráceni.
Chapter 29 (Sura 29)
1Alif lám mím!
2Což si lidé myslí, že budou ponecháni na pokoji, když řeknou: "Uvěřili jsme," a že zkoušeni nebudou?
3Vždyť jsme již zkoušeli ty, kdož před nimi byli, a Bůh věru pozná ty, kdo pravdu mluví, i ty, kdo lháři jsou.
4Myslí si snad ti, kteří špatných činů se dopouštějí, že Nás předstihnou? Jak špatně však usuzují!
5Kdo doufá, že s Bohem se setká, dočká se, neboť lhůta Boží se vskutku dostaví - a On slyšící je i vševědoucí.
6Ten, kdo ve víře se usilovně snaží, ten věru sám pro sebe tak činí, vždyť Bůh je soběstačný vůči lidstvu veškerému.
7Těm, kdož uvěřili a dobré skutky konali, těm vymažeme špatné činy jejich a odměníme je podle toho nejlepšího, co vykonali.
8Uložili jsme člověku být dobrý vůči rodičům; jestliže však usilují přimět tě, abys ke Mě přidružoval to, o čem nemáš žádného vědění, pak je neposlouchej! A ke Mně budete navráceni a Já vás poučím o tom, co jste dělali.
9Ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ty věru uvedeme mezi svaté.
10Mezi lidmi jsou pak ti, kdož říkají: "Uvěřili jsme v Boha," ale když kvůli Bohu jsou pronásledováni, srovnávají zkoušku lidmi působenou s trestem Božím. Když však přijde pomoc od Pána tvého, tu věru volají: "My byli jsme s vámi!" Cožpak Bůh nezná nejlépe, co v hrudích je lidstva veškerého?
11A Bůh vskutku zná ty, kdož věří, a stejně dobře zná i váhavce.
12Ti, kdož neuvěřili, říkají těm, kdož uvěřili: "Pojďte po cestě naší a my poneseme pak vaše hříchy!" Však nepřevezmou nic z hříchů jejich, neboť jsou to lháři.
13Ale ponesou věru břemena svá vlastní a další břemena se svými břemeny a budou otázáni v den zmrtvýchvstání na to, co lživě si vymýšleli.
14A vyslali jsme již kdysi Noema k lidu jeho a zůstal mezi nimi tisíc let bez padesáti. A zachvátila je potopa, neboť byli nespravedliví.
15A zachránili jsme jej a jeho druhy na lodi a učinili jsme ji znamením pro lidstvo veškeré.
16(A vyslali jsme) Abrahama, a hle, pravil k lidu svému: "Uctívejte Boha a buďte bohabojní, to pro vás bude lepší, jste-li vědoucími.
17Vy místo Boha pouze modly uctíváte a lež tím vytváříte. Ti, které vedle Boha uctíváte, nemohou vám dát obživu žádnou, usilujte proto nalézt svůj příděl obživy u Boha, uctívejte Jej a buďte Mu vděční, neb k Němu pak budete navráceni."
18Jestliže to za lež pokládáte, tedy již národy jiné před vámi to za lež prohlašovaly. A poslovi pak přísluší jen sdělení jasné.
19Což neviděli, jak Bůh tvoří prvním tvořením a pak to opakuje? A to je pro Boha velmi snadné.
20Rci: "Cestujte po zemi a popatřte, jak On zahájil stvoření! Potom Bůh uskuteční druhé stvoření, vždyť Bůh je všemocný nad každou věcí,
21trestá, koho chce, a slituje se, nad kým chce, a k Němu budete přivedeni.
22A nemůžete uniknout zásahu Jeho ani na zemi, ani na nebi a nemáte kromě Boha ochránce ani pomocníka žádného."
23Ti, kdož nevěří ve znamení Boží a v setkání s Ním, nemají naději na milosrdenství Mé a jim se dostane trestu bolestného.
24A nebylo odpovědí lidu jeho nic jiného, než že řekli: "Zabte ho anebo jej upalte!" A zachránil jej Bůh před ohněm, a v tom věru jsou znamení pro lid věřící.
25I zvolal Abraham: "Vy vzali jste si věru místo Boha modly jen z lásky své společné k životu pozemskému, však později, v den zmrtvýchvstání, vy jeden druhého zapřete a vzájemně se proklínat budete, leč útočištěm vaším bude oheň pekelný a nebudete mít pomocníka žádného."
26A uvěřil mu Lot a pravil: "Vystěhuji se k Pánu svému, neb On věru mocný je i moudrý."
27A darovali jsme Abrahamovi Izáka a Jakuba a určili jsme pro potomstvo jeho prorocké poslání a Písmo. A dali jsme mu již odměnu na tomto světě, zatímco na onom světě budou věru mezi bezúhonnými.
28A vyslali jsme Lota, aby pravil k lidu svému: "Vy dozajista pášete takové nemravnosti, jaké nikdo z lidstva veškerého před vámi nedělal.
29Což budete vskutku vcházet k mužům, přepadávat na cestách a páchat skutky zavrženíhodné ve shromážděních svých?" A bylo odpovědí lidu jeho jedině to, že řekli: "Předveď nám tedy trest Boží, jsi-li pravdomluvný!"
30I řekl: "Pane můj, pomoz mi proti lidem pohoršení šířícím!"
31A když vyslanci Naši přišli k Abrahamovi se zvěstí radostnou, prohlásili: "Zahubíme obyvatele města tohoto, neboť nespravedliví byli!"
32Abraham namítl: "Avšak bydlí v něm Lot." Odpověděli: "Víme velmi dobře, kdo v něm žije. Zajisté zachráníme jej i rodinu jeho kromě ženy jeho, jež bude mezi těmi, kdož se opozdí."
33Když pak vyslanci Naši přišli k Lotovi, udělalo se mu nevolno a nevěděl si s nimi rady. I pravili: "Neboj se a nermuť se, vždyť my zachráníme tebe i rodinu tvou kromě ženy tvé, jež bude mezi těmi, kdož pozadu zůstanou.
34My sešleme na obyvatele města tohoto pohromu z nebes za to, že byli neřestní."
35A ponechali jsme je jako znamení zjevné pro lid rozumný.
36A vyslali jsme k Madjanovcům bratra jejich Šu´ajba a on pravil: "Lide můj, uctívejte Boha a doufejte v den poslední! A nešiřte po zemi pohoršení!"
37A prohlásili jej za lháře, ale postihlo je zemětřesení a nazítří zrána leželi v domech svých tvářemi k zemi.
38A vyslali jsme k ´Ádovcům a Thamúdovcům . . . a je vám osud jejich jasný podle příbytků jejich. Satan jim okrášlil jejich počínání a svedl je z cesty, ačkoliv byli jasně vidoucí.
39A podobně bylo s Qárúnem, Faraónem a Hámánem; a přišel k nim Mojžíš se zřetelnými důkazy, a ačkoliv byli na zemi domýšliví, přece nás nepředstihli.
40A uchvátili jsme všechny z nich za hříchy jejich; proti jedněm z nich jsme vyslali vichřici, jiní byli uchváceni křikem, další jsme dali pohltit zemí a jiné jsme pak utopili. A nebyl to Bůh, který jim ukřivdil, leč oni sami sobě ukřivdili.
41Ti, kdož si místo Boha vzali jiné ochránce, podobají se pavouku, který si pro sebe staví obydlí z pavučin. A ze všech obydlí zajisté obydlí pavoukovo je nejchatrnější - kéž by to jen věděli!
42Bůh nejlépe zná, jaké věci oni vzývají vedle Něho - a On mocný je i moudrý.
43My pak uvádíme podobenství tato lidem, ale pochopí je pouze rozumní.
44Bůh stvořil nebesa i zemi jako skutečnost vážnou a věru je v tom znamení pro věřící.
45Sděluj jim to, co bylo ti z Písma vnuknuto! Dodržuj modlitbu, vždyť modlitba odvrací od nemravnosti a věcí zavrženíhodných! Vzpomínání pak Boha je povinností největší a Bůh dobře ví, co děláte.
46Nepři se s vlastníky Písma, leda způsobem nejvhodnějším a pouze s těmi z nich, kdož nespravedliví jsou. A rcete: "Uvěřili jsme v to, co bylo sesláno nám, i v to, co bylo sesláno vám, a náš Bůh a váš Bůh jedno jsou; a my do vůle Jeho jsme odevzdáni."
47A takto jsme seslali Písmo i tobě; a ti, kterým jsme dali Písmo, věří v ně. A také mezi těmito zde jsou mnozí, kdož v ně věří; znamení Naše pak odmítají jedině nevěřící.
48Tys nepředčítal předtím z Písma žádného ani jsi žádné neopisoval pravicí svou, jinak by byli na pochybách ti, kdož za nicotné to pokládají.
49Nikoliv! Toto jsou znamení jasná v hrudích těch, kterým se vědění dostalo, a jen nespravedliví znamení Naše odmítají.
50Říkají: "Pročpak mu nebylo sesláno znamení nějaké od Pána jeho?" Odpověz: "Znamení jsou pouze u Boha a já jsem jen varovatelem zjevným."
51Cožpak jim nestačí, že jsme ti seslali Písmo, jež je jim sdělováno? A v tom věru je milosrdenství i připomenutí lidem věřícím.
52Rci: "Bůh mi zcela stačí jako svědek mezi mnou a vámi! On zná, co na nebesích je i na zemi. Ti však, kdož ve falešné uvěřili a v Boha nevěří, ti věru ztrátu utrpí."
53Žádají tě o uspíšení příchodu trestu; kdyby nebylo již lhůty určené, věru by je byl trest již postihl, však přijde k nim znenadání, aniž to tušit budou.
54Žádají tě o uspíšení příchodu trestu, zatímco peklo zajisté obklopí nevěřící.
55V ten den je zahalí trest shora i zdola a tehdy jim On řekne: "Okuste trest za to, co jste prováděli!"
56Služebníci Moji, kteří věříte! Země Má je věru rozlehlá, uctívejte Mne tedy!
57Duše každá smrti okusí, a potom budete k Nám navráceni.
58Ty, kdož věřili a zbožné skutky konali, ty ubytujeme v ráji v komnatách, pod nimiž řeky tekou, a budou tam nesmrtelní. Jak krásná bude odměna těch, kdož dobro konali,
59neochvějní byli a na Pána svého spoléhali!
60Kolik je zvířat, jež neopatřují si obživu svou, ale Bůh jim ji uštědřuje stejně jako vám - a On slyšící je i vševědoucí.
61Když se jich zeptáš: "Kdo stvořil nebesa a zemi a podmanil si slunce a měsíc?", odpovídají: "Bůh!" Jak se tedy mohou tak odvracet?
62Bůh štědře dává obživu, komu chce ze služebníků Svých, a odměřuje ji také, komu chce a Bůh věru je vševědoucí o každé věci.
63A když se zeptáš: "Kdo sesílá z nebe vodu, jež oživuje zemi po smrti její?", tehdy odpovídají: "Bůh." Rci: "Chvála Bohu!" Ale většina z nich nemá rozum.
64Tento život pozemský není leč zábava a hra, zatímco pobyt v životě budoucím je tím životem pravým - kéž by to jen věděli!
65A když plují na lodi, vzývají Boha a upřímně mu zasvěcují svou víru, když však je potom na souši zachrání, hle, modloslužebníky se stávají,
66aby ukázali svůj nevděk za to, co jsme jim dali, a aby si jen užívali - však záhy se dozví!
67Což nevidí, že jsme učinili z města tohoto posvátný okrsek bezpečný, zatímco lidé okolo jsou olupováni? Chtějí snad věřit ve falešné a nevěřit v dobrodiní Boží?
68Kdo je nespravedlivější než ten, kdo si proti Bohu lži vymýšlí anebo prohlašuje pravdu, když k němu přišla, za lež? Což nebude peklo útulkem pro nevěřící?
69Ty, kdož k vůli Nám se usilovně snaží, ty věru povedeme po cestách Svých. A Bůh zajisté je s těmi, kdož dobro konají.
Chapter 30 (Sura 30)
1Alif lám mím!
2Poražení byli Byzantinci
3v nejbližší zemi, však po porážce své zase zvítězí
4v několika letech. Bohu přísluší rozhodnutí jak dřívější, tak i pozdější. V ten den pak se zaradují věřící
5z vítězné pomoci Boží. A pomáhá On, komu chce, a On mocný je a slitovný.
6Slib Boží - a Bůh slib Svůj neruší, však většina lidí to neví.
7Znají jen vnější stránky života pozemského, zatímco k životu budoucímu jsou lhostejní.
8Což neuvažovali ve svých duších, že Bůh stvořil nebesa a zemi i vše, co je mezi nimi, nejinak než jako skutečnost a na lhůtu stanovenou? Však většina lidí v setkání s Pánem svým nevěří.
9Což necestovali po zemi a neviděli, jaký byl konec těch, kdož před nimi byli? A přece byli mocnější silou a orali zemi a obdělávali ji více, než oni ji obdělávají. A přišli k nim poslové jejich s jasnými znameními. A nebyl Bůh takový, aby jim ukřivdil, leč oni sami na sobě křivdu spáchali.
10A konec těch, kdož zlo činili, bude pak ještě horší, neboť za lživá znamení Boží prohlašovali a posměšky si z nich tropili.
11Bůh zahajuje život prvním stvořením, pak opakovat to bude a posléze k Němu budete navráceni.
12V den, kdy Hodina udeří, budou hříšníci v zoufalství přivedeni
13a nebudou mít ve společnících svých přímluvce žádné a ve společníky své věřit přestanou.
14A v den, kdy Hodina udeří, lidé rozděleni budou:
15co týká se těch, kdož věřili a dobré skutky konali, ti v zahradě budou obšťastněni,
16zatímco ti, kdož nevěřili a znamení Naše i setkání na onom světě za lež prohlašovali, ti k trestu budou předvedeni.
17Pronášejte slávu Bohu, když večer zastihne vás a když ráno procitáte
18#NÁZEV?
19On dává vzejít živému z mrtvého a mrtvému z živého a oživuje zemi po smrti její. A podobně i vy budete z hrobů vyvedeni.
20A patří k Jeho znamením, že stvořil vás z prachu, a hle, když lidstvem jste se stali, po zemi jste rozptýleni.
21A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil, abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro - a věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé.
22A patří k Jeho znamením stvoření nebes a země i rozličnost jazyků vašich i barev - a v tom je věru znamení pro lidstvo veškeré.
23A patří k Jeho znamením, že za noci spíte a za dne o část z Jeho přízně usilujete. I v tom je věru znamení pro lid slyšící.
24A patří k Jeho znamením, že vám ukazuje blesky pro strach i naději a sesílá z nebe vodu a oživuje jí zemi po smrti její. A v tom je věru znamení pro lid chápavý.
25A patří k Jeho znamením, že nebesa a země z rozkazu Jeho pevně stojí a že potom, až zvoláním vás zavolá ze země, vy ven vyjdete z ní.
26A Jemu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a všichni jsou Mu pokorně oddáni.
27A On je ten, jenž zahajuje život prvním stvořením a pak to opakovat bude - a to pro něj je velmi snadné. On příkladem nejvyšším je na nebesích a na zemi a On mocný je i moudrý.
28On uvádí vám podobenství o vás samých: máte snad mezi těmi, jimž pravice vaše vládne, společníky v tom, co jsme vám uštědřili, takže jste si v tom rovni? Bojíte se otroků svých tak, jak bojíte se navzájem? Takto činíme znamení Naše srozumitelnými pro lid rozumný.
29Však nikoliv! Ti, kdož nespravedliví jsou, vášně své jen bez rozmyslu následují. Kdo může vést ty, jimž Bůh dal zbloudit a kteří žádné pomocníky nemají?
30Obrať tvář svou k náboženství pravému jako haníf podle sklonu přirozeného lidem, v němž Bůh lidi stvořil. Stvoření Boží pak změnit nelze - a toto je náboženství neměnné, však většina lidí to neví.
31(Vzývejte Pána svého) obracejíce se k Němu kajícně! Buďte bohabojní, dodržujte modlitbu a nebuďte z modloslužebníků
32ani z těch, kdož náboženství své rozštěpili a stali se různými stranami. A každá strana se těší jen ze svých vlastních názorů.
33Když dotkne se lidí neštěstí, Pána svého vzývají a kajícně se k Němu obracejí. Když jim však potom dá ochutnat milosrdenství Svého, hle, část z nich Pánu svému společníky přidává,
34aby tak nevděční byli za to, co jsme jim uštědřili. Jen si užívejte, však záhy se dozvíte!
35Či jsme jim snad seslali plnou moc, jež by hovořila o tom, co k Němu přidružují?
36Když dáme lidem okusit milosrdenství Svého, tu radují se z něho, však když je postihne něco zlého za to, co ruce jejich předtím učinily, hle, hned si zoufají.
37Což neviděli, že Bůh rukou otevřenou uštědřuje či odměřuje obživu, komu chce? A v tom věru jsou znamení pro lid věřící.
38Dávej příbuznému podle práva jeho i chudákovi a tomu, kdo na cestě je Boží - a to pro ty je lepší, kdo po tváři Boží touží, a to jsou ti, kdož budou blažení.
39To, co jako lichvu berete, aby to přineslo rozmnožení vzaté z majetku jiných, to nepřinese u Boha úrok žádný. Však to, co jako almužnu dáváte, toužíce po tváři Boží - tak činí ti, jimž odměna bude zdvojnásobena.
40Bůh je ten, jenž vás stvořil, potom vám obživu uštědřil, pak zemřít vám dá a nakonec vás opět k životu přivede. Je mezi těmi, které Mu přidružujete, někdo, kdo mohl by něco podobného učinit? Sláva Mu a On vznešenější je než to, co je k Němu přidružováno.
41A objevila se na pevnině i na moři spoušť za to, co ruce lidí způsobily, aby tak Bůh jim dal okusit část z toho, co si vysloužili - snad se obrátí.
42Rci: "Cestujte po zemi a pohleďte, jaký byl konec těch před vámi, neboť většina z nich byli také modloslužebníci!"
43Obrať tedy tvář svou k náboženství neměnnému, dříve než přijde od Boha den, jejž nelze odvrátit. V ten den budou lidi na dvě skupiny rozděleni:
44ten, kdo nevěřil obtížen bude nevírou svou, zatímco ti, kdož zbožné skutky konali, sami pro sebe si připravili ulehčení,
45aby tak Bůh ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, z laskavosti své mohl odměnit. A On nemiluje nevěřící.
46A patří k Jeho znamením, že vysílá větry jako zvěstovatele radostné zprávy, a aby vám tím dal ochutnat milosrdenství Svého a aby lodi pluly po moři z rozkazu Jeho a abyste mohli usilovat o část z dobrodiní Jeho - snad budete vděční.
47A již před tebou jsme vyslali posly k lidu jejich a přišli k nim s jasnými znameními. A pomstili jsme se těm, kdož hřešili, a povinností Naší je, abychom pomohli věřícím.
48Bůh je ten, kdo vysílá větry, jež zvedají do výše mračna; pak rozptyluje je po obloze, jak chce, a rozděluje je na menší kusy a posléze vidíš, i jak mezi nimi vychází déšť. A když jím zasáhne ze služebníků Svých ty, jež chce, hle, zaradují se,
49ačkoliv předtím, než seslán byl jim, naplněni byli zoufalstvím.
50Pohlédni tedy na stopy milosrdenství Božího, pohlédni, jak zemi oživuje po smrti její. A On věru je ten, jenž mrtvé k životu přivádí, vždyť On věcí všech je mocen.
51I kdybychom vyslali vítr vysušující a lidé by spatřili rostlinstvo zežloutlé, přece by nepřestali být ani potom nevěřícími.
52Ty věru nedokážeš, aby mrtví slyšeli ani aby hluší uslyšeli volání, když zády se odvracejí.
53A ty nejsi ani ten, jenž slepé z jejich bloudění vyvádí, ty pouze dokážeš, aby slyšeli ti, kdož věří ve znamení Naše, a to jsou ti, kteří do vůle Naší jsou odevzdáni.
54Bůh je ten, jenž stvořil vás slabými, po slabosti pak sílu dal a posléze opět ze síly slabost a sivost učinil.On tvoří, co chce, a On vševědoucí je i všemohoucí.
55V den, kdy Hodina udeří, hříšníci přísahat budou, že v hrobech zůstali jen hodinu jedinou. Takto se sami klamali!
56Ti, jimž dostalo se vědění i víry, však řeknou: "Věru jste tak zůstali, jak psáno je v knize Boží, až do dne vzkříšení. A toto zde je den vzkříšení, však vy jste to neznali."
57V ten den nebude těm, kdož nespravedliví byli, nic platna výmluva jejich a nebudou vyslyšeni.
58A věru jsme uvedli lidem v Koránu tomto různé druhy příkladů; když však přijdeš s nějakým znamením, řeknou nevěřící: (". . . ". Rci:) "Vy nečiníte nic jiného, než že za falešné prohlašujete!"
59A takto Bůh zapečeťuje srdce těch, kdož nic nevědí.
60Buď však neochvějný, vždyť slib Boží pravdou jest. A nechť ti, kdož nejsou pevně přesvědčeni, tě ve víře tvé nezviklají!
Chapter 31 (Sura 31)
1Alif lám mím!
2Toto jsou znamení Písma moudrého,
3vedení i milosrdenství pro ty, kdož dobro konají,
4kdož modlitby dodržují, almužny dávají a v život posmrtný pevně doufají.
5Tito jsou Pánem svým dobře vedeni a ti budou blažení.
6Mezi lidmi je i jeden, jenž bez jakéhokoliv vědění zábavné povídání nakupuje, aby tak svedl lidi z cesty Boží, z níž posměšky si tropí - a to jsou ti, kteří se trestu zahanbujícího dočkají
7Když jsou takovému přednášena Naše znamení, tu odvrací se domýšlivě, jako by je ani neslyšel a jako by měl v uších svých hluchotu - tomu oznam, že čeká jej trest bolestný.
8Pro ty však, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, zahrady slastí jsou připraveny,
9v nichž budou nesmrtelní, a tehdy slib Boží se uskuteční a On mocný je i moudrý.
10On stvořil nebesa bez opor, jež jsou viditelné, a rozhodil po zemi hory pevně zakotvené, aby se s vámi nekymácela. A rozšířil po ní zvířata rozličná.A seslali jsme z nebes vodu a dali jsme z ní vyrůst všem druhům rostlin štědrých.
11Toto je stvoření Boží a nyní mi ukažte, co vlastně stvořila božstva, jež vedle Něho máte. Ano, nespravedliví jsou věru v bludu zjevném!
12Kdysi jsme darovali Luqmánovi moudrost řkouce: "Buď vděčný Bohu, neboť ten, kdo vděčný je Bohu, je vděčný pro dobro své vlastní. Kdo však je nevděčný . . . tedy Bůh soběstačný je i chvályhodný."
13Pravil Luqmán synu svému napomínaje jej: "Synáčku, nepřidružuj nic k Bohu, vždyť přidružování je věru křivda nesmírná."
14A uložili jsme člověku laskavost k rodičům jeho - neb nosila jej matka jeho se samými nesnázemi a odstavila jej po dvou letech - řkouce: "Buď vděčný Mně i rodičům svým neb u Mne je cíl konečný!"
15Nutí-li tě však usilovně, abys ke Mě přidružoval něco, o čem nemáš vědění žádné, pak je neposlouchej! Buď k nim na tomto světě laskavý podle zvyklosti uznané, avšak následuj cestu těch, kdož kajícně se ke Mně obrátili! Ke Mně se pak uskuteční návrat váš a Já vás poučím o tom, co jste konali.
16" . . . Synáčku, i kdyby to byla váha zrnka hořčičného a i kdyby to bylo ve skále či na nebi anebo na zemi, Bůh to přinese! Vždyť Bůh věru bystrý je i dobře zpravený.
17Synáčku, dodržuj modlitbu, přikazuj vhodné a zakazuj zavrženíhodné! Buď trpělivý vůči tomu, co tě postihne, neboť to patří k podstatě věci!
18Neodvracej tvář svou od lidí a nechoď nadutě po zemi, neboť Bůh věru nemiluje domýšlivé vychloubače!
19Buď umírněný v chůzi své a ztišuj hlas svůj, vždyť nejodpornější z hlasů všech je věru hlas oslů."
20Což nevidíte, že Bůh vám podmanil vše, co je na nebesích a na zemi, a že zahrnul vás dobrodiním Svým zjevným i skrytým? Však mezi lidmi jsou někteří, kdož ohledně Boha se hádají bez jakýchkoliv znalostí či vedení anebo Písma osvíceného.
21A když je jim řečeno: "Následujte to, co seslal Bůh!", odpovídají: "Nikoliv, my budeme následovat to, co u otců svých jsme nalezli." A což když je satan zve k trestu plamene šlehajícího?
22Ten, kdo se odevzdal do vůle Boží a koná dobré skutky, ten chopil se rukojeti nejspolehlivější a Bohu patří konečné rozhodnutí.
23Nechť tě nermoutí nevíra těch, kdož neuvěřili! K Nám se uskuteční návrat jejich a poučíme je již o tom, co konali - vždyť Bůh dobře ví, co hrudi skrývají.
24Necháváme je užívat trochu radostí, ale potom je podrobíme trestu přísnému.
25Když se jich zeptáš: "Kdo stvořil nebesa a zemi?", jistě odpoví: "Bůh." Rci: "Chvála Bohu!" Však většina z nich nic neví.
26Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a Bůh věru je soběstačný, chvályhodný.
27Kdyby všechno stromoví, jež je na zemi, bylo pery, a kdyby moře, rozmnožené ještě o sedm moří, bylo inkoustem, nevyčerpala by se nikdy slova Boží - a Bůh mocný je i moudrý.
28Vaše stvoření i vaše vzkříšení je pro Něj jen jako stvoření a vzkříšení duše jediné - a Bůh zajisté je slyšící i vidoucí.
29Což nevidíš, že Bůh dává přejít noci v den a dni v noc - a podmanil si slunce a měsíc, takže obě tělesa směřují ke lhůtě stanovené a že Bůh dobře je zpraven o všem, co konáte!
30A je to proto, že Bůh je skutečnost, zatímco to, co vzýváte vedle Něho, je falešné - a Bůh věru je vznešený i veliký.
31Což nevidíš, že lodi plují po moři díky dobrodiní Božímu a proto, aby vám ukázal některá ze Svých znamení? A věru jsou v tom znamení pro každého člověka trpělivého, vděčného.
32A když zahalí je vlny jako temnota, vzývají Boha a zasvěcují mu upřímnou svou víru, a když zachrání je na souši, tu někteří z nich k Němu směřují . . . A popírat znamení Naše může jedině nevděčník proradný!
33Lidé, bojte se Pána svého a obávejte se dne, kdy otec nevykoupí syna svého a syn nevykoupí ničím otce svého. Slib Boží se věru uskuteční, nechť vás tedy neoklame život pozemský a nechť vás nepodvede podvodník žádný ohledně Boha!
34Jen u Boha je vědění o příchodu Hodiny. On déšť hojný sesílá a ví, co skryto je v lůnech, zatímco duše žádná nezná, co si zítra vyslouží, a žádná neví, ve které zemře zemi. Bůh věru je vševědoucí a dobře zpravený!
Chapter 32 (Sura 32)
1Alif lám mím!
2Seslání Písma tohoto - o němž pochyby není - od Pána lidstva veškerého pochází;
3oni však říkají: "Sám si to vymyslil!" Ó nikoliv, to pravda je od Pána tvého pocházející, abys varoval lid, k němuž nepřišel před tebou varovatel žádný - snad půjdou po správné cestě.
4Bůh je ten, jenž nebesa a zemi i vše, co je mezi nimi, v šesti dnech stvořil a pak na trůnu Svém se usadil. A nemáte kromě Něho ochránce ani přímluvce žádného. Což se nevzpamatujete?
5On rozkaz z nebe na zem usměrňuje a ten pak k Němu vystoupí v den, jehož délka - podle počítání vašeho - tisíc let činí.
6A tak tomu je - On zná nepoznatelné i všeobecně známé a On mocný je i slitovný;
7ten, jenž udělal překrásně každou věc jím stvořenou a člověka nejdříve z hlíny stvořil,
8pak potomstvo jeho z kapky vody nicotné učinil
9a potom jej vyrovnal a část ducha Svého v něj vdechl;a sluch, zrak i srdce všem vám dal - a přece jak málo jste vděční!
10A říkají: "A až zabloudíme kdesi v zemi, což vskutku budeme novým stvořením vzkříšeni?" A přece jen v setkání s Pánem svým nevěří!
11Rci: "Anděl smrti, jenž vás na starosti má, vás povolá a potom budete k Pánu svému navráceni!"
12Kdybys viděl, jak provinilci klopíce hlavy před Pánem svým volat budou: "Pane náš, viděli jsme a slyšeli jsme; vrať nás na zem a my zbožné skutky konat budeme, neboť nyní jsme o pravdě přesvědčeni."
13Kdybychom chtěli, dali bychom duši každé vedení správné, leč nechť uskuteční se slovo Mé: "Věru naplním peklo lidmi spolu s džiny!"
14Ochutnejte trestu za to, že jste zapomněli na setkání s tímto svým dnem; My také jsme na vás zapomněli, okuste tedy za skutky své trest nesmrtelný!
15Ve znamení Naše pak věří jedině ti, kdož při zmínce o nich na zem padají klaníce se a chválu Pána svého slaví, aniž jsou domýšliví.
16Boky jejich se lůžkům vyhýbají, neboť oni Pána svého z bázně i z touhy vzývají, a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají.
17Žádná duše neví, co z radostí skryto je pro ně odměnou za skutky jejich.
18Cožpak je věřící roven tomu, kdo je hanebník? Ne, ti rovni si nebudou.
19Pro ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, pro ty jsou určeny zahrady útulku jako příbytek za to, co činili,
20však těm, kdož nepravosti páchali, těm oheň bude útočištěm. A kdykoliv budou chtít z něho odejít, budou v něj navráceni a řečeno jim bude: "Ochutnejte trest ohnivý, jejž za vylhaný jste měli!"
21A dáme jim okusit trestu bližšího kromě trestu většího - snad se z bludu svého navrátí.
22Kdo je nespravedlivější než ten, jenž - když připomínána jsou mu znamení Pána jeho - od nich se odvrátí? My věru se provinilým pomstíme.
23Věru jsme již dali Mojžíšovi Písmo - a nebuď na pochybách, že se s Nim setkáš - a stanovili jsme je pro dítka Izraele jako vedení
24a z nich pak učinili jsme vedoucí, aby podle rozkazu Našeho vedli za to, že byli neochvějní a o znameních Našich přesvědčeni.
25Pán tvůj vskutku pak rozsoudí mezi nimi v den zmrtvýchvstání to, o čem se v mínění rozcházejí.
26Což nebylo jim ukázáno, kolik před nimi jsme již zahubili pokolení, okolo jichž příbytků tak často procházejí? A věru jsou v tom znamení - což sluchu tomu nepopřejí?
27Což nepozorují, jak ženeme vodu na zem vyprahlou, takže z ní obilí vzrůstá, jímž živí se jak oni, tak i jejich stáda? Což jasně to nezří?
28A vyptávají se: "Kdy tedy přijde ono rozhodnutí, jste-li pravdomluvní?"
29Odpověz: "V den rozhodnutí nebude nic platna víra těm, kdož nevěřící byli, a nebude jim dán odklad žádný!"
30Odvrať se tedy od nich a vyčkávej! Však také oni čekají.
Chapter 33 (Sura 33)
1Proroku, boj se Boha a neposlouchej nevěřící a pokrytce, vždyť Bůh je věru všemohoucí i moudrý!
2Následuj to, co ti bylo vnuknuto od Pána tvého! A Bůh vskutku je dobře zpraven o všem, co děláte.
3Spolehni se na Boha, neboť Bůh zajisté stačí jako ochránce. Bůh nevložil žádnému člověku dvě srdce do nitra jeho a z vašich žen, jež zapuzujete slovy "Jsi pro mne jak záda mé matky", neučinil vaše matky skutečné a neučinil z vašich adoptivních dětí vaše syny skutečné. To jsou jen slova vaše, vyřčená ústy vašimi, avšak pouze Bůh mluví pravdu a vede po cestě správné.
4Nazývejte adoptivní děti své podle otců jejich, neboť to spravedlivější je před Bohem. A neznáte-li jejich otce, pak jsou to vaši bratři v náboženství a vaši bližní. A není pro vás hříchem to, co učiníte omylem, nýbrž jen to, co srdce vaše zamýšlela a Bůh je odpouštějící, slitovný.
5Prorok je bližší věřícím než oni sobě navzájem a jeho manželky jsou matkami jejich. A pokrevní
6příbuzní jsou si vzájemně bližší, podle Písma Božího, než (medínští) věřící a vystěhovalci; přesto čiňte přátelům svým to, co je uznáno za vhodné. A tak je to zaznamenáno v Písmu.
7A hle, uzavřeli jsme s proroky úmluvu, s tebou, s Noem, s Abrahamem, s Mojžíšem i s Ježíšem synem Mariiným, a uzavřeli jsme s nimi úmluvu přísnou
8a Bůh požádá spravedlivé o počet z pravdomluvnosti jejich, zatímco pro nevěřící připravil trest bolestný.
9Vy, kteří věříte! Pomněte dobrodiní Božího vůči vám, když vojska táhla proti vám a poslali jsme proti nim vichřici a vojska neviditelná. A Bůh jasně viděl, co jste dělali,
10když proti vám táhli zdola i shora, když zraky vaše se strachem zakalily a srdce vám stoupala do hrdel a když jste měli o Bohu domněnky různé.
11A byli tam tehdy věřící podrobeni zkoušce a byli otřeseni silným otřesem.
12A hle, pokrytci a ti, v jejichž srdcích nemoc dlí, zvolali: "Vše, co nám přislíbil Bůh a posel Jeho, není nic než klam!"
13A hle, jedna skupina z nich řekla: "Lidé jathribští, není zde pro vás místa, vraťte se!" A druhý oddíl žádal proroka o povolení k návratu řka: "Naše domy jsou obnaženy!", zatímco vůbec nebyly obnaženy, ale oni chtěli jen prchnout.
14A kdyby byl nepřítel k nim vnikl z různých konců a byli by bývali vyzváni zřeknout se islámu, věru by na to bývali přistoupili, ale byli by v něm zůstali jen nedlouho.
15A předtím již uzavřeli úmluvu s Bohem, že se neobrátí zády; a přece budou na úmluvu svou s Bohem dotázáni!
16Rci: "Nic vám neprospěje útěk váš; jestliže utíkáte před smrtí přirozenou či před zabitím, beztak budete užívat světa jen nepatrně."
17A řekni jim dále: "Kdo je ten, jenž ochrání vás před Bohem, bude-li On si pro vás přáti zlé anebo bude-li si přáti pro vás milosrdenství?" A nenaleznou vedle Boha ochránce ani pomocníka žádného.
18A Bůh zná dobře ty z vás, kdož druhým brání, i ty, kdož říkají bratřím svým: "Pojďte sem k nám!" a přitom ukazují jen malou statečnost
19jsouce skoupí vůči vám. A když přiblíží se strach, vidíš je, jak se na tebe dívají očima v sloup obrácenýma jako ten, jenž již smrtí je omámen. Však jakmile strach odejde, bičují vás jazyky ostrými z lakoty po nejlepší kořisti. Tihle lidé vůbec nevěří a Bůh učiní marnými skutky jejich, a to je pro Boha nadmíru snadné.
20A domnívali se, že spojenci neodejdou; a jestliže spojenci přijdou, tu nejraději by se uchýlili do pouště mezi Araby kočovné a dotazovali se jich na zprávy o vás. A kdyby byli mezi vámi, bojovali by jen málo.
21A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná.
22Když pak věřící spatřili spojence, zvolali: "Tohle je to, co slíbil nám Bůh a posel Jeho a vskutku měli Bůh i posel Jeho pravdu!" A vše to posílilo jen víru a oddanost jejich.
23A mezi věřícími jsou muži, kteří věrně dodržují úmluvu, již s Bohem uzavřeli; a jsou mezi nimi někteří, jichž osud již se naplnil, a jiní, kteří ještě čekají a nezměnili se změnou žádnou,
24aby Bůh mohl odměnit spravedlivé za upřímnost víry jejich a mohl potrestat pokrytce, bude-li chtít, nebo jim prominout. Vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.
25A odrazil Bůh nevěřící zlobou naplněné, aniž dosáhli něčeho dobrého. A ušetřil Bůh věřícím bojování a Bůh věru je silný, mocný.
26A vyvedl ty z vlastníků Písma, kteří jim pomáhali, z pevností jejich a uvrhl do srdcí jejich hrůzu, takže jste jednu skupinu z nich zabili a druhou zajali.
27A učinil vás dědici jejich země, obydlí, majetků i jedné země, na niž jste dosud nevkročili. A Bůh je všemocný nad každou věcí.
28Proroku, rci manželkám svým: "Přejete-li si tento život pozemský a ozdoby jeho, tedy pojďte, nechám vás ho užívat a propustím vás krásným propuštěním.
29Však přejete-li si Boha, posla Jeho a příbytek na onom světě, tedy vězte, že Bůh připravil pro ty z vás, jež dobro konají, odměnu nesmírnou."
30Ženy prorokovy! Té z vás, jež dopustí se hanebnosti zjevné, té bude trest zdvojnásoben a to je pro Boha velmi snadné.
31Avšak té, jež z vás je pokorně oddána Bohu a poslu Jeho a zbožné skutky koná, té dáme odměnu dvojnásobnou a připravíme pro ni přiděl štědrý.
32Ženy prorokovy! Nebuďte jako lecjaká jiná žena! Chcete-li být bohabojné, pak nebuďte příliš poddajné v řeči své, aby po vás nebažil ten, v jehož srdci je choroba, nýbrž mluvte slova vhodná!
33Zdržujte se důstojně ve svých domech a nestavte na odiv ozdoby svoje podle způsobu dřívější doby nevědomosti! Dodržujte modlitbu, dávejte almužnu a buďte poslušné vůči Bohu a poslu Jeho! Bůh chce pouze odstranit od vás špínu, lidé domu, a chce vás očistit úplným očištěním.
34A zapamatujte si to, co bylo přednášeno v domech vašich ze znamení Božích a z moudrosti! A Bůh věru je bystrý, dobře zpravený.
35Muslimové a muslimky, věřící muži a věřící ženy, poslušní a poslušné, pravdomluvní a pravdomluvné, trpěliví a trpělivé, pokorní a pokorné, dárci a dárkyně almužny, postící se muži a postící se ženy, cudní a cudné, muži a ženy hojně Boha vzpomínající - těm všem Bůh věru připravil odpuštění i odměnu nesmírnou.
36A ani věřícímu, ani věřící není dána volba v záležitostech jejich, jakmile Bůh a posel Jeho věc jednou rozhodli; a kdo neposlouchá Boha a posla Jeho, ten zbloudil zjevným zblouděním.
37A hle, pravil jsi tomu, koho Bůh zahrnul dobrodiním a jemuž jsi i ty prokázal dobrodiní: "Podrž si manželku svou a boj se Boha!" A hle, skrýval jsi v duši své to, co Bůh odhalil,a bál ses lidí, zatímco Bůh měl větší právo na to, aby ses bál Jeho.A když s ní Zajd přerušil styky, dali jsme ti ji za manželku, aby nebylo na věřících hříchu, chtějí-li si vzít manželky svých adoptivních synů poté, co tito s nimi přerušili styky. A rozkaz Boži budiž vykonán!
38A není pro proroka žádný hřích v tom, co mu Bůh uložil podle zvyklosti Boží u těch, kdož již předtím odešli a rozkaz Boží je určením předurčeným
39pro ty, kdo hlásají poselství Boží a nebojí se nikoho kromě Boha! A Bůh stačí jako účtovatel.
40A Muhammad není otcem žádného muže z vás, ale je poslem Božím a pečetí proroků. A Bůh je vševědoucí o věci každé.
41Vy, kteří věříte! Vzývejte hojně Boha
42a chvalte Jej za jitra i za večera!
43On je ten, jenž na vás svolává požehnání stejně jako Jeho andělé, aby vás vyvedl z temnot k světlu - a On slitovný je vůči věřícím.
44A bude jejich přivítáním v den, kdy setkají se s Bohem, "Mír s vámi!" a Bůh pro ně připravil odměnu štědrou.
45Proroku, vyslali jsme tě jako svědka a hlasatele zvěsti radostné i jako varovatele
46vyzývajícího k Bohu, s dovolením Jeho, a jako svítilnu zářící.
47A oznam věřícím zvěst radostnou o tom, že mají u Boha přízeň velikou!
48Neposlouchej ani nevěřící, ani pokrytce a nevšímej si urážek jejich! Spolehni se na Boha, vždyť Bůh vskutku postačí jako ochránce!
49Vy, kteří věříte! Když se oženíte s věřícími ženami a pak se s nimi rozvedete, dříve než jste se jich dotkli, nemusíte jim ukládat čekací dobu, již byste jim počítali. Zaopatřete je dary a propusťte je pěkným propuštěním.
50Proroku! Dovolili jsme ti manželky tvé, jimž jsi dal obvěnění, a ty, jichž zmocnila se tvá pravice z těch, které ti Bůh dal jako kořist, a dále tvé sestřenice z otcovy strany a tvé sestřenice z matčiny strany, které se s tebou vystěhovaly a každou ženu věřící, jestliže se sama darovala prorokovi, chce-li se s ní prorok oženit - a to je výhradně pro tebe, nikoliv pro ostatní věřící. A víme dobře, co jsme jim již uložili ohledně jejich manželek i těch, jichž zmocnily se pravice jejich, aby na tobě nebylo viny. A Bůh je odpouštějící, slitovný.
51Odkaž na později tu z nich, kterou chceš, a vezmi k sobě tu, kterou chceš, anebo tu, kterou vyhledáš mezi těmi, které jsi dříve odmítl; a není v tom žádný hřích. A toto je vhodnější pro ochlazení očí jejich,nechť se tedy nermoutí a nechť se radují z toho, cos každé z nich dal. A Bůh dobře ví, co v srdcích je vašich, a Bůh je vševědoucí, blahovolný.
52A není ti dovoleno po tomto, aby sis vzal jiné ženy ani abys je vyměňoval za manželky jiné, i kdyby se ti líbila krása jejich, kromě těch, jichž zmocnila se pravice tvá. A Bůh na věci všechny dozírá.
53Vy, kteří věříte! Nevcházejte do domů prorokových, pokud vám to nebude dovoleno, kvůli jídlu, nečekajíce, až bude připravené! Jste-li však vyzváni, vstupte! A když dojíte, rozejděte se a nepouštějte se do důvěrných hovorů, neboť to se dotýká proroka a on se před vámi stydí! Avšak Bůh se nestydí říci pravdu. Když žádáte manželky prorokovy o nějaký předmět, žádejte o to přes závěs, to bude čistší pro srdce vaše i srdce jejich. A není vám dovoleno bolestně se dotýkat posla Božího ani se kdy oženit s manželkami jeho po něm; a to je před Bohem hřích nesmírný.
54A dáváte-li něco najevo anebo to tajíte, tedy Bůh je věru o každé věci vševědoucí.
55A není pro manželky prorokovy hříchem, jsou-li viděny otci svými, syny svými, bratry svými, syny bratří svých a syny sester svých nebo ženami jejich a otrokyněmi svými. Nechť jsou bohabojné, vždyť Bůh je věru svědkem věci každé.
56Bůh i andělé Jeho věru svolávají požehnání na proroka; vy, kteří věříte, modlete se také za něj a svolávejte na něj mír!
57Věru ty, kdož urážejí Boha a posla Jeho, Bůh prokleje na tomto i onom světě a připraví pro ně trest zahanbující.
58A ti, kdož urážejí věřící muže a věřící ženy, aniž si to oni zasloužili, ti se obtížili pomluvou i hříchem zjevným.
59Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy. A Bůh je odpouštějící, slitovný.
60Nepřestanou-li pokrytci a ti, v jejichž srdcích je choroba, a ti, kdož pomluvy šíří v Medíně, věru způsobíme, abys proti nim zakročil a pak již budou jen krátce sousedy tvými.
61Prokleti budou, kdekoliv se octnou, a budou zajati a bezohledně zabiti
62podle zvyklosti Boží vůči těm, kdož již předtím byli. A nenalezneš ve zvyklosti Boží změnu žádnou.
63A lidé se tě dotazují na Hodinu. Odpověz: "Vědění o ní je jedině u Boha. A co ty vůbec víš? Možná že Hodina už je blízká!"
64Bůh dozajista proklel nevěřící a připravil pro ně plamen šlehající,
65v němž nesmrtelní budou navěky, a nenaleznou ochránce ani pomocníka žádného
66v den, kdy tváře jejich se budou v ohni otáčet sem a tam a kdy budou volat: "Kéž bychom byli uposlechli Boha a uposlechli posla!"
67A řeknou; "Pane náš, poslouchali jsme náčelníky své a velmože své a oni nám dali zbloudit z cesty!
68Pane náš, dej jim trest dvojnásobný a proklej je prokletím velikým!"
69Vy, kteří věříte! Nebuďte podobni těm, kdož uráželi Mojžíše! Bůh jej pak zprostil odpovědnosti za to, co hovořili; a byl u Boha ve vážnosti.
70Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá!
71Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.
72Nabídli jsme břemeno víry nebesům, zemi i horám, ale ony odmítly je nésti a zalekly se ho; a vzal je na sebe člověk, ačkoli je nespravedlivý a nevědomý.
73Bůh potrestá pokrytce, muže i ženy, a modloslužebníky a modloslužebnice, ale přijme pokání věřících mužů a věřících žen, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.
Chapter 34 (Sura 34)
1Chvála Bohu, jemuž náleží vše, co je na nebesích a na zemi, a jemuž patří chvála i v životě budoucím -On moudrý je i dobře zpravený.
2On zná, co vniká do země a co z ní vychází a co sestupuje z nebe a co na ně vystupuje - On slitovný je i odpouštějící.
3Ti, kdož neuvěřili, říkají: "Nepřijde na nás Hodina!" Odpověz: "Ale ano, při Pánu mém, přijde na vás! On zná nepoznatelné a neunikne Mu ani váha zrnka prachu na nebesích a na zemi; a není nic menšího ani většího, aby to nebylo v knize zjevné zapsáno."
4Hodina přijde, aby mohl odměnit ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, a těm dostane se odpuštění a přídělu štědrého.
5Avšak těm, kdož snažili se znemožnit znamení Naše, těm dostane se muk trestu bolestného.
6A vidí ti, jimž dáno bylo vědění, že to, co Pánem tvým bylo sesláno, je pravdou a vede ke stezce mocného, chvályhodného.
7A říkají ti, kdož neuvěřili: "Máme vám ukázat muže, jenž vám ohlásí, že až se rozpadnete na kousky, budete znovu stvořeni?
8Vymyslil si o Bohu lež, či snad je džiny posedlý?" Nikoliv, těm, kdož nevěří v život budoucí, těm připraven je trest a jsou v dalekém bloudění.
9Což neviděli, co z nebes a ze země je před nimi a za nimi? Kdybychom chtěli, dali bychom je pohltit zemí anebo bychom na ně dali spadnout kusu oblohy. A věru je v tom znamení pro každého služebníka, jenž pokání činí.
10A darovali jsme kdysi Davidovi milost Svou řkouce: "Hory, pějte s ním slávu Boží, a taktéž vy, ptáci!" A změkčili jsme pro něj železo
11řkouce: "Vyráběj dokonalá brnění a rozměřuj dobře řetízkové pancíře!" - a konejte zbožné skutky,neboť Já jasně vidím, co činíte.
12A Šalomounovi jsme podrobili vítr; a ranní vítr vane po měsíc celý a večerní vane rovněž celý měsíc. A dali jsme pro něj vytrysknout prameni bronzu tekutého. A jsou mezi džiny někteří, kdož pro něj pracovali z dovolení Pána jeho; a kdo z nich se odchýlí od rozkazu Našeho, tomu dáme ochutnat trestu plamene šlehajícího.
13A vyráběli pro něj vše, co si přál: chrámy, sochy, poháry velké jako nádrže a kotle pevně zapuštěné. Buďte rodu Davidovu vděční! Jak málo je však vděčných mezi služebníky Mými!
14A když jsme rozhodli o smrti Šalomounově, upozornilo je na smrt jeho pouze to, že zvíře pozemské jedno sežralo jeho žezla. A když spadl, ukázalo se, že kdyby džinové znali nepoznatelné, nebyli by tak dlouho zůstali v trestu zahanbujícím.
15A věru měli obyvatelé Sabá? v sídlech svých znamení: dvě zahrady zprava i zleva. Živte se z přídělu obživy Pána svého a buďte vděční! A je to země výtečná a Pán váš je odpouštějící.
16Avšak odvrátili se od Nás a poslali jsme na ně záplavu hráze a vyměnili jsme jejich dvě zahrady za jiné dvě s plody hořkými, tamaryšky a s několika málo stromy lotosovými.
17Takto jsme je odměnili za to, že byli nevděční - což takto odměňujeme někoho jiného než nevděčníky?
18A mezi nimi a městy,jimž jsme požehnali, jsme umístili města pohledná a rozměřili jsme mezi nimi cesty řkouce: "Cestujte po nich za nocí i za dnů v bezpečí!"
19Ale oni řekli: "Pane náš, prodluž cesty naše! a tím ukřivdili sami sobě. A učinili jsme je příběhy poučnými a roztrhali jsme je na nespočet kousků. A v tom je věru znamení pro každého trpělivého a vděčného.
20A ujistil se Iblís, že úsudek jeho a nich byl pravdivý, neboť jej následovali všichni kromě skupiny věřící.
21Neměli však nad nimi žádné pravomoci a stalo se tak jedině proto, abychom rozeznali ty, kdo v život budoucí uvěřili, od těch, kdo o něm na pochybách byli. A Pán tvůj strážcem je všech věcí.
22Rci: "Jen si vzývejte ty, o nichž soudíte, že jsou vedle Boha! Vždyť nemají vládu ani nad tím, co má váhu zrnka prachu na nebesích a na zemi, a nemají nijakého podílu ani zde, ani tam a Bůh nemá mezi nimi pomocníka žádného."
23A nebude platná u Něho přímluva žádná, leda pro toho, komu On to dovolí. A až nakonec strach vyprázdní srdce jejich, řeknou: "Co pravil Pán váš?" a bude jim řečeno: "Pravdu, a On vznešený je i veliký!"
24Zeptej se: "Kdo uštědřuje vám obživu z nebes a ze země?" Odpověz: "Bůh! A vskutku jsme buďto my, anebo vy na správné cestě či ve zjevném bloudění."
25Rci: "Nebudete dotazováni na to, jak jsme hřešili my, a my nebudeme dotazováni na to, co jste vy dělali."
26Rci: "Pán náš všechny nás shromáždí a potom rozhodne mezi námi podle pravdy - a On rozhodčí je i vševědoucí!"
27Rci: "Ukažte mi ty, které jste Mu přidali jako společníky! Však nikoliv! On jediný je Bůh, mocný a moudrý!"
28A vyslali jsme tě k lidem všem jen jako hlasatele zvěsti radostné a jako varovatele, avšak většina lidí to neví.
29A říkají: "Kdy vyplní se tato hrozba, jste-li pravdomluvní?"
30Odpověz: "Je pro vás stanovena schůzka v den, který ani neuspíšíte, ani nezadržíte ni o hodinu jedinou."
31Ti, kdož neuvěřili, říkají: "Neuvěříme v Korán tento ani v to, co před ním bylo zjeveno." Kéž bys jen mohl vidět, až nespravedliví před Pána svého budou postaveni a budou se vzájemně napadat slovy. A řeknou ti, kdo byli utištění, těm, kdo domýšliví byli: "Kdyby nebylo vás, věru bychom byli věřícími!"
32A řeknou ti, kdo byli domýšliví, těm utištěným: "My že jsme vás odvrátili od správného vedení poté, co bylo vám ukázáno? Nikoliv, vy sami jste hříšníci!"
33Ale ti, kdo utištění byli, vykřiknou na ty, kdo byli domýšliví: "Nikoliv, byly to úklady vaše za noci i za dne, když jste nám nařizovali, abychom v Boha nevěřili a abychom Mu podobné přidávali!" A skryjí lítost svou, až spatří trest. A naložíme okovy na šíje těch, kdož byli nevěřící - a budou snad odměněni za něco, co nedělali?
34A neposlali jsme do žádného města varovatele, aniž by nebyli řekli ti, kdož v přepychu v něm žili: "My nevěříme v to, s čím jste byli posláni!"
35A dále říkali: "My hojněji jsme obdařeni bohatstvím i dětmi a nejsme z těch, kdož budou potrestáni!"
36Rci: "Pán můj v hojnosti obživu uštědřuje, komu chce, a odměňuje ji také, komu chce, avšak většina lidí to neví."
37Ani vaše bohatství, ani vaše děti nejsou tím, co přiblíží vás k Nám nejvíce, kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali. A takoví budou mít odměnu dvojnásobnou za to, co činili, a v komnatách rajských v bezpečí budou dlít.
38Ti však, kdož usilovali znemožnit znamení Naše - ti v trest svůj budou uvrženi.
39Rci: "Pán můj věru v hojnosti uštědřuje obživu, komu chce ze služebníků Svých, a odměřuje ji také, komu chce. A cokoliv rozdáte jako almužnu, On vám to vynahradí a On nejlepší je ze všech uštědřujících."
40Jednoho dne On všechny shromáždí a potom řekne andělům: "Uctívali vás tihleti?"
41Odpovědí: "Sláva Tobě, Tys ochránce náš, a nikoli oni! Ba naopak, oni džiny uctívali a mnozí z nich v ně věřili!"
42A v ten den nebudete si moci navzájem prospět ani uškodit. A řekneme těm, kdož nespravedliví byli: "Ochutnejte trestu ohně, jejž za lež jste pokládali!"
43Když jsou jim sdělována znamení Naše zřetelná, říkají: "Tohle je jenom člověk, který vás chce vzdálit od toho, co otcové vaši uctívali." A dodávají: "A není to nic jiného než lež vymyšlená!" A říkají ti, kdož neuvěřili, o pravdě, když přišla k nim: "Tohle není nic než kouzelnictví zjevné."
44A nedali jsme jim dříve Písma žádná, která by studovali, a neposlali jsme k nim před tebou varovatele žádné.
45A také ti, kdož byli před nimi, to za lež pokládali; a přitom tito nedosáhli ani desetiny toho, co tamtěm jsme dali. A prohlásili za lháře posly Mé a jaká byla nevole Má!
46Rci: "Napomínám vás jen k jednomu: modlete se k Bohu ve dvou či jednotlivě a potom uvažujte, že druh váš není džiny posedlý, nýbrž že pouze varovatelem vaším je před trestem přísným."
47Rci: "Nežádám od vás odměnu žádnou - ta je pro vás. A není pro mne odměny kromě u Boha a On svědkem je všech věcí."
48A rci: "Pán můj věru sesílá jen pravdu a On dobře zná nepoznatelné."
49Rci: "Přišla pravda, a nicotnost se již neobjeví ani nevrátí."
50Rci: "Jestliže jsem zbloudil, tedy jsem zbloudil jen ke škodě své, jestliže však jdu správnou cestou, jest to z vnuknutí Pána mého - a On věru je slyšící i blízký."
51Kéž bys mohl vidět, jak budou vděční, bez možnosti úniku, až budou uchváceni z místa blízkého!
52A budou volat: "Uvěřili jsme v něj!" Ale jak by mohli dosáhnout spásy z místa tak dalekého,
53když v něj již dříve neuvěřili a zabývali se dohady o nepoznatelném z místa dalekého?
54A vstoupí překážka mezi ně a to, po čem touží, jak učiněno bylo již dříve s jim podobnými, kteří zmítáni byli pochybnostmi hlubokými!
Chapter 35 (Sura 35)
1Chvála Bohu, stvořiteli nebes a země, který učinil anděly vyslanci majícími dva, tři či čtyři páry křídel - a On přidává tvorstvu svému, cokoliv chce, a Bůh je všech věcí mocen.
2Cokoliv Bůh otevře lidem z milosti Své, to nikdo jim nemůže zadržet, však cokoliv On zadrží, to nikdo nemůže poslat kromě Něho. A On mocný je i moudrý.
3Lidé, pomněte dobrodiní Božího vůči vám! Je snad nějaký stvořitel kromě Boha, který uštědřuje vám obživu z nebes i ze země? A není božstva kromě Něho - jak mohli jste se tak odvrátit?
4Jestliže tě prohlašují za lháře, tedy již poslové před tebou byli za ně prohlašováni; a k Bohu budou věci všechny navráceny.
5Lidé, slib Boží je věru pravdivý, nechť vás tedy neoklame život pozemský a nechť vás neoklame o Bohu podvodník žádný.
6Satan je věru vaším nepřítelem, proto jej pokládejte i vy za nepřítele svého! On volá k sobě přívržence své jen proto, aby stali se obyvateli plamene šlehajícího.
7Pro ty, kdož neuvěřili, určen je trest přísný, zatímco ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, čeká odpuštění odměna veliká.
8Zdaž ten, jemuž byly špatné skutky jeho okrášleny, takže je vidí jako dobré . . . ? Bůh dává zbloudit, komu chce, a vede správnou cestou také, koho chce. Nechť duše tvá se nepoddává zármutku nad nimi, vždyť Bůh dobře ví, co dělají.
9Bůh je ten, jenž vysílá vítr, aby zdvihal mraky;a My je ženeme nad mrtvou oblast a oživujeme jimi zemi po smrti její. A podobně tomu bude se vzkříšením.
10Kdo si přeje moci . . . vždyť jedině Bohu náleží moc veškerá; k Němu stoupají slova dobrá a On skutek zbožný k sobě pozvedá. Pro ty, kdož úklady zlé chystají, připraven je trest přísný a úklady jich se vniveč obrátí.
11Bůh vás stvořil z prachu, potom z kapky semene a posléze z vás učinil pohlaví dvojí. A nechodí samice žádná s útěžkem ani neslehne, aniž by o tom On věděl; a neprodlouží se život dlouhověkému a není zkrácen život žádnému, aniž by to bylo v Knize zaznamenáno; a to vše je Bohu velmi snadné:
12A nejsou si obě velké vody rovné: jedna je sladká, čerstvá a příjemná k pití, zatímco druhá je slaná a hořká; z obou pak pojídáte čerstvé maso a lovíte z nich ozdoby,jež nosíte. A vidíš na nich lodě brázdící vlny, abyste na nich mohli hledat část z přízně Boží - a snad budete vděčni.
13On dává vniknout noci do dne a dni do noci a podmanil si slunce a měsíc a obě tělesa se pohybují k lhůtě stanovené. Takový je Bůh, Pán váš, jemuž patří moc královská, zatímco ti, které vzýváte vedle Něho, nemají moc ani nad slupkou pecky datlové.
14Jestliže se k nim modlíte, oni neslyší vzývání vaše, a i kdyby je slyšeli, nemohli by vás vyslyšet. A v den zmrtvýchvstání zapřou vaše přidružování jich k Bohu. A nikdo tě o tom nemůže poučit tak jako ten, jenž o všem je zpraven.
15Lidé, vy chudáci jste na Boha odkázaní, zatímco On soběstačný je a chvályhodný.
16Kdyby chtěl, dal by vám zaniknout a nahradil by vás tvorstvem novým,
17a není to pro Boha ničím obtížným.
18Žádná duše hříchy obtížená neponese břemeno duše jiné; a bude-li pak obtížená duše prosit, aby jí bylo neseno břímě její, nebude jí z něho nic ubráno, i kdyby to byl příbuzný. Ty můžeš varovat pouze ty, kdož Pána svého se obávají kvůli nepoznatelnému a dodržují modlitbu; kdokoliv se almužnou očišťuje, ten očišťuje se ve prospěch duše vlastní, a u Boha je cíl konečný.
19Nelze srovnávat slepého a vidoucího,
20ani temnotu a světlo,
21ani stín a horko!
22A nelze srovnávat živé a mrtvé.Bůh dává slyšet, komu chce, ale ty nedokážeš, aby slyšeli ti, kdo jsou v hrobech,
23vždyť tys jen varovatelem.
24A poslali jsme tě s pravdou a jako hlasatele zvěsti radostné i jako varovatele; a není národa jediného, k němuž by nebyl přišel varovatel.
25Jestliže tě prohlašují za lháře, tedy již ti, co byli před nimi, prohlašovali posly své za lháře, i když přišli k nim s důkazy jasnými a Písmy i Knihou osvícenou.
26A potom jsem uchvátil ty, kdož nevěřili a jaká byla nevole Má?
27Což nevidíš, jak Bůh z nebe vodu sesílá, jejíž pomocí dáváme vyrůst plodům rozličných druhů? A na horách jsou pruhy bílé a červené a různobarevné i temně černé.
28A také mezi lidmi, zvířaty a dobytkem jsou druhy rozličné. Tak tomu je! A obávají se Boha ze služebníků Jeho ti nejmoudřejší a Bůh věru je mocný a odpouštějící.
29Ti, kdož přednášejí Písmo Boží, dodržují modlitbu a dávají almužnu skrytě i veřejně z toho, co jsme jim uštědřili, ti mají naději na obchod, jenž nebude nevýnosný,
30aby On jim mohl dát v plnosti odměnu jejich a přidat jim k tomu z dobrodiní Svého. A On odpouštějící je i uznalý za vděčnost.
31To, co jsme ti vnukli z Písma, je pravda potvrzující to, co již předtím bylo sesláno. A Bůh je dobře zpraven o služebnících svých a jasně je vidí.
32Potom jsme učinili dědici Písma ty, jež jsme si vyvolili mezi služebníky Svými. A jsou mezi nimi ti, kdož sami sobě ukřivdili, jiní, kteří jsou uprostřed, a další, kteří se předstihují v dobrých skutcích z dovolení Božího. A to je přízeň veliká:
33v zahradách Edenu, do nichž vstoupí, budou ozdobeni náramky zlatými a perlami a jejich oděvy tam budou hedvábné.
34A budou říkat: "Chvála Boha, jenž od nás zármutek vzdálil! Pán náš věru je odpouštějící a za vděčnost uznalý,
35On je ten, který nás z milosti své ubytoval v příbytku trvalém, v němž nedotkne se nás námaha žádná a nedotkne se nás v něm ani únava."
36Pro ty, kdož neuvěřili, připraven je oheň pekelný a nebude jim souzeno, aby zemřeli, a nebude jim v něm trest jejich ulehčen a takto odměňujeme každého nevěřícího.
37A budou tam křičet: "Pane náš, vyveď nás odtud a my budeme dobré skutky konat, nikoliv to, co dříve jsme dělali!" "Což nedarovali jsme vám věk dlouhý, aby ten, kdo uvažuje, si to mohl uvážit? A nepřišel k vám varovatel? Okuste tedy trestu! A nespravedliví nebudou mít pomocníka žádného!
38Bůh dobře zná nepoznatelné na nebi i na zemi a On dobře ví, co hrudi skrývají.
39A jest to On, jenž učinil vás nástupci na zemi. A kdo neuvěřil, toho nevíra se obrátí proti němu. A nevíra nevěřících jen rozmnožuje pro ně nenávist u Pána jejich a nevíra jejich zvětší pro nevěřící jen jejich zatracení.
40Rci: "Viděli jste společníky své, jež vedle Boha vzýváte? Ukažte mi tedy, co stvořili na zemi či jaký mají podíl na nebi anebo zda dali jsme jim Písmo nějaké, aby opřít se mohli o jasný důkaz z něho?" Nikoliv, nespravedliví si vzájemně slibují jen klam!
41Bůh věru pevně třímá nebesa a zemi, aby se nesesuly; kdyby se sesuly, pak by je po Něm nikdo jiný nemohl udržet, a On soucitný je a odpouštějící.
42A přísahali při Bohu přísahami nejslavnostnějšími, že přijde-li k nim varovatel, věru se dají cestou správnější než kterýkoliv národ jiný. Když však k nim přišel varovatel, tu zvětšil se jen odpor jejich
43následkem pýchy jejich na zemi a úkladů zlovolných. Však úklady zlovolné obklíčí jedině ty, kdož je chystají. Což mohou očekávat něco jiného než obvyklý osud národů dávných? A nenalezneš ve zvyklosti Boží změnu žádnou! A nenalezneš ve zvyklosti Boží odchylku žádnou!
44Což necestovali po zemi a neviděli, jaký byl konec těch, kdo před nimi žili a kdo mocnější než oni silou byli? Není na nebesích ani na zemi ničeho, co oslabit by mohlo Boha, a On věru je vševědoucí a všemocný.
45Kdyby Bůh chtěl ztrestat lidi za to, co si vysloužili, nezůstala by na povrchu zemském žádná bytost živá, avšak On dává jim odklad do lhůty stanovené. A až se dostaví lhůta jejich . . . vždyť Bůh vidí jasně služebníky Své.
Chapter 36 (Sura 36)
1Já sín.
2Při Koránu moudrém,
3tys vskutku z vyslanců jedním,
4po stezce přímé jdoucím,
5mocným a slitovným seslaném,
6abys varoval lid, jehož otcové varováni nebyli, takže jsou lhostejní.
7A uskutečnilo se již slovo Naše nad většinou z nich - však nevěří oni.
8A vložili jsme na šíje jejich řetězy až k bradám sahající, takže hlavy zvednuty mají,
9a před ně i za ně jsme přehradu umístili a přikryli jsme je, takže nevidí.
10A je pro ně jedno, zda varuješ je či nikoliv - beztak neuvěří.
11Varovat můžeš jenom ty, kdož připomenutí následují a Milosrdného se kvůli nepoznatelnému bojí; těm oznam zvěst radostnou o odpuštění a odměně hojné!
12A jsme to My, kdo mrtvé oživujeme a to, co dříve učinili, i to, co po nich zbude, zapisujeme. A každou věc jsme spočítali v hlavní Knize zjevné.
13A uveď jim podobenství o obyvatelích města, k nimž přišli vyslanci Boží:
14Hle, vyslali jsme k nim dva posly, však za lháře je prohlásili, a tehdy jsme je třetím posílili a oni pravili: "Jsme k vám vysláni."
15I řekli: "Vy jen smrtelníci jste nám podobní a Milosrdný nic neseslal. Vy nejste leč lháři pouzí."
16Odpověděli: "Pán náš ví, že jsme k vám vysláni,
17a uloženo nám je toliko zřetelné oznámení."
18Řekli: "Viděli jsme o vás špatnou ptáků věštbu. Jestliže nepřestanete, věru vás ukamenujeme a stihne vás od nás trest bolestný."
19Zvolali: "Vaše věštba nechť na vás padne! Kéž byste se vzpamatovali! Však nikoliv, vždyť vy lid jste prostopášný."
20I přiběhl z druhého konce města muž nějaký a zvolal: "Lide můj, následujte vyslance Boží,
21následujte ty, kdož od vás odměnu žádnou nežádají a správné cesty se přidržují!
22Proč neměl bych uctívat toho, jenž stvořil mne a k němuž i vy budete navráceni?
23Vezmu si snad kromě Něho nějaká božstva jiná? Jestliže Milosrdný mi bude chtít uškodit, přímluva jejich mi nebude nic platná a oni mne nezachrání.
24A byl bych tedy věru v zjevném bloudění.
25Poslové, já uvěřil jsem v Pána vašeho! A slyšte mne, vy pohani!"
26A bylo mu řečeno: "Vejdi do ráje!" I zvolal: "Kéž by lid můj věděl
27o tom, že Pán můj mi odpustil a jedním z poctěných mě učinil."
28A po jeho smrti jsme na jeho lid vojsko žádné z nebe neposlali ani žádnou jinou pohromu jsme neseslali
29a stačilo vykřiknutí jediné, a hle, životy jejich zhasly!
30Ó, jak jsou služebníci Moji k politování! Vždyť nepřišel k nim posel žádný, aby se mu neposmívali.
31Což nevidí, kolika pokolením před nimi jsme zahynout dali a že k nim nebudou navráceni,
32ale že všichni vespolek u Nás budou shromážděni?
33A je pro ně znamením země mrtvá, již oživujeme a z níž dáváme vyrašit obilí, jež je jim potravou.
34A umístili jsme na ní háje palmové i vinice a dali jsme pramenům prýštit na ní,
35aby pojídali z plodů Pána svého i z toho, co jejich ruce vytvořili - což vděční nebudou?
36Sláva tomu, jenž stvořil v párech všechny druhy, jež ze země vyrůstají, a stvořil i je samé i to, co ještě neznají.
37A je pro ně znamením i noc; z ní den odlupujeme, a hle, v temnotě se nacházejí.
38A slunce ubíhá k místu odpočinku svého, a takové je ustanovení vševědoucího, mocného.
39A pro měsíc jsme příbytky stanovili, pokud se nevrátí podoben staré větvi palmové.
40A nepřísluší slunci, aby dohonilo měsíc, a noci, aby předhonila den a všechno pluje ve sféře nebeské.
41A je pro ně znamením, že nesli jsme potomstvo jejich v arše plně naložené
42a že stvořili jsme pro ně lodě, na nichž plují, jí podobné.
43A kdybychom chtěli, utopili bychom je a nedostalo by se jim pomoci žádné a zachráněni by nebyli,
44leda z milosrdenství Našeho a pro dočasné světa tohoto užívání.
45A když je jim řečeno: "Bojte se toho, co je před vámi, a toho, co je za vámi - snad se vám dostane slitování," (jsou lhostejní).
46A nepřijde k nim jediné znamení ze znamení Pána jejich, aby se od něho neodvrátili.
47A když je jim řečeno: "Přispívejte z toho, co Bůh vám uštědřil," odpovídají nevěřící těm, kdož uvěřili: "Máme snad krmit toho, koho by živil Bůh, kdyby chtěl? A vy jste přece jen ve zjevném bloudění."
48Tak ptají se: "A kdy vlastně se ta hrozba splní, jste-li pravdomluvní?"
49A nečeká je nic než vykřiknutí jediné, které je uchvátí, zatímco se budou přít,
50a nebudou schopni ani závěť učinit, ani k rodině své se navrátit.
51A pak bude zatroubeno na pozoun, a hle, ze svých hrobů budou k Pánu svému mířit.
52A řeknou: "Běda nám! Kdo nás to probudil z místa odpočinku našeho? A toto je to, čím hrozil nám Milosrdný, a pravdu poslové Jeho hovořili!"
53A bude to věru jen vykřiknutí jediné, a hle, všichni budou před Nás předvedeni!
54V ten den nebude ukřivděno v ničem duši žádné a odměněni budete jen za to, co skutečně jste činili.
55V ten den budou obyvatelé ráje radovánkami zaměstnáni
56a oni i manželky jejich ve stínu na poduškách spočinou
57a tam ovoce a vše, oč požádají, míti budou.
58"Mír s vámi" - tak slovy Pána slitovného pozdraveni budou.
59"A vy hříšníci, vy dnes držte se stranou!"
60Což jsem vám v úmluvě neuložil, synové Adamovi: neuctívejte satana, jenž vám je nepřítelem zjevným,
61nýbrž uctívejte jenom Mne? Toto je stezka přímá!
62A dal satan již zbloudit množství početnému z vás. Což rozum žádný jste neměli?
63Toto je peklo, jež bylo vám přislíbeno
64hořte v něm dnes za to, že jste neuvěřili!
65Dnes ústa jejich zapečetíme, však budou mluvit jejich ruce a svědčit jejich nohy o tom, čeho ze špatnosti nabyli.
66A kdybychom chtěli, vymazali bychom oči jejich a o závod hnali by se ke stezce; ale jak mohli by ji spatřit?
67Kdybychom chtěli, na místě bychom je proměnili, takže by nebyli schopni ani kupředu jít, ani zpět se navrátit.
68Komu dlouhý věk dáme, toho ohneme v jeho postavě, - což nepochopí to oni?
69A nenaučili jsme jej básnění a nehodí se to proň, vždyť toto je pouze připomenutí a Korán zjevný,
70aby varován byl jím ten, kdo živý je, a aby se uskutečnilo slovo nad nevěřícími.
71Což neviděli, že jsme pro ně stvořili - mezi tím, co ruce Naše udělali - též dobytek, nad nímž vládci jsou?
72A podmanili jsme jej pro ně a na jedněch jezdí a jiné jsou jim potravou
73a mají z něho užitek různý a také nápoje - což vděční Nám nebudou?
74A vzali si pro sebe místo Boha božstva jiná doufajíce, že snad jim pomohou,
75však ta jim pomoci nemohou, i když myslí si, že vojskem připraveným pro ně jsou.
76Nechť tě nermoutí řeči jejich; vždyť My dobře známe, co oni skrývají a co najevo dávají.
77Což člověk neviděl, že jsme jej z kapky semene stvořili? A hle, on Nám je odpůrcem zjevným nyní,
78a dokonce Nám podobenství uvádí zapomínaje na své stvoření a hovoří: "Kdo kosti oživí, když již zpráchniví?"
79Odpověz: "Oživí je ten, kdo poprvé je stvořil a jenž dobře o každém stvoření ví,
80jenž pro vás ze stromu zeleného oheň učinil, takže si z něho zapalujete."
81Což není ten, jenž stvořil nebesa a zemi, schopen stvořit jim podobné? Však ano, vždyť On stvořitel je, vševědoucí.
82A když něčeho si přeje, je rozkaz Jeho pouze: "Staniž se!" a stane se.
83Sláva tomu, v jehož rukou je panství nade věcmi všemi a k němuž budete navráceni!
Chapter 37 (Sura 37)
1Při těch, kdo v řadách stoji,
2prudce odrážejí,
3připomenutí přednášejí!
4Věru Bůh váš jediný jest,
5Pán nebes a země a toho, co mezi nimi je, Pán východů!
6Vskutku jsme vyzdobili nejnižší nebe ozdobou hvězd
7a také na ochranu proti každému satanu vzpurnému,
8takže nemohou u rady nejvyšší naslouchat a je po nich házeno ze všech stran,
9aby byli odehnáni; a pro ně trest trvalý je přichystán.
10Zaslechne něco pouze ten, kdo urve porady útržek, a ten plamenem pronikajícím je pronásledován.
11Zeptej se jich, zda jsou tělesně silnější nebo ti, které jsme stvořili My? My stvořili jsme je z hlíny tvrdnoucí.
12Ba věru, ty divíš se, zatímco oni se posmívají,
13a když napomenutí je jim dáno, na ně nepamatují,
14a když znamení spatří, žerty si z něho dělají
15a říkají: "Tohle není leč kouzlo zjevné!
16Cožpak až zemřeme a prachem a kostmi se staneme, vskutku vzkříšeni budeme,
17i naši předkové dávní?"
18Odpověz: "Zajisté, a budete poníženi!"
19A ozve se jen jeden zvuk jediný, a hle, oni prohlédnou
20a řeknou: "Běda nám, toto je den soudný!"
21Ano, toto je den rozhodnutí, jejž za výmysl jste pokládali!
22Shromážděte ty, kdož křivdili, manželky jejich i to, co uctívali
23vedle Boha, a doveďte je na stezku pekelnou,
24pak zastavte je, neb vyslýcháni budou!
25"Co je s vámi, že nepomáháte si navzájem?"
26Naopak, oni se dnes Bohu vzdávají
27a jeden k druhému se obracejí a vyptávají se.
28I řeknou jedni: "Vy věru jste k nám zprava přicházeli!"
29A odvětí jim: "Nikoliv, vy jste nevěřili
30a my nad vámi jsme žádnou pravomoc neměli; naopak, vy lidé svévolní jste byli.
31A uskutečnilo se nad námi slovo Pána našeho a zajisté teď ochutnáme. . . "
32My jsme vás svedli, však sami jsme bloudili.
33V ten den věru budou v trestu společníky
34a takovým způsobem my jednat budeme s hříšníky,
35kteří, když řečeno jim bylo, že není božstva kromě Boha, zpyšněli
36a řekli: "Kvůli básníku bláznivému bychom božstva svá opustit měli?"
37Naopak, on pravdu přinesl a potvrdil pravdivost poslů dřívějších.
38A vy jistě trest bolestný ochutnáte
39a pouze za to, co spáchali jste, odměnu dostanete
40kromě služebníků Božích upřímných.
41Těm dostane se přídělu známého,
42ovoce v hojnosti a místa čestného,
43v zahradách rajských slastí
44ležet budou proti sobě na lůžkách.
45Kolovat mezi nimi budou číše čirého nápoje
46jasného, jenž rozkoší pro pijící je,
47v něm opojnosti není a nebudou jím zmoženi.
48Vedle nich budou dívky zrak klopící, okaté,
49jako by to perly byly skryté.
50A přiblíží se k sobě navzájem a bude se vyptávat jeden druhého,
51a řekne jeden z nich: "Měl jsem přítele dobrého,
52jenž říkával:,Patříš také mezi ty, kdo za pravdivé prohlašují varování,
53že až zemřeme a staneme se prachem a kostmi, i před soud budeme postaveni?"
54A řekne: "Nechcete se tam vzhůru podívat?"
55A sám vzhůru pohlédne a spatří přítele svého uprostřed pekla stát,
56i zavolá naň: "Při Bohu, málem jsi mne zahubil,
57a kdyby nebylo dobrodiní Pána mého, také bych mezi předvedenými byl!
58Což vskutku již nezemřeme,
59jen touto svou smrtí první, a potrestáni nebudeme?
60To věru je štěstí nesmírné!"
61Nechť k něčemu podobnému se upíná úsilí!
62A co je lepší: toto, anebo strom Zaqqúm jako pohoštění?
63A učinili jsme jej pro nespravedlivé předmětem pokušení,
64a je to strom, jenž vyrůstá z pekla základů,
65a jeho plody jsou jak hlavy satanů
66a věru z nich budou jíst a břicha svá si jimi naplní
67a pak je směsí vody vroucí zapijí
68a posléze se věru do pekla navrátí.
69A předky své nalezli vskutku v bloudění,
70a přece sami po jejich stopách spěchají.
71Již před nimi zbloudila většina národů starých,
72ačkoliv jsme k nim varovatele posílali.
73Pohleď však, jaký byl konec varovaných
74kromě služebníků Božích upřímných!
75O pomoc Nás kdys Noe zavolal a jak výtečně prosby splňujeme
76a před pohromou nesmírnou jsme jej i s rodinou jeho zachránili;
77a učinili jsme jeho potomky jedinými, kdož přežili,
78a u posledních jsme mu požehnali:
79"Mír budiž s Noem mezi vším lidstvem!"
80Takto odměňujeme dobro konající,
81vždyť on byl služebník Náš věřící!
82A potom jsme všechny ostatní utopili.
83K jeho přívržencům také Abraham náležel,
84když k Pánu svému se srdcem čistým přišel
85a otci svému a lidu svému pravil: "Co to uctíváte?
86Což falešná božstva místo Boha si žádáte?
87A co o Pánu lidstva soudíte?"
88A pohled svůj ke hvězdám upřel
89a zvolal: "Věru jsem ochořel!"
90I odvrátili se od něho, záda mu ukazujíce.
91Abraham pak vnikl k božstvům jejich a řekl: "Co že nejíte
92a co je s vámi, že nemluvíte?"
93A vrhl se na ně, zasazuje jim úder pravicí,
94však přiblížili se k němu lidé běžící.
95I otázal se: "Chcete uctívat, co sami jste vytesali,
96zatímco je to Bůh, jenž stvořil vás i to, co jste udělali?"
97I zvolali: "Postavte pro něj hranici a vhoďte jej v oheň hořící!"
98Takto mu chtěli úklad nastrojit, však poníženými jsme je učinili.
99I pravil Abraham: "K Pánu svému půjdu, aby mne správně řídil."
100"Pane, dejž mi syna, jenž patřit bude mezi bezúhonné!"
101A oznámili jsme mu radostnou zvěst o chlapci povahy mírné.
102A když dospěl do věku, kdy s otcem se mohl podílet na úsilí, řekl Abraham: "Synáčku, viděl jsem ve snu, že tě mám obětovat; uvaž a řekni, jaké mínění máš?" I odvětil: "Otče můj, učiň, co ti bylo poručeno; a bude-li Bůh chtít, mne věru neochvějným shledáš."
103A když se oba do vůle Boží odevzdali a on položil ho čelem k zemi,
104zvolali jsme naň: "Abrahame,
105věru jsi již prokázal, že vidění jsi za pravdu měl - a takto ty, kdož dobré činí, odměňujeme -
106vždyť byla to jen zjevná zkouška!"
107A velkou obětí jsme syna jeho vykoupili
108a u posledních jsme mu požehnali:
109"Mír budiž s Abrahamem!"
110Takto odměňujeme dobro konající,
111vždyť on byl služebník Náš věřící!
112A oznámili jsme mu radostnou zvěst o Izákovi, jenž prorok byl, k bezúhonným patřící.
113Pak požehnali jsme jemu i Izákovi; a mezi jejich potomky jsou někteří, kdož dobro konají, však jiní sami na sobě křivdu zjevnou páchají.
114A dobrodiním jsme také Mojžíše a Áróna zahrnuli
115a před pohromou nesmírnou jsme je oba i lid jejich zachránili
116a pomoc jsme jim poskytli, takže vítěznými se stali,
117a Písmo nanejvýš zřetelné jsme jim darovali
118a oba po stezce přímé jsme vedli
119a u posledních jsme jim požehnali:
120"Mír budiž s Mojžíšem a Árónem!"
121Takto odměňujeme dobro konající,
122vždyť oba patří mezi služebníky Naše věřící!
123Také Eliáš byl z vyslanců Božích,
124když k lidu svému pravil: "Což bohabojní nebudete, a
125Baala vzývat chcete a nejlepšího ze stvořitelů opustíte,
126Boha, Pána svého i Pána vašich předků dávných?"
127Však za lháře ho prohlásili, a věru budou předvedeni
128kromě těch, kdož služebníky Božími upřímnými byli.
129A u posledních jsme mu požehnali:
130"Mír budiž s Eliášem!"
131Takto odměňujeme dobro konající,
132vždyť on byl služebník Náš věřící!
133A také Lot byl vskutku mezi Božími vyslanci,
134když jsme jej i rodinu jeho celou zachránili
135kromě stařeny jedné, jež zůstala s opozdilci,
136a potom jsme všechny ostatní zahubili.
137A věru kolem měst jejich za jitra procházíte
138i za noci; což to nepochopíte?
139A rovněž Jonáš jedním z vyslanců Božích byl,
140když na loď naloženou se uchýlil
141a vrhal los a byl tím, jenž ztratil,
142a pohltila jej ryba, zatímco pokárání zasloužil.
143A kdyby nebyl z těch, kdož Boha oslavují,
144byl by jistě v břiše jejím zůstal až do dne vzkříšení.
145A vyvrhli jsme jej chorého na břeh pustý
146a dali jsme nad ním vyrůst keři tykvovému.
147Potom jsme jej ke sto tisícům či více nevěřícím poslali,
148a uvěřili a užívání života jsme jim na čas popřáli.
149Dotaž se jich, proč Pán tvůj má dcery mít, když oni přece mají syny,
150či zda byli svědky toho, že stvořili jsme anděly jako ženy?
151Což není to jen výmysl jejich, když hovoří:
152"Bůh zplodil" - a věru jsou to lháři!
153A že by si místo synů vyvolil dcery?
154Co je s vámi, že máte takové názory?
155Což se nevzpamatujete?
156Anebo snad pravomoc zjevnou k tomu máte?
157Předložte tedy Písmo své, jste-li pravdomluvní!
158A učinili Boha s džiny příbuzným, však džinové dobře již vědí, že sami budou před Pána předvedeni.
159Oč slavnější je Bůh než to, co lživě Mu připisují,
160kromě služebníků Božích upřímných.
161A ani vy, ani to, co uctíváte,
162nikoho proti Bohu vzbouřit nemůžete
163kromě toho, jenž hořet bude v pekle.
164Není mezi námi nikoho, kdo by neměl místo určené,
165my věru pak jsme ti, kdo v řadách stojí,
166a také ti, kdož Pána svého oslavují!
167Nevěřící sice říkají:
168"Kdybychom měli nějaké připomenutí od předků svých dávných,
169věru bychom byli také ze služebníků Božích upřímných!"
170Však přesto v ně nevěří a záhy poznají!
171Slovo Naše již dříve bylo dáno služebníkům Našim poslaným,
172že od Nás pomoc vždy dostanou
173a že vojska Naše pro ně vítězství přinesou.
174Odvrať se od nich na dobu krátkou
175a pozoruj je; však oni také záhy zpozorují!
176Cožpak doopravdy uspíšení trestu Našeho požadují?
177Až pak trest na jejich nádvoří sestoupí, špatné to bude jitro pro ty, kdož byli varováni marně.
178Odvrať se tedy od nich dočasně
179a pozoruj je, však oni také záhy zpozorují!
180Oč slavnější je Pán tvůj, Pán moci veškeré, než to, co mu lživě připisují!
181Mír budiž všem vyslancům Božím
182a chvála Bohu, Pánu lidstva!
Chapter 38 (Sura 38)
1Sád. Při Koránu, obsahujícím připomenutí!
2Ba věru ti, kdož nevěří, v marnivosti a odporu setrvávají.
3Kolik pokolení před nimi jsme již zahubili! Volali sice o pomoc, však nezbyl jim čas k uniknutí.
4Diví se nevěřící, že k nim přišel varovatel z jejich řad vzešlý, a říkají: "Tohle je kouzelník a lhář prolhaný.
5Což neučinil z více božstev Boha jediného? To věru je věc podivná!"
6A vzdálili se velmoži z nich a řekli: "Jděte a při božstvech svých vytrvejte! Vždyť to věru je věc vyžadovaná.
7O ničem takovém jsme neslyšeli v náboženství předešlém a není to nic než výmysl jeho.
8Právě jemu mezi námi všemi že by mělo být připomenutí sesláno?" Ba, oni o připomenutí Mém jsou na pochybách, ba, ještě neokusili trestu Mého!
9Což oni vlastní pokladnice milosrdenství Pána tvého mocného a dárce?
10Či náleží jim království nebes a země a toho, co mezi nimi je? Nechť tedy vystoupí po nebeských provazech vzhůru!
11Vojsko každé tam na útěk zahnáno bude, byť mělo spojence.
12A již před nimi prohlašoval posly za lháře lid Noemův, ´Ádovci i Faraón, jenž pánem byl kůlů,
13též Thamúdovci, lid Lotův i obyvatelé Houštin - a to spojenci byli,
14a všichni bez výjimky posly za lháře prohlásili a trest (Můj) si zasloužili.
15A také tyto nečeká nic než výkřik jediný a nebude zde odklad žádný.
16A přesto říkají: "Pane náš, pošli nám rychle rozsudek náš, dříve než dostaví se den zúčtování!"
17Snášej neochvějně to, co říkají, a vzpomeň si na služebníka Našeho Davida, silou vládnoucího, jenž stále činil pokání,
18a jak podmanili jsme mu hory, aby spolu s ním pěly slávu Boží za večera i za svítání,
19a také ptactvo kol něho se shromaždující; a všichni se k Bohu kajícně obracejí.
20A jeho království jsme upevnili a moudrost a obratnost v souzení jsme mu dali.
21Dostalo se ti zvěsti o těch dvou ve sporu, když do paláce vystoupili?
22Když vstoupili k Davidovi, zalekl se jich. I pravili: "Neboj se, my dva jsme ve sporu a jeden z nás učinil příkoří druhému. Rozsuď mezi námi podle pravdy a nebuď stranický, nýbrž uveď nás na stezku rovnou!
23Toto je můj bratr a devadesát devět ovcí má, zatímco mně patří jen jediná. I řekl mi: Svěř mi ji! a přemohl mne v půtce slovní o ni."
24Odvětil David: "On vskutku ti ukřivdil žádaje ovci tvou, aby ke svým ji připojil. A zajisté většina společníků se vzájemně podvádí kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, však takových málo je." A dovtípil se David, že jsme jej pouze zkoušeli, a poprosil Pána svého o slitování a pak padl klaně se a čině pokání.
25A odpustili jsme mu to a on má u Nás věru místo blízké a překrásné přebývání.
26Davide, My učinili jsme tebe zástupcem na zemi, rozsuzuj tedy mezi lidmi podle pravdy! Nenásleduj vášně své, jež by tě svedly z cesty Boží, vždyť věru ty, kdož z cesty Boží sejdou, trest strašný čeká za to, že zapomněli na den zúčtování.
27A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, jen pro nic za nic; to je jen domněnka nevěřících! Běda těm, kdož neuvěřili, před ohněm pekelným!
28Máme snad postavit ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, na roveň s těmi, kdo pohoršení šíří na zemi? A máme bohabojné rovnými učinit s hříšníky?
29Toto je Písmo požehnané, jež jsme seslali tobě, aby lidé o jeho znameních přemýšleli a aby si je rozmyslem nadaní připomínali.
30A darovali jsme Davidovi Šalomouna, jenž byl Naším výtečným služebníkem. A byl věru kajícníkem,
31když byly mu v podvečer předvedeny klisny ušlechtilé,
32a pravil: "Vskutku jsem dával přednost lásce k statkům pozemským před Pána svého vzpomínáním, pokud se slunce neskrylo za noci závojem.
33Přiveďte je ke mně!" A jal se jim protínat nohy i šíje.
34A již dříve jsme Šalomouna zkouškám podrobili a na jeho trůn tělo mu podobné umístili; teprve potom se kál
35a volal: "Pane můj, odpusť mi a daruj mi království takové, jakého nikdo po mně nedosáhne, vždyť Tys věru štědrý dárce!"
36A podrobili jsme mu vítr, který lehce podle rozkazu jeho vál tam, kam on si přál,
37a také satany všechny, stavitele i potápěče,
38jakož i jiné, řetězy k sobě přivázané.
39"Toto je dar náš, Šalomoune, rozdávej z něho či si jej podrž, a nemusíš dávat zúčtování!"
40A má on u Nás věru místo blízké a překrásné přebývání.
41Vzpomeň též služebníka Našeho Jóba, když volal k Pánu svému: "Satan se mne dotkl strádáním a mukami."
42"Dupni nohou svou, a objeví se voda pro koupel chladivou i pro napití.
43A dali jsme mu zpět jeho rodinu a s nimi ještě jednou tolik z milosrdenství Svého a jako připomenutí těm, kdož nadáni jsou rozmyslem.
44A vezmi do ruky metlu a udeř jí, a nehřeš!" A shledali jsme jej trpělivým; služebníkem byl on výtečným, stále kajícným.
45A vzpomeň také služebníků Našich Abrahama, Izáka a Jakuba, lidí dobrotivých a prozíravých,
46jež jsme věru očistili myšlenkou čistou příbytku věčného připomínkou!
47A jsou oni u Nás ti nejlepší z vyvolených.
48A vzpomeň též Ismaele, Eliši a Dhu l-Kifla, kteří všichni jsou z nejlepších!
49Toto je připomenutí; a bohabojní vskutku překrásné místo pobytu budou míti,
50zahrady Edenu s branami pro ně vždy otevřenými,
51v nich odpočívajíce budou si žádat ovoce hojnost i pití
52a u nich budou dívky se zraky sklopenými stejného věku s nimi.
53Hle, toto je ono, co vám bylo slíbeno pro den zúčtování!
54A toto zajisté je Náš příděl, jenž nebude znát nikdy vyčerpání.
55Tak bude! Však vzpurným dostane se věru nejhoršího přebývání
56pekla, v němž hořet budou; hnusné to místo pro odpočívání!
57Tak bude! A nechť ochutnají nápojů vroucích a hnijících,
58a jiného podoby stejné i druhů různých!
59Toto je houf do pekel s vámi se řítící; nebudou zde přivítáni a hořet budou v plameni
60a řeknou: "Nikoliv! Vám nechť se nedostane přivítání! Vy toto jste nám připravili, a jak hnusné je to přebývání!"
61A zvolají: "Pane náš, těm, kdo nám tohle připravili, těm rozmnož trest dvojnásobně v ohni!"
62Pak zeptají se: "Co se děje, že zde nevidíme lidi, které jsme za špatné pokládali,
63kteří nám buď pro smích byli či od nichž se zraky naše odvracely?"
64Toto je věru skutečnost; tak hádat se budou obyvatelé ohně pekelného.
65Rci: "Já jenom varovatel jsem a není božstva žádného kromě Boha jediného, podmaňujícího,
66Pána nebes a země a všeho, co mezi nimi je, mocného a odpouštějícího!"
67Rci: "Toto je zvěst nesmírná přece,
68vy však od ní odvracíte se,
69a neměl jsem vědomost žádnou o shromáždění nejvyšším, když ve sporu byli v něm.
70A vnuknuto mi bylo jen, že varovatelem zjevným jsem,
71když Pán tvůj pravil andělům: "Já smrtelníka z hlíny vytvořím,
72a až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha Svého, padněte na zem klaníce se před ním!"
73A padli před ním na zem andělé všichni sborem
74kromě Iblíse, jenž pyšný byl a patřil k nevděčným. I pravil Bůh: "Iblísi, co ti bránilo, abys padl před tím, co rukama vlastníma stvořil jsem?
75Jsi pyšný tak, či patříš snad ke vznešeným?"
76Odpověděl: "Já lepší jsem než on, mne z ohně jsi stvořil, zatímco jeho jen z hlíny."
77I zvolal Bůh: "Odejdi odsud, jsi zlořečený!
78A nechť na tobě prokletí mé až do dne soudného lpí!"
79Pravil Iblís: "Pane můj, dej mi odklad až do dne, kdy budou vzkříšeni!"
80Odpověděl: "Budiž tedy mezi těmi, jimž je odloženo
81až do dne času stanoveného!"
82Pravil Iblís: "Při moci Tvé, já všechny je uvedu v bloudění
83kromě těch z nich, kdož Tvoji služebníci jsou upřímní!
84I pravil Bůh: "Při pravdě, a já pravdu dím:
85já tebou a všemi těmi, kdož následovat tě budou, peklo naplním!"
86Rci: "Nežádám od vás za to odměnu žádnou a nejsem z těch, kdož na sebe si berou, co nepřísluší jim.
87A není toto než připomenutí pro lidstvo veškeré
88a dozvíte se zprávu o tom po době nějaké."
Chapter 39 (Sura 39)
1Seslání Písma od Boha mocného, moudrého pochází.
2Věru jsme ti seslali Písmo v pravdě, uctívej tedy Boha a zasvěcuj Mu svou víru upřímnou!
3Což Bohu víra upřímná nepatří? Ti, kdož si berou jako ochránce jiné než Jeho, hovoří: "My je uctíváme jen proto, aby nás co nejvíce k Bohu přiblížili." Bůh věru pak mezi nimi rozsoudí to, o čem ve sporu byli. A Bůh zajisté nepovede správně ty, kdož lháři jsou a nevěřící zarputilí.
4Kdyby si byl Bůh přál mít děti, byl by si věru vybral podle libosti z těch, které stvořil. Sláva Jemu - On Bůh je jediný, vše podmaňující.
5On stvořil nebesa a zemi jako skutečnost vážnou a On zavinuje noc dnem a den nocí; a podmanil si slunce a měsíc, takže obě tělesa ke lhůtě stanovené ubíhají. Což tedy není mocný, odpouštějící?
6Vás pak stvořil z bytosti jediné, z níž potom udělal družku její. A seslal vám z dobytčat osm v párech. On tvoří vás v lůnech matek vašich jedním tvořením za druhým, v temnotě trojnásobné. Takový je Bůh, Pán váš, a Jemu náleží panství; není božstva kromě Něho. Jak se jen můžete tak odvracet?
7Jestliže jste vy nevděční, je Bůh věru soběstačný i bez vás a nelíbí se mu nevděk u služebníků Jeho. Jste-li vděční, pak ve vás nalezne zalíbení. A neponese žádná duše břímě duše jiné; posléze navrátíte se k Pánu svému a On vás poučí o tom, co jste dělali, vždyť On dobře zná, co hrudi vaše skrývají.
8Když člověka neštěstí postihne, tu modlí se k Pánu svému, kajícně se obraceje k Němu; když potom Bůh to v dobrodiní změní, člověk zapomene na to, proč se k Němu předtím modlil, a přidává Bohu podobné, aby svedl jiné z cesty Jeho. Rci: "Jen si užívej v nevděku svém, ty zajisté budeš pak jedním z obyvatel ohně pekelného!"
9Zdaž ten, jenž pobožnost koná během hodin nočních; padaje na tvář svou a stoje při modlitbě, a před životem budoucím na pozoru se má a v milosrdenství Pána svého doufá. . . ? Zeptej se: "Jsou si rovni ti, kdož vědí, s těmi, kdož nevědí?" Však připomenou si to jen ti, kdož rozmyslem jsou nadáni.
10Rci: "Služebníci Moji, kteří jste uvěřili, bojte se Pána svého! Těm, kdož na tomto světě konali dobré, dostane se dobrého. A země Boží je rozlehlá a trpělivým bude dána jejich odměna v míře plné, bez počítání."
11Rci: "Bylo mi poručeno, abych sloužil Bohu, upřímně mu zasvěcuje víru,
12a bylo mi poručeno, abych byl prvním z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdávají."
13Rci: "Věru se bojím, neuposlechnuli Pána svého, trestu dne nesmírného."
14Rci: "Boha budu uctívat, upřímně mu zasvěcuje víru svou.
15A vy nevěřící si tedy uctívejte, koho chcete, místo Boha!" Rci: "Věru prodělají v den zmrtvýchvstání ti, kdož ztrátu sami sobě a rodinám svým způsobili! Což to opravdu není ztráta zjevná?
16A nad sebou budou mít závěs ohnivý a pod sebou závěs ohnivý." A takto Bůh nahání strach služebníkům Svým. Služebníci Moji, buďte tedy vůči Mně bohabojní!
17Pro ty, kdož odvrátili se od Taghúta odmítajíce jej uctívat a kajícně se obrátili k Bohu, pro ty je určena zvěst radostná. Oznam tedy zvěst radostnou služebníkům Mým,
18těm, kdož horlivě naslouchají slovům Mým a následují nejkrásnější z nich! To jsou ti, které Bůh na správnou cestu uvedl, a to jsou ti, kdož rozmyslem jsou nadáni.
19Cožpak toho, nad nimž se uskutečnilo slovo trestu . . . což můžeš takového, jenž v ohni pekelném dlí, zachránit?
20Však ti, kdož vůči Pánu svému jsou bohabojní, ti obývat budou komnaty, nad nimiž komnaty jiné jsou vystavěny a pod nimiž řeky tekou; to je slib Boží a Bůh nikdy slib svůj neporuší.
21Což nevidíš, jak Bůh sesílá z nebe vodu a rozvádí ji do pramenů v zemi? Z ní potom dává vyrůst obilí druhů rozličných, jež posléze zvadne a žloutne před zrakem tvým. A nakonec je učiní slámou suchou - a v tom je věru připomenutí pro ty, kdož rozmyslem jsou nadáni.
22Zdaž ten, jehož hruď Bůh rozevřel pro islám a jenž řídí se světlem od Pána jeho vycházejícím. . . ? Běda těm, jichž srdce jsou zatvrzelá vůči připomenutí Božímu, neboť oni jsou v zjevném bloudění.
23Bůh seslal příběh nejkrásnější, knihu alegorickou i opakovaná vyprávění, z nichž husí kůže naskakuje těm, kdož Pána svého se bojí; potom však kůže i srdce jejich se obměkčí vůči připomenutí Božímu. Toto je vedení Boží, jímž On vede, koho chce, však ten, komu dal Bůh zbloudit, ten nebude mít vedoucího žádného!
24Zdaž ten, kdož tvář svou si ochrání před trestem nejhorším v den zmrtvýchvstání . . . ? A bude řečeno nespravedlivým: "Ochutnejte to, co jste si vysloužili!"
25Také ti, kdož před nimi byli, poselství za lživé prohlašovali, však zasáhl je trest z místa, odkud to netušili.
26A Bůh dal jim okusit zahanbení v životě pozemském, však věru trest na onom světě bude těžší - kéž by to jen věděli!
27My pak uvádíme lidem v Koránu tomto všemožné druhy podobenství - snad se vzpamatují!
28. . . jako Korán arabský, bez jakéhokoliv zkřivení - snad budou bohabojní!
29Bůh uvádí podobenství o muži závislém na hašteřících se společnících a o muži, jenž podřízen je člověku jedinému. Jsou si snad v tomto příkladu rovni? Chvála Bohu nikoliv, však většina lidí to neví.
30Zajisté budeš jednou mrtev a i oni budou mrtví
31a později, v den zmrtvýchvstání, před Pánem svým spor povedete.
32Kdo je nespravedlivější než ten, kdo o Bohu si lež vymýšlí a pravdu, když dostane se mu jí, za lež prohlašuje? Což v pekle příbytek nevěřících nebude?
33Ti, kdož pravdu přinášejí a ji potvrzují - hle, to jsou bohabojní!
34U Pána svého budou mít vše, co jen si přát budou - a to odměnou je těch, kdož dobro činí,
35aby tak Bůh vymazal to, co špatného konali, a dal jim odměnu jejich za to, co vykonali nejlepšího.
36Což Bůh nestačí služebníku Svému, když nevěřící tě zastrašují těmi, které si vzali vedle Něho? Ten, jemuž dal Bůh zbloudit, ten nemá vedoucího žádného.
37Však ten, kdo Bohem je veden, ten nemá svůdce žádného. Což není Bůh mocný a pán pomsty?
38A kdyby ses jich zeptal: "Kdo stvořil nebesa a zemi?", odpověděli by jistě: "Bůh." Rci: "Domníváte se snad, že kdyby Bůh mne chtěl postihnout neštěstím, že ti, které vedle Něho vzýváte, by byli schopni mne tohoto neštěstí zbavit? Anebo kdyby mi chtěl poskytnout milosrdenství Své, že by je mohli zadržet?" A rci: "Bůh mi plně stačí a na Něho nechť se spoléhají ti, kdož se spoléhají."
39Rci: "Lide můj, jednejte podle svého stanoviska, já také tak budu jednat a záhy se dozvíte,
40koho postihne trest zahanbující a na koho se vylije trest trvalý."
41A seslali jsme ti pro lidi Písmo s pravdou. A kdokoliv po správné cestě kráčí, ten činí tak k prospěchu vlastnímu, zatímco ten, kdo bloudí, ke své škodě tak činí. A ty nejsi nad nimi žádným dozorcem.
42Bůh povolává k sobě duše ve chvíli smrti jejich a ty, jež nezemřely, v době spánku jejich. A podržuje u sebe ty, o jejichž smrti rozhodl, a odesílá ostatní na lhůtu stanovenou. A věru jsou v tom znamení pro lid, který přemýšlí.
43Což si nevěřící vskutku vezmou za přímluvce jiné vedle Boha? Rci: "A což když tito ničím nevládnou a ani rozumně neuvažují?"
44Rci: "Jedině Bohu přísluší přímluva veškerá a Jemu náleží království nebes a země a k Němu posléze budete navráceni."
45Když je vzpomínáno Boha v Jeho jedinosti, tu svírají se srdce těch, kdož nevěří v život budoucí, avšak když jsou zmiňováni ti, které místo Něho mají, tu se nevěřící radují.
46Rci: "Velký Bože, stvořiteli nebes a země, jenž znáš nepoznatelné i všeobecně známé, Ty rozsoudíš mezi služebníky Svými to, v čem se jejich názory různily."
47I kdyby nespravedlivým patřilo vše, co na zemi je, a ještě jednou tolik k tomu, vykoupili by se tím z muk trestu v den zmrtvýchvstání? Tehdy se jim objeví od Boha to, s čím vůbec nepočítali.
48A objeví se jím špatné skutky, které spáchali, a obklopí je to, čemu se posmívali.
49Když neštěstí se dotkne člověka, tu volá Nás, avšak později, když zahrneme jej dobrodiním Svým, hovoří: "Dostalo se mi toho pouze díky vědomostem mým." Nikoliv, to jenom zkouška byla, avšak většina z nich to neví.
50A tohle již říkali ti, kdož před nimi byli, a neprospělo jim to, co si vysloužili,
51a postihla je špatnost toho, co si vysloužili; a stejně tak ti, kteří jsou nespravedliví z těchto lidí, budou postiženi špatností toho, co si vysloužili, a nebudou moci tomu zabránit.
52Což nevědí, že Bůh štědře dává i odměřuje obživu tomu, komu chce? A věru jsou v tom znamení pro lid věřící.
53Rci: "Služebníci moji, kteří jste se dopustili přestupků proti sobě samým, neztrácejte naději v milosrdenství Boží, vždyť Bůh věru odpouští viny všechny - On odpouštějící je i slitovný.
54Obracejte se kajícně k Pánu svému a odevzdejte se do vůle Jeho, dříve než vás trest zasáhne, neboť pak vám pomoženo nebude.
55A následujte to nejlepší, co vám bylo od Pána vašeho sesláno, dříve než vás trest znenadání zasáhne, aniž to tušit budete,
56a než člověk vykřikne: "Běda mi za to, že jsem tak zanedbával Boha, a věru jsem patřil mezi ty, kdož se posmívali!",
57anebo než zavolá: "Kdyby mne byl vedl Bůh, věru bych byl mezi bohabojnými",
58či než vykřikne při spatření trestu: "Kdybych se mohl navrátit na zem, věru bych patřil k těm, kdož dobro konají!"
59Ba ano, znamení Má k tobě již přišla, ale tys prohlásil je za lživá a pyšným jsi byl a jedním . . . z nevěřících!
60V den zmrtvýchvstání pak uvidíš ty, kdož o Bohu si lži vymýšleli, s tvářemi zčernalými. Což nebude peklo místem útulku pro zpupné?
61Bůh zachrání ty, kdož bohabojní byli v místě štěstí a nedotkne se jich nic zlého a zarmouceni nebudou.
62Bůh stvořitelem je věcí všech a On ručitelem je též všeho.
63Jemu patří klíče od nebes i od země. A ti, kdož nevěří ve znamení Boží, ti věru ztrátu utrpí.
64Rci: "Chcete mi nařizovat, abych někoho jiného než Boha uctíval, vy nevědomci?"
65A bylo již vnuknuto tobě i těm, kdož před tebou byli: "Věru, budeš-li přidružovat, marné budou skutky tvé a budeš zajisté mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.
66Naopak, Boha uctívej a buď jedním z vděčných!"
67Oni neocenili Boha podle ceny Jeho skutečné, ačkoliv země celá bude v hrsti Jeho v den zmrtvýchvstání a nebesa budou svinuta v pravici Jeho. Sláva Jemu, jenž vznešenější je než vše, co k Němu přidružují!
68A bude zatroubeno na pozoun poprvé a budou zasaženi všichni, kdož na nebesích a na zemi jsou, kromě těch, které Bůh bude chtít ušetřit. A potom bude zatroubeno podruhé, a hle, vstanou všichni a budou se rozhlížet.
69A rozzáří se země světlem Pána svého a rozložena bude kniha; a předvedení budou proroci a svědkové a bude rozsouzeno mezi nimi podle pravdy a nebude jim ukřivděno.
70Duše každá pak obdrží v míře plné odměnu za to, co konala; a On zná nejlépe, co lidé činí.
71A budou hnáni ti, kdož nevěřili, do pekla po skupinách, a až tam přijdou, otevřou se jeho brány a jeho strážci se zeptají: "Což k vám nepřišli poslové z vás vzešlí, sdělujíce vám znamení Pána vašeho a varujíce vás před setkáním s tímto vaším dnem?" I odvětí: "Ba ano!" a uskuteční se nad nevěřícími výrok trestu.
72A bude jim řečeno: "Vstupte do bran pekla, v němž nesmrtelní budete!" A jak hnusný bude útulek zpupných!
73A budou pobídnuti ti, kdož byli bohabojní vůči Pánu svému, do ráje po skupinách; a až tam přijdou, otevřou se brány jeho a jeho strážci pronesou: "Mír s vámi! Byli jste dobří, vejděte tedy a buďte v něm nesmrtelní!"
74A řeknou: "Chvála Bohu, jenž slib Svůj uskutečnil a dal nám zemi v dědictví. Usídlíme se nyní v ráji, kdekoli se nám zachce." Jak krásná je odměna těch, kdož dobro konali!
75A spatříš anděly stojíce v kruhu kol trůnu Božího a pějící slávu Pána svého. I mezi nimi bude rozsouzeno podle pravdy a bude řečeno: "Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého!"
Chapter 40 (Sura 40)
1Há mím!
2Zjevení Písma pochází od Boha mocného, vševědoucího,
3viny odpouštějícího, pokání přijímajícího a v trestu strašného i shovívavosti plného. Není božstva kromě Něho a u Něho je cíl cesty konečný.
4A hádají se o znamení Boží jenom ti, kdož nevěří; nechť tě tedy neoklame volné jejich chození po této zemi!
5Již před nimi prohlašovali lidé Noema za lháře a po nich i spojenci. A každý národ usiloval zmocnit se posla svého a vystupovali proti němu lží, aby pomocí jí pravdu zničili. Však uchvátil jsem je, a jaký byl trest Můj?!
6A takto se uskutečnilo slovo Pána tvého nad těmi, kdož neuvěřili a ti budou ohně pekelného obyvateli!
7Ti andělé, kteří trůn nesou, a ti, kteří okolo stojí, chválou Pána svého slaví, v Něj věří a za odpuštění pro ty, kdož uvěřili, prosí: "Pane náš, Ty objímáš v milosrdenství i vědění Svém věc každou. Odpusť těm, kdož pokání činili a Tvou cestu následovali, a ušetři je trestu plamene pekelného
8a uveď je, Pane náš, do zahrad Edenu, které jsi jim přislíbil, a také ty z otců, manželek a potomstva jejich, kteří ctnostní byli; vždyť Tys věru mocný i moudrý.
9A zbav je zlého! A koho zbavíš v ten den zlého, tomu jsi milost Svou uštědřil a to úspěch je nesmírný."
10A bude zvoláno na ty, kdož nevěřili: "Odpor Boží je věru silnější než vaše nenávist vůči vám samým, když jsouce k víře vyzváni, přece jste neuvěřili!"
11A odvětí : "Pane náš, dals nám dvakrát zemřít a oživils nás také dvakrát a my viny své uznáváme. Je prostředek nějaký, abychom se ven z toho dostali?"
12"A toto je trest za to, že když vyzýváno bylo k víře v Boha jediného, vy jste neuvěřili, však když k Němu byli jiní přidružováni, věřili jste. Rozsudek pak náleží Bohu vznešenému, velikému!"
13On je ten, jenž ukazuje vám Svá znamení a sesílá vám z nebe obživu; však vzpomene si na to pouze ten, kdo pokání činí.
14Modlete se tedy k Bohu, jen Jemu zasvěcujíce víru upřímnou, i když se to nevěřícím nelibí.
15On povýšen je hodností, vládce trůnu - On posílá ducha zjevení Svého tomu, komu chce ze služebníků Svých, aby varoval přede dnem setkání,
16dnem, kdy mrtví se vynoří a kdy o nich nebude skryto před Bohem nic. "Komu dnes náleží moc královská?" "Bohu jedinému, podmaniteli!
17Dnes bude odměněna duše každá za to, co si vysloužila, a dnes nebude křivdy žádné. A Bůh rychlý je v účtování!"
18Varuj je přede dnem, jenž blízko již stojí, kdy srdce budou v hrdlech úzkostí a promluvit nebudou schopni. Nespravedliví nebudou mít přítele vřelého ani přímluvce, jemuž sluchu by bylo popřáno.
19Bůh dobře zná proradnost očí i vše, co v hrudích je skryto.
20Bůh rozhoduje podle pravdy, zatímco ti, které vedle Boha vzývají, nerozhodují podle ničeho. A Bůh věru je slyšící i jasnozřivý.
21Což necestovali po zemi, že neviděli, jaký byl konec těch, kdož před nimi byli! A přece byli silnější než oni mocí i stopami, jež na zemi zanechali. Však uchvátil je Bůh za viny jejich a neměli proti Bohu ochránce žádného.
22A toto je trest za to, že když k nim přišli poslové jejich s jasnými důkazy, neuvěřili. A uchvátil je Bůh a On věru silný je i strašný v trestání.
23A vyslali jsme již dříve Mojžíše se znameními svými a se zjevnou pravomocí
24k Faraónovi, Hámánovi a Qárúnovi, ti však řekli: "To kouzelník je prolhaný!"
25A když k nim přišel s pravdou od Nás seslanou, tu zvolali: "Zabte syny těch, kdož s ním uvěřili, a nechte jen ženy jejich naživu." Avšak úklady nevěřících jsou odsouzeny k bloudění.
26I pravil Faraón: "Nechte mne zabít Mojžíše! Ať si pak volá Pána svého! Obávám se, že změní vaše náboženství či způsobí v zemi pohoršení."
27Pravil Mojžíš: "Utíkám se o pomoc k Pánu svému i Pánu vašemu před každým pyšným, jenž nevěří v den zúčtování!"
28I pravil nějaký muž věřící z rodu Faraónova, jenž skrýval víru svou: "Což chcete zabít člověka jen proto, že říká: Pánem mým je Bůh? Vždyť přišel k vám s jasnými důkazy od Pána vašeho; je-li lhářem, tedy lež jeho se proti němu obrátí, však hovoří-li pravdu, budete postiženi částí toho, čím vám hrozí. Vždyť Bůh nevede správnou cestou toho, kdo přestupníkem je a lhářem.
29Lide můj! Dnes náleží vám panství a máte nadvládu v zemi této, však kdo nám pomůže proti přísnosti Boží, jestliže na nás padne?" Faraón však odvětil: "Já ukazuji vám jen to, co sám vidím, a jedině já vás vedu cestou správnou."
30Ten, jenž byl věřící, zvolal: "Lide můj! Bojím se, že na vás přijde den podobný dni spojenců
31a osud podobný tomu, jenž postihl lid Noemův, ´Ádovce i Thamúdovce a ty, kdož byli po nich. Bůh přece nechce, aby se dála křivda služebníkům Jeho.
32Lide můj! Obávám se pro vás dne vzájemného volání,
33dne, kdy se obrátíte zády nemajíce proti Bohu ochránce žádného, neboť ten, komu Bůh dal zbloudit, nemá žádného vedoucího.
34A přišel k vám již dříve Josef s jasnými důkazy, a nepřestali jste pochybovat o tom, co vám přinesl. A když zahynul, řekli jste: "Bůh po něm už nevyšle posla žádného." A takto Bůh dává zbloudit tomu, kdo přestupníkem je a pochybovačem.
35To jsou ti, kdož se hádají ohledně znamení Božích, aniž se jim k tomu dostalo oprávnění. Veliký je vůči nim odpor u Boha i těch, kdož uvěřili. A takto Bůh zapečeťuje srdce každého pyšného a úporně vzdorujícího."
36Faraón pak pravil: "Hámáne, postav pro mne věž, snad dosáhnu provazů,
37provazů nebeských, a vystoupím až k božstvu Mojžíšovu, neboť jej za lháře považují." A takto byla pro Faraóna okrášlena špatnost jeho skutků, byl sveden z cesty a úklad jeho skončil jedině záhubou.
38Pravil pak ten, jenž uvěřil: "Lide můj! Následujte mne a já povedu vás cestou správnou!
39Lide můj! Tento pozemský život není nic než dočasné užívání, zatímco život budoucí bude příbytkem stálým.
40Kdokoliv koná špatné, ten odměněn bude něčím podobným, ale kdokoliv koná dobré - ať muž je či žena - a je věřící, ten do ráje vstoupí, kde obdařen bude darem nepočítaným.
41Lide můj! Proč vás vlastně vyzývám ke spáse, když vy mne zvete k ohni pekelnému?
42Vyzýváte mne, abych nevěřil v Boha a k Němu přidružoval to, o čem nemám žádné vědomosti, zatímco já vás vyzývám k mocnému, odpouštějícímu.
43Není pochyby, že to, k čemu mne zvete, nemá být vzýváno ani na tomto, ani na onom světě a že návrat náš se jedině k Bohu uskuteční, zatímco přestupníci se stanou pekla obyvateli.
44A jednou si vzpomenete na to, co vám říkám; já pak předávám svou věc Bohu, neboť Bůh jasně sleduje služebníky Své!"
45Bůh jej ochránil od zlého, které mu úkladně chystali, zatímco rod Faraónův obklopil trestem nejhorším,
46ohněm, jemuž budou vystaveni za jitra i za večera. A v den, kdy udeří Hodina, bude zvoláno: "Uveďte rod Faraónův do trestu nejpřísnějšího!"
47A hle, budou se navzájem hádat v ohni a řeknou slabí těm, kdož pyšní byli: "My jsme vás následovali, můžete nás zbavit části ohně tohoto?"
48A řeknou ti, kdož pyšní byli: "My v ohni jsme nyní všichni a věru Bůh již mezi služebníky Svými rozsoudil."
49A ti, kdož budou v ohni, řeknou strážcům pekla: "Poproste Pána svého, aby alespoň jeden den z trestu našeho nám slevil!"
50A zeptají se strážci: "Cožpak k vám nepřišli vaši poslové s jasnými důkazy?" Odpovědí: "Ano." A řeknou strážci: "Tak si proste sami!" A prosba nevěřících není leč bloudění.
51My zajisté pomůžeme poslům svým i těm, kdož uvěřili, v životě pozemském i v den, kdy vstanou svědkové,
52v den, kdy nebudou nic platny nespravedlivým výmluvy jejich, nýbrž padne na ně prokletí a údělem jich bude příbytek nejhorší.
53A již kdysi jsme dali Mojžíšovi správné vedení a učinili jsme dítka Izraele dědici Písma,
54aby bylo vedením a připomenutím pro lidi nadané rozumem.
55Buď tedy trpělivý, neboť slib Boží je pravdivý! A pros za odpuštění hříchů svých a oslavuj chválou Pána svého za večera i za jitra!
56Ti, kdož se hádají kvůli znamením Božím, aniž se jim k tomu dostalo oprávnění, v srdcích svých pouze domýšlivost mají a cíle svého nedosáhnou. Obrať se o pomoc k Bohu, vždyť On věru slyšící je i jasnozřivý!
57Stvoření nebes a země zajisté je velkolepější než stvoření lidí, avšak většina lidí nemá o tom ponětí.
58Slepý s vidoucím si nejsou rovni a nejsou si rovni ti, kdož věří a zbožné skutky konají, s těmi, kdož zlo páchají - a jak málo jste pamětliví!
59Hodina se vskutku dostaví, o tom pochyby není, avšak většina lidí tomu nevěří.
60I pravil Pán váš: "Vzývejte Mne a Já vás vyslyším! Ti, kdo se pyšně povyšují nad uctívání, ti věru vejdou do pekla, kde budou poníženi."
61Bůh je ten, jenž pro vás učinil noc, abyste v ní odpočívali, a den, abyste v něm jasně viděli. A věru je Bůh vůči lidem pln dobrodiní, avšak mnozí nejsou za to vděční.
62Takový je Bůh, váš Pán, stvořitel věci každé; není božstva kromě Něho! Jak se jen můžete odvracet od Něho?
63Takto se od Něho odvraceli již ti, kdož znamení Boží popírali.
64Bůh je ten, jenž pro vás zemi příbytkem stálým učinil a nebesa nad vámi budovou; on vyrovnal vás a podobu krásnou vám dal a pokrmy výtečné vám uštědřil. Takový je Bůh, váš Pán! Požehnán buď Bůh, Pán lidstva veškerého.
65On živý je a není božstva kromě Něho! Modlete se k Němu zasvěcujíce Mu upřímnou víru svou! Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého!
66Rci: "Bylo mi zakázáno, abych uctíval ty, jež vzýváte vedle Boha, když se mi dostalo jasných důkazů od Pána mého. A bylo mi poručeno, abych se odevzdal do vůle Pána lidstva veškerého."
67On je ten, který vás stvořil z prachu, potom z kapky semene, pak z kapky přilnavé, potom vás vyvedl jako kojence, abyste později dosáhli dospělosti a abyste se posléze stali starci a někteří z vás budou povoláni k Němu dříve a abyste dospěli ke lhůtě stanovené, snad rozumní budete.
68On je ten, kdo oživuje i usmrcuje, a když o něčem rozhodne, tu řekne pouze: "Staniž se!" a stane se.
69Což jsi neviděl, kam se dostali ti, kdož se hádali ohledně Božích znamení?
70Ti, kdož prohlašovali Písmo i to, s čím posly Své jsme vyslali, za lež, ti záhy poznají,
71až s okovy na šíjích a v řetězech budou vláčeni
72do vody vroucí a pak v pekle budou páleni!
73A potom budou dotázáni: "Kde jsou tedy ti, které jste přidružovali
74k Bohu?" I odvětí: "Ztratili se nám. Ale my vlastně jsme dříve nevzývali nic." A takto Bůh dává zbloudit nevěřícím.
75"Tohle je trest za to, že jste se na zemi neoprávněně radovali, i za to, že jste byli zpupní.
76Vejděte do bran pekelných, kde zůstanete nesmrtelní! Jak hnusné bude hrdopyšných přebývání!"
77Buď trpělivý, neboť slib Boží je pravdivý! A ať ti již ukážeme část z toho, co jsme jim slíbili, anebo tě k Sobě povoláme dříve - k Nám budou všichni navráceni.
78Již před tebou jsme posly vysílali; o některých z nich jsme ti vyprávěli a o jiných jsme ti nevyprávěli. A nebylo dáno poslu žádnému, aby přinesl znamení, leč s dovolením Božím. A až se dostaví rozkaz Boží, bude rozsouzeno podle pravdy a tehdy budou ztraceni ti, kdož za nicotné to měli.
79Bůh je ten, jenž pro vás stvořil velbloudy, abyste na nich jezdili a jimi se též živili
80a mnohý užitek jiný z nich měli a abyste pomocí jich splnění úmyslů hrudí svých dosáhli. A na nich stejně jako na lodích jste neseni.
81Tak ukazuje vám Bůh Svá znamení. A která ze znamení Božích chcete popírat?
82Což po zemi necestovali, že neviděli, jaký byl konec těch, kdož před nimi byli a kteří byli početnější a mocnější silou i stopami, jež na zemi zanechali! A nebylo jim k ničemu to, čeho nabyli.
83Když k nim poslové jejich přišli s jasnými důkazy, holedbali se nevěřící tím, co bylo u nich z vědění, však obklopilo je to, čemu se posmívali.
84A když spatřili přísnost Naši, zvolali: "Uvěřili jsme v Boha i v jedinost Jeho a přestali jsme věřit v to, co jsme k Němu dříve přidružovali."
85Však neprospěla jim pozdní víra jejich poté, co přísnost Naši spatřili, v souladu se zvyklostí Boží, kterou on vůči služebníkům Svým vždy dodrží. A tehdy nevěřící ztrátu utrpí!
Chapter 41 (Sura 41)
1Há mím!
2Seslání od Milosrdného, slitovného,
3Písmo, jehož verše byly učiněny srozumitelnými pro lidi znalé v podobě Koránu arabského!
4. . . jako zvěstovatele a varovatele - většina z nich se však odvrací a nechce naslouchat
5a hovoří: "Srdce naše jsou zacloněna vůči tomu, k čemu vyzýváš, a v uších našich je hluchota a mezi námi i tebou závěs visí. Jednej tedy podle svého a my také tak budeme jednat!"
6Rci: "Já jen smrtelník jsem jako vy a bylo mi pouze vnuknuto, že božstvem vaším je Bůh jediný. Miřte k Němu přímo a proste Jej za odpuštění! Běda těm, kdož k Němu jiné přidružují,
7almužnu nedávají a v život posmrtný nevěří!"
8Věru těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm dostane se odměny neupomínané.
9Rci: "Vy vskutku nebudete věřit v toho, jenž stvořil zemi ve dvou dnech, a přidávat mu chcete podobné? On Pánem lidstva všeho je!
10On umístil na ní pevně zakotvené hory a požehnal ji a rozdělil na ní potravu ve čtyřech dnech pro všechny prosící rovnoměrně.
11Potom se k nebi vztyčil, jež dýmem jenom bylo, a pravil jemu i zemi: Pojďte ke mně, ať chcete již, či nechcete! A odpověděly: Půjdeme dobrovolně.
12A ustanovil je jako sedm nebes ve dvou dnech a každému nebi pořádek jeho vnukl. A nebe nejbližší svítilnami a ochranou ozdobil. A takové bylo předurčení mocného, vševědoucího."
13Jestliže se odvrátí, řekni jim: "Já varuji vás před hromobitím podobným tomu, jímž ´Ádovci a Thamúdovci byli zahubeni."
14Když poslové k nim přišli zepředu i zezadu hlásajíce, aby neuctívali nikoho kromě Boha, odpověděli: "Kdyby Pán náš chtěl, byl by věru anděly seslal. A my nevěříme v to, s čím byli jste posláni."
15Pokud se ´Ádovců týká, ti pyšně po zemi chodili, aniž právo na to měli, a říkali: "Kdo silnější je než my mocí svou?" Což neviděli, že Bůh, jenž je stvořil, daleko silnější než oni je mocí? A přitom popírali ještě znamení Naše.
16A vyslali jsme proti nim vichřici svištivou ve dnech neblahých, abychom jim dali okusit trest zahanbující v tomto životě pozemském, však trest života budoucího ještě více zahanbující bude a pomoci se jim nedostane.
17A pokud pak se Thamúdovců týká, těm dali jsme správné vedení, však oni více slepotu než vedení milovali a zasáhlo je hromobití trestu potupného za to, co si vysloužili.
18A zachránili jsme ty, kdož uvěřili a Boha se báli.
19A v den, kdy nepřátelé Boží budou u ohně pekelného shromážděni, budou na skupiny rozděleni,
20a když pak k němu přijdou, bude proti nim svědčit sluch a zrak i kůže jejich o tom, co činili.
21A zeptají se kůží svých: "Proč proti nám svědčíte?" I odvětí: "Bůh, jenž věci každé promluvit dává, nám slovo udělil a On poprvé vás stvořil a k Němu budete navráceni.
22A nemohli jste se skrýt tak, aby proti vám sluchy a zraky i kůže vaše dnes nesvědčily, a domnívali jste se, že Bůh nezví mnohé z toho, co jste dělali.
23Tato domněnka vaše, již jste si o Pánu svém utvořili, vás do záhuby přivedla a stali jste se těmi, kdož ztrátu utrpěli."
24Jestliže v tomto setrvají, stane se oheň útulkem jejich, a budou-li i prosit o slitováni, nebudou vyslyšeni.
25A určili jsme jim druhy věrné, kteří okrášlili pro ně jich skutky minulé i současné, a uskutečnil se nad nimi rozkaz o národech džinů a lidí, jež zmizely již před nimi! A také oni jsou ztraceni.
26Ti, kdož nevěří, říkají: "Neposlouchejte tento Korán, nýbrž přehlušujte jej nadávkami - snad nad ním zvítězíte!"
27My však dáme věru okusit těm, kdo nevěřili, trestu strašného a odměníme je podle skutku jejich nejhoršího.
28Toto bude odměna nepřátel Božích: oheň, v němž příbytek budou mít věčný v odměnu za to, že znamení Naše popírali.
29A řeknou pak ti, kdož nevěří: "Pane náš, ukaž nám ty, kdož zbloudit nám dali, ať džinové jsou to již, či lidé! My umístíme je pod nohy své, aby nejnižšími se stali."
30K těm pak, kdož říkali: "Pánem naším je Bůh," a potom se přímo ubírali, andělé sestoupí hovoříce: "Nebojte se a nermuťte se, nýbrž radujte se z ráje, jenž byl vám přislíben!
31My ochránci jsme vašimi v pozemském i budoucím životě; a budete mít v něm to, po čem duše vaše touží, a dostane se vám tam, oč požádáte, všeho,
32jako pohoštění od odpouštějícího, slitovného."
33Kdo krásněji hovoří než ten, jenž k službě Bohu vyzývá, zbožné skutky koná a prohlašuje: "Já k těm, kdož do vůle Jeho se odevzdali, patřím."
34Dobré a špatné skutky si nejsou rovné; odplácej tím, co lepší je, a hle, ten, mezi nímž a tebou bylo nepřátelství, se stane jakoby přítelem horoucím.
35Však dostane se toho pouze těm, kdož trpěliví jsou, a dosáhnou toho jen vlastníci velikého štěstí.
36A jestliže tě satan pokušením dráždí, pros Boha o ochranu, vždyť On slyšící je i vševědoucí.
37Ke znamením Jeho patří noc i den, slunce i měsíc, však neklaňte se ani slunci, ani měsíci, nýbrž padejte na tvář svou před Bohem, jenž obojí stvořil, jestliže Jej uctíváte.
38A jsou-li oni hrdopyšní, pak ti, kdož u Pána tvého jsou, v noci i ve dne Jej slaví neúnavně.
39A k znamením Jeho patří, že vidíš zem zvadlou, však když vodu na ni sešleme, tu rozhýbá se a rozbují. A vpravdě ten, jenž oživil ji, je též mrtvých oživovatel a On nad každou věcí všemocný je.
40Ti, kdož znamení Naše neuznávají, nejsou nikterak skryti před Námi. Cožpak ten, jenž vržen bude do ohně, je na tom lépe než ten, kdo ke dni zmrtvýchvstání přijde bezpečně?! Čiňte, co libo vám, On zajisté skutky vaše dobře pozoruje.
41On zná ty, kdož nevěří v připomenutí, když přijde k nim, přestože je to Písmo vzácné
42a nic falešného se doň ni zpředu ni zezadu nedostane, vždyť seslání od moudrého, chvályhodného to je!
43To, co je ti namítáno, není nic jiného než to, co říkáno bylo poslům před tebou. Pán tvůj však vládcem je jak odpuštění, tak i trestu bolestného.
44Kdybychom je byli učinili Koránem cizojazyčným, věru by byli řekli: "Pročpak nám nebyly učiněny verše jeho srozumitelnými? Je to cizojazyčné, či arabské?" Odpověz: "Korán je pro ty, kdož věří, vedením i vyléčením, zatímco ti, kdož nevěří, mají v uších svých trhlinu a jsou slepí vůči němu; a na ně voláno je z místa dalekého."
45A darovali jsme již kdysi Mojžíšovi Písmo, a také o něm byli mínění rozdílného. A kdyby nebylo slova, jež od Pána tvého předcházelo, bylo by již mezi nimi rozsouzeno. A přesto o něm oni hluboce pochybují!
46Kdo zbožné skutky koná, sám pro sebe tak činí, však kdo zlé koná, sám proti sobě samému tak činí. Pán tvůj pak věru služebníkům svým nekřivdí.
47A jen Jemu přísluší o Hodině vědění. Plod žádný z obalu svého nevystoupí a samice žádná nepočne a neporodí bez Jeho vědomí. V den, kdy zavolá k nim: "Kde že jsou společníci Moji?", odvětí nevěřící: "Sdělujeme ti, že mezi námi svědka žádného o tom není."
48A ztratí se jim to, k čemu se dříve modlili, a usoudí, že úniku žádného nemají.
49Člověk si vyprošuje dobro neúnavně, však když zlo se ho dotkne, zoufá si a je malomyslný.
50A věru dáme-li mu ochutnat milosrdenství Svého poté, co neštěstí se ho dotklo, tu říká: "Tohle mi právem náleží a nedomnívám se, že Hodina jednou udeří. A věru, budu-li navrácen k svému Pánu, budu mít u Něho překrásnou odměnu." My zajisté pak uvědomíme ty, kdož nevěřili, o skutcích jejich a dáme jim okusit trest přísný.
51Když zahrneme člověka dobrodiním Svým, odvrací se a stranou se vzdálí, když však zlé se ho dotkne, tu hned prošení obšírného je plný.
52Rci: "Co si myslíte? Jestliže toto od Boha přichází, a vy v to nevěříte, kdo je zbloudilejší než ten, jenž v rozkolu hlubokém dlí?"
53Ukážeme jim znamení Svá ve všech světa končinách i v nich samých, dokud se jim jasným nestane, že toto pravdou je. A což Pánu tvému nestačí, že svědkem je všech věcí?
54Což pochybují o tom, že se s Pánem svým setkají? Což ten neobjímá věci všechny ve Svém vědění?
Chapter 42 (Sura 42)
1Há mím
2`ajn sín qáf!
3Takto Bůh mocný, moudrý vnuká tobě a těm, kdož byli před tebou, zjevení.
4Jemu náleží vše, co je na nebesích a co je na zemi, a On vznešený je i nesmírný.
5Nebesa se div v krovu svém nerozpoltí, zatímco andělé slávu Pána svého pějí a o odpuštění Jej prosí pro ty, kdož na zemi žijí. Což není Bůh věru odpouštějící a slitovný?
6Ty, kdož si vzali ochránce jiné vedle Něho, ty Bůh dobře střeží - ty však nad nimi nejsi dozorcem žádným.
7Takto jsme ti vnukli Korán arabský, abys jím varoval Matku měst i ty, kdož kolem ní žijí, a abys je varoval přede dnem zmrtvýchvstání, o němž pochyby není. Jedna skupina z nich se pak octne v ráji a skupina jiná v plameni šlehajícím.
8Kdyby Bůh chtěl, učinil by vás věru národem jediným, avšak On uvádí do milosrdenství Svého, koho chce, zatímco nespravedliví nebudou mít ochránce ani pomocníka.
9Naopak, oni si vzali ochránce jiné vedle Něho, ačkoliv Bůh jediným je ochráncem. On mrtvé oživuje a všemocný je nad každou věcí.
10A ať již na cokoliv máte různé názory, rozsouzení toho patří Bohu. "Takový je Bůh, Pán můj, na Něho spoléhám a k Němu se kajícně obracím.
11Stvořitel nebes a země, jenž učinil vám manželky vaše z vás samých a stvořil zvířata v párech, a tím vás rozmnožuje. A není nic, co by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý.
12On klíče k nebesům i zemi má a On hojně uštědřuje obživu, komu chce, i odměřuje ji, komu chce - On o každé věci je vševědoucí."
13On vám uzákonil jako náboženství to, co kdysi uložil Noemu - a to, co jsme vnukli tobě a co jsme uložili i Abrahamovi, Mojžíšovi a Ježíšovi: "Dodržujte náboženské úkony a nerozštěpujte se ohledně jich!" Jak nesnesitelné je pro modloslužebníky to, k čemu je vyzýváš! Bůh si k tomu vybírá, koho chce, a vede k tomu toho, kdo kajícně se k Němu obrací.
14A rozštěpily se národy předchozí teprve poté, co dostalo se jim vědění, kvůli vzájemné nevraživosti. A kdyby nebylo slova, jež již dříve přišlo od Pána o lhůtě stanovené, bylo by mezi nimi již rozsouzeno. A věru ti, kdož po nich Písmo zdědili, v hlubokých pochybnostech o něm byli.
15Proto vyzývej k víře pravé a kráčej přímo, jak bylo ti poručeno! Nenásleduj scestná učení jejich, nýbrž rci: "Uvěřil jsem v to, co Bůh z Písma seslal, a bylo mi poručeno, abych jednal spravedlivě mezi vámi. Bůh naším je i vaším Pánem, my skutky své máme i vy skutky své máte a není mezi námi důvodů ke sporu; Bůh shromáždí nás všechny a u Něho je cíl konečný."
16Ti, kteří uvádějí důvody proti Bohu poté, co Mu bylo odpovězeno, těch důvody jsou u Pána jejich nicotné. Hněv Jeho se proti nim obrátí a je očekává trest přísný.
17Bůh je ten, kdo seslal Písmo s pravdou i váhu; a víš ty vůbec, zda Hodina není snad již blízká?
18Ti, kdož v ni nevěří, se ji snaží uspíšit, zatímco ti, kdož věří, se jí obávají a vědí, že ona je skutečností. Což nejsou ti, kdož o Hodině pochybují, v dalekém bloudění?
19Bůh ke služebníkům Svým je láskyplný, a uštědřuje, komu chce - On silný je i mocný.
20Kdokoliv si přeje pěstovat pole života budoucího, tomu rozmnožíme pole jeho; a kdokoliv si přeje obdělávat pole života pozemského, tomu z něho dáme část, avšak nebude mít podílu žádného v životě budoucím.
21Což mají nevěřící společníky, kteří jim jako náboženství uzákonili to, co Bůh nedovolil? Kdyby nebylo slova rozhodnutí, bylo by už mezi nimi rozsouzeno, však nespravedlivé trest bolestný očekává.
22Pak uvidíš nespravedlivé třást se strachem z toho, co si vysloužili, až trest na ně bude dopadat. Ti však, kdož uvěřili a dobré skutky konali, na lučinách rajských budou dlít a vše, co přát si budou, u Pána svého budou mít - a to přízeň je nesmírná.
23A toto je to, co Bůh oznamuje jako zvěst radostnou služebníkům Svým, kteří uvěřili a zbožné skutky konali. Rci: "Nežádám od vás odměnu žádnou leč lásku k bližním!" Kdokoliv uskuteční něco dobrého, tomu rovněž rozmnožíme dobré, vždyť Bůh věru je odpouštějící a za vděčnost uznalý.
24Což neříkají: "On vymyslil si o Bohu lež!" Kdyby Bůh chtěl, zapečetil by srdce tvé. Bůh však zahladí to, co je falešné, a uskuteční pravdu slovem Svým, vždyť On o všem, co v hrudích je skryto, dobře ví.
25On je ten, jenž od služebníků Svých pokání přijímá a špatné skutky jim odpouští a dobře ví, co konáte.
26On vyslyší ty, kdož uvěřili a dobré skutky konali, a rozmnoží jim ze Své přízně; pro nevěřící pak určil trest přísný.
27Kdyby Bůh dal služebníkům Svým obživu v hojnosti, věru by se stali nestoudnými na zemi, avšak On sesílá s mírou to, co chce. On věru je o služebnících Svých dobře zpraven a dobře je vidí.
28On je ten, kdo déšť hojný sesílá poté, co lidé již naději ztratili, a milosrdenství Své rozšiřuje. On ochránce je a chvályhodný.
29A k znamením Jeho patří stvoření nebes a země i živočichů, jež na ní rozmnožil; a kdyby chtěl, mohl by je všechny shromáždit.
30A nepostihne vás neštěstí žádné, leda za to, co ruce vaše si vysloužily, však On mnohé odpouští.
31Vy nejste s to uniknout zásahu Jeho na zemi a nemáte vedle Boha ochránce ani pomocníka žádného.
32A ke znamením Jeho patří i lodi moře brázdící, jež jako kopce jsou;
33a když se mu zlíbí, utišuje vítr a tehdy lodi zůstanou nehybné na hladině moře. A v tom je věru znamení pro každého trpělivého a vděčného.
34Anebo jim dá ztroskotat za to, co si vysloužili, avšak On také mnohé promíjí.
35A poznají ti, kdož ohledně znamení Našich se hádají, že pro ně úniku není.
36Co bylo vám z věcí dáno, je jen užívání krátké života pozemského, však co u Boha je, je lepší i trvalejší pro ty, kdož věří a na Pána svého spoléhají,
37a pro ty, kdož velkým hříchům a neřestem se vyhýbají, a když rozhněváni jsou, odpouštějí,
38a pro ty, kdož Pánu svému odpovídají a modlitby své dodržují a záležitosti své na základě porady mezi sebou vyřizují a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají,
39a pro ty, kteří si vzájemně pomáhají, když postihne je bezpráví.
40A odměnou za špatné je jen špatnost podobná. Ten, kdo odpouští a o nápravu se snaží, toho odměna je u Boha, jenž věru nespravedlivé nemiluje.
41Proti těm pak, kdož vzájemně si pomáhají poté, co bylo jim ukřivděno, není věru důvodu k zakročení;
42však důvod k zakročení je pouze proti těm, kdož na lidech křivdu a na zemi svévoli neprávem páchali. Pro takové pak určen je trest bolestný.
43A věru ten, kdo trpělivý je a odpouští . . . a vskutku to patří k podstatě věci.
44Komu Bůh dal zbloudit, ten nebude mít po Něm ochránce žádného; a uzříš nespravedlivé volat, až spatří trest svůj: "Je způsob nějaký, jak jej odvrátit?"
45A uvidíš je, až budou předvedeni před peklo, ponížené a zahanbené hledět zrakem vylekaným; a ti, kdož uvěřili, řeknou: "Ztraceni jsou ti, kdož ztrátu způsobili sami sobě i rodinám svým, v den zmrtvýchvstání." A vskutku budou nespravedliví uvrženi do trestu trvalého.
46A nebudou mít kromě Boha ochránce žádného, který by mohl jim pomoci. Však ten, komu Bůh dal zbloudit, pro toho není cesta žádná.
47Odpovězte tedy Pánu svému, dříve než dostaví se od Boha den, jejž nelze zadržet; v ten den nebude pro vás útulku ani zapírání nijakého.
48Jestliže se však i nyní odvrátí, vždyť jsme tě k nim neposlali jako dozorce; tobě přísluší jedině předat sdělení. Když dáme okusit člověku milosrdenství Svého, raduje se z něho, avšak když postihneme jej něčím zlým za to, co ruce jeho spáchaly. . . vždyť člověk je vskutku nevděčný.
49Bohu náleží království na nebesích a na zemi; On tvoří, co chce, a podle libosti dává dcery jednomu a syny druhému
50anebo z nich činí páry, syny i dcery, anebo činí neplodným, koho chce, neb On vševědoucí je i všemocný.
51A není dáno smrtelníku žádnému, aby s ním Bůh rozmlouval, leda prostřednictvím vnuknutí či zpoza clony anebo tak, že vyšle posla, jenž vnuká lidem z dovolení Jeho to, co On chce a On vznešený je a moudrý.
52A takto jsme ti vnukli ducha ze zjevení Svého; předtím jsi neznal, co je to Písmo a co je to víra, avšak učinili jsme to světlem, jímž vedeme, koho chceme ze služebníků Svých. A ty věru také vedeš lidi po stezce přímé,
53po stezce Boha, jemuž náleží vše, co na nebesích je i na zemi. Což k Bohu se nevracejí věci všechny?
Chapter 43 (Sura 43)
1Há mím.
2Při Písmu zjevném!
3Učinili jsme je věru Koránem arabským - snad budete rozumní!
4A uložen je u Nás v Knize původní, vznešený a moudrosti plný.
5Máme od vás odvrátit připomenutí proto, že lid jste prostopášný?
6A kolik jsme již proroků k národům dávným vyslali,
7však nepřišel k nim prorok žádný, aby se mu neposmívaly.
8A zahubili jsme národy silnější mocí, než jsou tito, a minul již předešlých příklad.
9Zeptáš-li se jich, kdo stvořil nebesa a zemi, věru odvětí: "Stvořil je dozajista mocný, vševědoucí!"
10On je ten, který pro vás zemi kolébkou učinil a na ní cesty pro vás připravil, že správným směrem půjdete snad,
11a který seslal z nebe vodu v množství odměřeném. Jí mrtvou krajinu křísíme, a takto budete i vy z hrobů vyvedeni;
12a On druhy všechny v párech stvořil a lodi a velbloudy pro vás prostředky k ježdění učinil,
13abyste se na jejich hřbetech usadili a pak si vzpomněli na dobrodiní Pána svého, když na nich pevně sedíte, a abyste říkali: "Sláva tomu, jenž nám toto vše podrobil, vždyť my sami dosáhnout toho schopni bychom nebyli!
14A my věru se k Pánu svému navrátíme."
15A nevěřící prohlašují služebníky Jeho za součást Jeho a věru člověk je nevděčník zjevný.
16Což vybral si ze stvoření svých zrovna dcery a vás přednostně obdařil syny?
17A když některému z nich je oznámeno narození toho, co k Milosrdnému připodobňují, tu pokryje se tvář jeho chmurou a sám je hněvu plný.
18Což chtějí Bohu přiřknout to, co mezi tretkami je vychováno a ve sporu se neumí ani jasně vyjádřit?
19A učinili z andělů, kteří jsou služebníky Milosrdného, ženské bytosti. Což byli svědky jejich stvoření? A zapsáno bude svědectví jejich a vyslýcháni budou.
20Říkají: "Kdyby Milosrdný chtěl, neuctívali bychom je." A nemají o tom ponětí žádné a vymýšlejí si lež jen pouhou.
21Či jsme jim snad dali předtím Písmo nějaké, o něž opírat se mohou?
22Však oni naopak říkají: "Nalezli jsme otce své v jistém učení a jdeme ve stopách jejich."
23A podobně jsme před tebou nevyslali do měst varovatele, aby tamní boháči neprohlásili: "Nalezli jsme otce své v jistém učení a jdeme ve stopách jejich!"
24I řekl jim: "A což když vám přinesu něco, co lepší je vedení než to, jež u otců svých jste nalezli?" Odpověděli: "My vskutku nevěříme v to, s čím posláni jste byli!"
25A pomstu svou jsme nad nimi vykonali, a pohleď, jaký byl konec těch, kdož za lež to prohlásili.
26A hle, pravil Abraham otci svému a lidu svému: "Zříkám se toho, co uctíváte,
27kromě toho, jenž stvořil mě, neboť On správnou cestou mě povede!"
28A učinil tento výrok slovem trvalým pro potomky své doufaje, že snad k Bohu se obrátí.
29Ba co více, dal jsem těmto i otcům jejich užívání života pozemského až do chvíle, kdy k nim přišla pravda a posel zjevný.
30A když k nim pravda přišla, zvolali: "Tohle je kouzlo jen a my v ně věru nevěříme!"
31A řekli dále: "Pročpak nebyl seslán tento Korán nějakému muži významnému z obou těchto měst?"
32Jsou snad oni těmi, kdož milosrdenství Pána tvého rozdělují? My rozdělujeme mezi ně živobytí jejich v pozemském životě a my povyšujeme jedny nad druhé v hodnostech, aby si jedni druhé brali do služeb. A milosrdenství Pána tvého je lepší než to, co oni hromadí.
33A nebýt toho, že by se lidé stali jediným národem nevěřících, věru bychom dali těm, kdož v Milosrdného nevěří, na domy jejich střechy stříbrné a k nim i žebříky stříbrné, aby po nich stoupali,
34a opatřili bychom domy jejich dveřmi a lůžky stříbrnými, na nichž by lehávali,
35a zlatými ozdobami. Všechno toto patří k požitkům života vezdejšího, zatímco život budoucí u Pána tvého připraven je bohabojným.
36A tomu, kdo vyhýbá se připomenutí milosrdného, tomu přidělíme satana, jenž bude druhem jeho věrným.
37A satani je budou z cesty Boží odvracet, zatímco lidé budou v domnění, že správně jsou vedeni.
38A když pak dostaví se člověk k Nám, řekne satanovi: "Kéž by mezi mnou a tebou byla vzdálenost jako mezi východem a západem! Jak špatný jsi byl druh!"
39Nic platno však vám to nebude v ten den, neb neospravedlní jste byli, a společníky budete v trestu pekelném.
40Jsi schopen učinit hluchého slyšícím anebo vést slepého či ty, kdož v bloudění jsou zjevném?
41A buď tě vezmeme od nich a pomstu nad nimi vykonáme,
42anebo ti ukážeme to, co jsme jim přislíbili - vždyť My nad nimi všemocní jsme.
43Přidržuj se tedy toho, co bylo ti vnuknuto, a tehdy zajisté půjdeš po cestě přímé.
44A je to věru připomenutí pro tebe i lid tvůj, a budete ohledně toho dotazováni.
45Zeptej se těch poslů, které jsme před tebou vyslali, zda ustanovili jsme vedle Milosrdného nějaká božstva jiná, aby je uctívali!
46A vyslali jsme již dříve Mojžíše s Našimi znameními k Faraónovi a velmožům jeho, aby řekl: "Já poslem Pána lidstva jsem!"
47A když k nim přišel s Našimi znameními, hle, oni se jim smáli jen,
48ačkoliv jsme jim ukázali znamení, z nichž každé bylo větší než předchozí. A trestem jsme je postihli doufajíce, že k Bohu se obrátí.
49Oni však řekli: "Kouzelníku, modli se za nás k Pánu svému, aby učinil to, co slíbil ti, neboť my zajisté jsme správně vedení."
50A když jsme je trestu zbavili, hle, oni přísahu porušili
51a Faraón zvolal k lidu svému: "Lide můj, což nepatří mi vláda nad Egyptem i nad těmito řekami, jež u nohou tekou mi? Což to snad nevidíte?
52Což nejsem lepší než tenhle opovržený, jenž sotva vyjádřit se umí?
53Pročpak mu náramky zlaté shozeny nebyly či proč s ním andělé jako průvodci nepřišli?"
54A svedl svůj lid k lehkomyslnosti a uposlechli jej, neboť to lidé hanební byli.
55A když Nás rozhněvali, pomstili jsme se jim a všechny jsme je utopili
56a předchůdci i výstražným příkladem pro budoucí jsme je učinili.
57A když je syn Mariin jako příklad uváděn, hle, tvoji soukmenovci se o něm hlasitě hádají
58a říkají: "Jsou božstva naše lepší, či lepší je on?" A uvádějí ten příklad jen proto, aby hádat se mohli, vždyť věru oni jsou lid hádky milující.
59On není leč služebníkem Naším, jemuž jsme přízeň svou uštědřili, a příkladem pro dítka Izraele jsme jej učinili.
60A kdybychom chtěli, udělali bychom z vás anděly, kteří by na zemi nástupci vašimi byli.
61A to je věru znamením Hodiny; nepochybujte o ní, nýbrž následujte mne, neboť toto stezka přímá je.
62A nechť vás satan z ní nesvede, vždyť on je vám nepřítelem zjevným.
63A když přišel Ježíš s jasnými důkazy, pravil: "Přišel jsem k vám s moudrostí, a abych vám objasnil něco z toho, o čem jste různého názoru; bojte se tedy Boha a poslouchejte mne!"
64Bůh je věru Pánem mým i Pánem vaším; uctívejte Ho tedy, neboť toto stezka přímá je!
65A byly strany mezi nimi názorů různých o něm; a běda těm, kdož křivdili, před trestem dne bolestného.
66Což mohou očekávat něco jiného než Hodinu, jež přijde k nim, aniž to tušit budou, znenadání?
67V ten den stanou se přátelé vzájemně nepřáteli, kromě těch, kdož byli bohabojní.
68"Služebníci Moji, dnes obavy nemějte a nebuďte zarmouceni!
69Těch, kdož uvěřili v Naše znamení a do vůle Boží byli odevzdáni.
70Vejděte do ráje, vy i manželky vaše, v radování!"
71A budou mezi nimi kolovat zlaté nádoby i poháry a budou mít všeho, po čem duše touží a co očím lahodí; a tam budete nesmrtelní.
72Toto je ta zahrada, již dali jsme vám v dědictví za to, co konali jste dobrého.
73A bude v ní pro vás ovoce hojnost a pojídat budete z něho.
74Však hříšníci prodlévají v trestu pekelném nesmrtelní
75a nedočkají se přerušení, však budou tam v beznaději.
76My jim neukřivdili, leč oni sami sobě ukřivdili.
77A budou volat: "Máliku, nechť Pán tvůj s námi skončí!" A odpoví jim: "Zde zůstanete vskutku!"
78A věru jsme k vám s pravdou přišli, však mnozí z vás si pravdu ošklivili.
79Že zosnovali nějakou lest? Však my také proti nim zosnujeme léčku!
80Či se domnívají, že neslyšíme tajemství jejich i skryté rozhovory? Věru že ano a vyslanci Naši to u nich zapisují!
81Rci: "Kdyby měl Milosrdný syna, já uctíval bych jej jako první.
82Oč slavnější je Pán nebes a země, Pán trůnu, než to, co mu lživě připisují!"
83Nech je být, ať si tlachají a hrají až do chvíle, kdy se setkají se svým dnem, jenž byl jim přislíben.
84On je ten, kdo je Bohem na nebesích i Bohem na zemi, a On moudrý je i vševědoucí.
85Požehnán budiž ten, jemuž patří království na nebi a na zemi i vše, co je mezi nimi. On vládne věděním o Hodině a k Němu budete navráceni.
86A nevládnou ti, jež místo Něho vzýváte, přímluvou žádnou, kromě těch, kdož pravdu vyznali, a ti dobře znají.
87Zeptáš-li se jich, kdo je stvořil, věru odvětí: "Bůh!" Jak se tedy mohli od Něho odvrátit?
88. . . A slova jeho: "Pane můj, toto je lid, který nevěří!"
89Odvrať se tedy od nich a rci: "Mír s vámi!" A záhy se dozvědí!
Chapter 44 (Sura 44)
1Há mím.
2Při Písmu zřetelném!
3Věru seslali jsme je, abychom byli varovateli, v noci požehnané,
4v níž jsou rozdělována všechna zjevení moudrá
5podle rozkazu od Nás vycházejícího. A My věru jsme těmi, kdo posly vysílají
6jako milosrdenství od Pána tvého, a On slyšící je a vševědoucí,
7Pán nebes i země a všeho, co mezi nimi je - jste-li pevně věřící!
8Není božstva kromě Něho a On oživuje a usmrcuje a Pánem vaším je i vašich předků dávných.
9A přesto nevěřící v pochybnostech si hrají.
10Očekávej tedy den, kdy na nebesích se ukáže dým viditelný,
11který lidi zahalí; a to bude trest bolestný!
12Tehdy vzkřiknou: "Pane náš, odvrať od nás trest tento, my nyní jsme věřící!"
13K čemu je jim nyní připomenutí? Vždyť přišel k nim již posel zjevný,
14však zády se k němu obrátili a řekli: "Blázen je to, jinými poučený!"
15Jestliže jen trochu od vás trest tento odvrátíme, vy zcela jistě se do nevěrectví navrátíte,
16však v den, kdy udeříme velkým útokem, pomsty Naší okusíte!
17A již před nimi jsme lid Faraónův zkoušce vystavili a přišel k nim posel vznešený,
18jenž pravil: "Vydejte mi služebníky Boží! Já pro vás jsem posel spolehlivý!
19Nepovstávejte proti Bohu, neb já k vám se zplnomocněním zřetelným přicházím,
20a utíkám se k Pánu svému i Pánu vašemu před vaším ukamenováním.
21A jestliže mi nevěříte, tedy se ode mne držte stranou!"
22Pak volal k Pánu svému: "Tito lidé hříšníci jsou!"
23"Odejdi za noci se služebníky Mými, neb pronásledovat vás budou,
24a přejdi přes moře otevřené; a oni vojska jsou, jež utopením zahynou!"
25Kolik opustili zahrad a pramenů,
26osetých polí a vznešených příbytků
27a příjemností, v nichž vesele si žili!
28A stalo se tak a dědici toho jsme lid jiný učinili.
29Ani nebesa, ani země nad nimi nezaplakaly a nebyl dán odklad jim,
30však dítka Izraele jsme zachránili před trestem zahanbujícím
31Faraonóvým; a byl on mezi přestupníky zpupný.
32A vyvolili jsme je nad ostatní lidstvo vědomě
33a ukázali jsme jim znamení, v nichž zkouška zjevná byla pro ně.
34A věru tito zde hovoří:
35"Není jiné smrti než první a my nebudeme vzkříšeni;
36přiveďte tedy naše otce, jste-li pravdomluvní!"
37Jsou snad oni lepší než lid tubba´ů a než jejich předchůdci, jež za hříšnost jejich jsme zahubili?
38A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, pro kratochvíli,
39nýbrž stvořili jsme to jako skutečnost vážnou, však většina z nich to neví.
40A věru den rozhodnutí bude časem schůzky pro všechny,
41a to bude den, kdy přítel nebude nic platný příteli a nikdo jim nebude nápomocný
42kromě těch, nad nimiž Bůh se slituje, vždyť On věru mocný je a slitovný.
43Vskutku bude strom Zaqqúm
44patřit k hříšníka pokrmům.
45Je jak roztavená smůla, jež ve vnitřnostech kypí,
46podoben vodě vroucí.
47"Vezměte ho a do hlubin pekelných jej dovlecte
48a potom na jeho hlavu za trest vodu vroucí lijte!"
49"Ochutnej, vždyť tys mocný, vznešený zajisté!
50Tohle je přece to, o čem vy pochybovali jste."
51A bohabojní budou věru na místě bezpečném přebývat
52mezi zahradami a prameny
53a oděni do atlasu a brokátu se jeden na druhého budou dívat.
54Tak stane se! A oženíme je s dívkami velkých černých očí,
55a budou si tam všechny druhy ovoce žádat, jsouce v bezpečí.
56A neokusí tam smrti - kromě smrti první - a ušetří je trest pekelný
57z milosti Pána tvého; a to štěstí je nesmírné.
58A ulehčili jsme ti to pomocí jazyka tvého - snad se upamatují!
59Pozoruj, vždyť také oni